Chceme změnu systému práce anesteziologického týmu v České republice?
Stávající praxe u nás uznává model jedna anesteziologická sestra a jeden lékař anesteziolog na jednoho pacienta po celou dobu vedení anestezie bez ohledu na stav a rizikovost pacienta pro anestezii a náročnost operačního výkonu.
Díky několikaměsíčním pracovním zkušenostem s britským, francouzským a nizozemským modelem na úseku anestezie jsem si uvědomil, jak v České republice plýtváme lidským a odborným potenciá‑lem lékařů i sester při podávání anestezie u plánovaných chirurgických výkonů pacientům klasifikace ASA I a II.
Přemýšlíme‑li tedy o efektivní změně, vyřešení problému s nedostatkem anesteziologických lékařů a ušetření finančních prostředků, aniž by došlo ke snížení úrovně péče či většímu riziku komplikací pro pacienta, můžeme se inspirovat v zemích, jako jsou Nizozemsko, Švýcarsko nebo Francie. Můžeme vyzdvihnout, že tyto tři země podle hodnocení OECD patří do skupiny států s nejlépe hodnoceným zdravotnictvím na světě. Efektivnost zmiňovaného systému spočívá v tom, že jeden lékař je zodpovědný za vedení anestezie u dvou pacientů, a tudíž dvě sestry, které pracují v průběhu anestezie samostatně pod lékařovým dohledem. Lékař rozhoduje o typu anestezie a volbě anestetika. Úvod do celkové anestezie a probouzení včetně extubace provádějí lékař i sestra společně. V úvodu lékař aplikuje léky do žíly. Sestra intubuje a nastavuje ventilační parametry. V průběhu anestezie sestra sama dávkuje lékařem ordinovaná anestetika. Lékař je pro případ potřeby neustále v dosahu (telefon, intercom, emergency tlačítko). Zodpovědnost za anestezii nese lékař. Sestra nese zodpovědnost do výše svých kompetencí a činností, které sama vykonává během vedení anestezie. U anestezií rizikovějších pacientů je po celou dobu přítomen lékař, stejně tak periferní blokády a svodná anestezie jsou výlučně v kompetenci lékaře. Ve prospěch tohoto modelu hovoří i studie prokazující, že anestezie prováděné anesteziologickou sestrou nevedou k větší rizikovosti či úmrtnosti pacientů.
Tomuto systému je samozřejmě přizpůsobeno vzdělávání anesteziogických sester. Například francouzské sestry nejdříve absolvují všeobecné vzdělání ukončené maturitní zkouškou, poté vysokoškolský bakalářský program v oboru všeobecná sestra, na který musejí navázat třemi lety praxe ve zdravotnickém zařízení. Praxe sester může probíhat v různých oborech, kromě úseku anestezie. Po splnění praxe se sestry mohou přihlásit na dvouleté specializační studium anestezie, které je zaměřeno hlavně na praxi. Podíl praxe a teorie je dán poměrem 3 : 1.
Je třeba zdůraznit, že stávající systém v ČR má dlouholetou tradici a své výhody. Za ideální stav bych považoval kombinaci českého a výše popsaného modelu. Oba systémy by fungovaly současně vedle sebe a každé anesteziologicko‑resuscitační oddělení by se rozhodovalo samo dle svých možností a potřeb, který z modelů a do jaké míry využije v provozu svých sálů.
Kompetentnost sestry pro práci v nově navrhovaném systému by vznikla na základě absolvování magisterského specializačního studia a následného zapracování na úseku anestezie. Vzhledem k tomu, že není reálné mít během krátké doby k dispozici dostatek absolventů magisterského specializačního studia v oboru anesteziologie, je zapotřebí upravit legislativou přechodné období, kdy v nově navrhovaném systému práce na anestezii bude moci pracovat i sestra bez vysokoškolského vzdělání, pokud splní zákonem stanovenou praxi a současné specializační vzdělání ARIP.
Zároveň musí dojít k legislativním změnám v právních normách zastřešujících nelékařské zdravotnické pracovníky, což nebude možné bez předchozí vzájemné diskuse odborníků a profesních organizací – např. ČLK, ČSARIM a ČAS –, které přesně stanoví, jaké odborné výkony budou prováděny výhradně lékařem, jaké sestrou a co bude spadat do kompetencí obou. Je třeba připravit a přesně právně definovat odpovědnost členů anesteziologického týmu a určit nositele bodu za daný odborný výkon pro platbu od zdravotních pojišťoven.Byli bychom rádi, aby tento článek vyvolal zamyšlení nad výše popsanými názory a realitou dnešní praxe, a vyvolal diskusi nad argumenty pro a proti i nad tím, zda si lze v České republice představit nový systém práce při vedení anestezií, mající tradici v řadě vyspělých zemí Evropy.
Zdroj: Medical Tribune