Efektivní zdravotní systém je konkurenční výhodou země
Naše situace dnes není špatná. České zdravotnictví svými výsledky patří mezi přední v Evropě a sedmá příčka v celosvětovém srovnání je vynikající. Také jeho financování je úspěch, protože dociluje stejného výsledku jako nejlepší světová zdravotnictví za dvoj- až čtyřnásobně méně peněz, a to přesto, že nakupuje léky, zdravotnický materiál i techniku za světové ceny. Máme vynikající zdravotníky, lékaře, zdravotní sestry a stále ještě máme chuť něco měnit a vylepšovat. I veřejnost si uvědomuje, že změny jsou potřebné. Jsem přesvědčen, že lidé by také ocenili větší možnost volby, ale zároveň nechtějí přijít o jistoty a kvalitu stávajícího systému a nechtějí dramaticky vyšší spoluúčast.
Tuhle příležitost bychom neměli promarnit ve zbytečných půtkách. Naše zdraví a zabezpečení ve stáří je tak důležitá věc, že bychom zde měli jako společnost hledat rozumnou shodu na desítky let dopředu. Současná úroveň zdravotnictví vytváří zatím konkurenční výhodu i pro naše podnikatele. Bohužel ale náš systém není vůči všem stejně spravedlivý. Jeho financování leží především na bedrech zaměstnanců, a tím i jejich zaměstnavatelů a příspěvek od státu na tzv. státní pojištěnce, kterých je dnes více než těch, kteří do systému platí, je hrazen z daní, kde největší díl leží opět na stejné skupině lidí. Osoby samostatně výdělečně činné hradí naprosté minimum, přitom ve spotřebě zdravotní péče se nijak neliší. To není spravedlivé.
Českou republiku, stejně jako velkou část světa, zasáhla loni ekonomická krize, která se nyní s určitým zpožděním dotkla i systému veřejného zdravotního pojištění. Jak vidíte letošní rok? Je VZP připravena na snížené příjmy?
Mám před sebou aktuální čísla stará pár dní a musím říci, že v nich žádné zlepšení nevidím. Pokles příjmů zdravotního pojištění pokračuje. Náš systém, který vlastně žádným pojištěním není, je závislý na výši mezd, na počtu nezaměstnaných a podobných parametrech. Chřipka ani rakovina na HDP závislé nejsou, a to je ten hlavní rozpor a nevýhoda současného systému. My jsme byli v letošním pojistném plánu velmi konzervativní a opatrní. Předpokládali jsme další růst nezaměstnanosti přes 10 % a skoro žádný nárůst průměrné mzdy; současný vývoj naše odhady potvrzuje.
I za těchto podmínek však situaci zvládneme pomocí rezerv, které jsme si na rozdíl od státního rozpočtu vytvořili v letech prosperity a pomocí opatření na výdajové straně. Krátkodobě se i výdaje dají udržet pod pokličkou. Pak by měla přijít změna, která nastolí větší spravedlnost a vyšší odpovědnost v systému, zainteresuje nás všechny v péči o své zdraví a zvýší efektivitu financování systému.
Nemám rád slovo reforma. Jednak většinou po odvážných prohlášeních přijde realizační vystřízlivění a jednak zdravotnictví a sociální oblast je příliš důležitá a citlivá na to, aby se zde prováděly nějaké revoluce. Jsem pro postupné a uvážené změny v systému, pro jeho přirozený vývoj, protože současný stav přece není špatný.
Zdravotně pojistný plán VZP počítá s využitím rezerv ve druhé polovině roku. Ale co se stane, až rezervy dojdou? Nehrozí pak zpožďování plateb zdravotnickým zařízením, případně omezování péče?
Za prvé si stále myslíme, že se druhé pololetí letošního roku bude vyvíjet lépe, než je náš velmi konzervativní odhad. A za druhé i v nejpesimističtější variantě stále budeme mít na konci roku technickou rezervu cca 3,5 miliardy korun, která slouží k vyrovnávání díry v cash flow způsobené tím, že pojistné nám přichází ve druhé polovině měsíce, zatímco platby zdravotnickým zařízením se realizují na jeho začátku. Pokud budeme mít tuto rezervu, zpožďování úhrad nehrozí.
Vyrovnaného rozpočtu ovšem dosáhneme letos tím, že všechny finance, které máme k dispozici - ať již jsou kdekoliv, v rezervním či provozním fondu, ve fondu reprodukce - budeme využívat tak, abychom dodrželi termíny splatnosti. Do úhrad zdravotnickým zařízením půjdou zkrátka všechny peníze, které můžeme ušetřit na vlastním provozu i investicích. Přesto chceme a musíme investovat do věcí, které systém nutně potřebuje - jedná se např. o rozvoj systému e-health, elektronizaci zdravotnictví. To je potenciál, který je potřeba využít.
V jednom rozhovoru jste řekl, že pokud tento rok neproběhne reforma zdravotnictví, dostane se zdravotnictví do vážných problémů.
Jak jsem už řekl, slovo reforma nemám rád. Jde o to, že bychom se měli dohodnout, kam bude zdravotní systém směřovat. Vedle sebe tu existují dvě koncepce a obě mají váhu: jedna počítá spíše s centralizací výběru pojistného, možná jen jednou pojišťovnou, a větší účastí státu. Druhá s rozvíjením skutečného pojistného systému méně závislého na daňovém charakteru příjmů. O těchto důležitých věcech by měla proběhnout základní diskuse a poté musí politici rozhodnout, kterým směrem se systém bude vyvíjet.
