Co by se s novým vedením SÚKL mělo změnit v lékové politice?

Personální změna ve vedení Státního ústavu pro kontrolu léčiv, jakkoli neočekávaná, je příležitostí pro přesnější vymezení úkolů a směřování této instituce. Proto se tentokrát v diskusním fóru zainteresovaných odborníků ptáme: Co by mělo být nyní prioritou lékové politiky v České republice a jaké konkrétní kroky by podle vás měly v nejbližší době proběhnout?

Prof. PharmDr. Alexandr Hrabálek, CSc.,

děkan Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové

Nevím, nakolik konkrétní lékovou politiku dělá samotný SÚKL, resp. jeho ředitel. Spíše se mi zdá, že občas pracuje na objednávku, a to i politickou. Osobně se domnívám, že by velmi prospělo, kdyby se prosadila jednotná cena léku, zkrátka že by ve všech lékárnách byl jednotný doplatek. Lékárníci by pak museli o pacienta soutěžit svými znalostmi a dovednostmi, přístupem k pacientovi a přísun nemocných do lékáren by tak nezajišťovaly pouze předem naprogramované pokladny, které „odpouštějí“ různě vysoké částky (aby je nakonec stejně někde jinde připočetly). Léková politika by měla být zkrátka průhledná i pro pacienta. Vím, že požadavek jednotných cen je pro pravicového politika věcí nepřijatelnou, ale jako pacient (a volič) bych tuto změnu rozhodně přivítal.

A také by se měl do lékové politiky vrátit rozum a prozíravost. Snaha mít „nejlevnější léky v Evropě“ se ukázala velmi krátkozrakou a neprozíravou. Víme, že český člověk si poradí se vším, a tak netrvalo dlouho a díky požadavku na přepočítání cen léků událo to, že jsme se stali evropskými překupníky. Samozřejmě na úkor našich pacientů. Ale, jen pro pořádek – myslím si, že jméno toho, kdo za tímto zadáním stojí, by mělo být známé, ne? Takže bych velmi přivítal, kdyby léková politika nebyla jediným zdrojem úspor ve zdravotnictví. Jako představitel instituce, která připravuje lékárníky na jejich budoucí povolání, bych také přivítal, kdyby farmaceut v našem zdravotnictví získal aktivní roli. Jeho vzdělání je natolik komplexní, že se domnívám, že jeho kompetence by měly jednoznačně narůstat. Jednou z věcí, kterou by naši farmaceuti zcela jistě zvládli, je např. generická preskripce.

Ing. Petr Nosek,

náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní pojištění

Úkolem nového ředitele SÚKL bude především stabilizovat tento ústav personálně a po stránce agendy. V posledních letech ústavu přibyla řada nových úkolů, jež musí plnit. Byl plně vytížen tím, aby se s novou agendou vypořádal způsobem, jak právní předpisy vyžadují. Neměl však dostatek času na plné začlenění těchto agend do smysluplného rámce, tedy organizačně je uspořádat a personálně zajistit. To je výzvou pro nejbližší budoucnost. Je třeba otevřít smysluplný dialog a spolupráci se subjekty, které by měly ústavu být partnerem, Českou lékárnickou komorou počínaje a zdravotními pojišťovnami konče. Je nutné také zlepšit koordinaci s ministerstvem zdravotnictví, experty na lékovou politiku a zajistit, aby činnosti byly prováděny co nejefektivněji. Společným úkolem pak je pečlivé komunikování všech kroků, které se v lékové politice realizují, s odbornou i laickou veřejností. Těmi v následujícím období budou především priority jako e‑preskripce, zajišťování dostupnosti léčiv pro české pacienty, další koncepce cenové a úhradové regulace či regulace reklamy. Ovšem hlavní prioritou je péče o to, aby se na našem trhu vyskytovaly bezpečné a účinné léky, což je hlavním posláním ústavu.

