Co je třeba udělat pro udržení dostupnosti primární péče?

Značný mediální zájem minulý týden vzbudilo téma nedostupnosti praktických lékařů v některých odlehlejších oblastech. V následné diskusi se ukázalo, jak moc rozdílné jsou názory jak na příčinu tohoto problému, tak na možnosti jeho řešení. Proto se tentokrát v pravidelném diskusním fóru zainteresovaných odborníků a institucí ptáme: Kdo má hlavní zodpovědnost za dostupnost péče praktických lékařů? Co se musí stát, aby celé obce nezůstávaly bez zajištění primární péče? Podle ministra zdravotnictví MUDr. Svatopluka Němečka je jednou z cest zvýšení prostupnosti oboru praktického lékařství.„Jednotlivé obory mají dneska spíše podobu cechu a mladí doktoři se tam dostávají jen obtížně. Situaci jsem už začal řešit, předně chci zkrátit dobu potřebnou na vzdělání pro výkon činnosti praktického lékaře a zjednodušit přechod na praktika pro současné internisty a chirurgy,“ říká ministr. To by ale ještě nemuselo znamenat, že lékaři nastoupí v odlehlých regionech. Ve velkých městech se dá přežít bez registrace u praktického lékaře ještě relativně pohodlně, přístup ordinací specialistů je zde dostatek. Praktičtí lékaři ale chybějí tam, kde jsou nejvíce zapotřebí. A zatím nemají příliš důvod, aby se dobrovolně vrhali do dobrodružství venkovské praxe.

MUDr. Svatopluk Němeček,

ministr zdravotnictví ČR

Je to dlouhodobý problém, který vznikal dvacet let a my ho teď nevyřešíme za měsíc ani za rok. Hlavní problém vidím v přestřelených podmínkách pro získání atestace a vzdělání, vše trvá zbytečně dlouho. Jednotlivé obory mají dneska spíše podobu cechu a mladí doktoři se tam dostávají jen obtížně. Situaci jsem už začal řešit, předně chci zkrátit dobu potřebnou na vzdělání pro výkon činnosti praktického lékaře a zjednodušit přechod na praktika pro současné internisty a chirurgy. Nezbytné bude získat více peněz na podporu systému vzdělávání praktických lékařů, tady chci více zapojit zdroje z evropských fondů. Navíc už jsem jednal se šéfem správní rady VZP Jiřím Běhounkem o záměru vyššího honorování praktických lékařů v regionech. V praxi by to znamenalo, že praktici v regionech by byli honorováni lépe než ti ve velkých městech.

Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK v Praze

Hrozba nedostatku lékařů ve venkovských oblastech není v České republice ani v Evropě novým problémem. Švédští, britští a irští skauti u nás lovili praktické lékaře na velmi pěkné návnady již v devadesátých letech. Bylo jasné, že nebude‑li dostatek praktických lékařů u nás obecně, nejhorší situace bude na venkově. Organizace praktických lékařů v tom mají svědomí čisté; bijí na poplach již 20 let. Díky zkrácení specializační přípravy, dotačnímu programu ministerstva, ale třeba také prezentaci oboru na lékařských školách je dnes o obor zájem, ročně atestuje přes 200 lékařů a všeobecné praktické lékařství mládne. Ale to neznamená, že lékaři nastoupí v odlehlých regionech. Tady jsou potřeba motivační pobídky, na kterých by se měla podílet jak místní správa (např. zvýhodněním podmínek pro ordinaci, bydlení), tak pojišťovny (status malých praxí s bonifikacemi, nové kódy). Stát by měl zohlednit potřeby regionů prostřednictvím účelového přerozdělení prostředků. V EU bychom našli příklady řešení. Praktické lékařství je dnes tak specifickým a dynamickým oborem, že praxi na malém městě nezachrání žádný primář v důchodu. Rekvalifikace internistů, respektující vzdělávací program, by mohla být alternativou místního řešení.

Praktické lékařství na venkově je potřeba popularizovat, a to jak mezi odborníky, tak mezi laiky. I my uvnitř odbornosti bychom se měli více věnovat tomuto tématu; od poskytnutí většího prostoru na odborných konferencích až po vytvoření sekce rurálních lékařů, jejíž evropská obdoba se např. prezentovala na světové konferenci WONCA loni v Praze.

