Český pacient toho od zdravotnického zařízení příliš neočekává
HN: Společnost HealthCare Institute vytvořila na základě dotazníků žebříček nemocnic. Na jednom z prvních míst skončila Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. O čem tento pořadník vypovídá?
Zvolená metodika, kdy se to hodnotí prostřednictvím internetu, není úplně validní. Validnější jsou dotazníky, které používají mezinárodně aplikovatelné škály. Nicméně jakákoliv anketa, jakýkoliv většinový názor, pacientů, je především signálem pro management té nemocnice. Je to i signál pro ostatní pacienty. Ti sice nejsou nadáni odbornými kompetencemi, ale nepochybně dokáží posoudit, jak se k nim zdravotníci chovali, jak jim vařili a jak se zajímali o jejich názor a podobně.
HN: Když se bude laik dívat na tento žebříček, co si z něj může vzít?
Žebříček mu říká, že nezanedbatelné skupině pacientů se v té konkrétní nemocnici líbilo, ale automaticky to neznamená, že se tam bude líbit i jemu. Subjektivní hodnocení kvality je hodně relativní, protože vždy záleží na tom, jaká má pacient očekávání. Češi jsou dost velkorysí. Když srovnáváme výsledky podobných studií se studiemi vznikajícími v západní Evropě a v USA, tak naše zdravotnická zařízení z toho vycházejí výrazně lépe. Zjednodušeně se dá říci, že proto, že český pacient toho zase tolik neočekává.
HN: Co tedy Češi od nemocnic požadují, narozdíl od pacientů v zahraničí?
Zejména si musíme uvědomit, že mezi hospitalizovanými jsou především senioři nad 65 let. Ti v sobě historicky mají až nekritickou úctu ke zdravotníkům. Obecně naši pacienti na nemocnicích oceňují to, co je pro Západoevropany normální, jako je hotelový komfort, nízký počet lůžek na pokoji, chování zdravotníků. Češi oceňují, že se jim lékař nebo sestra představí a podají jim ruce, což je v západní Evropě standard. Západoevropští pacienti jsou více poučeni o těch "tvrdých kritériích". Více se zajímají o to, jaký je výskyt nemocničních nákaz v daném zařízení, více sledují dodržování hygienických kritérií, sledují dostupná data o míře zdravotních komplikací.
HN: Proč se u nás nedělají žebříčky založené na tvrdých datech?
Ono se to mnohdy i dělá. Dělají to odborné onkologické společnosti, také zdravotní pojišťovny mají k dispozici data o výkonnosti. Panuje tu ale váhavost v tom, zda tato data zveřejňovat. Nejčastějším argumentem je, že by hrozilo, že pacienti někam přestanou chodit nebo že by všichni najednou začali chodit někam jinam. To je ale legitimní. Ta služba je veřejná, lidé si ji musí platit ze zdravotního pojištění, a mají tedy absolutní právo znát výstupy té péče.
Když mezinárodní organizace hovoří o kvalitě zdravotnictví, hovoří o kvalitě výstupů péče, nikoliv o kvalitě struktury, jako je počet postelí nebo úklid. Posuzuje se, jestli pacient, který dostane infarkt myokardu na náměstí v Kardašově Řečici nebo v Praze na Karlově náměstí, má stejnou pravděpodobnost, že se za stejnou dobu vrátí do práce. Hovoříme o spravedlnosti při přístupu ke zdravotní péči z hlediska kvality. Pacient nemůže být sankcionován tím, že v jeho regionu není zdravotní péče tak dobrá.
HN, Jana Machálková
Zdroj: HN