Chtěl bych si sám vybrat pacientovu zdravotní pojišťovnu

Když jsem začal studovat na Vysoké škole ekonomické, byl jsem ještě zaměstnanec. Věci fungovaly tak nějak normálně. Netušil jsem, že když se stanu "soukromým" lékařem, vstoupím do světa ekonomických absurdit, které jsou ale tak pevné, jak skály.

Nedělám si iluze, že se v dohledné době něco změní. Systém je dlouhodobě usazen, kromě lékařů všem ostatním vyhovuje a lékaři jsou společenská skupina, která není schopna nic zásadního prosadit, jak ukázal mimořádný sjezd České lékařské komory. Pokud ani organizace, která ze zákona sdružuje všechny léčící lékaře a koná mimořádný sjezd, ničeho významného nedosáhne, pak kdo jiný?!

Bušení na zavřené dveře, cinkání klíči před ministerstvem zdravotnictví, pracovní stávky se stužkou na klopě. Nic se nezměnilo. Jen nějaké ty parametrické veličiny. O nějaký halíř se někomu přidalo, nebo se alespoň tvrdilo, že se přidalo, i když se ve skutečnosti nepřidalo.  

Já se ale nechci věnovat těmto parametrickým kouzlům, na to jsou odborníci právě v té České lékařské komoře. Bloumají nad parametrickými změnami a přijímají usnesení o jejich změnách, které ale nikoho, kromě lékařů, nezajímají a také se proto na to nepříhlíží. Vláda naší země si už zvykla na to, že lékaři nejsou horníci, že jejich harašení zbraněmi se podobá spíše dětské hře se zvednutýmí pěstičkami a že není třeba se obávat nějaké vážné protestní akce.

Byla jen jedna taková velká  "Děkujeme, odcházíme". Skončila neslavně. Nikdy se už nic podobého nebude opakovat. Chce to jen chvíli vydržet, nebo nějak politicky lavírovat, a lékaři se zase, a to velmi rychle, i za pomoci některých kolegů" ze svých vlastních řad, uklidní a vrátí se k "soustruhům".  

A kdyby přeci jen nějak moc zlobili, tak se na ně vytáhne Hippokratova přísaha. To funguje, to se osvědčilo. Takže se naše zdravotnictví personálně vyprazdňuje, přefeminizovává, a také, to má Babiš zase pravdu, vykrádá. Pokud se nic nestane, tak naše zdravotnictví jednou spadne jak domeček z karet, ale setrvačnost je tak veliká, že ještě hodně let pojede. Asi jako plně naložený nákladní vlak. Tomu trvá několik kilometrů, než zastaví. 

Takže se jen tak zmíním o něčem, co mi přijde absolutně ujeté, ale nedělám si iluze, že se tím někdo bude nějak vážněji zabývat, nebo, chraňbůh, zjednávat nápravu. Ne, to už neočekávám. Protestuji příliš mnoho let na to, abych pochopil, že to nefunguje. Alespoň dosavadním způsobem. 

První absurdita o které se chci zmínit, nebo ji spíše jen tak vyventilovat a rozproudit diskusi,  jsou obchodní partneři soukromého lékaře v Česku. Soukromník jde se svoji kůží na trh. Ručí celým svým majetkem a má proto právo, vybírat si své obchodní partnery. Když podle něj není nějaký jeho obchodní partner spolehlivý, nebo obchody s ním jsou nezajímavé, či jsou dokonce nebezpečné, může soukromník spolupráci přerušit. Kdo může nutit čistého soukromníka, aby spolupracoval s někým, s kým nechce, nebo dokonce ohrožuje jeho podnikání, a tím jeho existenci, a tím potažmo jeho rodinu?! To přece nemůže nikdo!

Není přece možné, nařídit prodejci pečiva, že musí odebírat rohlíky od pekárny, která je má dražší, než od té, co je má levnější, i když kvalita je stejná. Zákazník si sice může stěžovat, že rohlíky od té první pekárny byly sice trochu chutnější, ale těžko může prodejci jako zákazník přikázat, že musí odebítrat od té dražší pekárny, protože on si to tak přeje, ale samozřejme odmítá platit více. Je přece absurdní, aby zákazník měl sílu přinutit prodejce pečiva k nevýhodnému obchodnímu vztahu. Rozhodují přirozené ekonomické zákony. Pokud se rozhodne obchodník s pečivem objednávat od dražší pekárny, musí k tomu mít nějaký obchodní důvod. Jen přání zákazníka určitě nestačí. Stejné je to, kdyby pekárna byla nespolehlivá a zákazník měl tu moc přikázat obchodníkovi s pečivem, že musí spolupracovat s nespolehlivou pekárnou a nesmí se spolehlivou. Schválně, znáte, že by někde fungoval takový obchodní vztah?

Jediná oblast, kde něco podobného funguje, je podnikání ve zdravotnictví. Normální by bylo, aby si soukromý lékař (nebo soukromé zdravotnické zařízení) mohl vybírat svobodně své obchodní partnery. Pokud s nimi bude chtít spolupracovat, tak bude, pokud ne, tak spolupráci ukončí. Nebo ani nenaváže. Jenže tak to ve zdravotnictví nefunguje. Obchodního partnera lékařovi vybírá jeho pac ient. Pacient si vybere svoji zdravotní pojišťovnu a lékař do toho nemá vůbec co mluvit. Musí pacientovo rozhodnutí mlčky strpět, i když je pro něj třeba nevýhodné. Lékař nemá ani poradní hlas, dokonce o svém rozhodnutí nemusí pacient lékaře ani informovat, takže někdy lékař zjistí, že se jeho pacient přeregistroval k jiné zdravotní pojišťovně, až po několika měsících. Přitom pacient na tom, jakého vybral lékařovi obchodního partenra, není nijak zainteresován. Pacientovi je šumafuk, jestli má lékař z jeho zdravotní pojišťovnou potíže, protože není solidní obchodní partner, nebo je naopak spokojen. A když by náhodou lékař chtěl, aby si pacient změnil svoji zdravotní pojišťovnu na tu solidnější, má velký problém. Nesmí. Neznám žádné jiné podnikání, kde obchodní partnery vybírá podnikatelovi někdo zcela jiný a je mu úplně fuk, co mu tím způsobí.

Podnikatelská absurdita jako hrom, ale  už u nás funguje hezkou řádku let a řádku let fungovat bude. Tak jsem si plácnul do vody, vyventiloval jsem se a příště možná zase o jiné ekonomické absurditě našeho "svobodného povolání".

Zdroj: www.tribune.cz