MUDr. Jiří Běhounek,

hejtman Kraje Vysočina, předseda správní rady VZP

Neexistuje jednoduchá odpověď, kdo má zodpovědnost – mají ji všichni, kteří se na vzniku současného stavu podíleli, všichni, kteří tvořili zákony a předpisy posledních dvaceti let bez provázanosti jednotlivých typů péče a vzdělávání. Svůj podíl mají politici, pojišťovny stanovující kapitační platby i odborné společnosti praktických lékařů, které ovlivňují podmínky pro vzdělávání a také do určité míry možnost předání praxí. Kraje mají v tomto ohledu určité povinnosti, ale na jejich plnění jim chybějí kompetence. Zlepšení může nastat jedině dohodou na pravidlech, jejich komplexním dodržováním a sankcemi za nedodržení.

MUDr. Ilona Hülleová,

předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR

Dle platné legislativy mají zodpovědnost za dostupnost a zajištění zdravotní péče především zdravotní pojišťovny. Již delší dobu upozorňujeme při společných jednáních zástupce zdravotních pojišťoven na problém budoucího zajištění péče o děti praktickými lékaři pro děti a dorost (PLDD). Jedná se o souhrn několika zásadních faktorů, které vedou k nedostatku PLDD. V první řadě se jedná o generační problém, věkový průměr praktických lékařů pro děti a dorost je 58 let a nad 50 let věku je 81 % současných PLDD. Neméně důležitým faktorem je nedostatečná úhrada péče, kterou PLDD poskytují, ze strany zdravotních pojišťoven. Nebyly nám řádně kompenzovány zrušené regulační poplatky u dětí, roky tak přicházíme o významnou část měsíčních příjmů. Kapitační platba stagnuje od roku 2009. Mladí lékaři nemají zájem o praxe, které jsou leckdy na hranici přežití. Ztratí zájem o obor, když zjistí jeho ekonomické možnosti. Třetím negativním faktorem je stále se zvyšující administrativní zátěž praktických lékařů.

Také kraje by měly mít vytvořenu určitou koncepci zajištění zdravotní péče na svém území. Do této koncepce nepochybně patří i odpovídající síť ordinací PLDD. V případě nedostatku PLDD má kraj řadu možností, jak tuto odbornost podpořit. Také starostové obcí či měst mají velký zájem mít péči o děti v oblastech své působnosti zajištěnu. V posledních letech se ukazuje, že jsou oblasti, kde je to problém. Bohužel dochází k tomu, že mladých PLDD je nedostatek, tudíž některé praxe zanikají bez náhrady.

A co se musí stát, aby celé obce nezůstávaly bez zajištění primární péče? Je důležité, aby kompetentní osoby vnímaly, že tento problém tady je. Je potřeba podniknout kroky k možné nápravě a k faktické podpoře primární péče pro děti. Především ze strany zdravotních pojišťoven. Musejí se zlepšit úhrady do našeho subsegmentu. Dále je potřeba podpořit systém vzdělávání a zjednodušit jeho agendu. Ze strany krajů jsou vhodné také motivační kroky, kraje tuto možnost mají. V neposlední řadě potřebujeme i podporu ze strany MZ ČR, neboť systém primární péče o děti v ČR je na vysoké úrovni.

Vychovat nové PLDD se nepodaří ze dne na den. Rodiče a jejich děti si tak budou muset zvyknout, že dostupnost péče bude pro některé zhoršená.

Mgr. Magdalena Hanáčková,

tisková mluvčí Ústeckého kraje

Obecně platí, že za dostupnost zdravotní péče (nejen praktických lékařů) odpovídá zdravotní pojišťovna. Jedině ta je povinna zajistit svým pojištěncům místní dostupnost hrazených služeb. Místní dostupností se rozumí přiměřená vzdálenost místa poskytování hrazených služeb vzhledem k místu trvalého pobytu nebo k místu bydliště pojištěnce. Zákony však už nijak neřeší situaci, jak toho může pojišťovna dosáhnout, pokud je potřebných lékařů nedostatek. Čím je nedostatek způsoben – systémem vzdělání, nebo prostupností sítě praktických lékařů?

Obce ani občané to nemají jednoduché. Situace v terénu u praktických lékařů ukazuje, že ani nabídky obcí v podobě volných bytů, levných nájmů ordinací atp. lékaře do terénu nelákají. Přitom ani kraje, ani obce nejsou schopny slíbit stipendia či jiné pobídky, pokud nejdůležitějším článkem řetězu je uzavření smlouvy se zdravotní pojišťovnou, kterou obec ani kraj neovlivní. Z druhé strany pak brání nástupu nových lékařů i skutečnost, že stávající praktičtí lékaři neradi opouštějí své pacienty, a tak se v síti praktických lékařů obvykle uvolní místo pro mladého lékaře, až když stávající lékař odchází. Proto není ani velký zájem ze strany mediků, neboť nemají jistotu zajištění své praxe.

