Člověk nejslabším článkem moderní techniky
Temelínská elektrárna je hezká stavba, je krásná osvícená v zimě a osobně mně nevadí ani při pohledu z dálky třeba z šumavského Churáňova. Je to svým způsobem již i hezká technická památka, připomínající možná třeba Eiffelovu věž či jiné památky technické. Pohled z autobusu vzhůru od paty vysokých věží na zajímavých nožičkách je impozantní. Rozhodně kouřící věže ruší pohled na přírodu méně než rakouské kopce s uříznutou špičkou a jezírkem pro tvorbu umělého sněhu na sjezdovky či pro přečerpávací elektrárnu. Daleko horší je i pohled na naše i zahraniční hrůzné řady větrných elektráren a na typicky české plochy se solárními elektrárnami, při pohledu z dálky připomínající betonové plochy nebo vyschlé rybníky.
Odpůrce Temelína jsem vždy považoval za osoby s naprostou nedůvěrou k vědě a jejímu rozvoji. Nelze pochybovat o tom, že za 50 let budou k dispozici technologie, které se se zbytkovou radioaktivitou vypořádají a asi ji i využijí. Podobně jen velký pesimista by nepočítal s tím, že za 50 let bude mnoho dnes fatálních lidských nemocí zcela vyléčitelných. Po exkurzi jsem přesvědčen o naprosté technologické bezpečnosti Temelína, ale přece jen malá pochybnost hlodá – pochybnost o bezpečnosti zajišťované člověkem. Fungovalo sice nahlášení návštěvy týden předem a nikoho nenahlášeného opravdu dovnitř nepustili. Avšak celková úroveň těch, kdo kontroly u vstupu prováděli a při vstupu návštěvníky instruovali ať při bezpečnostní kontrole či při kontrole radioaktivity, byla určitě o hodně nižší než na průměrném letišti. Úvodní přednáška ředitele byla dost nepřesvědčivá, protože marketingově zaměřená (i když technické principy vyložil hezky), a tak zůstala malá pochybnost – starají se o řízení a bezpečnost zařízení ti praví lidé?
Personální faktory mohou činit mnoho věcí nebezpečnými, od aut až po medicínskou techniku. Nebezpečné mohou být při špatném řízení celé instituce – továrny, kliniky či oddělení. Nejde jen o činnost ředitelů či primářů, ale i o jejich odpovědnost za výběr spolupracovníků a za celkového ducha a důvěryhodnost instituce. Za nehodami a haváriemi je téměř vždy lidský faktor, což ukázaly havárie jaderných elektráren zrovna tak jako například stížnostní agenda nemocnic. Nebezpečný je určitě parlament, a to nejen náš, ale i ten evropský. Dokáže odhlasovat úplné nesmysly, ať je u moci kterákoli koalice. Pro zdárnost postupů je nezbytná důvěra. Tu náš parlament (a mnoho dalších institucí) podle průzkumů nemá a z rozhodování Evropské unie např. o Řecku jde hrůza. Nedůvěru máme především k lidem, které neznáme, i když jsme si je často zvolili. Je typické, že snáze projde vždy kandidát, který je málo vidět a komu se nikdo nepřehrabuje v minulosti. To si zřejmě dobře uvědomují ti, kdo kandidáty navrhují. Tak třeba pro téměř všechny prezidentské kandidáty je typické, že se právě v problematické poslední době krizové schovávali někde za bukem – v bance, na Vysočině a třeba i v Evropě. Je to taktika dobrá, ale občané by to měli prohlédnout.
Za minulého režimu se říkávalo při exkurzích a prohlídkách, že hrady, zámky, kláštery a třeba i továrny či pivovary jsou dílem lidu. Ve skutečnosti jsou především dílem toho, kdo organizaci, stavbu či společnost dobře řídil, a stejně je tomu i dnes. Důvěra v toho, kdo nás např. léčí, kdo organizaci či stát řídí, musí být přítomna. Proto je naše společnost dnes tak problematická, protože v ní panuje globální nedůvěra téměř ke všem, kdo v naší společnosti něco řídí. Jako by chyběli lidé pracovití, čestní a chytří nebo se tito lidé bojí angažovat. Ale Temelín asi opravdu velmi bezpečný je. Možná se v počítačem řízené elektrárně dá zkazit o hodně méně než v nemocnici nebo na Hradě.
Zdroj: Medical Tribune