Co si o e‑preskripci myslí čtenáři Medical Tribune

Komentář k diskusi o povinném zavedení elektronických receptů

Otazníky kolem povinného zavedení elektronických receptů se stále navršují a stále není jasná hranice mezi klady a zápory tohoto opatření. Každý proces moderní techniky má svá pozitiva i negativa – a je nutné pečlivě zvážit, co převládá. Klady – v podobě dokonalého přehledu preskripce, zjednodušení statistických studií, ušetření papíru – a další uvažované výhody byly již opakovaně prezentovány. Mezi zápory tohoto opatření však patří jeden, který dosud nebyl nikým zdůrazněn: je to určitá společenská degradace lékařů. Ta spočívá v neumožnění lékaři v akutních stavech vystavit předpis na vydání akutních léků mimo ordinaci a mimo pracovní dobu. Až dosud patří k dobré společenské prestiži lékaře možnost během víkendů, svátků, v nočních hodinách svým příbuzným, přátelům, sousedům i jiným potřebným ve chvílích nouze vypomoci. Kupříkladu při akutní migréně, bolestech zubů, žlučníkové kolice předepsat příslušný lék. Bude‑li prosazena povinnost elektronických receptů – a papírové tím zaniknou –, pak tato možnost zcela padne. Každého souseda, příbuzného, známého budeme muset odmítnout s doporučením návštěvy pohotovostní služby a poté lékárny, což oboje je často od sebe značně vzdálené. Toto martyrium bude muset prodělat třeba i sousedka, která si omylem znehodnotila poslední ampuli inzulinu. „Já vám to nemohu předepsat, již nevlastníme recepty“ – tato slova se asi každému lékaři budou špatně vyslovovat, protože to byla vždy určitá a nezanedbatelná výsada lékařů – pomoci bližním ve chvílích nouze. Možná, že řada z vás si řekne, že je to prkotina a to nejmenší na celém problému. Já si to nemyslím – po 45 letech práce lékaře si to opravdu nemyslím.

Doc. MUDr. František Chaloupka, CSc., Chirurgické oddělení Nemocnice Na Františku, Praha

Ještě k e‑preskripci

Medical Tribune ve svém 1. čísle (MT 1/13) věnovala oprávněně značnou pozornost e‑preskripci (celkem 4 články: na titulní str. a na str. 5 až 7). Tato tendence pokračovala i v MT 2/13. Po přečtení rozhovoru s PharmDr. M. Benešem, bývalým ředitelem SÚKL (Otazníky kolem elektronických receptů, str. 5 a 8) jsem se rozhodl vyjádřit se též k problematice e‑preskripce, resp. eReceptů. Nedávno jsem byl v jedné lékárně svědkem toho, jak e‑preskripce, resp. eRecept funguje v reálném životě. Jeden pacient nutně potřeboval svůj lék. Předložil eRecept v domnění, že se bude jednat o velmi rychlou záležitost. Jenže ouha. Chudák počítač nenačetl kód. Nepomohly ani opakované, zoufalé pokusy lékárnice. Bylo nutné volat pracovníkovi IT, který se vyjádřil v tom smyslu, že „se časem zastaví a podívá se na to“. Nevím, jak to nakonec dopadlo a zda a jak pacient vůbec svůj lék dostal. Vím ale jedno předem: e‑preskripci a eRecepty nepodpořím. Ani se nesnažím domyslet, k jakým zmatkům a stresovým situacím by v každodenní praxi zdravotnických zařízení a lékáren docházelo, pokud by e‑preskripce měla být povinná.

MUDr. Jaroslav Veselý, Svitavy

Ad: Otazníky kolem elektronických receptů MT 2/2013, str. A5, A8

Audiatur et altera pars. Kritiku současného stavu elektronické preskripce čteme častěji než její propagaci; návrh prosadit ji u nás povinně je snad ojedinělý. Redakce MT se proto ve shodě s požadavkem slyšet řádně i druhou stranu obratila s otázkami na PharmDr. Martina Beneše jako na dobře informovaného odborníka. Respondent, bývalý ředitel SÚKL, ujistil nejdříve čtenáře o perfektní funkčnosti systému zpracovávání eReceptů v současnosti. Jejich centrální úložiště je v jeho pojetí excelentní pamětí informací o elektronicky předepisovaných LP, široce využitelnou ve zdravotnictví a pro medicínu; o některých možnostech využití v budoucnosti se nám může dnes pouze zdát. Jak je známo, informace jsou dnes zbožím. Kapacitu paměti serveru centrálního úložiště si můžeme proto dobře představit jako řady regálů se spotřebním zbožím v supermarketech, ale se zbožím úplně jiného charakteru, a proto i jiné užitné hodnoty. Trh má však jednu neodmyslitelnou tendenci, aby totiž vše, co je technicky možné, bylo také prodejné. A jak to je a jak to bude s náklady na e‑preskripci? O ty je třeba se podělit. Přirovnání k elektronickému bankovnictví, na které pacienty respondent upozornil, je vskutku výstižné; jednoduchost vstupu pacienta do systému je tu však vedlejší. Podělit se o náklady mají ovšem především lékaři (nemocnice), lékárníci (lékárny) a také zdravotní pojišťovny, které už data mají. Proto ono ujišťování o nenáročnosti a užitečnosti. A zpětné vazby? Lékaři si dovedou např. představit možnost zpětného zneužití dat z počítačů k „posouzení“ jejich kvalifikace, jak na to upozornil již před čtyřiceti lety akademik Charvát. A to nehovoříme v této souvislosti o nedostatku nejzávažnějším, o neúplnosti validních dat. Pokud zůstaneme pouze u lékové anamnézy, jde tu nejen o stejný nedostatek, jako má IZIP, ale také o stále masivnější výdej léků bez receptu. Pana exředitele nepodezříváme ze zlých úmyslů, snad jde jenom o adoraci. Odborníci a zákonodárci, pokud nakonec zákon o e‑preskripci přijmou, by si měli dát velkou práci s vytvořením pevného právního rámce a nezapomenout na kontrolní mechanismy nového systému předepisování léčiv. Je to nutné proto, že eHealth má hlubší smysl než jenom ekonomický, lidem už prospěl, a nebylo by dobré připustit jeho profanaci.

MUDr. Josef Žán, CSc.

Zdroj: Medical Tribune