Doufám, že nás ministerstvo jen nezkouší

Má dnes mladý lékař lehčí život než měl před dvěma lety, když aktivity vašeho sdružení teprve začínaly?

Velmi opatrně musím říci, že o něco málo ano. Ta nejistota pramení z toho, že každý může takovou odpověď interpretovat zcela opačně, než je myšlena. Lidé z vedení ministerstva zdravotnictví a jiné politické figury to samozřejmě mohou vykládat tak, že splnili svoje sliby -pracovní podmínky mladých lékařů se zlepšily a nemůžeme přece chtít všechno. Proto říkám opatrně - o něco málo se podmínky zlepšily, ale mnoho ještě schází…..

Jak jste spokojeni s tím, co pro mladé lékaře dělá samotný ministr zdravotnictví?

Po nástupu pana ministra Hegera jsme byli velmi optimističtí, část jeho slibů se proměnila  skutečně v činy, ale v posledním roce máme pocit, jako kdyby byl příliš koncentrován na ty mediálně „výtěžnější“ témata spojená se snahou o reformu zdravotnictví. Oproti tomu agenda specializačního vzdělávání se dostala na okraj zájmu a zůstává neřešena. Zpočátku relativně živá komunikace s ministerstvem nyní zcela zamrzla a na naši snahu o komunikaci se nám dostává pouze mlčení.

Mají dnes lékaři méně důvodů odcházet do zahraničí?

Na to nemusím ani odpovídat – na to vám odpoví čísla svědčící o tom, že odchody lékařů do zahraničí nepolevují, ale i po akci Děkujeme, odcházíme naopak rostou. I když vezmu v potaz malé krůčky k lepšímu, které se povedly, tak situace v zahraničí se stále nedá s českou realitou srovnat. Stále opakujeme, že ty důvody k odchodům nejsou zdaleka o tom, kolik dostanou lékaři na tabulkových platech, ale o celé řadě zahnívajících kostlivců souvisejících s předatestačním vzděláváním, kteří tady pořád straší.

Část agendy vzdělávání lékařů přešla na lékařské fakulty. Mladí lékaři si berou za úkol tlačit na fakulty, aby splnily to, co slibovaly. O co například jde?

Naše sdružení říká na adresu děkanů lékařských fakult jediné: Pokud jste si chtěli vzít na starosti část specializačního vzdělávání, jste nyní zodpovědní za to, že jste schopni tento úkol zvládnout lépe než tomu bylo dříve. Těžko mohu být nějak konkrétní. Od uzavření smluv o převodu vzdělávání na univerzity už uplyne pomalu půl roku a stále nemáme kompletní informace o tom, jak bude organizace vypadat. Dozvídáme se je velmi nahodile a postupně. Tady nejde o to, že by nebyly známé termíny atestačních zkoušek. Pokud ale máte nějaký konkrétní problém,  potřebujete radu a obrátíte se na zodpovědné pracovníky na fakultách, kteří by vám měli dokázal poradit, dostane se vám až příliš uniformní odpovědi: „rád bych Vám pomohl/la, ale my zatím vůbec nevíme, jak to bude fungovat.“ Samé „možná“, „asi“ „snad“. Zodpovědnost se rozředila na několik institucí, mezi IPVZ, ministerstvo,  různé koordinační a oborové rady a nikdo vám není schopen říci jasné slovo. Sám náměstek MZ Vavrouška zodpovědný za celou problematiku nás přesvědčil, že ještě v době po podpisu smlouvy o převodu vzdělávání vůbec netušil, jak má nový systém fungovat – jaké bude rozdělení kompetencí, kdo bude organizovat kurzy apod.  A to nás vrací k tomu, co jsem říkal v úvodu – jak má mladý lékař věřit, že se bude systém vzdělávání vyvíjet k lepšímu, když je svědkem pouze stále větších zmatků?

Co se týče nového systému vzdělávání moc optimistický tedy nejste…

Svojí povahou jsem skeptik a zatím příliš důvodů k optimismu nenacházím. Nemíníme však na celou situaci rezignovat.

