Dostupnost praktických lékařů v odpoledních hodinách je nedostatečná

Z rozboru meziročního nárůstu počtu výjezdů ZZS v ČR vyplývá, že se ročně zvyšuje o cca 6% a téměř z 50% se na tomto zvýšení přinejmenším v posledním roce podílel Středočeský kraj! Nejen z tohoto čísla je patrné, že zdravotnictví ve středních Čechách je řešeno nejméně systémově. K rušení nemocnic, lůžkových oddělení i ordinací LSPP (nyní LPS) zde docházelo chaoticky, bez ohledu na síť a tím dostupnost zdravotnických služeb. Také blízkost Prahy svádí mnoho lidí k návštěvě zdravotnických zařízení v hlavním městě, často i proto, že zde pracují. Praha je tím přetížena.

V článku jsou pojmenovány hlavní příčiny četnosti výjezdů ZZS – nedostatečné zajištění sítě pohotovostních služeb a nezodpovědný přístup lékařů i veřejnosti.

Na mnoha místech se ale problém s LPS objevil až po jejím převedení do nemocnic. Je totiž rozdíl, zda je tato služba v blízkosti nemocnice či v jejím areálu, což je kvůli dostupnosti komplementu jistě vhodné, nebo zda je umístěna v „srdci“ nemocnice, v případě dětských pohotovostí často přímo na lůžkovém oddělení. Pokud už totiž pacient v nemocnici je, chová se podle toho. Dobře ví, že bude někým ošetřen v kteroukoli denní i noční dobu – vždy je nějaký lékař přítomen. I když si vyslechne, že tady a v tuto dobu nemá co dělat, ošetřen s největší pravděpodobností bude, protože se všichni bojí případné stížnosti a zejména toho, že by asi nebyla vyřízena jako neoprávněná. Pacient se proto vůbec nemusí ohlížet na ordinační dobu pohotovosti.

Často i obchází LPS a navštíví přímo ambulanci, kde by mu, dle jeho soudu, mohli pomoci, nebo do které se svým chronickým onemocněním dochází. Primáři z okresní nemocnice vám řeknou, že tolik ambulantních pacientů v noci v nemocnicích nikdy nebývalo. V bezpečnostně nezajištěných nemocnicích se tak potulují lidé ve dne i v noci.

Uvedu jako příklad bezdomovce přespávajícího v šatně otců u porodního sálu.

Na riziko nadužívání nemocniční péče jsem upozorňoval už před několika lety, kdy se o přesunu tehdejších LSPP do nemocnic teprve uvažovalo, zástupce krajských úřadů pro zdravotnictví na jednání Asociace krajů ve Zlíně, které vedl hejtman kraje Vysočina MUDr. Běhounek. Jenže tenkrát to byla služba dotovaná krajskými úřady a zdálo se, že bude pro nemocnice ekonomicky výhodná. Ukázalo se, že to bylo další z mnoha špatných ryze politických rozhodnutí, která české zdravotnictví soustavně utiskují.

Zbytečně to přidělalo práci nemocnicím a zvýšilo napětí mezi nimi a praktickými lékaři. Tato ryze ambulantní péče nemá na půdě lůžkových zařízení co dělat! A pokud by ji nedostaly na starost nemocnice, musely by ji ve spolupráci s krajskými úřady řešit profesní organizace praktických lékařů pro děti i dospělé. Jestliže nemocnice nyní nejen organizují ale i suplují pohotovost vlastními zaměstnanci, nikdo z nich v současné době toto jařmo nesejme. Byla to vždycky nevděčná práce, o kterou nikdo nestál.

Důvodů, proč se praktici pro dospělé a děti na pohotovostních službách nechtějí podílet je několik. Stejně jako je zneužívána ZZS, ani na pohotovost nepřicházejí pouze lidé s akutními stavy či zhoršením stávající nemoci, ale často s dosud neřešenými dlouhodobými obtížemi, či naopak ihned po projevení i mírných příznaků, s banalitami, za které by nebyli ochotni zaplatit regulační poplatek v dostatečné výši (90,- Kč se ukazuje jako nedostatečně regulační).

Demotivující pro lékaře je také zneužívání LPS cestou Potvrzení o hmotné nouzi. Přestože sociálně znevýhodněný člověk dostává sociální dávky, je násobně zvýhodněn tím, že nehradí regulační poplatek a regulace tak není naplněna. Dalším důvodem nezájmu je stále se zvyšující průměrný věk při současně velké feminizaci této kategorie lékařů a upřednostnění odpočinku před finančním příjmem z LPS.

Dostupnost péče je u praktiků v odpoledních hodinách různá, většinou však opravdu nedostatečná. Je nezbytné, aby se postarali o akutně nemocné i v tuto dobu buď formou rozpisů prodloužených ordinací ve městech, případně poradenskou službou na telefonu apod. do 17:00 h. Nemusí to být do samého začátku LPS. Někde to tak funguje. Mnoho lékařů je pacientům k dispozici na telefonu téměř nepřetržitě – večer i o víkendech. Bez nich by byl počet návštěvníků nemocnic ještě vyšší.

Volání po plošné výchovné mediální kampani, která by vysvětlovala, kdy využít pohotovost a kdy zavolat ZZS, bude drahá a nebude mít asi valný účinek. Zákon sice vymezuje náplň ZZS, ale bohužel, opět nepamatuje na sankce. A definovat kritéria zneužití je velmi ošidné a rozhodně to nebude populistické, takže se ho zřejmě nedočkáme. A celá snaha by jako vždy byla znehodnocena výjimkami (přinejmenším Potvrzením o hmotné nouzi). Odhaduji, že ve více než 10% funguje ZZS jen jako převozová sociální služba. Setkal jsem se i s tím, že si matka jedoucí s dítětem na pohotovost, zavolala záchranku ze zastávky MHD, protože se změnil jízdní řád a autobus nejel!

V textu je také trefně zmíněno, že systém primární péče je rozvolněn. Stává se i to, že pacient nechce čekat v plné čekárně svého praktika a přejede do nemocnice, aby se nechal ošetřit v ambulanci lůžkového zařízení.

Zatímco se v Německu snaží zkrátit objednací doby u specialistů tím, že pacienti k nim budou mít přístup pouze s doporučením od praktického či rodinného lékaře, u nás se děje pravý opak. Systém primární péče je v České republice opravdu rozvolněn. A proto jsem na rozdíl od autora článku přesvědčen, že rychlé a razantní systémové změny jsou nezbytné, jinak se situace bude jen zhoršovat!

MUDr. Milan Rytíř, www.tribune.cz

autor je praktický lékař pro děti a dorost s 34letou praxí, Tábor

foto: shutterstock.com

Zdroj: www.tribune.cz