PharmDr. Lubomír Chudoba,

prezident ČLnK

Prioritou zůstává zajištění kvalitních léků v potřebném množství a za přiměřené peníze s důrazem na účelné užívání léčiv. Tuto problematiku je možné v obecné rovině vidět z různých úhlů. Jedním z nich je stále masivnější reexport léčiv do zahraničí a s ním související výpadky dodávek na českém trhu. Z jiného pohledu je možné vidět v důsledku zvyšující se DPH stále horší poměr mezi částkou vybranou ze zdravotního pojištění a částkou skutečně vloženou do zajištění léků pro pacienty. Je samozřejmě i úkolem SÚKL, aby začal v této oblasti prosazovat v součinnosti s komorou reálná řešení. Vzhledem k tuzemské realitě považuji dále za nutné přizvat odbornou veřejnost včetně lékárníků k práci na zajištění koncepčního rozvoje a financování eHealth. Jeho jednotlivé nástroje z lékové oblasti (elektronický recept, úložiště, sdílení dat…) musejí umožnit zvýšení kvality a bezpečnosti farmakoterapie a zajistit průběžné vyhodnocování trendů ve spotřebě léčiv při současně rozumné aplikovatelnosti jednotlivých částí pro poskytovatele zdravotní péče. Není možné vymýšlet nadále různé systémy tak, aby náklady na jejich tvorbu více či méně skrytě na svých bedrech nesli zdravotníci. Stejně tak by lékárníci z praxe měli být pozváni k posouzení převodu léčiv z kategorie vázaných na lékařský předpis do volně prodejných. Každá taková změna vyžaduje širší odborné posouzení, nikoli jen strohý úřednický postup. Za nutné považuji také změnit legislativu v oblasti cenových soutěží u léčiv a důrazně eliminovat nezákonné praktiky výdeje léčiv, tzv. baťůžkaření do ordinace lékaře. V těchto dvou bodech očekávám od nového vedení SÚKL aktivnější přístup, i co se týká spolupráce s naší komorou. Tyto nezákonné praktiky poškozují jak zdravotníky a pacienty, tak i zdravotní pojišťovny, přesto je dosud SÚKL jako kontrolní orgán dosud neřešil příliš důsledně. Přehodnoceno by mělo být také nové a velmi neotřelé řešení cenových kontrol SÚKL. A zarážející je komerční obchodování SÚKL s daty o spotřebách léčiv, která mu byla poskytnuta povinnými subjekty obligatorně a především bezplatně. Tyto údaje by měly být používány především pro tvorbu a hodnocení lékové politiky, nikoli jako nástroj dalších těžko kontrolovatelných příjmů ústavu.

Mgr. Jakub Dvořáček,

výkonný ředitel AIFP

Priority AIFP v oblasti lékové politiky zůstávají i pro nadcházející období stejné. Klíčové je pro nás především zajistit včasný přístup českých pacientů k inovativním lékům a zároveň udržet ceny léčivých přípravků na obdobné úrovni jako v evropských zemích se stejným HDP na obyvatele, jako má Česká republika. S tím souvisí i zamezení rozvoje paralelnímu obchodu, na který dlouhodobě upozorňujeme.

Systém české lékové politiky by měl být především předvídatelný a transparentní. Měly by být dodržovány zákonné lhůty, které se vztahují k registraci léčivých přípravků na českém trhu či stanovení cen a úhrad. Zároveň je třeba pokračovat v etické kultivaci a zvyšování transparentnosti v českém zdravotnictví. Je důležité, aby pro všechny farmaceutické společnosti působící v České republice platila jednotná pravidla. V současné době je připravována řada legislativních norem, k nimž jsme poskytli své připomínky. Jedná se např. o novelu zákona o reklamě či nový zákon o léčivech. Věříme, že AIFP bude nadále respektovaným partnerem, který se bude účastnit diskuse o zásadních oblastech týkajících se lékové politiky i oblasti etické interakce.

Dr. Emil Zörner,

výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem

Česká republika lékovou politiku nemá přesně definovanou, lékovou politikou nazývá zejména ekonomické regulace lékového trhu. Hlavní prioritou pro odborníky, výrobce, lékaře, lékárníky, pacienty a politiky je ji nadefinovat jako nepolitický, strategický a řadu let platný dokument, k jehož naplnění by pak směřovaly všechny právní normy. Je třeba objektivně zpracovat analýzu, tvorbu, realizaci a implementace skutečné lékové politiky – za předpokladu široké dostupnosti léčby a trvalé udržitelnosti systému.

