Co se loni v našem zdravotnictví podařilo

29.12.2010
Moderátor (Terezie JIRÁSKOVÁ):
Dobrý večer na okruhu Českého rozhlasu 6. Na programu je pravidelné vydání Studia STOP.
Řítilo se letos české zdravotnictví do propasti, nebo jsme byli svědky jeho přirozené kultivace? Jaké změny můžeme čekat příští rok? V dnešním vydání se budeme ptát i na to, co se letos v našem zdravotnictví podařilo.

A hlavně tedy budeme bilancovat. Mým dnešními hosty jsou přednostka Dermatovenerologické kliniky Univerzity Karlovy 2. lékařské fakulty Fakultní nemocnice na Bulovce paní Jana Hercogová. Také ministr zdravotnictví za TOP 09 pan Miloš Heger, ředitel Nemocnice Benešov Rudolfa a Stefanie Milič Řepa, ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové Roman Prymula, který nás slyší po telefonní lince. 

A také je s námi společně předseda občanského sdružení Občan a nezávislý expert VZP, tedy Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Vepřek. Dámo a pánové, přeji všem dobrý večer.

Začněme, prosím, takovým hodnocením toho letošního roku, tedy zabývejme se samozřejmě českým zdravotnictvím. Tak, řítíme se podle vás do propasti, nebo probíhá přirozená kultivace systému? Dejme příležitost panu ministru. Tak, pane ministře, jak vy to vidíte?

HEGER
Já mohu kvalifikovaně popsat jenom druhé pololetí. V tom prvním pololetí, kdy se připravovaly volby, bylo velké napětí, připravovaly se volební programy, tak asi to nejdůležitější, co ovlivnilo další průběh běhu zdravotnického systému bylo, že neprošlo přidání peněz cestou navýšení na státní pojištěnce. To já myslím, že pronásledovalo všechny další diskuse v tom druhém pololetí a nastartovalo to reformu tak, jak má býti udělána. To znamená bez navyšování peněz a se škrty pro příští rok.

Jana Hercogová, paní přednostko.

Host (Jana HERCOGOVÁ; přednostka Dermatovenerologické kliniky UK 2. lékařské fakulty Fakultní nemocnice na Bulovce):
Tak, pokud bych měla hovořit tak, jak jste mě představila, tedy za naši malou kožní kliniku, která zase tak malá úplně není, protože má denně 200, 250 ambulantních pacientů, tak musím říci, že tento rok bych si troufla charakterizovat jako nijak zvlášť kupodivu výjimečný. Protože to, že stále slyšíme, že máme šetřit, to není nic nového. Určitě jsme udrželi kvalitu péče o naše nemocné a ten počet těch nemocných se nám navzdory všem předpovědím vůbec nesnížil, ba naopak. Takže myslím si, že stále se snažíme dělat dobrou medicínu a že to byl dobrý rok.


Ano, podívejme se, jak to vypadalo letos v Benešově v Nemocnici Rudolfa a Stefanie. Pane řediteli Řepo, vy jste byl jmenován Davidem Rathem do funkce v roce 2008 a sliboval jste stabilizovanou moderní nemocnici se špičkovou zdravotní péčí v Benešově. Přestavbu, dokončení rekonstrukce pavilonu akutní medicíny, stavbu nového pavilonu hematologie, rekonstrukci stávajícího pavilonu interny a tak dále. Takovou celou restrukturalizaci. Tak, podívejte se na celou věc z pohledu vaší nemocnice a toho, co se vám daří a nedaří.

ŘEPA
Tak, vyjmenovala jste toho opravdu hodně. Naše plány byly velké. Musím říci, že se nám jich většina podařila splnit. To, co se nepodařilo, tak to plníme v současné době a dokončíme v následujícím roce. Jinak musím souhlasit se svojí předřečnicí paní profesorkou, i pro nás to byl rok, kde nedošlo k žádné revoluční změně. Poskytujeme péči dál, zkvalitňujeme. Ale na druhou stranu musím říct, že se ta péče nelepší, protože pacientů máme stále více a peněz máme stále stejně.

Takže, jak byste reagoval na tu moji novinářskou nadsázku o tom řítění se do propasti nebo stabilizace či přirozené kultivaci systému?

ŘEPA
Já bych volil cestu někde mezi. Je to stabilizace toho stavu, který nám příliš nevyhovuje.

Ano. Podívejme se do Hradce Králové. Pane řediteli Prymulo, vy jste ředitelem Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Shodou okolností řídíte nemocnici po dnešním ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi, který je ve studiu. Tak, jak to vypadalo letos ve Fakultní nemocnici v Hradci a jak je to s tou kultivací systému, anebo jste také ve velkých problémech?

PRYMULA
Tak, já si myslím, že ten letošní rok by charakterizoval pojmem brždění. Protože v předcházejících letech tady byl poměrně meziroční nárůst kolem 6 procent, takže ten systém se poměrně výrazně rozvíjel. A v tomto roce my jsme museli začít skutečně brzdit, abychom se dostali na nulový nárůst. A vedlo to k tomu, že jsme museli na začátku roku zafixovat vlastně platy na nulovém nárůstu, to znamená drželi jsme linii, která byla v roce 2009. Což samozřejmě nebylo úplně populárním opatřením, ale podařilo se naštěstí tu ekonomiku držet skutečně vyrovnanou a končíme ten rok s mírným přebytkem. Určitě jsme se neřítili do propasti. Dalo se v tomto pásmu pohybovat poměrně racionálně a poskytovaná péče byla na požadované úrovni, se dá říci.

Pavel Vepřek, vy jste tady za nezávislého experta Všeobecné zdravotní pojišťovny a také zastupujete občany, jste předsedou občanského sdružení Občan. Tak, občanský pohled mě především zajímá. Co si myslí lidé, s kterými vy komunikujete, pro které připravujete pravidelné semináře, informujete o dění ve zdravotnictví. Mají dojem, že se zdravotnictví propadá?

VEPŘEK
Lidé nemají dojem, že se zdravotnictví propadá. Já myslím, že v letošním roce se nic specielního neodehrálo. Ta zdravotní péče byla poskytovaná tak, jako byla poskytovaná kdykoliv předtím. A spíš do zdravotnictví začíná doléhat ta celkové ekonomická situace ve společnosti. Protože všichni víme, že ekono..., že je hospodářská recese, všichni víme, že jsou velký problémy eura a Evropské unie. A je nepochybné, že do budoucna v tom zdravotnictví budeme muset s prostředky, které máme, lépe a inteligentněji hospodařit. A vlastně vnímání této, těch budoucích změn tady vyvolává určité vždycky chvíle takových nějakýho vzájemnýho strašení, že z toho budou nějaký velký problémy. Nebo že bude ohrožena péče, nebo že nebudou nějaké léky. Ale vlastně zatím se ukazuje, že se nic z toho tak vážného neodehrává a je to jenom signál k tomu, abychom v tom příštím roce už našli v sobě tu sílu a začali ty potřebné změny provádět.


