Dr. House by každou nemocnici zruinoval

Drtivá většina z nás zná "zákulisí" lékařského prostředí především z nekonečného množství seriálů s nekonečným množstvím dílů. Jak moc odpovídají seriály každodenní realitě, jak ji znáte vy?

Možná vás trochu zklamu, ale příběhy z Ordinace v růžové zahradě nemají s reálnou medicínou moc společného. Jedinými reálnými scénami obvykle jsou lékaři odcházející ze sálů s propocenými halenami, protože to my opravdu máme. A třeba takový Dr. House je nereálný i v amerických poměrech. Zaprvé by za týden svého působení každou nemocnici ekonomicky zruinoval, a za druhé by měl každý týden na krku několik ne-li žalob, pak stížností určitě. Za dva týdny už by zaměstnancem nebyl. A to i přesto, že jako seriálová postava je mi Dr. House velice sympatický.

V oboru cévní chirurgie patříte mezi odborníky a jistě jste dostal i nabídky na působení v jiných nemocnicích, proč jste tedy zůstal věrný Jihlavě?

Jsem prostě Jihlavák. Když to vezmu úplně od začátku, tak přímo tady v nemocnici jsem se narodil, oba mí rodiče tu pracovali a asi do mých čtyř let jsme tady i bydleli. Pak jsem tu bydlel znovu, když jsem přišel ze školy zpátky do Jihlavy a oženil jsem se. Kromě půlročního působení v rámci specializace na cévní chirurgii v Nemocnici Na Homolce tady také více jak čtvrt století pracuji. Mám už prostě k jihlavské nemocnici vztah a kromě toho jsem také hrdý na to, co zde dokázali naši předchůdci. Vždyť chirurgie má v Jihlavě více než stoletou tradici a vždy tady působily mimořádné osobnosti. Díky nim má například cévní chirurgie u nás více jak třicetiletou historii a vynikající úroveň.

Takže vy jste takovým pokračovatelem tradic…

To mi nepřísluší soudit, ale každopádně se v Jihlavě můžeme pochlubit úspěchy právě v cévní chirurgii nebo onkochirurgii…

Můžete mně a ostatním čtenářům, kteří nestudovali medicínu, vysvětlit, o čem to vlastně mluvíte? Co se skrývá za termínem cévní chirurgie?

Prokletím současnosti jsou civilizační nemoci, hlavně onemocnění cév a rakovina. Na tyto nemoci většina z nás umírala, umírá nebo umře. Cévní chirurgie se věnuje hlavně nápravě našich hříchů, například špatné životosprávy, stresu a především kouření. Všechny tyto záležitosti vedou k ucpávání tepen, postupně pak třeba i k odumírání končetin, mozkové mrtvici a onemocnění dalších orgánů. V Jihlavě dokážeme ve většině případů těmto koncům zabránit, nebo je alespoň výrazně oddálit či zmírnit následky. Jde o velmi náročné operace, které nám kromě jiného umožňuje i úroveň ostatních oborů v nemocnici. Zkušenosti z těchto operací nám pak umožňují operovat například i takzvané výdutě břišní aorty, které patří k nejčastějším náhlým příčinám náhlého úmrtí u mužů. Mimochodem, na prasknutí této výdutě zemřel například Albert Einstein nebo Klement Gottwald.

Kdyby k vám tedy dnes přišel Albert Einstein, dokázali byste příčinu jeho úmrtí odvrátit?

S devadesátiprocentní pravděpodobností ano.

Zmínil jste i úspěchy na poli onkochirurgie…

Bohužel naše země je na jednom z předních míst na světě ve výskytu rakoviny zažívacího traktu. Vysočina má tento primát v České republice. Navíc tento trend je rok od roku horší.

Proč tomu tak je?

To je otázka pro jiné. My se musíme především o tyto pacienty postarat, a právě to nám umožňuje onkologické centrum, které v Jihlavě léčí pacienty z celého kraje už pět let. Jeho výhodou fakt, že se v něm specializovaná a moderní péče soustředila na jedno místo. Vyšetření, operace i léčba tady probíhají v rámci jedné nemocnice, což je pro pacienty ta nejlepší možná varianta. Vlastně je to dobře i pro lékaře, protože když člověk něco dělá často, pak to dělá dobře. Jako pacient pocítíte, jestli vás operovali chirurgové, kteří konkrétní zákrok dělají padesátkrát nebo dvěstěpadesátkrát za rok. Mimochodem, když jsme dělali statistiky posledních let, zjistili jsme, že počet závažných komplikací po onkologických operacích je v Jihlavě zhruba poloviční, než je republikový průměr. Samotné nás to překvapilo a myslím, že v tom roli sehrál právě i "cvik" našich chirurgů.

Stále mluvíte v množném čísle "o nás", co považujete za osobní úspěch vy?

Pro každého lékaře jsou nejdůležitější spokojení pacienti a já nejsem výjimkou, ale chci říct ještě jednu věc. V dnešní medicíně platí, že odbornou úroveň pracoviště nikdy nevytváří jeden nebo dva lidé, ale pouze a jenom úroveň celého kolektivu specialistů. A v chirurgických oborech to platí dvojnásob. Výchova dobrého chirurga trvá minimálně deset let. Za tu dobu musí strávit mnoho měsíců stážemi na klinikách, prostudované knihy nepočítá na stránky, ale na metry a zkušenější kolegové věnují jeho učení spoustu energie. Když pak takový člověk odejde jinam, je to citelná ztráta. Jsem proto rád, že se během posledních deseti let podařilo na chirurgii v Jihlavě vytvořit jeden z nejstabilnějších týmů v nemocnici. A to nejenom ohledně lékařů, ale i ohledně sestřiček a ostatního personálu. Pak mám dobrý pocit také z toho, když mě bývalý pacient, který dříve nemohl ani bez problémů chodit, předjíždí na kole při mých cyklistických toulkách Čeřínkem. Někdy mě pak ale napadá, jestli už není čas zamyslet se sám nad sebou…

Klára Novická

Jihlavské listy

Zdroj: Jihlavské listy