Fascinující ...
Do prodejny potravin chodil Radek pravidelně a hlavně záměrně. Jeho objev byl tak fascinující... Nakupovala každý den ve stejnou dobu. To už věděl. Byla velmi štíhlá. Jen se mu někdy zdálo, že je příliš bledá. „Nikdy jsem nic krásnějšího neviděl," povídal jednoho dne spolužačce ze střední školy, se kterou se tam náhodou taky potkal. Všimla si, že po slečně pokukuje a rovnou se zeptala. „Tak proč ji nesbalíš?" „Pokud vím, stále nikoho nemá..." „Jak to můžeš vědět?" Divil se. „Ty ji znáš?" „No, neznám. Ale bydlí u nás v domě. Nedávno se přistěhovala." „Pronajala si malý byt. Ale všude chodí sama. Zatím jsem s ní nikoho neviděla." Radek si přejel rukou ve vlasech a zamyslel se. Pohlédl k místu, kde ještě před chvílí stála, ale už tam nebyla. Zahlédl ji u pokladny. Zaplatila svůj nákup a odešla. Příštího dne přicházel k prodejně s rozhodnutím, že ji určitě osloví. Před vchodem uviděl hlouček lidí, sklánějících se nad něčím tělem. „Ježišííí!" Vykřikl, když ji poznal. „Co se stalo?" Někteří lidé chodili dovnitř bez povšimnutí, jiní jen nakoukli co se děje a odcházeli. „Zavolal někdo záchranku?!" Všichni jen koukali a kroutili hlavou. „Asi trochu přebrala." Smál se chlapík, který měl pocit, že je vtipný. „Je úplně mimo." „To bude nějaká narkomanka," zaslechl hlas starší, korpulentní paní, která tam stála, jak říkala, už delší dobu. „Je strašně hubená." Otráveně si je prohlédl a vytočil číslo. „To snad není možné!" Dodal ještě potichu. Sanitka, přijela velmi rychle.
„Jak se Vám daří, slečno?" Připadal si hloupě, ale nevěděl, jak jinak ji oslovit. „Děkuji. Už dobře." Její hlas zněl jako padající perly. „Známe se?" V tom k nim přistoupila paní prodavačka, která doplňovala zboží do vedlejšího regálu. „Dobrý den." „To je on," oznámila tichým hlasem. Radek zpozorněl, ale nic nechápal. „To jsem ráda, že jsem Vás konečně našla," její tvář se rozzářila, jako slunce. „Moc ráda bych Vám poděkovala. Zachránil jste mi život." „Cože? Zachránil život?" „Víte, mám diabetes." Řekla smutně. „Když jsem dostala záchvat hypoglykémie před vchodem do prodejny, přivolal jste mi pomoc. A to mi zachránilo život." „Paní prodavačka říkala, že Vás tady vídá často. Téměř každý den. Když se to stalo, viděla to přes výlohu, ale než stačila zavolat sanitku, udělal jste to vy. Předběhl jste ji." Upřeně ji pozoroval a naslouchal. „Poprosila jsem ji, aby mi řekla, až tady opět budete, abych Vám mohla poděkovat." „Doufám, že se nezlobíte," dodala.
Zdroj: http://www.rok1.cz/povidky/detail/fascinujici-49/