Podařilo se letos schválit úhradovou vyhlášku. Nemocnice, praktičtí lékaři i zubní lékaři znají, kolik budou dostávat za ošetření pacientů. Příští rok tak ministerstvo ušetří 2 miliardy. Nejvíce se úspory dotknou nemocnic, jejich lůžkové péče a nemocnice dostanou 98 procent částky, jež měly v roce 2009. Tak, pomůže to celému systému a byl to dobrý krok? Začněme od vás, paní profesorko Herzogová.

HERCOGOVÁ
Z lokálního pohledu já samozřejmě přesně vím, jak to bude. Dostaneme limity na to, jakým způsobem poskytovat péči. Očekávám tedy diskusi o limitech maximálně příští týden. A v těch se budeme muset pohybovat. A tak jako každý rok předcházející jsme vždycky museli najít tu cestu, jak se vejít tady do toho zadání, tak zkrátka se podle toho budeme muset chovat. Troufnu si říci, že trošku takovou výhodu asi našeho oboru je, že pokud se nedostaneme na kýžená čísla tedy z úhrad zdravotních pojišťoven, tak my máme možnost, a samozřejmě to děláme, že poskytujeme řadu nadstandardních výkonů, které hradí pacient přímo. To znamená můžeme si tím jakoby vylepšit tu ekonomickou situaci kliniky. A to, co mě opravdu trápí, a vím, že to bude příští rok ještě horší, jsou samozřejmě pouze drahé metody, konkrétně drahé léky, které úplně zásadní změní rozpočet té kliniky, s každým novým pacientem vlastně se to změní.

Zeptám se nyní ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové Romana Prymuly. Tak, jak vy vnímáte schválení úhradové vyhlášky? Je to pozitivní krok? A co přinese?

PRYMULA
Tak, ta situace v následujícím roce asi bude podstatně komplikovanější než byla v roce tomto. Nicméně 98 procent je hladina, na které jsme schopni ještě hospodařit tak, abychom skončili plus minus vyrovnaném hospodaření. Každá další úprava ve smyslu minus už by vedla k tomu, že by ta nemocnice klesla do hladin, kdy bychom vlastně nebyli v rámci rozpočtu soběstační. Každopádně ministerstvo tady vytvořilo určitý prostor, abychom mohli částečně péči, takříkajíc, zpomalit nebo trochu omezit s tím, že by se třeba prodloužily čekací listiny. Tam ta možnost vlastně snížení objemu péče je dána až o 6 procent. Ale ona ta realita je trochu jiná. Protože my, když jsme to kalkulovali na objem prostředků, které protékají fakultní nemocnicí, což je otázka nějakých 5 miliard korun, tak my nejsme schopni snížit péči na nějakých 4, 6 miliard korun. Jsme schopni v podstatě toto realizovat někde na asi 400 milionech. To znamená my samozřejmě nejsme v tomto slova smyslu schopni paušálně takto klesnout, protože si musíme uvědomit, že třeba v urgentní péči, v péči, která závisí na tom, že ta daná diagnóza se prostě vyskytne nebo nevyskytne, my péči musíme poskytnou. Takže ono to snížení nebude až tak drastické. Troufám si říct, že bude velice kosmetické a minimalizované. Takže z toho důvodu my se musíme v tom systému nějakým způsobem pohybovat plus minus ve vyrovnaném hospodaření, a to samozřejmě v tom příštím roce může přinést určité problémy. To, co já vidím jako základní problém je, že se poměrně zásadně změnil mechanismus financování v tom slova smyslu, že v letošním roce my jsme měli v některých modelitách vlastně prorůstové financování. To znamená podle DRG Alfa třeba, když vemu případ kardiochirurgie, tak my jsme byli motivováni k tomu, abychom tyto výkony v podstatě zvyšovali. Nicméně teď v tomto modelu novém to znamená prakticky útlum ve všech oblastech. A tady my teď projednáváme s jednotlivými klinikami rozpočty na příští rok a dostáváme se do určitých kontraverzí, protože jim se samozřejmě tato situace nelíbí a chtěli by pokračovat v tom rostoucím trendu. Nicméně nemyslím si, že by to byla nějaká situace, která by byla limitující a nebyla zvládnutelná. Myslím si, že se s tím vyrovnáme.

Otázka pro ředitele Nemocnice v Benešově pana Miliče Řepu. Tak, prosím, jak vás se dotýká tento fakt? Úhradová vyhláška, proberme ji, prosím.

ŘEPA
K úhradové vyhlášce musím říct za prvé pozitivum, a to, že byla schválena pro nás včas, nebo brzo. Na rozdíl od minulých let, kdy nebyla možná žádná diskuse a nebyla možná žádná příprava předtím, než vstoupila v platnost. Tak, za to je, to je určitě správně. Co to bude znamenat pro nás? No, jednoznačně detailnější plánování, přesně rozpočty, víc se zaměřit na modelování a moderování péče.

Promiňte, ještě můžete v krátkosti těm posluchačům jenom přiblížit vlastně, jaké služby nabízí ta vaše nemocnice? Protože myslím, že jsme to v úvodu opomněli. U Fakultní nemocnice v Hradci je to, myslím, jasnější.

ŘEPA
Naše nemocnice je regionální nemocnice, která obhospodařuje až 200 tisíc obyvatel a poskytuje komplexní služby regionálně. Nemáme špičkovou péči ve smyslu transplantace, onkologických center nebo kardiochirurgie, ale máme širokou internu, širokou chirurgii, ortopedii, gynekologii včetně porodnice a široký ambulantní provoz. A jak vyplývá z této struktury, tak tam se moderování péče, omezování péče děje velmi obtížně, protože není to péče elektivní, volitelná, mimo některých oborů. A většinou jsou to pacienti, kteří k nám přijdou s akutním onemocněním. A takového pacienta odmítnout nelze. V tom případě budeme jistě pod tlakem z jedné strany limitovaného financování, z druhé strany akutní potřebou ošetřit pacienta. Budeme šetřit, jak budeme moci. Přesto ten deficit na nás dopadne a znamená to pro nás, že za stejně péče dostaneme méně peněz.