MUDr. Jan Bělobrádek,

člen výboru Sdružení praktických lékařů ČR

Jedná se o komplexní problém, o jehož významu se snaží organizace sdružující praktické lékaře dlouhodobě přesvědčit laickou i odbornou veřejnost. Z bezprostředních reakcí na článek v MF Dnes ovšem úplně nadšeni nejsme, máme obavy z nepromyšlených opatření politiků, motivovaných krátkodobými cíli. Diskuse o odpovědnosti za vzniklou situaci nic dobrého nepřinese, natož aby jakkoli přispěla k řešení problému. Naším zájmem je nastartování trvale udržitelného systému, který umožní další působení zejména periferních praxí (venkov, pohraničí, severozápadní Čechy). Jako první krok bychom v této chvíli uvítali, aby si všechny zainteresované instituce sedly bez emocí k jednacímu stolu a vyměnily si svoje názory na možnosti řešení. Stanovisko SPL ČR je v tomto ohledu dlouhodobě konzistentní, problematiku jsme v rámci oboru dopodrobna diskutovali, disponujeme rozsáhlými statistickými daty, nyní se budeme snažit nabídnout našim partnerům závěry, ke kterým jsme dospěli. Jedinou nepodkročitelnou podmínkou přitom pro nás zůstává atestace z všeobecného praktického lékařství, bez níž podle našeho názoru nelze praxi v žádné civilizované zemi, natož zemi EU, provozovat.

MUDr. JUDr. Petr Honěk,

náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči

Podle zákona č. 48/1997 Sb. jsou zdravotní pojišťovny povinny zajistit svým pojištěncům místní a časovou dostupnost hrazených služeb. Časovou a místní dostupnost – tedy nejen praktických lékařů – stanovuje nařízení vlády č. 307/2012 Sb. Podle tohoto nařízení musí být například všeobecný praktický lékař, praktický lékař pro děti a dorost, gynekolog či zubní lékař dostupný v dojezdové době 35 minut, přičemž uvedený čas je nejzazší možný.

Všeobecná zdravotní pojišťovna dělá vše pro to, aby uvedené nařízení vlády ve všech lokalitách České republiky splňovala a svým klientům zajišťovala časově i místně dostupnou péči tak, jak jí to platné předpisy ukládají. V současné době neevidujeme žádný případ, žádnou oficiální stížnost, že by někde pro klienty VZP nebyla péče dostupná. Pokud by kdekoli nastala ad hoc situace, že by byla dostupnost péče pro klienty VZP ohrožena (například náhlé úmrtí venkovského lékaře apod.), VZP vždy přijme taková opatření, aby svým klientům dostupnou péči v co nejkratší možné době zajistila.

Zprávy o tom, že pro klienty VZP není v řadě míst péče dostupná, se nezakládají na pravdě. Otázkou zůstává, zda je skutečně jen náhoda, že se tyto nepravdivé informace objevují v médiích v době, kdy konkurenční pojišťovny musely na nátlak ministra zdravotnictví přestat s nekalými praktikami při přetahování pojištěnců. Právě akvizitoři najatí konkurencí totiž často nalhávali klientům VZP, že jim pojišťovna není schopna zajistit dostupnou péči.

Ing. Jaromír Gajdáček, Ph.D.,

generální ředitel ZP MV ČR a prezident SZP ČR

V největší zaměstnanecké Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra ČR jsme si vědomi všech problémů, které jsou se segmentem praktických lékařů spojené, ať už jde o vyšší průměrný věk praktických lékařů či o zatím nedotažený systém vzdělávání nových praktiků. Všechny tyto problémy by měly být řešeny systémově ve spolupráci se Sdružením praktických lékařů a ministerstvem zdravotnictví.

Co se týče současné praxe, dostupnost zdravotní péče zajišťují pro občany zdravotní pojišťovny. ZP MV ČR má databázi smluvních lékařů zveřejněnou na svých webových stránkách www.zpmvcr.cz. Zde se může každý klient podívat, které lékaře může oslovit.

Dostupnost sítě lékařů jsme si v pojišťovně ověřovali podle nařízení vlády č. 307/2012 Sb., o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb, a zjistili jsme, že dostupnost je pro klienty ZP MV ČR plněna v souladu s tímto nařízením. Kromě toho samozřejmě reagujeme na konkrétní podněty klientů. Také Sdružení praktických lékařů má na svých stránkách www.splcr.cz zveřejněnou nabídku těch praktických lékařů, kteří mají možnost registrovat nové pacienty.

Zdroj: Medical Tribune