FÓRUM: Které nešvary zmizely a které zůstaly

MUDr. Lukáš Velev,

ředitel Nemocnice Jihlava

1) Minulostí jsou už naštěstí extrémně předražené zakázky, sto‑ a víceprocentní marže dodavatelů a zisky za hranicí dobrých mravů. Bohužel je to ale spíše jeden z mála pozitivních dopadů krize než výsledek kultivace systému.

2) Stále se však potýkáme se špatným a neprůhledným financováním a vysokým podílem velmi nekvalifikovaných politických zásahů. Patrný je i tlak na privatizaci a cílené vytváření dojmu neschopnosti veřejné správy zdravotnictví řídit. Setkáváme se s protežováním vybraných zařízení, podporována je praxe „cream skimmingu“ a protežování řetězců péče. Stále přetrvává nedostatečné ohodnocení práce zdravotníků.

3) Z ministrů byl nejvýraznější Tomáš Julínek, z vysokých úředníků Marek Šnajdr. Otázka zní, kdo byl nejvýraznější. Nehodnotím ovšem, zda v pozitivním, či v negativním smyslu.

MUDr. Václav Šupík,

radiodiagnostika Rakovník

1) Spolupráce s MZ. Ze začátku byla poměrně dobrá. Nyní je zcela zaniklá. Jak poslední ministři, tak i úředníci na MZ jsou světapáni s naprosto dokonalými znalostmi a nepotřebují podněty zdola. Podle toho také zdravotnictví vypadá. Kvapem se blížíme úrovni zdravotnictví v Tararingapatámu.

2) A co přetrvává? Naprostá podfinancovanost zdravotnictví a přístup MZ ke zdravotnickým zařízením z pozice Klička v ringu s boxerskými rukavicemi. My v důchodovém věku již nemáme takovou energii přít se s mocipány. Předpokládám, že až budeme končit, prostory ordinace prodáme Vietnamcům a mohou si zde šít košile, případně pěstovat jejich oblíbené plodiny.

3) Je to obdivuhodné, ale ministři na MZ mají prudce sestupnou úroveň kvality. Stále si říkáme, že hůře již být nemůže, ale vždy se mýlíme. Nejrozumnější ministr byl dr. Kubinyi. Proto byl také velice rychle odstaven. Ministr Kubinyi měl realistický pohled na zdravotnictví. Věděl, že může dělat zlepšení jen tam, kde jsou chyby. Proto zahájil svou práci na MZ tím, že se dotazoval jednotlivých oborů na jejich problémy a názory. Tím se zřejmě nelíbil politikům, kteří chtěli jeho práci ovlivňovat. Jde přeci o velké množství miliard. Proto setrval ve svém úřadu tak krátce.

MUDr. Pavel Vepřek,

poradce MZ

1) Minulostí už je souboj idejí o uspořádání zdravotnictví. Zastánci centralizovaného zdravotnictví a regulovaného trhu se vzájemně potýkali tak dlouho, až se na pozadí karty rozdaly, penězovody nastavily a zájem na udržení statu quo vyloučil šanci na jakoukoli podstatnou změnu. Čas odnesl vášnivé spory nad sociálněinženýrskou koncepcí Petra Hávy za Milady Emmerové i ještě bouřlivější ohlasy na decentralizační plány týmu Tomáše Julínka. Dnešní debaty, pokud ještě někoho zajímají, mají spíše charakter jednoaktovky než střetu při hledání řešení. Stejně jako na divadle si aktéři odehrají své povinné role a odcházejí do divadelního klubu na skleničku a k ošetření společných zájmů.

2) Naopak přetrvává lamentování nad nedostatkem peněz a neochota přijmout jakékoli opatření, které by přineslo systémové řešení. Pokud ovšem nemáme na mysli ruku nataženou ke státnímu rozpočtu v podobě požadavku zvyšování platby za „státní“ pojištěnce nebo na snížení daňové zátěže. Vzhledem k veřejnému charakteru zdravotnických financí, způsobu jejich správy a zájmům reálných držitelů klíčů se na tom ještě dlouho nic nezmění.

