Experimentální léčba ve filmu
Experimentální léčby je teď, zejména s ohledem na etiku jejího poskytování, všude v médiích plno. I ve filmovém průmyslu je experimentální léčby plno. A dost často je za tím politika, pěkně špinavá politika. Dva příklady za všechny:
Wolverin (Rosomák1)
Od roku 2000 se populární rozervaně kladný hrdina původního komiksu od Marvel Comics v podání Hugha Jackmana dočkal ve filmové podobě X‑menů už sedmého pokračování, tentokrát s názvem X‑Men: Apokalypsa. Wolverin patří mezi oblíbené postavy a jeho vysouvací drápy, respektive adamantinové čepele, jsou snem většiny filmem zkažených dětí.
Dětství na konci devatenáctého století prožil James (Wolverin) jako neduživý chlapec. Mutace způsobující extrémně rychlou regeneraci poškozené tkáně se objevila, společně se šesticí vysunovacích drápů, až na začátku dospívání. Extrémní regenerační schopnost a zesílená imunita velmi zpomaluje proces stárnutí a také Wolverinovi pomohla přežít účast v tajném vládním projektu experimentální léčby Weapon X. Devět „pacientů“ zařazených do programu takové štěstí nemělo.
Z filmu se nedozvíte, kolik daňové poplatníky stálo zařazení pacientů do programu, ale šesticifernou částku na osobu klidně můžeme považovat za reálnou. Vrtulníková přeprava „pacientů“ ze školního a výukového ústavu do nepřetržitě monitorovaného experimentálního „zdravotnického“ zařízení nevyjde dvakrát levně. Proto se zřejmě výzkumníci vyhnuli balastnímu papírování a ani se nezatěžovali sestavováním etické komise. Ani informovaný souhlas pacientům nedal nikdo podepsat. A proč by to dělal, většina subjektů (Wolverina nevyjímaje) se nesouhlasem nijak netajila.
Nedobrovolné zařazení do projektu alespoň nevyžaduje žádnou platbu ze strany „pacientů“. Ano, čtenáře (a diváka) optimisticky založeného by to napadnout mohlo. Jenže prvních devět zařazených (a bůhvíkolik po čísle deset) zaplatilo za experimentální terapii životem. A číslo deset, Wolverin, zaplatil velkou ztrátou paměti.
A nebyl jediný, jakmile se totiž zveřejní nějaké skandální odhalení, dříve známé, jen neveřejné, podobně se zachovají i paměťové buňky mnoha osob s projektem experimentální terapie spojených od začátku. Pamatují si jenom něco, případně vůbec nic nebo jen střípky a útržky informací.
I tak se ale o projektu útržkovitě dozvídáme. Konec konců šestnáct let je dlouhá doba a sem tam se nějaké ty střípky ze sedmi pokračování příběhu složí do celkového obrazu. Je trochu zašpiněný zneužitím výzkumu projekce cizích myšlenek nebo výzkumu chemického ovládání vůle zkoumaných osob, ale taková už je politická kultura (v tom filmu).
X‑Men: Apokalypsa. Režie Bryan Singer, 2016, 143 minut, CSFD.cz: 74 %
Deadpool
Další z pacientů experimentálního léčebného programu se původně jmenoval Wade Winston Wilson (ta tři WWW by mohla symbolizovat, že je plný zábavných hlášek z internetu). Ve filmu Deadpool jej hraje tělo Ryana Reynoldse. Píšu tělo, protože jeho obličej si na plátně moc neužijete. Sám Deadpool o své vizáži říká, že vypadá jako Ryan Reynolds křížený se šarpejem2.
Když lékaři Wadovi diagnostikovali pokročilé stadium rakoviny bez možnosti se léčit a uzdravit, dobrovolně se zařadil do programu experimentální léčby (již známého Weapon X ze série X‑Men). Díky programu se zbavil rakoviny a navíc získal schopnost rychlé regenerace. Na rozdíl od Wolverina, na kterém mohou děvčata oči nechat, zaplatil za experiment trvalým znetvořením. Sám svoji podobu přirovnává k avokádu, které mělo sex s mnohem starším avokádem.
Na film s dětmi nechoďte, i kdyby moc žadonily, je to až pro ty odrostlejší (přístupné od 15 let). Deadpool je totiž prototypem kladného antihrdiny. O výsledku jeho „léčby“ se divák dozvěděl už z filmu z roku 2009 X‑Men Origin: Wolverine. A když informaci o způsobu vedení terapie z tohoto filmu doplníte z původní předlohy – komiksu Deadpool od Marvel Comics, je to jasné. Pokusy s krví nemohou být ničím jiným než experimentem s kmenovými buňkami rychle regenerujícího Wolverina. Koho by to překvapilo.
Deadpoolovým soupeřem je Francis Freeman (Ed Skrein), kterému Deadpool podle čisticího prostředku přezdívá Ajax. Je vedoucím experimentálního terapeutického programu, který v roli pacienta nejdříve sám absolvoval a později jej „vylepšil“, aby z dalších „pacientů“ vytvářel ovce poslušné jeho příkazů. Na etiku přitom taky příliš nehledí, má na to žaludek, tedy nemá z toho nervy. Nemá je totiž vůbec. Muž v pozadí projektu a jeho duchovní otec (v komiksu Dr. Killebrew3) mu totiž nechal odstranit nervy, čímž mu extrémně snížil vnímání bolesti.
Deadpoool je film plný hlášek, z jejichž perspektivy vypadá i rakovina jako starší nedůtklivá teta: „Mám rakovinu v játrech, plicích, prostatě a v mozku… Bez toho se obejdu.“ Mnohdy ale hlášky jen glosují současnou popkulturu, takže se hit letošní zimy rychle vyčerpá. Svět popkultury totiž doprovází stejná dynamika rychlých změn jako domácí politické skandály. Obojí je brzy překryto novou událostí.
A ještě jednu věc mají komiksové scénáře a scénáře domácích politicky iniciovaných kauz společné. Hrdinové (i antihrdinové) se nakonec vypořádají s hlavním padouchem, postarají se o jeho smrt, odinstalaci z funkce nebo jej alespoň veřejně znemožní.
Později se přijde na to, že šlo o řízenou druhou nebo třetí, čtvrtou osobu v hierarchii a nějaký doktor Killebrew už v pozadí zase kuje pikle, aby mohl příběh brzy pokračovat další mediálně vděčnou peckou.
Deadpool (X‑Men: Deadpool). Režie Tim Miller, 2016, 108 minut, CSFD.cz: 83 %
Zdroj: