Českou internu nejvíce trápí kritická personální situace

„Nikdy jsem si nemyslel, že na vědeckém kongresu budu hovořit spíše o politických a ekonomických tématech,“ říká předseda České internistické společnosti ČLS JEP prof. MUDr. Richard Češka, CSc.

• Když se podíváte na právě proběhlý výroční kongres České internistické společnosti, jste spokojený?

Já ano. Kongres stále roste, letos na něj do Brna na Výstaviště přijelo na dva tisíce účastníků, což je určitě úspěch. O některé sekce byl takový zájem, že lidé i stáli.

• Kde konkrétně k tomu docházelo?

Největší popularitu v tomto směru měla asi sdělení zaměřená na diferenciální diagnostiku. Jakkoli je potřebné a nezbytné znát výsledky stěžejních klinických studií, větší pozornost budí praktičtěji zaměřené prezentace, které možná na jiných akcích jsou ojedinělé. Jinak se dá říci, že program byl tak široký, jak široká je interna. Připravovali jsme ho ve spolupráci s prakticky všemi odbornými společnostmi, které z vnitřního lékařství vycházejí. Nějaké absolutní novinky jsem sice nezaznamenal, ale aktuálních informací byla celá řada – týkaly se například zcela nové lékové skupiny hypolipidemik – PCSK9 inhibitorů, nových antidiabetik nebo nových antikoagulancií, i když u nich slovo nový přestává pomalu platit, s těmito léky už běžně v našich praxích pracujeme. Jedním z nosných témat kongresu bylo zlepšení compliance pacientů. O to se lze snažit mnoha cestami, jednu z nich bezpochyby představují fixní kombinace. Už jsme se naučili využívat takovou kombinaci dvou léků v rámci jedné lékové skupiny, například antihypertenziv či antidiabetik. To se nyní posouvá dále. Na trh přichází kombinace hypolipidemika s dvěma antihypertenzivy. Objevuje se zde tedy otázka, kde je hranice mezi snahou o individualizaci léčby a tímto pragmatickým pojetím.

• Dalo by se tedy říci, že se blížíme konceptu polypill, kde by k ovlivnění základních rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění stačila jedna tableta?

Já myslím, že u nás plošně nikoli, i když polypill by mohla být výhodná pro starší pacienty se sníženou soběstačností z nižších socioekonomických skupin. Bylo by to lepší, než když mají předepsáno osm léků, které užívají nahodile a část si ani nevyzvednou. Já sám jsem ale spíše zastáncem konkrétního řešení pro konkrétního pacienta podle jeho specifických potřeb.

• Kongres jste zahájil přednáškou nazvanou Interna 2016. Co bylo jádrem tohoto sdělení?

Nikdy jsem si nemyslel, že na vědeckém kongresu budu hovořit spíše o politických a ekonomických tématech. Je ale fakt, že českou internu v roce 2016 nejvíce trápí kritická personální situace, uzavírání celých oddělení nebo minimálně redukce počtu lůžek a to, že musíme přebírat pacienty z jiných oddělení, která jsou uzavírána. Někdy se hovoří o společném lůžkovém fondu, to je ale jen eufemismus pro to, že v dané nemocnici zaniklo například plicní, kožní nebo ORL oddělení. Stává se, že první den po operaci nebo i přímo v operační den jsou pacienti z chirurgie překládáni na internu. Tomu bychom se měli jednoznačně bránit. Když je to na JIP, tak to ještě dovedu pochopit, ale takový překlad na standardní lůžko je prostě riziko. A není to jen problém malých nemocnic, už začínají být ohrožena i pracoviště ve fakultních nemocnicích, kde také citelně chybí personál, lékaři i sestry. Hovořil jsem i o představě, že by se ambulantní internisté mohli podílet na primární péči. Problém je v tom, že tam, kde nejsou praktičtí lékaři, nebudou ani internisté. Během kongresu proběhla i schůze primářů interních oddělení. Mimo jiné jsme tam probírali, co se děje na akreditační komisi a jak je někdy těžké se pro udělení akreditace rozhodnout. Když ji udělíte pracovišti, které podmínky splňuje jen hraničně, tak se tam mladý lékař nic nenaučí, když ji neudělíte, hrozí, že pracoviště zanikne a postihne to celý region.

• Vidíte nějaké světlo na konci tunelu? Jak se vyvíjí zájem o internu mezi mladými lékaři?

Vše nasvědčuje tomu, že v posledních letech roste. I v Brně mě teď těšilo, kolik tam bylo mladých lidí. Nějak mi přišlo, že většina auditoria je mladší než já – do tohoto bodu se ale přirozeně někdy dostane každý. Kongres dříve býval setkáním kolegů, kteří vzpomínali na společné začátky před desítkami let, tento prvek je tam sice pořád, ale jinak nějakou silnou nostalgii necítím. Zájem mladých je pozoruhodný, jednoznačně se chtějí učit. K atestaci z vnitřního lékařství se hlásí stále více lékařů, třeba v Olomouci mají na podzimní termín přihlášeno šedesát adeptů. Je to rozdíl oproti ročníkům někdy před deseti lety.

• Když sedíte u atestací, jaký vidíte trend ve vývoji znalostí? V některých jiných oborech členové komisí vyjadřují určitou nespokojenost…

Na nějaké obecně platné hodnocení si netroufám. Vždy byli perfektně připravení kolegové, pak ti hůře připravení a také ti, kteří neprošli. Ale řekl bych, že kvalita nejde dolů. Trochu je problém u zkoušek lékařů, kteří přicházejí ze zahraničí, tam je úmrtnost relativně vysoká.

• Myslíte, že skutečně mají horší znalosti, anebo svou roli hraje jazyková bariéra a kulturní odlišnosti? I medicína je kulturně podmíněná…

Obávám se, že velká část z nich opravdu má horší vzdělání. Když jedeme na kongres do některých východních zemí, tak přece jen je tam příprava lékařů hodně založená na teorii, historii a autoritách a k praxi se studenti v podstatě nedostanou.

• Na to si ale čeští medici stěžují někdy také…

To sice ano, ale když odejdou pracovat do zahraničí, tak se uplatní velmi snadno a rychle, i z toho se dá usuzovat, že to s našimi lékařskými fakultami nebude tak špatné. Když mluvím s mediky v šestém ročníku nebo u státnic, tak skoro polovina říká, že uvažuje o kariéře v zahraničí. Kolik jich tento záměr skutečně dotáhne do konce, nevím. Určitě je ale nutné s tím něco dělat, a nejsem si jist, do jaké míry pomůže navýšení počtu studentů – může se stát, že tím jen Německu zvýšíme náborovou populaci.

• S jakými pocity sledujete postup nové právní normy upravující specializační vzdělávání?

S rozporuplnými. Interny se to samozřejmě týká. My bychom uvítali, kdyby více oborů bylo posazeno jako určitá nadstavba vnitřního lékařství. Opět se nám rozbujel počet základních oborů, jako by si všichni mysleli, že základní obor znamená významný obor. To nemusí platit. I významnému oboru může být lépe, když je koncipován jako nadstavba. Ono by to pomohlo i mobilitě pracovní síly. Jinak mi připadá, že z původního záměru tohoto zákona nezůstalo skoro nic a je možné, že se bude muset začít od začátku.

• A ještě pohled do blízké budoucnosti. Na začátku prosince pořádáte kongres Pražské dny interní medicíny (PEDIM). Proč investujete energii právě tímto směrem?

Tento kongres pořádáme podruhé, první ročník před dvěma lety byl relativně úspěšný, do Prahy přijeli lidé z celého světa. Určitým stimulem bylo i rozhodnutí Evropské federace interní medicíny (EFIM) pořádat svůj kongres v týdnu mezi dvěma významnými odbornými akcemi – kongresem Evropské kardiologické společnosti v Římě a kongresem Evropské asociace pro studium diabetu v Mnichově. To podle mého názoru zrovna šťastné nebylo a tento náš kongres téměř zapadl.

• To je asi pravda, v Římě naše redakce byla, v Mnichově také, ale kongresu EFIM jsme si ani nevšimli…

To je přesně ono. Evropský internistický kongres nemusí být největší, ale musí být viditelný. I proto si říkáme, že tu je prostor pro další akci. Ti, kteří mají zájem o kardiologii, hlavně preventivní a neinvazivní, diabetologii a metabolismus, by mohli uvítat ještě jedno setkání v jiném termínu. Dalším nosným tématem by měla být revmatologie, a to především její přesah do problematiky kardiovaskulárních onemocnění. Více je v programu akcentovaná i nefrologie. Součástí kongresu je také půldenní workshop o projektu ScreenProFH, který bude věnován problematice familiární hypercholesterolémie a její diagnostice v regionu střední, jižní a východní Evropy. Budou zde kolegové i z tak exotických zemí, jako je Uzbekistán nebo Omán. Je zvláštní, jak je péče o tyto nemocné v různých zemích různá. Česká republika je v tomto v evropském kontextu na špičce. Budeme rádi, když na PEDIM přijdou i kolegové z České republiky, pro ně platí nižší kongresový poplatek 150 eur, což je podle mého názoru na mezinárodní kongres

Zdroj: Medical Tribune