3) Zdravotničtí ministři jsou zbožím krátkodobé spotřeby. I přes tříleté období Leoše Hegera byla jejich průměrná životnost jeden rok, takže konkurence je velká. O vítězích v této disciplíně však není pochyb, nejvyšší místo na bedně si svorně a nerozdílně zaslouží David Rath a Tomáš Julínek. Rath za to, že jako historicky první ministr prokázal s neomaleností sobě vlastní, že náklady zdravotnictví nevycházejí z neovlivnitelného vztahu mezi zdravotním stavem populace a úrovní medicíny, ale z nastavení ekonomických motivací. Pokles nákladů za léky na recept po vyhlášení možnosti penalizace lékařů při překroční limitů byl do té doby nevídaný a náhlým uzdravením našich občanů nevysvětlitelný. Jeho další ambice v budování centrálně řízeného zdravotnictví pohřbily parlamentní volby a přesměrovaly jeho kariéru do krajské politiky. Julínek za svůj pokus systémově změnit zdravotnictví směrem k decentralizovanému systému, akcentujícímu osobní odpovědnost a podnikatelské prostředí. Z velkých plánů a bouřlivých polemik se nakonec zrodil pouze nový systém stanovení výše a podmínek úhrady léčivých přípravků, zdravotnické poplatky a paradoxní zvýšení vlivu politiků na VZP.

MUDr. Jiří Bakala,

interní lékařství, Zlín

1) Bohužel, v posledním desetiletí se stává passé pacient a nízká úroveň informací od odborného zdravotnického personálu o jeho zdravotním stavu. To snižuje úroveň českého zdravotnictví i v mezinárodních hodnoceních EHCI.

2) Prof. Albert, první ředitel Baťovy nemocnice, která ve své době byla považována za nejlepší ve střední Evropě, opakovaně zdůrazňoval, že zdravotnictví musí býti perfektně organizováno a jeho největším nepřítelem je chaos (zkušenost s organizací zdravotnictví v C. a K. armádě za 1. světové války). V současné době ve zdravotnictví spíše převažuje chaos a zdravotnické reformy se dělají spíše na základě rozhodnutí politických než odborných.

3) MUDr. Kubinyi byl krátce ministrem zdravotnictví, začal dělat koncepční změny a byl rychle nahrazen.

Mgr. Petr Máca,

Grémium ambulantní radiologie

1) Zdravotnictví ztratilo výlučné postavení v povědomí obyvatel. Nejvýraznější změnou je, že pacient už nepůjde veřejně podporovat svého lékaře, svou nemocnici. Dnes většina laiků vnímá zdravotnictví jako potřebnou službu, ale jinak jako úplně normální obor podnikání. Myslím, že za to může třeba štvavá kampaň proti regulačním poplatkům, akce „Děkujeme – odcházíme“ a její protikampaň. Lidi příliš nezajímají skutečné problémy zdravotnictví a zdravotníků, spíš značka auta, kterým pan doktor přijíždí do práce. Tuhle šanci a obecnou podporu jsme všichni propásli.

2) V posledních deseti letech se stalo pravidlem, že zdravotnictví je oblíbeným kolbištěm v předvolebním boji. Po volbách pak nikdo nemá chuť, sílu či odvahu problémy řešit. Nikdo soudný nepochybuje, že regulační poplatky jsou nezbytné a svůj účel splnily a plní. Přesto byly regulační poplatky tématem trojích voleb. Teď budou zřejmě zrušené. Byl to opět jeden z hlavních předvolebních slibů. Co bude dál, nikdo netuší. Zdravotnictví nejen v poslední dekádě stále provází (a provázet bude) naprostá neochota řešit jeho skutečné problémy. A to ze strany levice i pravice.

3) Jednoznačně Tomáš Julínek. Všechny jeho návrhy, nápady a plány nebyly bezvadné. Byl to ale na dlouhou dobu poslední ministr s ucelenou představou o resortu a jeho směrování. Zrušil tabu, že zdravotnictví je služba zadarmo, a nebál se prosazovat politicky nepopulární změny – ty ho pochopitelně stály politickou kariéru. Tomáš Julínek byl nejvýraznějším ministrem zdravotnictví poslední dekády, ministrem s vizí, nikoliv pouze udržovací.

Jiřina Weisová,

porodní asistentka, Slezská nemocnice v Opavě

1) Nějak se nám ze zdravotnictví vytratili pacienti, neboť ti jsou až úplně poslední v řadě, o ty už nejde.

2) Přetrvává korupce, buzerace (nevím, jak jinak nazvat bazírování na nesmyslech), nedostatek peněz. Pořád nějak kulhá praxe za teorií, pořád se nám mění ministři a nikam to nevede.

3) Asi Julínek, protože zavedl poplatky, za to si ho budou lidi pamatovat. Jinak Součková, která pustila státu žilou v aféře Diag Human, Rath, ale ne jako ministr, spíš teď jako obviněný, Jurásková a očkování proti chřipce a Heger spojený s akcí D‑O. Mojí osobě se vryl do paměti jejich předchůdce Bojar, který nad Prahou rozhazoval z balónu prezervativy.

Zdroj: Medical Tribune