Cukrovka - takový krásný název a tak krutá realita

Můj příběh nebude ani tak o mně, ačkoliv jsem se s touto nemocí taktéž setkala, jako o člověku mi nejbližším - tatínkovi, jehož příběh bohužel již skončil.

Ale malinko i o mně... Setkání s cukrovkou? Opravdu nečekané...A to přesně v nejkrásnějším období mého života - v těhotenství. V životě by mě nenapadlo, že zrovna já budu mít těhotenskou cukrovku..ale stalo se... obyčejný test - a  jejda - máte cukrovku..znělo mi v uších...

Na toto vyšetření opravdu v životě nezapomenu... čekala jsem v čekárně, vyšetření krve,pohoda, poté vypití tekutiny, která se nedá identifikovat, tekutiny, která mi chutnala natolik, že jsem myslela, že to zkrátka nedám. Sestřička povídá - teď se běžte vyčůrat - podala ochotně kelímek - a odkázal mě na onu místnost - podotýkám, že byla přímo v této ordinaci - pohoda, říkám si, spustím zadnici na prkénko - a ono ejhle - po takové mňamce - se mi ale vůbec nechtělo čůrat - ba naopak - co myslíte, co se mi chtělo? Naprosto zděšena s kelímkem v ruce, opocená, snažím se zpětně zatlačit - proboha, přeci nemohu tady - vedle sestry, všechno je slyšet - musím čůrat, proboha... Po 10min. již sestřička ťuká, zda je vše v pořádku - trochu přiškrceným hlasem odpovídám, že samozřejmě... podařilo se, uff - a výsledek? Těhotenská cukrovka - počítání, odpírání, kontroly, naprostá kázeň, dodržování zásad -  tak by se dalo nazvat období s cukrovkou... pořád si říkám - bože, chudáci ti, kteří to mají od dětství, ti, kteří mají děti s touto nemocí - a všeobecně - všichni nemocní - kéž by se uzdravili.

A nyní k mému tatínkovi. Můj milovaný tatínek byl pěkný pořízek.. Z krásného sportovního tělíčka - kyprý tatík, který rozsedl židličku, křeslo či jiné obdobné tvary... Jak už to tak u tlustých lidí bývá -kde se vzala, tu se vzala - paní sladká - madame cukrovka...A to by nebyl můj tatínek, aby si nerýpnul... pche, dieta.... Co to? Furt mi tady někdo pindá co mám a co nemám... tak to teda ne - budu si jíst co chci, kdy chci a kolik chci - a hotovo...

A tak nedbaje na rady moudrých, na rady zkušených, dělal si co chtěl - ale pozor! Kontroloval si to...a nejen to, každý, kdo přišel k nám domů, hned vyfasoval bodaneček, kontrolu a přednášku  typu - no ty to máš nějaké zvýšené - to teda ne, nech tu buchtu na pokoji - jak úsměvné...

Nikdy by mě nenapadlo, jak zákeřná, záludná, ošklivá a krutá je tato nemoc...

Jednoho podzimního večera, kdy maminka sledovala TV v ložnici a tatínek v obýváku, nikdo netušil, jaká situace nastane... tatínek dostal hypoglykemické koma... kdo nezažil, nepochopí... nemohl mluvit, hýbat se, zavolat maminku, nic, jen se zkroutil do hrozné polohy, jeho obří tělo v křesle se sesunulo a nebylo schopno vůbec pracovat... co je na tom nejhorší? Člověk prý vše vnímá, vše cítí - a nemůže nic...nemůže zavolat o pomoc... a maminka, nic netušící, sleduje tv.... Po dlouhé, předlouhé době, kdy je tatínek takto paralyzován, maminka jde pro pití - zcela zděšena tatínka nachází... neví si rady, zmatkuje, je malinká, drobounká, zcela bezradná, nešťastná a v šoku...

Dopadlo to dobře - pro tentokrát - tatínka se podařilo zachránit...od té doby - cukr  - malý zázrak, který dokáže zachránit i život... neustále u sebe..

Tatínek šel do sebe, hodně zhubl, dodržoval dietu - vše odeznělo - neuvěřitelné, že?

Jenže, proti  nemoci této doby jsme prostě krátcí.. A tak tatínek přesto, že vyhrál boj nad cukrovkou, prohrál svůj boj s rakovinou. O to krutější, že to bylo den před Vánoci... život je krutý.

A tak si říkám - je to kruté, je to cukrovka, ale není to rakovina. A tak bojujme, buďme silní, buďme vytrvalí, buďme oddaní a hlavně silní, překonávejme strasti života, protože stojí za to ŽÍT.

Všem, kteří mají cukrovku, všem, kteří mají děti s cukrovkou, všem, kteří trpí a smutní - těmto všem přeji hodně sil, smíchu, lásky a hlavně ZDRAVÍ...

Zdroj: http://www.rok1.cz/povidky/detail/cukrovka-takovy-krasny-nazev-a-tak-kruta-realita-53/