Vy jste ještě chtěl k těm problémům něco říci?

ŘEPA
Ano, ještě jednu věc jsem chtěl říct. A to mně vadí nejvíc, že úhradová vyhláška tento stav fixuje. To znamená neumožní nám moderovat tu péči nějak jinak. Naplánovat ji nějak jinak. Protože dostáváme stanoveny kontingenty na dané typy, na daný typ úhrad. A neumožní nám volitelně přejít někam jinam. To znamená změnit směrování nemocnice, vybrat si nějakou cestu tak, aby jako hospodářský subjekt mohla uspět.

Pavel Vepřek, nezávislý expert VZP a předseda občanského sdružení Občan. Tak, za občany a za VZP také tentokrát.

VEPŘEK
Za prvé, taky chválím ministerstvo za to, že je to relativně včas, a to je neobvyklé v těch, po zkušenostech z mnoha, mnoha minulých let, kdy se smlouvy mezi pojišťovnami a nemocnicemi uzavíraly někdy až na konci toho období, na který vlastně měly platit. Druhý je fakt, že ta vyhláška je napsaná tak, aby vyšla s těmi reálnými možnostmi, které české zdravotnictví v příštím roce bude mít. My máme ten systém nastavený tak, že se, že je celkem dopředu jasné, kolik se do zdravotnictví vybere a ta vyhláška je udělaná tak, aby se utratilo jenom to, co se vybere a ne, aby tam ve zdravotnictví zůstávaly dluhy. A za třetí si také myslím, že je ta vyhláška, tam mohl být pokus na to, aby ten systém byl flexibilnější. Ale nepochybně by na to bylo potřeba daleko více času a více přípravy. A zřejmě vzhledem k tomu, krátkostí tý doby a určité napjatosti situace, tak asi se to pro letošek nestihlo. A velmi bych si přál, aby ten způsob úhrady, který bysme měli od příštího roku, už umožnil restrukturalizaci nemocnic, koncentraci péče, aby se rozkvétaly pracoviště, jak tak říkám, se pacienti stahují a aby se transformovaly pracoviště akutní péče na neakutní péči tam, kde je to potřeba.

A zajímá občany úhradová vyhláška, anebo to jde mimo ně a zajímají se o výši poplatku, o dostupnost péče a úhradovou vyhlášku příliš nekomentují? Jaká je vaše zkušenost?

VEPŘEK
Ale samozřejmě, že občany to vůbec nezajímá. Těch zajímá ten konkrétní kontakt se zdravotnickým pracovištěm, jestli ten doktor je vlídný, není vlídný, a jestli tam musí čekat na toho lékaře čtvrt hodiny nebo 3 hodiny. To je to podstatné. A pak je ještě podstatné, jestli je v té místnosti vymalováno nebo není.

Hostem tohoto vydání Studia STOP je také ministr zdravotnictví pan Leoš Heger z TOP 09. Pane ministře, záměrně jsem vás nechala na závěr, abyste si měl možnost vyslechnout názory tady vašich kolegů. Tak, bylo těžké dotlačit do finále tu úhradovou vyhlášku a jakou diskusi o limitech očekáváte?

HEGER
Nám se to s tou vyhláškou trošku povedlo, ale na dvě kola. My jsme ji nejdříve vydali v daleko více restriktivní podobě. Na to byl samozřejmě velký dramatický ohlas. A pak jsme zmírnili, oni ty prognózy makroekonomické ve zdravotnictví se vyvíjely. Tak jsme to uzpůsobili. Tady zaznělo. Že ta vyhláška je trošku fixující. Pochopitelně když máte před sebou vizi určité krize, tak je dobré, aby ty mechanismy úhradové byly co nejjednodušší a dávaly prostor právě k určitému, k určitému snížení péče, což se také podařilo. Samozřejmě pro další rok, my už teďka začínáme chystat nějakou výraznější změnu ve smyslu, jak se říká, aby peníze šly s pacientem, aby bylo umožněno, aby v tom našem systému ti pacienti si vybírali sami zdravotnická zařízení. A sami přizpůsobili tu strukturu sítě svým potřebám. Tak to rozhodně budeme chystat a dál budeme pracovat na těch DRG systémech. Jinak ještě bych řekl asi tohle. Když posloucháte ty výhledy, že nebude nárůst, opravdu on bude. Lehké snížení, to dvouprocentní v nemocnicích, v ostatních segmentech prakticky žádné. Ale přece jenom je tady nějaká inflace, takže určité zhoršení to je. Tak k tomu já musím říct, že v posledních 5 letech narostl objem peněz, který protéká veřejným zdravotním pojištěním, o 50 procent. A za posledních 10 let 100 procent. Já bych řekl, že je málo, málo lidských činností, kde jsou takovéhle nárůsty. V té medicíně jistě, jak se říká s oblibou, zmizí část peněz v korupci, to je prokletí našeho národa a to nemohu popřít. A budeme pro to dělat, co budeme moct. Jistě se část peněz investovala zbytečně do trošku rozmařilých projektů a podobně, část peněz šlo na likvidaci starých dluhů. Ale naprostá většina těch peněz šlo prostě do rozvoje péče, který byl obrovský a já bych chtěl, aby pokračoval, ale trošku organizovaněji, aby ho ministerstvo víc ovlivňovalo ten rozvoj, aby šel do oblastí, kde zdravotnictví je trošku pozadu. Když paní profesorka Herzogová mluvila o drahých pacientech, tak já musím připomenout, že je tady nejenom onkologie, která se velmi rozmohla, léčí se dneska biologickými preparáty. Ona třeba psoriáza, nebo lupenka se musí léčit biologickými preparáty. A tam to pokrytí pacientů je podstatně horší než je standardem v Evropě, tak tohle se musí chystat dopředu.

PRYMULA
Jenom velice stručná reakce. Pravdou je, že zejména v onkologii a obecně v té biologické léčbě protéká skutečně dost prostředků. A tady já sám mám věčně trochu problém s tím, jakým způsobem indikujeme. Protože u onkologických pacientů leckdy léčíme tou nejdražší léčbou v terminální podobě, kdy my už es asi nedopídíme nějakého pozitivního výsledku a my zatím neumíme úplně přesně říci, kdy ještě bychom měli nasadit tu léčbu a kdy už ne. A kdy je to svým způsobem už vlastně zhoršení kvality života toho dotyčného pacienta. Takže tady já vidím poměrně velké rezervy, kde bychom měli pracovat a nějakým způsobem se pohybovat dopředu. Jinak obecně souhlasím s tím, co tady pan ministr říkal. Já co vidím jako nejklíčovější pro ten systém, chtěl bych, aby skutečně peníze následovaly pacienta, protože s tím máme obrovské problémy a tak, jak vznikla koncepce center, které logicky koncentrují tu nákladnou péči do několika málo center po republice. Tak my jsme v problému v té indukované péči, kdy vlastně ta jde v paušálech na různá zařízení jiná. A potom se mezi sebou jaksi handrkujeme, kdo poskytne nějaké základní vyšetření a tak dále. Protože jedno zařízení na to prostředky nemá a to druhé je nechce jaksi uvolnit.