Zda k jedné nebo menšímu počtu víceméně státních pojišťoven a jednomu inkasnímu místu veřejných rozpočtů, jak ho připravuje ministerstvo financí a Světová banka, nebo zda zavedeme skutečné zdravotní pojištění a vznikne prostor pro připojištění. Nejde o žádnou revoluci či zásadní reformu, je jen potřeba udat další směr. Stát také musí vyřešit své fiskální problémy, protože samozřejmě mají vliv na platby za státní pojištěnce.
Pokud se nebude dít nic, nedojde- li k zásadnímu obratu ekonomiky, v roce 2011 peníze dojdou. A i když se ekonomika zvedne a nebude hrozit deficit, zvýšené příjmy se málo efektivně utratí a nám ujede vlak. Už nebudeme tak konkurenceschopní a možná zmizí i ta chuť něco měnit a rozvíjet. A to by byla velká škoda.
VZP byla vždy trochu podezřívaná, že by ráda měla jeden úřad, jednu pojišťovnu, to znamená sama sebe. Jaký je ale váš skutečný názor?
Podle mne bychom měli směřovat k zavedení zdravotního pojištění a systému více pojišťoven. Nemám na mysli, že by se snad měly zprivatizovat, to skutečně ne, ale musejí se stát skutečnými pojišťovnami. Už dávno máme spočítáno pojistné riziko celé populace, samozřejmě víme, kolik lidí ročně onemocní tou kterou nemocí a jaké náklady si léčba vyžádá. Máme představu, kolik stojí např. kvalitní zázemí pro pacienta v nemocnici či jiném lůžkovém zařízení. Jsme také schopni říci, kolik si taková péče vyžádá peněz. Díky tomu už je jednodušší diskutovat o tom, jaké služby mají být v základní pojistce a co má být ponecháno na připojištění nebo možnosti, že každá pojišťovna nabídne dva tři pojistné produkty a klient si vybere ten, který mu nejvíc vyhovuje.
U nás se stále v tomto ohledu mluví jen o standardu a nadstandardu, pojistné produkty se ovšem nemusí lišit rozsahem krytí, ale i jinými aspekty: třeba větší či menší volností při čerpání služeb. Zohledňovat mohou i vůli pojištěnce spolupracovat při prevenci - největší slabinou státního systému je fakt, že občan nemusí nic dělat. Je přesvědčen, že stát se má postarat o jeho zdraví, takže jen čeká, jak to dopadne. Je hloupost odvíjet výši pojistky třeba od skutečnosti, kolik kdo váží, ale lze ji vázat na to, zda se zapojuje do příslušných preventivních programů. Péče o takového klienta bude bezpochyby levnější než o toho, kdo takříkajíc užívá život plnými doušky. Ten by zase měl být ochoten si za to připlatit.
Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že bude vůle ke změně. Co se stane, pokud se nic nerozhodne ani v tomto roce? Mají se zdravotníci obávat návratu o sedm osm let nazpět, kdy se systém potácel v dluzích?
To nemyslím. Samozřejmě první eventualitou je, že se stane zázrak a HDP letos poroste o x procent a všichni se budeme mít dobře. Realističtější je možnost, že v roce 2011 příjmy pojišťoven trochu porostou, ne však natolik, aby stejně nevznikl rozpor mezi příjmy a výdaji. Zastropovat výdaje je totiž možné pouze dočasně. Jsem přesvědčen, že v takovém případě nebudeme jako v minulosti dělat dluhy a doufat, že je jednou někdo zaplatí. Tak nezodpovědný už stát ani pojišťovny nejsou. Stát nebude mít prostředky na to, aby stále zvyšoval platby do zdravotního pojištění, takže ho to nejspíš donutí rozhodnout se, jaký systém vlastně chce. A pokud k tomu nedojde, projeví se vznikající deficit nějak jinak, například redukcí sítě.
Jak chce nyní VZP víc zainteresovat pojištěnce do zájmu o své zdraví?
Náš zdravotní systém se vyznačuje poměrně značnou neefektivitou, protože se provádějí a účtují zbytečné či duplicitní výkony a vyšetření. Má tedy velmi významnou vnitřní rezervu. Náš program kvality péče Akord proto v první fázi motivuje praktické lékaře k tomu, aby se zapojili do moderního systému komunikace, který zefektivňuje poskytování zdravotní péče. Měli by vést elektronickou dokumentaci a komunikovat elektronicky s pojišťovnou, chystáme také projekt elektronického identifikátoru, kdy se pojištěnec při čerpání péče identifikuje čipovou kartou, čímž validuje provedené výkony.
Rádi bychom podpořili elektronický předpis léků, při němž odpadají falešné recepty a zbytečné vyzvedávání léků. Samozřejmě s tím souvisí i IZIP a elektronická zdravotní knížka, kde budou nejen lékařské zprávy, předepsané léky a výsledky provedených laboratorních vyšetření, ale pro malé podnikatele nabídneme i jakousi formu elektronického bankovnictví v oblasti výběru zdravotního pojištění. Budou moci ohlásit elektronicky změny, uvidí, zda- li něco nedluží, a obdrží informace, které potřebují, aby v pohodě splnili své povinnosti vůči zdravotní pojišťovně. Chceme vycházet pojištěncům vstříc, nechceme je omezovat. Dáme-li správné informace a vytvoříme-li dobré prostředí, většina lidí toho využije a bude z toho mít prospěch.
Zdroj: Euro