V souladu s programem WHO by měl systém vycházet z etických hodnot, jako jsou základní lidské právo přístupu ke zdravotní péči; ve zdravotní politice, výzkumu a při poskytování služeb by měly být uplatněny etické přístupy, měly by být implementovány politiky a strategie orientované na ekvitu, zdůrazňující solidaritu, a do zdravotních politik a strategií by mělo být zahrnuto také genderové hledisko. Komise expertů WHO pro národní lékové politiky vypracovala pro členské státy publikaci Guidelines for developing national drug policies, která si v tomto programu stanovuje čtyři cíle:

formulaci lékové politiky – zajistit zainteresovanost všech aktérů v národní lékové politice, v koordinaci implementace a monitoringu dopadů politiky;

přístup – zajistit dostupnost léčiv s důrazem na nemoci chudoby;

kvalitu a bezpečnost – zajistit kvalitu, bezpečnost a účinnost všech léčiv posilováním a zaváděním do praxe standardů zajišťujících kvalitu;

racionální užívání – zajistit terapeuticky osvědčené a cost‑effectiveness (nákladově účinné) užívání léčiv. Nejčastějším selháním politik je zaměňování cílů za prostředky. Jaký je cíl lékové, potažmo zdravotní politiky v ČR? Ze všech stran slyšíme – reforma, úspory, zefektivnění, snížení nákladů, optimalizace. Nikoli. Cílem zdravotní politiky je vždy zvyšování kvality veřejného zdraví. V oblasti lékové politiky ČAFF vidí jako zásadní následující prostředky k dosažení tohoto cíle:

podporovat prevenci – zdravý životní styl, preventivní prohlídky, preventivní farmakoterapie,

investovat do budoucích úspor – včasná léčba civilizačních onemocnění,

zajistit široký přístup pacientů k moderní léčbě,

podporovat konkurence na trhu – rychlý vstup generik a volná soutěž,

motivovat lékaře, lékárníky a pacienty k úsporám,

zavést a budovat předvídatelný a stabilní systém stanovování cen a úhrad,

pravidelně analyzovat a vyhodnocovat efektivitu a funkčnost regulačního systému.

Mgr. Michala Filipová,

předsedkyně Platformy zdravotních pojištěnců ČR, o.s.

Martin Beneš zastával svou funkci v čele SÚKL poměrně dlouho. Za Platformu zdravotních pojištěnců ČR, o. s., mohu vyzdvihnout úroveň spolupráce a četnost komunikace se zástupci občanské společnosti, což bohužel v současném systému zdravotnictví nelze brát jako samozřejmost. Zdravotní pojištěnec je vyloučen z možnosti stát se účastníkem správních řízení SÚKL o stanovování maximálních cen a výše a podmínek úhrady, a je tak pouhým pozorovatelem a občas trpěným přispěvatelem svých připomínek. Dalším řízením, kde se veřejnosti upře hlas, je výběrové řízení na nového ředitele SÚKL. Můžeme tedy pouze doufat, že se komise složená ze zástupců zdravotních pojišťoven, lékárnické komory, odborné společnosti a akademické obce oprostí od svých vlastních zájmů, politického a komerčního tlaku a vybere za Martina Beneše adekvátní náhradu. Termín řízení, jména adeptů ani kritéria výběru zatím známé nejsou. Dle vyjádření pana ministra lze však očekávat důraz na odbornost a schopnost komunikace se zástupci zájmových skupin ve zdravotnictví, veřejnost z toho doufejme nevyjímaje. Post ředitele SÚKL je vcelku opodstatněně vnímán jako jedna z klíčových rolí ve zdravotnictví. Výměna tváří bude mít smysl pouze tehdy, pokud povede k efektivnějšímu řízení a prosazování smysluplných dlouhodobě orientovaných změn. Věřme tedy, že vyladění názorů na lékovou politiku s ministerstvem zdravotnictví přinese zrychlení a zkvalitnění práce SÚKL při registraci léčiv a důsledné prosazování transparentnosti a elektronizace v lékové politice, minimálně na poli eReceptů a Centrálního úložiště elektronických receptů.

Zdroj: Medical Tribune