Ano, tolik názor ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové Romana Primuly. Vy jste, pane řediteli, narazil na to, co jsem si zapamatovala ze slov pana ministra Hegera. Tak je zopakuji, že ze zákona má pacient právo vybírat si svoje zdravotnické zařízení. Avšak systém úhrad tomu nenapomáhá. Tak, pane řediteli Řepo, byl byste pro to, aby se to upravilo tak, aby peníze chodily takzvaně za pacientem, jak se říká?

ŘEPA
Jednoznačně. Naprosto souhlasím a myslím si, že to je velmi zdravý proces.

Pavel Vepřek.

Vepřek
To už se mělo udělat dávno.

Jana Herzogová.

HERZOGOVÁ
Jediná možnost.

Ano, pane ministře, vy se nadechujete.

HEGER
Já musím říct, že peníze už za pacientem chodily v raných 90. letech, kdy byla platba za výkon a tam došlo k jedné, k jednomu omylu. V té době. Tenkrát se mnoho zdravotnických zařízení dostalo do dluhů a byly na hranici bankrotu. A bylo málo odvahy ta zdravotnická zařízení ze sítě eliminovat. Je to velmi tvrdé, ale jestliže tady chceme mít nějaký systém, který tak trošku má prvky tržního hospodářství, a tady v tom případě ten trh bude regulován pacienty, tak musíme mít odvahu některá ta zařízení, která nebudou populární, budou ty pacienty ztrácet, tak je utlumit nebo předělat na něco jiného. A to my jsme připraveni. Musím říct, že se to bohužel bude týkat asi těch nejmenších nemocnic, ale tam je velký potenciál je předělat na léčebny dlouhodobé péče pro zdravotní a sociální pacienty. To jsou zařízení, která všude ve vyspělých zemích jsou kvetoucí, velmi oblíbená, jsou to ozdoby lokálních komunit, a to je tady potřeba vybudovat.

Já jenom pro posluchače shrnu, že jde o to, pokud peníze budou chodit za pacientem, pacient si bude moci vybírat léčebné zařízení, a ty nemocnice, které o pacienty přijdou, tak pravděpodobně zaniknou. To se samozřejmě nebude jim moc líbit. Ale otázka ještě pro vás, pane ministře. Kdy se toho dočkáme?

HEGER
Já myslím, že to je proces, který bude pozvolný. Dramatické zavírání nemocnic a propouštění personálu nás určitě čekat nebude. Už jenom proto, že celý příští rok se poběží v tom rozpočtovém stádiu, které zafixuje ten stav letošní, takže to lze čekat nejdříve nějaké mírné pohyby v roce 2012.

Vy jste se také zmínil, pane ministře, o tom, že ve zdravotnictví utíká hodně peněz. A hovořil jste o problematických projektech. Já mám na mysli třeba jeden předražený nákup, viz koupě kybernetického nože pro ostravskou Fakultní nemocnici za 10 milionů. A ví se, že takový kybernetický nůž lze pořídit za 3 až 5 milionů. Jak zamezit takovýmto předraženým nákupům? A je to jeden z důvodů, kde nejvíce utíkají peníze? Leoš Heger.

HEGER
Vy jste mluvila v dolarech. Ta cena za ten přístroj byla 200 milionů dolarů, pro posluchače jenom řeknu, že ten kybernetický nůž takzvaný je ozařovač speciální, který umožní oproti běžným lineárním urychlovačům dalek přesnější dávkování záření a jeho lokalizaci přesně jenom na ten tumor a šetření tkání v okolí. Je faktem, že ve Spojených státech, kde je jediná firma, která ten přístroj prodává, tak ty ceny jsou asi poloviční. Ale já jsem přesvědčen, že ve Spojených státech jsou ceny opravdu úplně jiné, celé řady dalších zařízení, ne jenom ve zdravotnictví, že firmy, které sem dovezou unikát, tak si svým způsobem tu cenu diktují a je velmi těžké je obchodně ovlivňovat. Já ještě, když jsem byl v nemocnici, tak jsem se pokoušel hledat, jestli bychom některé přístroje mohli nakoupit u jiných firem než ty, které jsou tady tradiční. Jestli bychom ho mohli takový přístroj nakoupit v zahraničí. A je to velmi, velmi obtížné. Ty firmy si drží svá teritoria a ...

Promiňte, takže to nebylo předražené?

HEGER
No, já ...

V tomto případě.

HEGER
Ta cena vypadá hrozivě, ale já to opravdu nedokážu odpovědně říct, jestli to předražené bylo nebo ne. Já myslím, že je daleko důležitější je, jak jsou tyto přístroje nakupovány. Jestli opravdu ten kybernetický nůž byl potřeba. Řekněme,, že to je unikátní zařízení, ale já bych se teďka hlavně snažil brzdit jakékoliv další rozšiřování a pokusy nějaké jiné nemocnice si to také koupit. Protože ten přídavný efekt, který bude to zařízení mít na kvalitu péče o pacienty se projeví jenom u velmi vybraných případů. A je potřeba spíš se soustředit, aby se všichni pacienti z republiky, které tu speciální indikaci mají, aby se tam dostali. A ne, aby se to pořídilo ještě na třech dalších místech, což zatím přístroj u tohohle typu tady bylo vždycky zvykem.

Dobře. A je třeba důvodem, kdy unikají peníze, že se nejmodernější péče jaksi provozuje na různých místech a ne třeba v jednom nebo ve dvou centrech? Je to únik peněz ve zdravotnictví podle vás?

HEGER
Přijde na to, jaká nejmodernější péče, je-li to péče, na té opravdu rozvojové hraně, kde se velmi často objevují metodiky, které ještě nejsou stoprocentně vyzkoušené, není to to, čemu se dnes říká Evidence base na 100 procent. Jaksi účinnost té věci a velmi často se ukáže po 3, 5 letech používání takového zařízení, že to není takový zázrak, jak se čekalo. Tak u těchhle těch metodik je potřeba omezit jejich vstup do jednoho zařízení v republice, vyzkoušet ho dlouhodobě a pak se teprv rozhodovat, jestli se ta technologie pustí dále. Já bych jenom připomněl, pokud nás poslouchají odborníci, tak potahované stenty pro koronární aktéry, jé to bylo šílenství téměř, že to všichni musejí dostat a pak se ukázalo, že to zdaleka tak nefunguje skvěle, operační roboty a další příklad, o kterém se velmi často mluví.

