Chodíme za sestrami a ptáme se jich, o čem sní

• Kdo v českých nemocnicích rozhoduje, že se bude investovat do lůžek? Sestry, lékaři, technici, ekonomové, či někdo úplně jiný?

To je pro nás zcela zásadní otázka, která souvisí s vyspělostí nákupního procesu v dané zemi. Lůžko je nástroj pro sestru. Samozřejmě, že nám jde o spokojenost pacienta, ta se ale odvíjí v obrovské míře od toho, jaké podmínky ke své práci mají sestry. Sestra je tím, kdo nemocného mobilizuje, polohuje, předchází u něj proleženinám a nosokomiálním infekcím, snižuje riziko pádu. Naší cílovou skupinou jsou na celém světě sestry. V České republice pořád ale jejich hlas není tak silný jako jinde, i když přibývá nemocnic, kde o nákupech vybavení oddělení rozhodují ony. Nejdále jsou v tomto směru v USA. Zrovna minulý týden se nám tam stalo, že nemocnice chtěla koupit lůžka od jednoho výrobce v rámci balíku s dalším vybavením. Sestry ale řekly, že jejich výběr je Linet, protože více vyhovuje jejich potřebám, a tak se to změnilo. Jinak ale v Česku až příliš často rozhodnutí o nezbytnosti takového nákupu vychází z toho, že pořád v některých nemocnicích jsou lůžka ze sedmdesátých, osmdesátých let a slouží až do té doby, kdy je zcela zjevné, že už to dál prostě nejde.

• Kolik procent lůžek je v takovém žalostném stavu? Kovová konstrukce s oprýskaným lakem barvy slonové kosti a proleželou drátěnkou…?

Troufám si říci, že to může být dvacet, třicet procent. Zrovna teď jsme měli v jedné středočeské nemocnici hospitalizovánu babičku a tam taková lůžka byla. Z mého pohledu hrůza.

• Jak zjišťujete, co sestry chtějí? Máte lidi, kteří třeba týden jsou někde na ARO a sledují, co se s lůžky a kolem lůžek děje?

Také, ale to je spíše ta pasivní část věci. Možná ještě důležitější je aktivní přístup. Například teď uvádíme na trh porodní lůžko AVE. V září jsme s ním projeli Spojené státy, v každé navštívené nemocnici jsme měli panel sester, které se pohybují kolem porodu. Nasbírali jsme desítky cenných podnětů pro zpětnou vazbu. Žádný produkt není dokonalý, žádný neplní sestrám všechny jejich sny. Velmi často jdeme cestou, kdy myšlenku nějakým způsobem zhmotníme, pak doslova běžíme za sestrami a ptáme se jich, co si o tom myslí.

• Vaše nejsložitější lůžko má tři tisíce součástek a jedenáct procesorů. Je to opravdu nutné? Nestoupají touto náročností jen náklady na údržbu a servis? Přece jen – je to jenom postel…

My ale neděláme „jenom“ postele. Dáváme sestrám takové nástroje, které umožní, aby nebyly otroky té těžké práce. Sester je dramatický nedostatek, jejich čas a jejich energie má čím dál větší cenu. Pacient v nemocnici zjistí, že doktora vidí na několik minut denně – a sestry také udělají jen to nejnutnější. Ne proto, že by nechtěly a seděly někde u kávy, ale protože nestíhají. Každou minutu, kterou jim ušetříme, mohou využít lépe. Ideálně vyvíjíme taková řešení, která ve prospěch pacienta pracují sama. Naší cestou je křížení technologií, chceme přinášet do našich výrobků koncepty a inovace z jiných oblastí – třeba i na první pohled vzdálených, jako je letecký nebo automobilový průmysl. Je to stejné jako kdekoli jinde v medicíně. Moje žena je neonatologická sestra, mám tedy blízko k tomuto oboru. Kdyby nebylo technologického pokroku, nezachraňovaly by se děti, které váží šest set gramů – to je něco, co by před dvaceti lety bylo jako zázrak. My máme privilegium, že pacient je s naším výrobkem 24 hodin denně, a toho se snažíme využít. Naše lůžka jsou již nyní tzv. „Internet of Things“, jsou propojená se sítí. Sledujeme životní funkce pacienta, stav nastavení lůžka, využití, jeho lokalizaci, riziko vzniku proleženin, servisní parametry. Zvyšujeme tak efektivitu využití lůžka, bezpečnost pacienta nebo šetříme práci personálu. Potenciál je obrovský. Tak jako prochází digitalizací průmysl, věříme, že tento trend přijde i do nemocnic.

• Zmínil jste, že žádný produkt neplní všechny sny sester. O čem tedy podle vás sní sestry?

Chtějí dělat méně těžkou – ve smyslu méně hrubou – práci a věnovat se více pacientovi, včetně jeho psychologických potřeb.

• LINET působí ve stovce zemí světa, z toho Česká republika tvoří už jen tři procenta obratu. Z této mezinárodní perspektivy: jaká jsou specifika českého trhu?

Unikum českého trhu je jednoznačně tlak na cenu. Velmi často to jde směrem: je jedno, co se koupí, hlavně ať je to nejlevnější. Málokdo sleduje, jestli je to ta nejlepší hodnota za dané peníze. Nesledují se celkové náklady, neřeší se, jestli koupíme brak, který za pět let vyvezeme na skládku. Před několika lety špatné zákony pokřivily prostředí, a i když se legislativa už v mnohém změnila, setrvačnost je zde obrovská. Ve Spojených státech se o ceně vyjednává až úplně nakonec. Klíčový je názor sester, ten tvoří 70 procent úspěchu. Názor biomedicínského inženýra je dalších dvacet procent – ten se vyslovuje ke kvalitě technického řešení produktu, k jeho robustnosti, nárokům na servis. O ceně se mluví až na konci, kdy firma zůstává ve výběrovém řízení sama – a mohou to být opravdu tvrdá jednání. Ostatně i v běžném životě sice zvažujeme své finanční možnosti, ale především kupujeme věc tak, aby nám dlouho a dobře sloužila – a jen málokdy to je nejlevnější výrobek z tržiště.

• V posledních době se LINET etabluje na trhu v USA. V čem je situace zvláštní tam?

Pro Spojené státy je typická extrémní péče o komfort pacienta, která mnohdy dostává přednost před klinickými parametry. I v nemocnicích jsou koberce, což je v Evropě z hygienických důvodů nemyslitelné. Je to i kvůli tlumení hluku. Tento klid upřednostňují před tím, že koberec nelze ideálně vyčistit. Evropské nemocnice pak proti tomu působí nehostinným dojmem, preferují se zde řešení klinicky účinnější, ale třeba méně příjemná. Příkladem mohou být například dynamické matrace. Při jejich využití se pod nemocným stále něco hýbe, což ho ruší, ale z hlediska prevence dekubitů je to účinné. V USA musí být matrace statická.

• Má něco specifického arabský svět?

Arabský svět odezírá, nejčastěji v Americe, a tam, kde má peníze, chce luxus, někdy až okázalý. Třeba do Kataru jsme dodávali šedesát dětských lůžek, která byla ručně malována podle konceptu připraveného designérem. Chtěli si prostě koupit něco zcela unikátního.

• Co v současnosti rozvoj firmy nejvíce limituje?

V každém byznysu je více limitů. Mezi současnými hrozbami vnímám rostoucí nestabilitu nebo změny v některých regionech, jako je například Střední východ nebo Rusko. Z domácích omezení je to dlouhodobý nedostatek technicky vzdělaných lidí, a to jak v inženýrských, tak v dělnických profesích.

Zdroj: MT