Fórum: Děti versus studium a kariéra, jak to sladit?

Ženy jsou podle demografů při skloubení rodinných a pracovních povinností častěji orientovány na rodinu, s muži se shodují na rovnosti v možnostech pracovního uplatnění, zatímco po zrovnoprávnění povinností v péči o domácnost a děti muži tolik nevolají. Rodiče malých dětí očekávají porozumění ze strany zaměstnavatele, příjem, který jim umožní zaplatit pomoc v domácnosti, a porozumění a spolupráci partnera. Zeptali jsme se lékařek i lékařů, mladých i těch zkušenějších: Kdy je pro lékaře a lékařky nejlepší mít děti – před medicínou, během studia, před atestací, po atestaci?

• Prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc.,

onkoložka

Sladit péči o děti a práci lékařky je velká výzva. Přestože v rámci masivní feminizace zdravotnictví stojí chod mnoha zařízení právě na ženách, jsou jejich podmínky stále neutěšené. Důvodem je především neochota nadřízených k možnosti návratu žen z mateřské dovolené formou částečných úvazků.

To často způsobuje rezignaci mladých lékařek na obor, ve kterém získaly specializaci, což je obrovská škoda. Mnoho z nich také rodinu vůbec nemá, anebo její založení odsouvá do doby, kdy absolvuje úplnou specializaci v oboru. Ve většině vedoucích funkcí jsou stále osoby s malým porozuměním pro problémy mladých žen, které chápou jen jako zbytečné komplikace chodu pracoviště.

Myslím, že ani praxe z doby mých studií, kdy si většina kolegyň pořizovala děti na vysoké škole, nebyla zcela optimální, a dnes už vůbec nekoresponduje s možnostmi, které studium ženám nabízí, například v rámci zahraničních studijních pobytů. Na základě svých zkušeností matky tří dětí si ale stále myslím, že věk do 30 let je pro pořízení prvního dítěte maximálně fyziologický.

Je těžké obstát v málo vstřícných podmínkách, které zaměstnavatel nabízí, udržet si práci v oboru a vyřešit složitou situaci s nedostatkem míst ve školkách, ale nepochybně to všechno za to stojí.

I když dítě znamená pro lékařku ohrožení její práce a zpoždění v profesním posunu a těhotenství se vlastně nehodí nikdy, je strašně důležité odhodlat se k mateřství včas, neboť fertilní věk ženy je omezený a není rozumné připravit sebe a partnera o tuto zásadní kvalitu života, kterou žádné profesní úspěchy nevyváží.

Zatím klíčovou roli v tom, aby mladé matky v medicíně obstály, hraje jejich partner a prarodiče. Já bych nikdy nemohla pracovat ve svém oboru, kdybych neměla svého jedinečného manžela, a jsem mu za to neskonale vděčná.

• MUDr. Andrea Vocilková,

kožní lékařka

Na to neexistuje návod, protože proměnných je mnoho. Z pohledu svých odžitých skoro šedesáti dvou let a na sklonku své profesionální kariéry mi připadá podstatné, že vytvořit stabilní rodinu a zázemí pro děti je důležitější než všechno ostatní v životě. Rodiče by měli mít pro děti čas a energii, takže odkládat založení rodiny až na dobu po atestaci nepovažuji za dobrou volbu. Náš první syn se narodil, když jsem byla ve čtvrtém ročníku medicíny, a druhý rok po promoci. Děti jsme vychovali, což se ale povedlo hlavně díky tomu, že můj manžel fungoval často jako táta‑máma, a taky jsme měli skvělé rodinné zázemí. Na druhou stranu si teď můžeme užívat vnoučata, když jsme ještě v relativně dobré kondici. A to opravdu stojí za to – máme čtyři a těšíme se na páté.

• MUDr. Monika Hilšerová,

anestezioložka, ekonomka

Samozřejmě, na tuto otázku není jednoznačná odpověď, neboť každý má jiné preference, ať už v životě kariérním, nebo osobním. Pokud mám mluvit v obecné rovině, před medicínou či během studia je pořízení dítěte trochu sebevražda studia medicíny, protože už nikdy se člověk nebude moci věnovat studiu, tak jak by bylo potřeba. Navíc bez rodinného zázemí (či chůvy) si ani nedovedu představit, že by studium někdo časově zvládl. Mnohem reálnější je tedy otázka, zda se snažit mít potomka před, či po atestaci. Obě možnosti mají své výhody i nevýhody, a je třeba je řádně zvážit dle subjektivních potřeb. Já osobně jsem rodila po dosažení kmene, tedy před atestací, a jsem za to ráda, ale plno mých kolegyň čekalo právě do atestace a jsem přesvědčená, že také nelitují. V prvním případě žena může pociťovat smutek, když její kolegové, vrstevníci, stoupají v kariérním žebříčku, v druhém případě je riziko, že ne vždy, kdy se zrovna žena rozhodne, tak také počne, a může se tak dostat pod nepříjemný tlak okolí. Dalo by se také říci, že „bezpečnější“ varianta z hlediska odpovědnosti je mít dítě/děti před atestací, neboť se pravděpodobně stane, že se některé věci zapomenou, takže je pak s výhodou, že na znovunastupivšího někdo dohlíží.