Jedním z požadavků Mladých lékařů na změnu postgraduálního vzdělávání bylo i to, aby měli právo ovlivnit jednání akreditačních komisí, a mít tak možnost se podílet na náplních vzdělávacích programů. Stále platí, že vám ministerstvo vyhovělo pouze částečně – tedy že Mladí lékaři mohou být přítomni na zasedání akreditačních komisí jednotlivých specializačních oborů, avšak bez hlasovacího práva?

Odpovím takto: Vezměte si příklad stážisty, který má absolvovat stáž na klinice sousední fakultní nemocnice v délce tři měsíců. Primář ale nemá za tohoto lékaře na svém oddělení náhradu, takže se domluví s přednostou dané kliniky, že stážista zde bude stážovat pouze jeden měsíc a přednosta mu zbytek stáže odpustí, protože má zájem na dobrých vztazích s primářem. Potom ale přijede na stejnou kliniku na obdobnou stáž jiný stážista ze 70 km vzdáleného města, který má rodinu a manželku musí nechat samotnou s dvěma dětmi po dobu celých těchto tří měsíců a přednosta ho do práce na klinice důsledně zapojí. Asi nemusím říkat, komu tento systém vyhovuje a kdo zasedá v akreditačních komisích – jsou to ti stejní lidé.

V tomto ohledu je tedy stále všechno při starém?

Když pan ministr Heger vyzval akreditační komise k revizi vzdělávacích programů a dostali jsme možnost jmenovat po jednom zástupci do každé komise, tak jsme hlasovací právo neměli, ale to ani nebylo klíčové – snažili jsme se  přesvědčit ostatní členy komise pouze silou svých argumentů, což se třeba částečně povedlo u nás v Klinické onkologii, ale jinde bohužel většinou nikoliv. Konkrétně třeba v chirurgii nový program naopak dál podvádění podporuje a jde přesně opačným směrem, než bylo zadání.  K úpravě programů tedy došlo někde kosmeticky, někde se úpravy ubíraly bohužel dokonce negativním směrem.

Tento rok má začít platit nový systém rezidenčních míst, tak jak je popsaný ve schválené malé novele zákona 95/2004. Jaké konkrétní změny má tento nový systém přinést?

Zásadní změny by měly být dvě: Na rezidenční místo by měl mít nyní nárok každý absolvent lékařské fakulty a nikoliv pouze ti vybraní ve výběrovém řízení. Jejich zaměstnavatelé by za tyto rezidenty měli dostávat příspěvek na vzdělávání, aniž by potom rezidenti byli vázáni onou stabilizační dohodou, která jim znemožňovala změnit školící pracoviště a pět let po atestaci odcestovat do zahraničí nebo dělat cokoliv jiného než pracovat na plný úvazek v oboru, v kterém atestovali.

Psal jste, že Mladí lékaři budou tlačit na to, aby byl příspěvek od státu na vzdělávání co nejvyšší. V jakých relacích by se podle vás měl tento příspěvek pohybovat, aby byl pro zdravotnická zařízení dostatečně motivační?

Jako novinářka asi budete chtít slyšet konkrétní částku, takže nebudu uhýbat a řeknu, že podle našich výpočtů považuji za minimální hranici částku kolem 7000-8000 Kč. Systém nebude fungovat, pokud příspěvky nebudou v souhrnu pokrývat viditelnou část hrubých mzdových nákladů zaměstnavatele po tu dobu, kdy jsou lékaři na stážích mimo zdravotnické zařízení. Oproti těmto nákladům přestavují náklady spojené s povinnými kurzy pouze zlomek potřebné sumy, i když také nejsou zanedbatelné.

Lékaři se už léta marně snaží napravit problematiku souběhu PhD studia a částečných úvazků.  Jaké jsou konkrétně vaše požadavky, co konkrétně chcete řešit?

