Etická devastace lékařů našimi politiky

Komentáře čtenářů Medical Tribune

Zdá se být nad veškerou pochybnost, že naši politici jsou opakovaně přistihováni, že se podílejí na přímých i nepřímých ztrátách z našich peněz nehorázným předražování zakázek proti úplatku. Korupce politiků, nejrůznějších manažerů, úředníků a samosprávy jakoby v tomto státě byla normou.

Naše zdravotnictví bylo do tohoto stylu hospodaření vtaženo soustavným ekonomickým tlakem a pauperizací lékařů. I systém jeho financování jsme nastavili tak, aby se bez korupce a protekce neobešel.

Naši teoretikové rozdělují systém financování v krajnostech na dvojí: Pokladenský systém, jehož odstrašujícím příkladem bývají uváděny USA. Pacient je pojištěn na zdravotní riziko, lékaři zaplatí za ošetření a pak tyto peníze dostává proplaceny u své pojišťovny.

Financování zdravotnictví v USA je nejspíš špatné. Ale klíč vidím v tom, že stát kvůli nemístné liberalizaci nedohlédnul na pojišťovny, aby zde byla zachována solidarita mezi nemocnými a zdravými, a klienti jsou zde pojišťováni podle svého osobního rizika. To je klíč k neúspěchu zdravotního pojištění.

Naši teoretikové se naopak chlubí tím, že náš evropský sociální model financování zdravotnictví je mnohem výhodnější, protože umožňuje ošetření i bezdomovci zcela zadarmo. Ano, ale spousta nevýhod se před občany tají. Náš pacient je skutečně prakticky léčen zadarmo. Těch tolik diskutovaných třicet korun julínkovného je zanedbatelným pakatýlkem, když si uvědomíme, že pacient za něj může mít vyšetření řádově ve stamilionech korun.

V zájmu zjednodušení občan odevzdá u nějaké pojišťovny (lhostejno které, protože ze zákona se nesmí lišit, krom nesmyslných maličkostí) zdravotní pojištění, které je ve skutečnosti určitou formou daně, a dál se nemusí vůbec o nic starat, vše má zajištěno, je udržován v iluzi, že může mít nejmodernější zdravotní péči, jakou chce. V tomto bodě mu politici nehorázně lžou.

O naše odevzdané peníze na naše zdraví se vůbec nemusíme starat, ba co víc ani ve skutečnosti nemůžeme. Jsou zcela ve skrytu před námi uložené u zdravotních pojišťoven a jejich další pohyb je řízen centrálně našimi politiky tak, že ani pojišťovny s nimi nemohou svobodně nakládat v zájmu pascientů.

Důsledkem nesvobody pojišťoven je jejich nezodpovědnost za naše peníze. Vůbec nemají důvod s těmito penězi šetřit, protože s nimi smí nakládat jen dle direktiv politiků.

Navrhnete-li jim reálné úspory ve statisících korun, které leží v dobrém stylu práce praktického lékaře a racionálním přístupu k medicíně, odmítnou je a kvalitní, levnější práci praktického lékaře odmítají zaplatit. Pojišťovny smí šetřit jen velmi složitým omezením zdravotní péče, kdy formou regulačních mechanismů lékaři svým pacientům doplatí to, na co pojišťovny nemají. Nejhorší je, že pojišťovny takto trestají především lékaře, kteří jsou vůči nim šetrní.

Důsledky této podivné centrálně řízené politiky jsou jasné. Nyní pojišťovny dle politického zadání Tomáše Julínka vymýšlejí nejrůznější šetřící programy, jejichž realizace je příliš drahá, a proto jde jen o virtuální úspory, což tvůrci těchto programů neradi slyší.

Protože naši soukromí lékaři nejsou ve skutečnosti privátními lékaři a jsou jen velmi složitě financovanými zaměstnanci pojišťoven, za něž navíc dělají určitou účetní práci, nemohou mít skutečně svobodnou individuální smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Namítnete, že smlouvy jsou dány dohodou vedoucích lékařů praktiků a specialistů. Ano, jenže tito lékaři se stávají součástí politického rozhodování v systému a jejich tvůrčí vliv na financování je vcelku nepatrný. Mají dost starostí s tím, aby jejich obor přežil.