Máme také 12 fakultních nemocnic, 7 lékařských fakult. Tak, nasnadě je otázka, jestli je potřeba tolik fakultních nemocnic, jestli tam by se také neušetřiilo, zkrátka, kde je největší únik peněz a kde by se dalo nejvíce šetřit ve zdravotnictví?

HEGER
Já si myslím, že nejvíce peněz v tom rozvojovém, v té rozvojové části toho veřejného zdravotnictví, jde do novinek a nových technologií. Já bych to nenazval stoprocentní úniky, ale prostě některé ty nové technologie je potřeba omezovat a pořádně zkoušet. Jinak, když budeme rušit statuty fakultních nemocnic, kdybychom to zkoušeli, tak ono místo těch 12 fakultních nemocnic jich tady, řekněme, by mohlo být teoreticky 7. Tolik, kolik je lékařských fakult, nebo 8, když se vezme i ostravská. A ty ostatní by nemusely být fakultní, ale pravděpodobně zůstanou spádové nemocnice pro vyšší případy. Takže to mohlo jako té péče a financí neušetří.

VEPŘEK
No, tam je potřeba udělat jako zásadní, neřeknu, kde je největší, protože to zdravotnictví jako tam krvácí takovým kapilárním krvácením na mnoha místech. Ale z hlediska té investiční politiky by bylo potřeba, aby to byla opravdu investice. Aby ten kro to dokupuje, ten Cyber Knife, nebo kupuje magnetickou rezonanci nebo libovolný přístroj, tak aby si dopředu spočítal, kolik pacientů může s tímto prakticky ošetřit a jaká je návratnost té investice, jestli se mu to vyplatí? Ale ten problém v českém zdravotnictví je takový, že vesměs řada těchto investic se pořizuje proto, že je na tom zajímavá, ten okamžik nákupu, ta provize, která se vyplácí ve chvíli, kdy se ten přístroj, to zařízení přichází. A navíc v těch uplynulých letech to všechno bylo cinklé tím, že tady byly peníze, které nám jako nepatřily, peníze z Evropské unie, kde, když někdo ten přístroj koupil dráž, jako třeba se to stalo v Ústí, i když o tom se stále debatuje, tak vlastně on neškodil našim zájmům, protože většina těch prostředků pocházela z kapes tedy iných daňových poplatníků, nejen tuzemských. Takže taková ta určitá velkorysost při nakupování to je vlastnost, která zatížila české zdravotnictví a která do budoucna přináší zase zvýšené provozní náklady.

Dejme příležitost paní přednostce Dermatovenerologické kliniky, vy jste z fakultní nemocnice na Bulovce. Jana Hercogová, tak, únik peněz ve zdravotnictví a jak by se vám líbilo, kdyby vaše fakultní nemocnice byla třeba zrušena.

HERCOGOVÁ
Když bych se měla vyjádřit ještě k tomu, kde podle mě také utíkají peníze ve zdravotnictví, tak já si myslím, že hrozně chybí návaznost těch jednotlivých, řekněme, segmentů péče. Pacient dneska má vlastně volbu, nebo má možnost zvolit si svého lékaře. A zdravotnické zařízení. Podotýkám pouze, že lékař nemá volbu pacienta. Takže samozřejmě ten musí vždycky se postarat o toho pacienta, který si ho vybere. Ale my vlastně nemáme jakoby, když jsme, dejme tomu, na tom konci těch zařízení ve smyslu tedy nějaké hierarchie, my nemáme šanci toho pacienta mnohdy ani odeslat k jeho obvodnímu, či praktickému, či tedy tomu specialistovi zpět. Protože on zkrátka řekne, že k němu nechce, protože u nás je to lepší. A myslím si, že je hrozně špatně, že neexistuje něco jako určení putování toho pacienta, které by alespoň omezilo zbytečné ověřování diagnózy, zbytečné návštěvy a tak dál.

Promiňte, máte na mysli, že třeba druhý názor lékaře by měl být ještě hrazený z veřejného zdravotního pojištění a třetí názor lékaře, třeba už by si pacienti měli hradit sami, takto tomu máme rozumět?

HERCOGOVÁ
Netroufnu si říct kolik. Protože samozřejmě jsou i obory, kde přímo druhé čtení je součástí, řeknu, lege artis postupu jako je třeba patologie. Takže to určitě by znamenalo nejprve o tom diskutovat s odborníky. Ale já mám na mysli to, že pacient se zkrátka vydá jednoho dne, obejde 5 ambulancí, všech 5 ambulancí dostane uhrazené vyšetření, všude jsou napsány léky, o kterých ten pacient nemá víceméně ani povinnost informovat svého ošetřujícího praktického lékaře. A tím podle mě tedy velmi se zdražuje celý ten proces.

Dobře, tak tady vidíte únik peněz. Je tady ve studiu s námi taky ředitel benešovské nemocnice pan Milič Řepa, tak prosím, doplnění, únik peněz ve zdravotnictví a vaše názory.

ŘEPA
Únik peněz ve zdravotnictví jsme zmiňovali zejména z pohledu investic. Podle mého názoru investice není to nejdůležitější, protože je to často věc daného subjektu. Může být pořízena přímo z vlastních zdrojů organizace. Pro mě je mnohem důležitější, nebo podle mého názoru je mnohem důležitější únik, který nastane nasmlouváním dané péče s pojišťovnou. Protože pojišťovna rozhodne, že danou péči bude platit ze systému veřejného zdravotního pojištění. A často ta investice není největší objem peněz. Největší objem peněz je ten provoz toho přístroje. A tady bychom měli rozhodovat a měla by rozhodovat pojišťovna. Protože často to není ministerstvo, který je, které rozhoduje tuto investici, ale je to pojišťovna, která rozhoduje o tom, jestli daná péče bude nasmlouvána.

Romane Prymulo, pane řediteli Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Jaký je váš názor a počet, současný počet fakultních nemocnic. A 7 lékařských fakult. Tak zase stejná otázka, trochu úsměvná. Byl byste pro to, aby vaše nemocnice třeba zanikla, aby bylo fakultních nemocnic méně, nebo byste s tím zásadně nesouhlasil a kde peníze unikají dle vašeho názoru?