My jsme se chopili iniciativy, chceme pomoci nalézt řešení, které by vyhovovalo všem stranám, ale na naše výzvy k jednáním se nám dostává pouze dlouhého mlčení. Máme připravená rámcová řešení, která jsou již ze své podstaty kompromisní, ale v tomto platí více než kdy jindy pravidlo, že „ďábel vězí v detailech“, a proto nechceme říkat, že nějakou formu řešení podporujeme, dokud nebude rozpracováno do konkrétních bodů. Věříme, že ministerstvo zdravotnictví nás nechce v tomto případě postavit až před hotovou věc, prosadit nějaké řešení silou a tím testovat, zda máme dost sil na případné zastavení legislativního procesu. To bych byl skutečně nerad, takovýto styl politiky nepřinesl v minulosti nikdy nic dobrého…

Inspektorát práce poprvé označil chování fakultních nemocnic vůči mladým lékařům za porušování zákoníku práce. Chápete výsledky těchto kontrol jako úspěch, částečný úspěch nebo jen obecnou proklamaci?

Chápu to jako poslední výstrahu a varování jednak směrem k nemocnicím v tom smyslu, že zákony platí pro všechny stejně a zaměstnanci zdravotnických zařízení jsou také lidé a nemohou být zneužíváni jenom proto, že svůj profesní život spojili s medicínou. Zároveň je to ale výstraha Ministerstvu zdravotnictví, aby se situací zabývalo a řešilo ji. MPSV v souvislosti s kontrolami konstatuje, že současná situace je přinejmenším na hranici současného práva, možná i za jeho hranicí. A já se tedy ptám, kdy už to pochopí i úředníci z ministerstva sídlícího v protější budově?

Jaké změny v legislativě, která ovlivní život mladých lékařů, lze v nejbližší době očekávat?

To je skutečně otázka. Nejaktuálněji očekáváme prováděcí vyhlášku k malé novele zákona o vzdělávání č. 95/2004, o které jsme mluvili. Ta by měla uvést v život onen nový systém rezidenčních míst. Snad se tedy také dočkáme velké novely zákona č. 95/2004, která by měla přinést řešení pro souběh PhD studia a částečných úvazků. To, co je bohužel v nedohledu, je legislativní norma, která by konečně definitivně skoncovala s deformací pracovního trhu, kterou způsobuje rozšířená praxe uzavírání tzv. kvalifikačních dohod s lékaři před atestací.

V současné době se rozjíždí řada nákladných projektů na vzdělávání zdravotníků z evropských peněz. Většinu z nich koordinuje IPVZ. Považujete je vy a vaši mladí kolegové za užitečné?

Evropské peníze nebyly obecně ani tak nasměrovány do předatestačního vzdělávání lékařů, ale především do vzdělávání ostatních zdravotnických pracovníků, kde si netroufám situaci hodnotit. V oblasti nástavbových kurzů pro lékaře pořádaných IPVZ byl realizován onen pochybný projekt ZEUS, kde skončili miliony z evropských fondů, ale jejich využití se nezdá zcela účelné, pokud jsem se dotazoval přímo jeho uživatelů.

Pracujete jako onkolog v Masarykově onkologickém ústavu, aktivně se angažujete v České onkologické společnosti a jste koordinátorem Pracovní skupiny pro DRG…Jak jste jako mladý lékař spokojen vy? Jaké jsou vaše odborné ambice?

Mojí největší ambicí je být dobrým lékařem, který dokáže poskytnout pacientům nejen tu nejlepší péči, ale být jim i trochu lidsky nablízku v jejich často těžkých životních situacích, o které není bohužel v onkologii vůbec nouze. Může to znít jako fráze, ale to je moje přesvědčení od té doby, co jsem nastoupil na lékařskou fakultu a zatím mě to nepustilo, ani neplánuji na toto rezignovat. Zároveň ale vnímám, že lékař sám nic nezmůže, pokud zdravotnický systém nešlape jako dobře namazaný stroj, protože je v jeho rámci pouze malým kolečkem. Bez fungujícího systému vzdělávání se ten náš stroj nepohne, stejně jako bez dobře nastavených motivací v systému úhrad, takže jsem se rozhodl, že se po večerech budu těmto dvěma oblastem věnovat, dokud jsme ještě mladý a věřím, že to má smysl.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz