Dvanáct rizik nového způsobu vzdělávání sester
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček dne 7. dubna předložil vládě novelu zákona č. 96/2004 Sb., která má změnit vzdělávání zdravotních sester, neboť jich je v našich zdravotnických zařízeních nedostatek. Jak má reforma vypadat? Podle dosavadního zákona může všeobecná sestra získat plnohodnotnou kvalifikaci tříletým bakalářským studiem na vysoké škole nebo tříletým studiem na vyšší zdravotnické škole. Současné absolventky středních zdravotnických škol, které studují čtyři roky a po maturitě získávají titul zdravotnický asistent; nejsou plně kvalifikovány a mohou pracovat jen pod odborným dohledem.
Ministr Němeček navrhuje tuto zásadní změnu: vrátit se do minulosti, kdy základ zdravotnické kvalifikace sester tvořilo středoškolské studium na středních zdravotnických školách; absolventka SZŠ by nově měla titul praktická sestra. Pokud si čtyřleté studium doplní jedním rokem pomaturitního studia na vyšší zdravotnické škole, získá tím plnou kvalifikaci k výkonu povolání a titul všeobecná sestra. Jde tedy o systém 4 + 1. Co si od toho ministr slibuje? Chce zkrátit přípravu všeobecných sester ze sedmi na pět let, dostat do zdravotnictví více kvalifikovaných sester a snížit počty sester, které odcházejí do zahraničí či úplně mimo resort zdravotnictví.
Tento návrh má podporu některých poslanců a mnoha starších sester v praxi, které v minulosti vystudovaly pouze střední zdravotnickou školu a případně po maturitě prošly specializačním studiem. Nemá podporu Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR, České asociace sester – profesní organizace sester, Asociace vyšších odborných škol ani vysokých škol, které připravují různé kategorie zdravotnických pracovníků.
Návrh ministra Němečka má řadu rizik, o nichž se příliš nemluví. Předkládám jich dvanáct:
| Rozhodování už v patnácti letech. Od roku 2004 existovaly dvě hlavní cesty, jak mohly zájemkyně získat plnou kvalifikaci všeobecné sestry: a) čtyřleté studium na střední zdravotnické škole + tříleté studium na vyšší zdravotnické škole (tj. sedm let odborné přípravy), b) čtyřleté studium na kterékoli střední škole (nikoli jen na SZŠ) + tříleté prezenční studium oboru všeobecná sestra na vysoké škole (tedy ne sedm let, ale jen tři roky odborné přípravy); pro zdravotní sestry v praxi se nabízela varianta tříletého kombinovaného (dříve dálkového) studia oboru všeobecná sestra na vysoké škole. Nový návrh hledá ještě třetí – specificky českou cestu, a to 4 + 1. Pokud by to byla cesta preferovaná ministerstvem zdravotnictví jako lék na získání většího počtu sester v krátké době, pak to znamená, že pro práci ve zdravotnictví se musejí žáci/žákyně základní školy rozhodnout už v patnácti letech, kdy ještě nejsou zralí a nevědí, co je čeká za zátěžové situace. To byl ostatně jeden z důvodů, proč se v naší republice opustil model pouze středoškolského vzdělávání sester: vycházely ze školy psychicky i sociálně nezralé pro tak náročné povolání.
| SZŠ už nejsou to, co bývaly. Studium na střední zdravotnické školy bývalo v minulosti prestižní záležitostí a bylo přísně výběrové; nedostal se tam každý. V současnosti je stav mnohem nepříznivější a dostávají se tam zájemkyně spíše s průměrným prospěchem. Podle údajů Národního ústavu pro vzdělávání z r. 2015 je v ČR 64 středních škol, které umožňují maturitní studium zdravotnických oborů. Obor zdravotnický asistent má v jednom ročníku v celé ČR průměrně 2 300 žáků. Navíc příliv zájemců o studium zdravotnických profesí ze základních škol klesá; za poslední čtyři roky se snížil o osm procent. Takže i kdybychom optimisticky předpokládali, že odmaturují téměř všichni žáci posledního ročníku středních zdravotnických škol, absolventů nebude (vzhledem k potřebě našeho zdravotnictví) příliš mnoho a počty absolventů budou zřejmě dál klesat. Z nich přitom jenom část má na to, aby pokračovala v dalším, náročnějším studiu.
| Příprava na různých SZŠ se liší. Jednotlivé SZŠ mají v oboru zdravotnický asistent svůj, každá poněkud odlišný školní vzdělávací program. Pro náš diskutovaný problém je závažné, že se odlišují dokonce i v rozsahu základních klinických předmětů typu klinická propedeutika, interna, chirurgie. Jak potom nastavit uznávání části studia z různých SZŠ, pokud by zájemci/zájemkyně chtěli pokračovat v jednoletém studiu na vyšších zdravotnických školách? Nediskriminovalo by to některé uchazeče/uchazečky o studium?
| Podoba jednoletého pomaturitního studia. Zatím je studium na vyšší zdravotnické škole koncipováno jako ucelené tříleté vzdělávání spojené s odbornou praxí ve zdravotnických zařízeních. Je zakončeno závěrečnou zkouškou a obhajobou absolventské práce. Absolventka získá titul diplomovaná všeobecná sestra.
Odborné veřejnosti nebylo jasně řečeno, jakou podobu bude mít (podle novely zákona) onen jeden studijní rok pomaturitního studia, jímž absolventky SZŠ získají plnou kvalifikaci všeobecné sestry. Budou procházet náročným přijímacím řízením (zatím se studium na VZŠ podobá svým uspořádáním a nároky studiu vysokoškolskému)? Nebo bude pro ně „laťka snížena“, když některým z nich dělá problém složit maturitu? Jaký bude poměr teoretického studia a praxe? Jakou podobu bude mít závěrečná zkouška? Budou psát absolventskou práci?
| Nižší platy. Absolventky navrhovaného studia 4 + 1 budou mít nižší stupeň vzdělání než absolventky tříleté vyšší odborné školy a než absolventky bakalářského studia na vysoké škole. Budou mít tedy i nižší plat. Nesníží se pak i platy sester, kterým byla uznána kvalifikace všeobecné sestry, ale které mají pouze středoškolské vzdělání? Poslední ročník takových všeobecných sester maturoval ještě v roce 2006.
| Nemění se systém dalších profesí. Návrh mistra Němečka zatím nepočítá s úpravou celého systému zdravotnických profesí, tj. absolventky studia 4 + 1 vstoupí do dosavadního systému, v němž není v praxi jasně rozlišeno, co má dělat sanitář, co zdravotnický asistent či navrhovaná praktická sestra, co všeobecná sestra jen s maturitou, všeobecná sestra s maturitou a specializačním vzděláním, všeobecná sestra s vyšší zdravotnickou školou (DiS.), všeobecná sestra‑vysokoškolačka s titulem bakalář a všeobecná sestra‑vysokoškolačka s titulem magistr. Jinak řečeno: systém profesí se musí dál rozvíjet se změnami způsobů vzdělávání. Každá profese by měla mít jasně stanovené kompetence, včetně jejich navýšení u vysokoškolsky vzdělaných sester. Pokud jde o systém zdravotnických profesí jako celek, výrazně chybí pomocný ošetřovatelský personál. A to ponechávám stranou skutečnost, že všeobecné sestry pracují i v zařízeních sociální péče.
| Důvody odchodu sester jsou jiné. Ministr Němeček často uvádí, že jedním z hlavních důvodů celé změny vzdělávání všeobecných sester je, že studium je příliš dlouhé: proto sestry z nemocnic utíkají. Nebyla však předložena žádná výzkumná data z žádného reprezentativního šetření v ČR, která by tento argument doložila. Naopak většina provedených výzkumů ukazuje, že hlavní důvody odchodu sester z profese jsou jiné – a to tyto dva: 1. špatné pracovní podmínky (málo personálu, mnoho práce za chybějící sestry, mnoho administrativy, fyzické a psychické přetěžování), 2. nízké platy.
V zahraničí se mezi špatnými pracovními podmínkami objevuje ještě jeden jev, o němž se u nás prakticky nemluví: morální distres sester. Jde o případy, kdy nejsou dodržovány odborné kompetence nebo v zájmu finančních úspor sestra nemůnovelu zákona č. 96/2004 Sb., která má změnit vzdělávání zdravotních sesterže udělat to, co považuje za správné, a je okolnostmi přinucena buď nedělat nic, i když si myslí, že by něco udělat měla (tj. nezabrání něčemu špatnému), anebo je donucena vykonat cosi, s čím vnitřně nesouhlasí. Ví, že péče poskytovaná pacientům není úplně v pořádku. Kdyby bylo pouze na ní, jednala by jinak. Zažívá rozpor, trápí se tím, že se nevzepřela a jen plnila pokyny či rozkazy nadřízených anebo se podvolila sociálnímu tlaku ostatních. Uvědomuje si, že její jednání je z hlediska etiky i mravních zvyklostí špatné. Také z těchto důvodů odchází jinam.
| Proč jen všeobecné sestry? Zákon č. 96/2004 Sb. uvádí dalších sedmnáct zdravotnických profesí, u nichž je zmiňováno vysokoškolské bakalářské studium. Jde o tyto obory: porodní asistentka, ergoterapeut, radiologický asistent, zdravotnický laborant, zdravotně‑sociální pracovník, optometrista, ortoptista, asistent ochrany a podpory veřejného zdraví, ortotik‑protetik, nutriční terapeut, zubní technik, dentální hygienistka, zdravotnický záchranář, biomedicínský technik, biotechnický asistent, radiologický technik, adiktolog. Proč u nich delší studium nevadí a u všeobecných sester ano? Kdo zaručí, že výhledově nebudou ohroženy obdobným opatřením i další zdravotnické profese?
