CzechMed: Efektivní zdravotnictví ano, ale jak?
CzechMed, Česká asociace dodavatelů zdravotnických prostředků, otevřela diskusi na téma efektivity ve zdravotnictví. V České republice se vedle kvalitní lékařské péče poskytuje i péče zcela zbytná, konfliktní nebo škodlivá. V době ekonomické krize každý volá po úsporách a efektivitě, ale opravdu chceme šetřit i ve zdravotnictví? Jak na problematiku efektivity nahlíží zástupci ministerstva zdravotnictví, pojišťoven, lékařů? K těmto tématům diskutovali odborníci na výroční konferenci CzechMed. Jaké jsou závěry?
Zdravotnictví patří v mnoha zemích mezi rezorty disponující nejvyšším rozpočtem, a přesto nefunguje podle principů tržního hospodářství. Dnes se ve zdravotnictví v Česku spotřebuje 270 mld. korun ročně. Kolik péče jsme schopni za tuto částku nakoupit? „Zadání pro zdravotnictví zní jasně: zajistit rovný přístup k potřebné péči všem občanům, finanční udržitelnost a schopnost adaptace na vývoj, poskytovat pocit bezpečí a umožnit personalizaci péče. To vše dělat efektivně, protože, zdroje jsou omezené. Musíme je tedy efektivně alokovat a užívat,“ upřesnil stanovisko MUDr. Pavel Vepřek, zástupce Ministerstva zdravotnictví ČR.
Efektivitu nemůžeme měřit bez znalosti čísel.
Graf 1: Lékaři na 1000 obyvatel (autor grafu: Miroslav Palát, zdroj: OECD Health Data 2011)
Co se týče počtu lékařů na 1 000 obyvatel, patří Česká republika k vyššímu průměru (3,5) ve srovnání se státy jako USA, Kanada nebo Japonsko. Celosvětově se prosazuje mírný růst počtu lékařů, v České republice došlo od roku 1998 do roku 2008 k nárůstu o 17 procent. Modré sloupce (levá škála) znázorňují lékaře v přepočtu na počet obyvatel (údaj z roku 2008). Červené sloupce (pravá škála) znázorňují dynamiku 1998 – 2008.
Graf 2: Akutní lůžka na 1000 obyvatel (autor grafu: Miroslav Palát, zdroj: OECD Health Data 2011)
Patříme k zemím se spíše větším množstvím lůžek (5,1) na 1 000 obyvatel. Celosvětově se prosazuje trend snižování počtu akutních lůžek. V České republice došlo k poklesu akutních lůžek v letech 1998 až 2008 o 16 procent. Modré sloupce (levá škála) znázorňují počty akutních lůžek v přepočtu na počet obyvatel (údaj z roku 2008). Červené sloupce (pravá škála) znázorňují dynamiku 1998 – 2008.
Efekt vynakládaných zdravotnických peněz na samotné zdraví populace není lineární funkcí – čím více peněz, tím zdravější lidé. V USA a na Kubě je očekávaná doba dožití při narození asi 75 let. Přitom se v USA vynakládá na osobu a rok dvacetkrát (!) více peněz na zdravotnictví, než na Kubě. Náklady na zdravotnictví rostou všude – to není český problém. V průměru zemí OECD o 2 procentní body rychleji než HDP. Zdravotnictví stojí pořád víc a víc, protože se v něm odehrává stále více péče. Díky svým specifickým prvkům je tento růst omezený pouze množstvím „veřejných“ peněz, které lze do něj nasměřovat. Příkladem může být srovnání počtu návštěv u lékaře v přepočtu na osobu a rok. Češi navštíví lékaře přibližně 11x, Němci 8x a Švédové jen asi 3x. Tato čísla nesvědčí o větší nemocnosti naší populace. „Nicméně nelze jednoduše srovnávat jednotlivé země navzájem, protože zdravotnictví je spíše „uzavřená vnitrostátní ekonomika“ než otevřená mezinárodní. Množství poskytnutých zdravotních služeb se řídí nikoliv zdravotními potřebami, ale nabídkou a kapacitami. Řešením je inventura skutečnosti podle faktů a čísel a uplatnění insentivu, protože - co se platí, to se děje,“ uvedl MUDr. Miroslav Palát, president asociace CzechMed.
„Pokud se má financování zdravotnictví udržet do budoucna, je potřeba šetřit na správných místech. Finančním insentivem musí být ne výkon či kapacita, ale člověk a jeho fungování ve společnosti v té fázi života, kde se aktuálně nachází a následně i ekonomické souvislosti. Jen tak může být financování zdravotnictví jak racionální, tak současně humánní,“ upřesňuje MUDr. Miroslav Palát, president asociace CzechMed.
Jako vhodná se nabízí metodika HTA, kterou můžeme chápat i v širším kontextu - nikoli jen jako hodnocení jednotlivých technických řešení či výrobků, ale spíše jako hodnocení komplexních řešení, tedy nikoli jako hodnocení medicínských technologií, nýbrž jako hodnocení medicínských intervencí a jejich dopadů na zdravotní stav jedince i populace jako celku. Díky HTA bude omezen vliv iracionálních vlivů v alokaci prostředků a zdravotní výdaje (investice) budou směřovány do péče o ty pacienty, kteří mohou mít z léčby největší prospěch (zlepšení zdravotního stavu).
„Podíváme-li se na péči, můžeme ji rozdělit na kurativní, udržovací a paliativní. Nicméně po aplikaci ekonomického měřítka, ji můžeme rozdělit na kvalitní, zbytnou (však neškodící), nekvalitní a proto drahou, nekoordinovanou a někdy konfliktní a v neposlední řadě na zcela škodlivou. Z tohoto vyplývá, že se „šetří“ ať to stojí, co to stojí na technologiích, lůžkách a nadstandardech a na druhé straně se doslova vyhazují peníze oknem za úhrady zbytné péče a nekvalitní, protože je dnes neumíme zaznamenat. A ještě jedna myšlenka závěrem, před 150 lety se léčila ne-moc (neboli nemohoucnost a bolest), ale dnes se věnujeme abnormalitám, které se najdou, když se hledají. Bonmot praví, že neexistují zdraví lidé, pouze nedostatečně vyšetření pacienti“ shrnuje postřehy z konference MUDr. Miroslav Palát, prezident sdružení CzechMed.
MUDr. Miroslav Palát
Prezident CzechMed
Zdroj: www.tribune.cz