Zásadním problémem je stále nedostatek jeslí a školek u zdravotnických zařízení. Rodič by měl mít možnost, jako v mnoha zahraničních státech, aby mohl nastoupit zpět do práce tehdy, kdy si on sám přeje. K tomu by bylo třeba zřízení školek pro děti například od jednoho roku, nejlépe u nemocnice, aby rodič, který chce co nejdříve zpět do pracovního procesu, do něj mohl nastoupit, a zároveň je třeba ochota ze strany zaměstnavatele poskytovat částečné úvazky. S narůstající feminizací medicíny je dle mého názoru reforma pohledu na mateřství nevyhnutelná.

• Prof. MUDr. Věra Adámková, CSc.,

preventivní kardioložka

Toto je záležitost každého člověka, není možné posuzovat paušálně.

• Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

internista

Moje jediná dcera se narodila, když mi bylo 44 let. Jednoznačně pozitivní hodnocení této události je pak asi jediným „evidence based“ faktem, který mohu zodpovědně k této otázce uvést. Vše ostatní jsou ryzí spekulace, podložené jen pozorováním života kolegů (již po více než 30 let). Tedy za prvé: Dítě i ve vyšším věku je i pro lékaře hodné doporučení. I když v mém případě se skoro jednalo o naplnění výroku „svá vnoučata si vyrábím sám“, nepovažuji věkové kritérium za zásadní. Ano, ze zkušeností kolegů okolo mne mi asi připadá jako nejlepší mít dítě ideálně v době studií. (Asi proto, že jsem se choval zcela opačně?) Je pravda, že asi trochu oželíme typický studentský život (ono to ale u mediků zase až tak veselé není), po ukončení fakulty pak můžeme budovat současně jak rodinu, tak i postupovat v profesním životě. Těhotenství před atestací přináší jistě také výhody, ale péče o čerstvě narozeného potomka(y) dokáže v kombinaci s přípravou na zkoušku ke kmeni nebo na atestaci partnery (ať už je lékařem ona, či on, nebo dokonce oba) dokonale vytížit, a dokonce i „rozhodit“. Tedy bych jako druhou variantu doporučoval potomka/y až po atestaci. V každém případě však věkové kritérium není zásadní. Zásadní je především představa daného páru o životě. Nenalhávejme si, že medicína je povolání jako každé jiné. V práci stráví lékař prokazatelně dramaticky delší dobu než pracovníci v jiných důležitých a náročných odvětvích. Proto je třeba vědět, kdo bude orientován „na kariéru“, kdo „na rodinu“, nebo zda se zcela spravedlivě o úkoly podělí oba. Nezanedbatelnou veličinou, kterou je třeba zvažovat, je dostupnost prarodičů nebo dalších členů rodiny či rodinných přátel. To je ale zjevně argument proti rodičovství ve vyšším věku – 90letý dědeček asistenci spíš potřebuje, než že by učil vnuka fotbal.

Tak závěr. Raději dříve (třeba za studií), nebo už s nastartovanou pracovní cestou o něco později. Začátek praxe a období okolo atestace za nejšikovnější období pro početí potomka nepovažuji, což ale v realitě vůbec nic neznamená. Vždy záleží na konkrétním páru a třeba i na tom, jaký je mezi partnery věkový rozdíl!

• MUDr. Alena Dernerová,

dětská neuroložka

Opravdu je to dilema. Pohled na problém bude samozřejmě subjektivní. Dají se předpokládat jiné odpovědi žen a mužů. U žen vždy nakonec hrají roli biologické hodiny.

Rozhodnutí mít potomka před začátkem studia lékařské fakulty je opravdu odvážné, protože si nedovedu představit, jak se v následných letech budou studentky učit. Předpokládám, že by byl i problém se zázemím, bez finančních prostředků, bydlení na koleji a následné problémy s hlídáním.