| Ohrožení vědního oboru ošetřovatelství a výzkumu v něm. Pokud bude preferována jednoduchá cesta 4 + 1 k získání kvalifikace všeobecné sestry, sníží se tím zájem o vysokoškolské studium všeobecných sester. Rychle to pocítí katedry ošetřovatelství na 1., 2. a 3. LF UK v Praze, LF UK v Hradci Králové, LF MU v Brně, LF OU v Ostravě, na zdravotnických fakultách v Pardubicích, Liberci, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Jihlavě, Olomouci, Opavě, Zlíně. Logicky se tím omezí počet všeobecných sester, které by se v ČR mohly věnovat rozvíjení vědního oboru ošetřovatelství (Nursing) na vyšší úrovni. Stoupá i riziko, že nebude dost zájemců o doktorské studium ošetřovatelství. Pak je jen otázkou času, kdy padnou práva vysokých škol zajišťovat habilitační a jmenovací řízení v oboru ošetřovatelství. Nebudou odborníci, kteří by se profesionálně věnovali nejen vysokoškolské výuce, ale především výzkumu. V Agentuře zdravotnického výzkumu Ministerstva zdravotnictví zatím funguje panel č. 9, ale oprávnění jeho existence v dosavadní podobě by pak bylo zpochybněno. Naše republika by se tím vrátila před rok 1990 a ztratila odborné kontakty s vyspělými zeměmi. Nebyli bychom pro ně odbornými partnery ani spolupracujícími výzkumnými institucemi.
novelu zákona č. 96/2004 Sb., která má změnit vzdělávání zdravotních sester
| Jinde to je také tak. S výjimkou Německa většina evropských zemí už přešla či přechází na terciární vzdělávání všeobecných sester, tj. vzdělávání na úrovni vysokých škol nebo vyšších odborných škol. (Přitom Německo své sestry platí dobře.) Ve většině evropských států je sestra vzdělávána pouze v bakalářském studijním programu. Neměli bychom usilovat o to, abychom se stali skanzenem Evropy.
| Započítat i jeden rok mateřské školy? V zápalu domácí diskuse někteří aktéři zapomínají na evropský kontext celého problému. Na skutečnost, že obor všeobecná sestra je – spolu s všeobecným lékařstvím, zubním lékařstvím, farmacií a porodní asistencí – tzv. regulovanou profesí. Už zákon č. 96/2004 Sb. reagoval na evropskou směrnici o uznávání profesních kvalifikací v zemích EU a sladil s ní naši legislativu. Málokdo však ví, že tato směrnice byla v roce 2013 novelizována (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU ze dne 20. listopadu 2013). V této směrnici se mj. stanovuje, že do odborné přípravy všeobecných sester lze přijímat pouze uchazečky, které mají ukončené všeobecné školní vzdělání v trvání alespoň 10 let. Naše základní škola je devítiletá, takže navrhovaný systém 4 + 1 tento požadavek nesplňuje. Poslanci českého parlamentu jsou ovšem tvořiví, takže už se objevil návrh, že by bylo možné do všeobecného vzdělávání započíst poslední rok mateřské školy, o němž se předpokládá, že bude pro předškolní děti povinný. Na nás si Evropská unie nepřijde…
| Varianta 4 + 1 nesplňuje směrnice EU pro uznávání kvalifikací. V nové verzi směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/55/EU se v článku 31 odstavci 4 výslovně uvádí: „Teoretická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které uchazeč o odborné vzdělání získává odborné znalosti, schopnosti a dovednosti požadované podle odstavců 6 a 7. Výuka je zajištěna učiteli ošetřovatelství a jinými kvalifikovanými osobami na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo na školách či v programech pro odborné vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů.“ (strana L 354/151). Takže na prvním místě je vysokoškolské vzdělávání, na druhém vzdělávání na vyšších zdravotnických školách, na třetím místě programy pro odborné vzdělávání zdravotních sester. Naše střední zdravotnické školy ovšem nejsou institucemi jen odborného vzdělávání, protože mnoho hodin výuky je věnováno všeobecně vzdělávacím předmětům typu matematika, český jazyk, dějepis, občanská výchova atd. Nesplňují (a ani nemohou splňovat) celoevropsky vyžadované penzum odborné přípravy, které zní: odborná příprava zdravotních sester trvá „nejméně 4 600 hodin teoretického a klinického výcviku, přičemž délka teoretického výcviku představuje alespoň jednu třetinu a délka klinického výcviku alespoň jednu polovinu minimální délky odborné přípravy“ (strana L 354/151).
Shrnuji: Česká „třetí cesta“ k získání kvalifikace všeobecné sestry 4 + 1 není solidním a dlouhodobým řešením velkého nedostatku sester ve zdravotnických zařízeních i v zařízeních sociální péče. Po věcné stránce obsahuje řadu závažných rizik. Pokud by byla navzdory odborným argumentům přijata, poškodí ve svých důsledcích kvalitu poskytované péče, vztahy mezi různými kategoriemi sester i uznávání odborné kvalifikace těchto nových sester mimo hranice ČR.
Zdroj: