Chvála Hegerových poplatků
Ministr zdravotnictví Leoš Heger minulý týden přišel na jednání špiček koalice s návrhem na zvýšení poplatků pacientů. Podle návrhu by se za návštěvu u lékaře mohlo platit 50 místo 30 korun, za den v nemocnici 150 až 200 místo 60 korun, za návštěvu specialisty bez doporučení praktika 200 místo 30 korun.
Okamžitě se zvedla vlna odporu jak z opozičních, tak z koaličních řad. Při bližším zkoumání finančních možností systému však zjišťujeme, že je to jediná cesta, jak udržet vyrovnané financování českého zdravotnictví.
Bez spoluúčasti to nepůjde
V letošním roce stoupnou mzdové náklady v nemocnicích o dvě až tři miliardy korun. Vláda plánuje od příštího roku razantní vzestup DPH, který nepochopitelně a citelně zasáhne i léky a zdravotní prostředky placené ze zdravotního pojištění. Navíc v důsledku ne zcela optimální ekonomické situace stagnuje, či dokonce mírně klesá výběr pojistného zdravotními pojišťovnami.
Pokud pomineme imaginární vnitřní úspory systému, které jsou v českém korupčním prostředí příslovečným holubem na střeše, je jedinou možností zvýšení spoluúčasti pacientů.
Je třeba si uvědomit, že spoluúčast na zdravotní péči je stále v České republice velmi nízká a ani zavedení regulačních poplatků v roce 2008 ji nijak výrazně nezvýšilo. V roce 2008 se sice zvýšila na 17,3 procenta, ale v roce 2009 opět poklesla na 16,3 procenta.
V zemích OECD se průměrná míra spoluúčasti přitom blíží 30 procentům. I přesto, že Česká republika nemá privátní pilíř zdravotního pojištění, je stále tato míra přímých plateb velmi nízká i ve srovnání s ostatními zeměmi regionu. Většina přímých plateb jde na doplatky na léky a jen menšina je vydána za nemocniční či ambulantní péči.
Důchodcům by to pomohlo
Proto není návrh ministra Hegera ničím asociálním a likvidačním, protože zde existuje roční ochranný limit, který je pro starší spoluobčany nastaven na velmi přijatelných 2 500 Kč.
Paradoxně zahrnutí poplatku za den hospitalizace do tohoto limitu může ve srovnání se současným stavem snížit sociální dopady na sociálně potřebné, zejména důchodce. Chronicky nemocný člověk zaplatí dnes za dvě hospitalizace ročně v průměrné délce trvání dvakrát 15 dnů tři tisíce korun bez toho, aby byl chráněn navrhovaným limitem.
Takže výsledná rovnice je jednoduchá. Pokud chceme lépe zaplacené nemocniční lékaře v nezměněném počtu, zachování kvality a dostupnosti zdravotní péče, a pokud vláda neumí vyjmout léky a zdravotní prostředky ze zvýšené sazby DPH a zároveň není ochotna zvyšovat platbu za státního pojištěnce, je jediným rychlým zdrojem zvýšení financí ve zdravotnictví vyšší spoluúčast formou poplatků.
Tomáš, Doležal, Institut pro, zdravotní, ekonomiku
Zdroj: Medical Tribune