Doktoři možná odchází, ale my přicházíme
Již delší dobu znepokojeně pozoruji, jak se navzájem vzdalují dvě skupiny naší populace. V té první jsou ti, kteří se podílejí na tvorbě HDP. Ta druhá se podílí pouze na jeho spotřebě. Zatímco první skupina již velmi dobře zná pojem konkurence, a to jak na úrovni firmy, tak i jednotlivce na trhu práce, druhá skupina sice slovo konkurence zná, ale pouze v teoretické rovině.
Problémem naší společnosti je, že druhou skupinu tvoří poměrně velká část naší populace. I když opominu všechny ty, kteří nemohou být vystaveni konkurenčnímu tlaku (mladiství, důchodci, handicapovaní, apod.), je stále mnoho těch, kteří v konkurenčním prostředí nepracují.
Je přitom zajímavé pozorovat, jak druhá skupina zareaguje, pokud se začne hovořit o možnosti konkurenci do jejich prostředí implementovat. Je úžasné, kolik různých argumentů a pseudoargumentů "proč ne", dokážou takové skupiny vymyslet.
Rozdíl mezi oběma skupinami se velmi dobře projevil v souvislosti s ekonomickým poklesem po roce 2008. Zatímco reálné příjmy převážné většiny v první skupině, tj. v byznysu, poklesly o desítky procent (tedy o 11 % a více), druhá skupina, která HDP pouze konzumuje, protestuje a brání se redukci svých příjmů v jednotkách procent (tedy méně než 10 %).
U první skupiny jsme nezřídka byli svědky toho, že zaměstnanci sami přišli s návrhy, jak řešit ekonomické potíže svých zaměstnavatelů a v mnoha případech byli ochotni vzdát se části příjmu, aby si udrželi místa a umožnili "své" firmě přežít. Kolik bylo takových ve druhé skupině?
Bohužel, v našich médiích je vidět a slyšet hlasy pouze těch, kteří nejsou ochotni obětovat nic, a naopak požadují navýšení svých příjmů v situaci, kdy je potřeba snížit státní dluh. Ani slovo o tom, jak danou situaci řešit, ani jeden rozumný a reálný nápad.
Pouze dejte, nebo uvidíte. Kampaň "Děkujeme, odcházíme" je příkladem takového chování. Možná mohu chápat, že lékaři nejsou spokojeni se svými platy, ale nejsem si už jistý, že mohou být nespokojeni se svými příjmy.
Mimochodem spokojenost s výší platu je problematika, kterou se zabývá celá řada teorií z oblasti řízení lidských zdrojů, která říká, že spokojenost s vyšším platem trvá zhruba 1-2 měsíce od jeho navýšení.
To, že je naše zdravotnictví neefektivní, zcela jistě vědí i protestující lékaři. Že s úrovní služeb našeho zdravotnictví nejsme spokojeni ani my, pacienti, o tom také není pochyb. Bohužel jsem od "odcházejících", respektive od těch, kdo tento protest organizují, neslyšel žádné reálné a rozumné nápady, jak efektivitu našeho zdravotnictví zvýšit, jak se stejnými zdroji zlepšit a zkvalitnit péči o pacienty, ani co jsou pro to ochotni a schopni udělat oni sami.
Co zcela jistě potřebuje naše zdravotnictví, je zavedení moderních způsobů řízení, známých v oblasti byznysu, zprůhlednění finančních toků, navázání výkonů na osobu pacienta, zavedení konkurenčních principů jak na úrovni léčebných zařízení, tak na úrovni zdravotnického personálu.
Velký přínos, zejména pro pacienty, ale i pro efektivitu zdravotnictví, by mělo navázání pacientových dat na jeho osobu, a nikoliv stav, kdy tyto informace o pacientovi vlastní léčebná zařízení, resp. lékař. Vždy, když se o něčem takovém začne hovořit, zvedne se obrovská vlna odporu ze strany nemocnic a tzv. odborné veřejnosti, které najdou tisíce důvodů, proč to nejde.
Současně však zdravotnictví potřebuje velkou mentální změnu, kdy se tato komunita vzdá privilegia vlastnit informace o pacientech a tyto buď poskytovat, či neposkytovat podle svého uvážení. Naopak je potřeba dosáhnout stavu, kdy přístup k datům o nás pacientech budeme mít my a podle potřeby a našeho uvážení je poskytneme našemu lékaři. Samozřejmě budou existovat výjimky, ale musí to být pouze výjimky, nikoliv pravidlo.
Takže: "Děkujeme, přicházíme", abychom se ujali svých práv. Práva pacienta rozhodovat sám o sobě, rozhodovat o svém zdraví.
Zdeněk Pilz
šéf firmy Oracle Czech
ZDENĚK PILZ
řídí pobočku firmy Oracle v ČR. Předtím působil více než 12 let v Sun Microsystems Czech, posledních šest let jako generální ředitel. V oboru IT začínal v Hutnictví železa, následně pracoval v Software602 a IBM ČR.
Zdroj: Příbramský deník