PRYMULA
Tak, já nejsem politik, tak si mohu dovolit možná politicky nekorektní vyjádření.

Sem s ním.

PRYMULA
Takové, jak já si myslím, skutečností je, že pokud zadáte nějaký úkol restrukturalizovat zdravotnictví těm subjektům, které jsou dotčeny z jaksi nikdo nevypustí svůj rybník. A těžko by si senátoři odhlasovali zrušení Senátu, kupříkladu. Takže tady jednoznačně se to musí udělat s určitým nadhledem a bohužel to je otázka velice politicky citlivá. Já si osobně myslím, že zejména třeba v Praze, těch fakultních nemocnic je skutečně příliš mnoho. Ale když se podívám do regionu, kde je vedle sebe fakultní nemocnice a kde nemocnice specializovaná jsou od sebe 15, 20 kilometrů. Tak není úplně smysluplné, aby těch zařízení bylo tolik. Protože dnes ty dojezdové vzdálenosti jsou úplně jiné a řada osob, bydlí v podstatě za městy a dojíždí běžně do práce 15, 20 kilometrů. Takže ta dostupnost, si myslím, že by se nenarušila. A podařilo by se tu péči svým způsobem optimalizovat. Na druhou stranu chápu, že politicky je to naprosto nepopulární opatření a pokud se nepletu, svého času byla v parlamentu interpelace, která pocházela z regionu Litomyšle, když se tam měla rušit nemocnice. A tam se jednoznačně z úrovně obyvatelstva vyskytlo prohlášení, toto samozřejmě není vůbec možné, protože v Litomyšli se narodil slavný rodák Bedřich Smetana. A pokud bychom zrušili nemocnici, tak bychom zrušili i porodnici a už se tam nikdy slavný rodák takovýto nenarodí. Takže různé argumenty takové, co se potom objevují a je skutečně problematické to svým způsobem vyřešit. Takže tady je jedna otázka zdrojů, to znamená optimalizovat celou tu síť, vytvořit jakousi páteřní síť a tak dále. Další problém je otázka jednotlivých segmentů tak, jak ve zdravotnictví působí a já musím říci, že to na mě dělá dojem, že v průběhu několika posledních let zejména dochází k tomu, že tady v podstatě nabývá sféra ambulantních specialistů, kdy byl poměrně stabilizovaný počet praktiků. Byl tady nějaký počet zařízení lůžkových a mezi ně se dostává sféra ambulantních specialistů a dohromady ten systém je samozřejmě abundantní a asi by stálo za to ho nějakým způsobem optimalizovat i v tomto slova smyslu. Já tedy nebudu hovořit o těch technologiích, protože to kolegové zmínili a myslím si, že je to zcela pravdou.

Ano, takový je názor ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové Romana Prymuly. Ve společnosti naší je také pan ministr zdravotnictví Leoš Heger za TOP 09. Pokud si dobře vzpomínám, na začátku, když jste se stal ministrem, tak jsme spolu hovořili a když jsem se vás ptala, co budete takového důležitého dělat? Co vám leží na srdcí? Tak vám ležel na srdci definice standardu a nadstandardu. To je takové zaklínadlo již v tom českém zdravotnictví, tedy toho, co má být hrazeno z veřejného zdravotního pojištění a na co si má pacient doplácet. To je velice složité definovat, protože je tam příliš zúčastněných stran a každá do toho bude mít co mluvit. A jak to bude tedy s definicí toho, co si pacient hradí z veřejného zdravotního pojištění a co už není hrazena a na co si připlácí, kdy se toto stane?

HEGER
Máme už v legislativním procesu, už se chystá do vlády, novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, kde bude napsáno, že v případě, že existují 2 postupy, které mají stejný medicínský efekt, ale jeden z nich je dražší. Tak nemusí být proplácen ten dražší postup a může se na něj pacient připlatit. Takovýchhle stavů moc není, ale jestliže se bude do budoucna kontrolovat třeba ta rozvojová péče, tak jich může přibývat. Jsou takové stavy v oblasti materiální. Ať jsou to oční čočky, které dneska nabízejí firmy ve velmi luxusní rozvojové podobě, třeba takové, že pro starší lidi, kteří potřebují brýle na čtení, tak ty čočky jsou schopné akomodovat a přizpůsobovat se vzdálenosti, nebo známá lehká sádra, kterou dneska si pacient připlatit nemůže a řada lidí by si ji ráda připlatila, aby se s ní mohli sprchovat, takže takovéhle věci ....

Promiňte.

HEGER
Takovéhle věcí zpoplatníme, ale péče se nezhorší.

A od kdy to začne platit?

HEGER
Tohle to by mělo začít platit přinejmenším s těmi lehkými sádrami, pokud ta novela zákona 48 projde, což by mohlo být tak do konce března. A samozřejmě pak se bude muset začít psát do zákonů nebo přinejmenším do vyhlášek, které ministerstvo má a v podobě, jakýchsi ceníků tak se budou muset ty výkony popisovat z tohohle pohledu.

Ano, ano.

HEGER
U koho ano, u koho ne a kdo si bude moct připlatit.

Ano, to znamená vy volíte cestu, že začínáte od té části materiálové, že nejprve budete hledat shodu v té oblasti těch materiálů, čočka lehká sádra a tak dále a postupně se tedy propracujete až k tomu nejožehavějšímu, k takovým těm třeba laparoskopickým operacím a normálním laparotomickým a tak dále.

HEGER
Přesně tak. Bude to proces, který bude trvat léta a až se jednou nastartuje, tak, řekněme, za 2 roky, už těch výkonů bude podstatně více. Ten proces už bude nekonečný, protože se bude muset stále obnovovat tak, jak se medicína vyvíjí, tak se ty kalkulace, ty ceníky budou muset měnit.

Tolik tedy slova ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Pavle Vepřeku, dočkáme se toho, věříte panu ministrovi, že se mu to opravdu podaří?

VEPŘEK
No, já si myslím, že to je takový předkolo vlastně celýho toho procesu. Já bych se hrozně rád viděl, abychom měli definovaný ten základní balík péče, kterej je hrazenej, hrazený z veřejného zdravotního pojištění. A podmínek, podle kterých se to hradí. Protože to je takový pevný bod prostoru, od kterého se pak může otevřít konkurence mezi pojišťovnami opravdu v ceně pojistek, připlácení na jiné typy péče, připojištění a všechno to, co patří do toho, do toho pestrého světa zdravotních systémů všude na světě, tak k tomuhle tomu kroku nám právě chybí to přesný vymezení rozsahu péče hrazený z toho veřejnýho systému. To, co ten veřejný systém je povinen zajistit na všech svých úrovních všem občanům této republiky.

Proč toto ještě nebylo schváleno?

VEPŘEK
No, protože je to velmi obtížná záležitost. A ve chvíli, kdy to začnete se propracovávat k těm jednotlivým konkrétním položkám, tak se kolem každé té položky rozpoutá jako velký boj. To znamená ten postup, který volí v současné době pan ministr, je ten postup, že se to postupně vlastně začne vytvářet pod rukama, protože v těch jednotlivých konkrétních případech, při hledání toho efektivnějšího řešení se ty věci prostě budou rodit.

HEGER
Já, já přece jenom k tomu musím něco málo dodat.

Ano, pan ministr Heger.

HEGER
Vytvořit standardy takové, aby se celá medicína popsala, řeklo se na tohle to má pojištěnec nárok a začít tím, je prakticky nemožné. To už se zkouší 20 let začínat a nikdo to nebyl schopen napsat. My jsme zvolili přístup opačný, že řekneme, standardem je to, co se platí dneska a budeme se snažit tu péči tak, jak se ten rozvoj v té medicíně děje a děje obrovsky, jak jsem říkal, že prostě za 10 let to bylo 100 procent nárůstu, tak prostě budeme ten rozvoj omezovat a budeme se snažit ty standardy prostě psát tak, že toto, co je, je placeno a tamto se musí přesně popsat, na co pacient bude moct připlácet.

Pane ministře, dovolte mi, zůstaňme ještě momentíček u vás. Vám je vyčítáno jaksi, že postupujete trochu pomaleji, těm, kteří úplně neslyší na ten váš způsob, který jste zvolil, to znamená způsob postupné práce na té obnově nebo revitalizaci českého zdravotnictví. Tak nemůžete tu práci nějak zrychlit?

HEGER
Ale, samozřejmě ano. Já v první řadě se musím jaksi omluvně přiznat, že opravdu když člověk nastoupí na ministerstvo a má dělat reformu zdravotnictví a je tam novic na tom ministerstvu, že to trvá 3 měsíce, než se tam ten tým zorientuje. A my jsme teprv teďka doplnili tým o lékařského náměstka konečně, takže postupně v tomto směru jsme se zkonsolidovali a začínáme, a začínáme tak, že najednou rázem z těch jaksi výčitek, že neděláme reformu, se staly výčitky, že teda jsme s tou reformou začali pěkně tvrdě a zostra a nikomu jsme to neřekli, že už ji děláme. Takhle nám to vyčetli odboráři na tripartitě a velmi ostře se proti tomu ohradili. Když jsme tam přinesli tu možnost, že konečně začneme psát ty nadstandardy, které by se mohly hradit, a to je začneme psát velmi opatrně. Takže ono se jaksi zavděčí všem velmi obtížně.

Dejme prostor taky řediteli benešovské nemocnice panu Miliči Řepovi. Tak, váš názor na definici standardů, nadstandardů. Krátce, prosím.

ŘEPA
Ke standardům. Asi nelze než souhlasit, a to co nejdůležitější pro nás bude, kdy se tak stane. Konkrétní výsledek bude záležet na parametrech toho systému, tak jak bude nastaven a jak budou vznikat další obory. Těšíme se na ně, je to pro nás šance něco změnit a začít budovat lepší systém.

V závěru se podívejme na trvající nespokojenost lékařů s platovými ohodnocením. Shrňme, že nástupní platy se pohybují kolem 17 tisíc, po atestaci si lékaři vydělají zhruba 34 tisíc. Lékaři s dlouholetou praxí kolem 60 tisíc i více, záleží od toho kterého konkrétního zařízení. Tak, pane ministře, vy jste nespokojeným odpověděl, že požadovaný 1,5 až trojnásobek platu jim nemůže vláda přislíbit, neb jednoduše nejsou peníze. Konkrétně lékaři chtějí 70 tisíc pro kvalifikovaného lékaře a 35 tisíc pro začínajícího. Tak, další důvody nespokojenosti lékařů jsou předražené zakázky ve zdravotnictví, o těch jsme se trochu zmínili, kvůli nimž systém přichází o peníze. Nelíbí se jim nesystémový postgraduální systém vzdělávání, nedodržování zákoníku práce, přetěžování lékařů. Na platy, jež lékaři požadují, by bylo třeba jeden až 3 miliardy. A ty letos nemáme, to říkáte také vy, pane ministře. A co si myslíte o té iniciativě Děkujeme, odejděme? Tak souhlasíte s lékaři, kteří podávají hromadnou výpověď, odchází do ciziny a jsou nespokojení? Jana Herzogová.

HERCOGOVÁ
I když jsem v tom prostředí, pracuji s těmi lékaři, tak se nedomnívám, že to je cesta, kterou by se mělo jít. Já se domnívám, že je to o tom, popsat nejprve ten stav. Mělo by se udělat mnohem více právě pro ty další aspekty, které se dají ovlivnit rychle a hned. A tady bych si dovolila pochválit pana ministra, protože se mi dostala do ruky nová vyhláška o systému specializačního vzdělávání, která dává možnost zkrátit to specializační vzdělávání na, řekněme, dobu obvyklou v Evropské unii. Mnoho problémů nicméně si děláme my sami lékaři. Ti, kteří rozhodujeme potom o těch konkrétních krocích, protože to jakoby těm mladým, řeknu, neusnadňujeme mnohdy, ale dáváme jim mnohdy velmi tvrdé podmínky. Potom se domnívám, že by měli lékaři, zejména ti, kteří se připravují na ten svůj obor, pokud jsou v systému například těch rezidenčních míst, že by to jejich vzdělávání nemělo být hrazeno jimi samými. Právě proto, že mají tak nízké platy. Ale to vzdělávání by měl hradit buď tedy stát tak, že nebude vyžadovat úhradu za to vzdělávání, anebo samozřejmě by to měl hradit zaměstnavatel, pro kterého se ten lékař následně tedy připravuje. A myslím si, že obecně ten požadavek na to, aby platy lékařů byly, nebo odrážely nějaký ten průměrný plat v zemi, je samozřejmě správný a měly by k tomu směřovat všechny ty kroky, které teď ministerstvo chystá.

Tak, pane ministře, váš názor na iniciativu Děkujeme, odejděme je zřejmý. Tak, co můžete lékařům nespokojeným nabídnout a máte krizový scénář pro to, když jich hodně odejde? Zatím nevíme přesně, kolik.