Jisté je, že lékař nemá možnost do ceny zakalkulovat své náklady. Dostane od pojišťoven zaplaceno bez ohledu na tyto náklady, bez ohledu na možnosti a schopnosti lékaře. A to dofinancování záleží na tvůrčích schopnostech lékaře. Někoho to zaplatí ze svého a sponzoruje ho manžel, někdo donutí ke sponzorování obec, jiný to ždímá pod nejrůznějšími záminkami od pacientů nebo od farmaceutických firem, někdo si dokonce dokáže stáhnout peníze Evropské unie na zdravotnické granty.

Největším problémem jsou „regulační mechanismy“, kterými lékaři doplácí pojišťovnám zdravotní péči, na kterou již nemají. Lékaři mohou sice předem dostat finanční limity své práce, ale podle mých osobních zkušeností se čerpání těchto limitů před lékaři důsledně tají, aby nevěděli ten okamžik, kdy za svoji práci budou pojišťovně víceméně platit. Předejít těmto pokutám za dobře vykonanou práci, nazývaným „regulační mechanismy“, lze jediným způsobem, že pacienti nedostanou to, na co mají právo.

Tím se lékař pomocí těchto limitací dostává do etického problému, komu léky, odborná vyšetření, laboratorní vyšetření… ještě dát a komu ne, pokud se chce vyhnout tomu, aby na to nemusel pacientovi připlácet. Někdo pacientovi zalže, že to nepotřebuje, i když to není pravda. Někdo neeticky nutí ke sponzorování pacienta nebo farmaceutické firmy. Někdo svoji práci odbývá, když stejně není zaplacená. Stejný problém mají tzv. soukromí lékaři i nemocniční. Ti to mají ještě složitější, protože jejich drezúra je vedená manažery, kteří medicíně vůbec nerozumí.

Tento ďábelský systém vede k narůstajícímu příkopu mezi pacientem a jeho ošetřujícím lékařem. Lékař nenávidí svého pacienta, který se dožaduje toho, co lékaře ekonomicky ohrožuje. A pacient nenávidí svého lékaře, protože on mu odmítá to, na co má nárok, neboť pacient netuší, že mu na to lékař přispívá. Čím větší je nastavení tohoto napětí našimi politiky, tím častěji se přihodí, že pacient a lékař na sebe v ordinaci řvou. Strašné!

Tento politický tlak směřující k neetickému chování lékařů je trestuhodný, ale ve skutečnosti námi obyčejnými neřešitelný. A politici jej neřeší. Není to jejich problém. Korupční chování je normou. Proč před tím ušetřit lékaře? Jen se nesmí nechat při nelegálních praktikách chytnou. Jako naši politici. Jenže naši lékaři nemají imunitu.

Pokud politici připravují reformu zdravotnictví, tak tento problém vůbec neřeší. Stejně jako neřeší problém až padesátimiliardových ztrát z našich peněz. To nikoho nepálí. No tak dostanou lékaři méně. Oni se přizpůsobí. A důsledkem je emigrace našich schopných lékařů.

Řešení vidím jediné. Bez vytáček a vzájemných lží. Klíčem je nesvoboda jednotlivých subjektů, která vede k neodpovědnosti a celkové devastaci. Systém potřebuje mít svobodné pacienty, svobodné lékaře a svobodné pojišťovny, aby se všichni mohli racionálně chovat.

Pak individuální smlouvu s pojišťovnou potřebuje mít pacient na optimální péči a nikoliv jeho ošetřující lékař na omezování této péče. Proto skutečná reforma zdravotnictví výhodná pro všechny musí vycházet z určité formy pokladenského systému, ve kterém jsou subjekty svobodné a odpovědné, a ve kterém pacient musí osobně garantovat proplacení zdravotní péče svému lékaři.

Tento systém musí být skutečně zajištěn řádnými sociálními dávkami státu. Současná iluze sociálního zajištění je špatná. Místo sociálního zajištění našich občanů v rámci dobře fungujícího zdravotnictví se jen David Rath se svojí sociální demokracií handrkují o Julínkové ve výši ceny ani ne poloviny krabičky cigaret.

Svoboda všech subjektů ve zdravotnictví přinášející přirozenou cestou odpovědnost a kvalitu ve zdravotní péči je jedinou cestou z našich etických problémů. Jinak se vymanit z toho nemůžeme. Zbývá jen otázka, zda naši politici skutečně mají zájem o špičkovou, dostupnou zdravotní péči. Zatím jen naše lékaře vyhánějí ze země a ponechávají naše občany, aby se na nich cvičili lékaři z jiných, kulturně odlišných oblastí, ve kterých cena lidského života je podstatně nižší.

MUDr. Bohumír Šimek, www.tribune.cz

autor je praktický lékař z Křemže