Rozhodnutí mít dítě během studia přichází v úvahu dle mého názoru již v posledním ročníku. Sice po promoci nenastoupím do pracovního procesu, ale posléze se dá vše dohnat a zvládnout. Pravdou je, že většina lékařek plánuje rodinu s určitým časovým odstupem po ukončení vysokoškolského studia, jednak proto, že si chtějí tzv. užít, a jednak i proto, že chtějí složit atestaci. Teprve po ní, tzv. již v klidu, plánují rodinu. Takže rodičovství prvního dítěte přichází v úvahu po 30. roce věku, a pokud neplánují jedináčka, pak si většinou lékařky protáhnou mateřskou o další těhotenství. Z mého pohledu je dobré mít první dítě do 30 let, tedy někdy kolem atestace.

• Prof. MUDr. Jana Třešňák Hercogová, CSc., MHA,

dermatoveneroložka

Nejlepší je mít děti, když máme milovaného a milujícího partnera, vše ostatní je na druhém místě. Před medicínou nebo během studia to musí být velmi obtížné, ale na druhou stranu odkládat rodičovství po atestaci, jak to dnes dělají kolegyně, mi také nepřipadá optimální. Sama jsem měla první dítě do roku po promoci, druhé po první atestaci. Dnes existují chůvy, my jsme neměli nikoho, kdo by nám pomohl, babičky byly mladé a pracovaly. Neměnila bych. Pracovní kariéra neznamená nemít děti, jen je problém mít na ně dostatek času.

• MUDr. Ilona Hülleová,

praktická dětská lékařka

Není jednoduché odpovědět, kdy je ten nejlepší čas plánovat rodinu pro lékaře a lékařky. Je potřeba zvažovat rodičovství individuálně, tj. pro konkrétního lékaře či lékařku. Určitě se plány liší u žen lékařek a mužů lékařů. Troufám si říci, že lékařky to mají těžší. Je také velmi rozdílné plánování rodiny u lékařek (lékařů), kteří jsou zároveň poskytovateli zdravotních služeb, nebo jsou zaměstnanci. U zaměstnanců je rozhodování přeci jen jednodušší. Dále to závisí také na rodinném zázemí, místu bydliště a studia, nezanedbatelný je i zdravotní stav a finanční situace. Nejméně případů bude u žen v období před medicínou. Osobně takovou lékařku neznám. Během medicíny těhotenství zvládly a určitě i v budoucnosti zvládnou další lékařky, u budoucích lékařů je situace jednodušší, neboť nemusejí přerušit či upravit studium. Nejvíce plánovaného rodičovství vidím v případě lékařek v období kolem atestace či po atestaci. Osobně se kloním k tomu, že po atestaci je čas na mateřství asi opravdu ten nejlepší. Mladým lékařkám a lékařům bych přála lepší pracovní podmínky, aby si při své náročné práci našli dostatek času pro své děti. Je to v mnoha případech velmi těžké, zvláště v případech, kdy oba rodiče jsou lékaři.

• MUDr. Zdeněk Mrozek, Ph.D.,

anesteziolog

Když jsem si přečetl otázku, nejprve jsem chtěl na ni spontánně odpovědět velmi ironicky: pokud si chcete své děti užít a věnovat se jim, tak v předčasném důchodu. Ale z fyziologického hlediska by to bylo pro lékařky nerealizovatelné a ani lékaři by z důchodu pravděpodobně rodinu neuživili. Takže se pokusím odpovědět na základě vlastní zkušenosti.

Nebál bych se, pokud se dívám zpětně, mít děti co nejdříve (mám tři), první třeba ještě při studiu medicíny. Tedy ve věku, kdy člověk ještě vše řeší s nadhledem a elánem a umí se s dětmi „vyblbnout“ a kdy ještě nepřichází z práce s hlavou plnou nevyřešených problémů. S nástupem do práce se možnost plně se věnovat rodině snižuje, a pokud si někteří myslí, že po složení atestace budou mít více času, mýlí se. Osobně jsem to u nejmladší dcery vyřešil tak, že jsem jako jeden z prvních, jakmile to bylo ze zákona možné, nastoupil na rodičovskou dovolenou a půl roku jsem si vychutnal roli otce na plný úvazek.

Mladým kolegyním i kolegům radím, aby už při výběru oboru, který chtějí dělat, vzali v úvahu, jestli je slučitelný s jejich představami o rodinném životě. Současně jim doporučuji, aby se podívali na oddělení, kam chtějí nastoupit, a zjistili si, jak vedení vychází vstříc lékařům – rodičům. Doporučuji také zeptat se kolegů, kteří nastoupili před pěti až deseti lety, kteří již museli problémy s rodičovstvím řešit a kteří už sundali růžové brýle po čerstvém nástupu po škole.

V posledních letech se možnost skloubit rodinný život a práci zhoršuje. Mnozí manažeři řeší pouze to, jak s co nejmenším počtem lékařů a při co nejnižších nákladech poskytnout co nejvíce péče. Takže není výjimkou, že se lékaři dozvědí den ze dne, že se jim posunuje pracovní doba nebo že přecházejí na směnný provoz, aniž by se kdokoli zajímal, zda jsou při těchto změnách schopni zvládnout péči o rodinu. O množství přesčasových hodin, které jsou často nuceni i protizákonně odpracovat, už ani nepíšu.

A přitom je zde mnoho maličkostí, které by dokázaly lékařům – rodičům ulehčit jejich život: možnost snižování úvazků, dětské skupiny a školky pro zaměstnance, případné pracovní úlevy při řešení rodinných problémů, střídání se na rodičovské dovolené, přizpůsobení pracovní doby, úprava systému vzdělávání lékařů, která by brala v úvahu i lékaře – rodiče.

• MUDr. Markéta Pfeiferová,

všeobecná praktická lékařka

Myslím, že neexistuje univerzální ideální scénář pro každého. Pregraduální a postgraduální vzdělávání v lékařském povolání trvá opravdu dlouhou dobu a často není jeho délka bohužel ani v rukou samotných mladých lékařů. Proto se obtížně plánuje i nejlepší čas, kdy mít děti. Musíte si poměrně brzo (dle mého soudu ještě jako student) jasně stanovit životní priority, abyste v kombinaci nadšení pro nejzvučnější obory medicíny, pracovního a studijního nasazení, vašeho biologického věku atd. obstáli. Já sama si velmi vážím toho, že mně mé rozhodnutí stát se všeobecným praktickým lékařem dovoluje žít můj vysněný scénář kombinace práce‑rodina. Zvolila jsem cestu mít děti až po atestaci, což mi délka specializační přípravy v oboru VPL umožnila. Na svou první mateřskou dovolenou jsem nastupovala zhruba půl roku po atestaci. Nyní jsem doma tři roky, mám dvě děti a pomalu se chystám k pozvolnému návratu do ordinace. Budu začínat v mnohém znovu, ale to čeká každou matku v každém povolání. Můj obor mi umožnil i během uplynulých tří let na sobě dále pracovat díky výuce studentů na fakultě, díky zastupování mladých praktických lékařů, díky všem konferencím, seminářům a webinářům, které naše odborné společnosti pořádají. Velmi bych si přála, aby do budoucna všechna politická a úřednická rozhodnutí ohledně délky a obsahu vzdělávání mladých lékařů reflektovala i tuto zásadní otázku v životě mladého lékaře.

• MUDr. Tereza Rádl

Děkuji za oslovení, ale bohužel se zrovna nacházím v kritické fázi důsledků vlastní odpovědi na výše uvedenou otázku. Pokusím se nicméně setřást z nohy mokré a nahaté dítě, které v nestřeženém okamžiku vylezlo na dřez, z pracovního stolu setřít tlustou vrstvu bagrů, stavebnic a fixek a ignorovat nepořádek v bytě, který s dvěma dětmi do tří let a skoro celým úvazkem v nemocnici bobtná do nadpozemských rozměrů.

Předně – nejlepší doba na to mít děti neexistuje. Jestliže je ale časování z hlediska kariéry vždy suboptimální, pak nemá smysl se jím moc zabývat a děti si pořídit prostě tehdy, když to jinak životně vyhovuje.

Neubráním se ale poznámce, že celá otázka je především špatně položená. Ať už si lékařky pořídí děti kdykoli, systém by jim měl vycházet vstříc. V čase prohlubující se personální nouze ve zdravotnictví od Aše až po Mosty u Jablunkova je ignorace značné rezervní pracovní síly na pováženou. Zdravotnická zařízení, která budou skutečně family friendly, nabídnou snížené úvazky a hlídání dětí bez omezení dolní hranice věku, získají v obsazování volných pracovních míst konkurenční výhodu. Co se týče vhodné doby pro pořízení dětí u mužů – lékařů, bude odpověď zcela jiná. Těším se nicméně na dobu, kdy bude běžné, že se partneři na rodičovské dovolené prohodí a zpomalení kariéry bude tak nějak u všech stejné, zároveň se ale podělí i o tíhu zodpovědnosti za materiální zajištění rodiny a stres z nutnosti zaplacení hypotéky, leasingu, nových botiček a školy v přírodě.

Zdroj: MT