HEGER
Já bych nerad, aby má vyhlášení zněla tak, že říkám, někdy je to tak a někdy tak, je to potřeba rozdělit na dlouhodobé a krátkodobé hledisko. Z toho dlouhodobého ti lékaři mají nepochybně pravdu. A všechny kroky ministerstva budou směřovat k tomu, aby se v systému ušetřilo a aby se část těch peněz, které dneska jdou výlučně na rozvoj medicíny, aby se do těch platů dala. Ta diskrepance je velká, pokračuje i v posledních letech, takže tohle to mohu slíbit. Pokud jde o to krátkodobé hledisko, tak tam samozřejmě nemohu slíbit, že platy zvýšíme. My jsme udělali úhradovou vyhlášku tak, aby ty platy se nemusely aspoň snížit, což v té současné doznívající krizi pokládám za docela dobrý úspěch. A teďka bude jenom záležet na těch mladých lékařích, jestli my jsme jim naznačili, že to vzdělávání pro ně výrazně vylepšíme. A to jsme udělali konkrétní kroky. A jestli nám věří, že jsme tedy konečně ta správná garnitura na ministerstvu, která ty platy zajistí, ale musí počkat na to rok, dva.

Názor nezávislého experta VZP Pavla Vepřeka, předsedy občanského sdružení Občan. Výzvu Děkujeme, odejděme. Čekáte masový odliv lékařů, ano, či ne?

VEPŘEK
No, já jako, protože jsme v Čechách, tak nečekám masový odchod lékařů. A myslím si, že je to, přijde to z pod pana ministra získat tady skupinu, která furt bude podporovat reformy, protože i když o těch reformách se tak jako obecně jako hezky mluví a všichni to, si je pochvalují. Tak když se fakticky začnou dělat, tak ty reformy, těm reformám všechno překáží. Každý překáží. A z hlediska lékařů tady ten problém je dvojí. Jeden je, že struktura platů našich lékařů, tam to by si zasloužilo jako třeba zásadně teda přestavět tak, aby tam nebyl ten významný podíl platby přímo za služby. A druhá část je otázka organizace práce v našich nemocnicích, která je, řekl bych, trochu archaická a stálo by za to se nad tím zamyslet. A naši lékaři potřebují perspektivu. Oni je to, co teďka dělají, tak je výraz určité beznaděje, je to takový výkřik. A určitě oni by sami byli rádi, kdyby se jim nabídlo nějaké, nějaké jasné východisko z týhle šlamastiky.

Nabídne jim pan ministr jasné východisko příští rok podle vašeho názoru?

VEPŘEK
Já věřím, že ano.

Ředitel benešovské Nemocnice Milič Řepa. Stejná otázka, prosím.

Host (Milič ŘEPA; ředitel Nemocnice Benešov Rudolfa a Stefanie):
Jako lékař si nemyslím, že platy jsou v pořádku. Jako manažer nemocnice se snažím, aby byly co nejvyšší. Doufám, že se mi to daří. Ale k tomu dodávám, že mohu rozdělit do mezd jenom tolik peněz, kolik si nemocnice vydělá na zdravotní péči. Tečka.


Očekáváte nějak masovější odchod lékařů do ciziny?

ŘEPA
Doufám, že ne.

Tak, zeptejme se ještě do Hradce ředitele Fakultní nemocnice v Hradci Králové Romana Prymuly. Tak, váš názor tady ve Studiu STOP již několikrát zazněl, ale shrňme. Děkujeme, odejděme, co si o tom myslíte o této iniciativě?

PRYMULA
No, tak já jsem opakovaně říkal, že s cílem té aktivity v podstatě souhlasím, protože pravdou je, že ta mzdová úroveň byla dlouhodobě výrazně zanedbávána. Na druhou stranu s tím prostředkem možná už tolik ne. A druhá věc je, do jaké míry by ty platy měly být navýšeny. A já si nemyslím, že je úplně reálné je v tuto chvíli zvednout skokově o 150 nebo až 300 procent. Myslím si, že ta realita je někde mezi 30, 40 procenty. Každopádně však bych tu aktivitu nepodceňoval a pokud by to procento bylo výrazné, tak si myslím, že vláda tuto situaci bude muset skutečně řešit.

HEGER
My všichni napjatě čekáme, až bude pár dní po Novém roce a ty výpovědi budou sečteny. Já doufám, že jich nebude zase tolik, aby náš systém začal kolabovat. A myslím si, že si s tím poradíme. Přesto všechno pořád ještě je čas požádat lékaře, aby ty výpovědi nepodávali a věřili, že ministerstvo zdravotnictví je opravdu tentokrát na ně nezapomene.

PRYMULA
My potřebujeme pro systém určitou stabilitu, abychom věděli, že nejenom v tomto roce to bude nastaveno tak, ale abychom věděli, co máme očekávat i v letech příštích a to, že by se podařilo dotáhnout reformu do nějaké podoby, to bylo skutečně velice žádoucí. Myslím si, že skutečně prostředky by měly následovat pacienta. A to, co je v tuto chvíli aktuální pro /výpadek signálu/, myslím si, že je potřeba vést s lékaři takové jednání, aby tady viděli nějakou perspektivu, aby v podstatě měli před sebou určitou budoucnost, která jim zabezpečí určitou minimální mzdu takovou, s kterou by souhlasili a abychom se nedostávali do těch excesů, které nám hrozí v podstatě v březnu.

Tak, jsme na konci dnešního vydání Studia STOP. Uzavřel ho slovy ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové Roman Prymula, který byl ve spojení po telefonu. Pane řediteli, děkuji vám. Mými dnešními dalšími hosty byla přednostka Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice na Bulovce Jana Herzogová a také ministr zdravotnictví České republiky za TOP 09 pan Leoš Heger. Pane ministře, já vám děkuji a děkuji také za vaši odvahu, že jste pozvání do diskuse přijal a jaksi tady se zapojil do všeobecné diskuse i s tím, že můžete být velice silně kritizován. A v neposlední řadě také děkuji řediteli benešovské nemocnice Miliči Řepovi a předsedovi občanského sdružení Občan a nezávislému expertu Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavlu Vepřekovi. Takže na shledanou a přeji vám všem dobrý vstup do Nového roku a děkuji za účast v diskusi.

Za spolupráci děkuji Jitce Procházkové a také Davidu Schneiderovi. A ze studia Českého rozhlasu 6 přeje klidnou noc a šťastný vstup do Nového roku všem posluchačům Českého rozhlasu 6 Terezie Jirásková.

Zdroj: Český rozhlas 6