Česko se Slovenskem by si měli vyměnit zkušenosti
Moderátor (Petr HARTMAN):
Začíná pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud možno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. První zahraniční cesta nového českého premiéra Petra Nečase vedla na Slovensko. Předseda vlády při této příležitosti prohlásil, že oba státy čelí stejným problémům. Podle Nečase je to například potřeba zastavit zadlužování obou zemí. Zároveň premiér dodal, že by si Česká republika se Slovenskem mohly vyměnit zkušenosti z reforem veřejných financí, sociálního systému či zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že před několika lety byli naši sousedé dávání za vzor jako reformní země a vzhledem k tomu, že se jim podařilo vstoupit do eurozóny, znějí tato slova logicky. Zároveň by se však k tomu mělo dodat, že je otázkou, zda by se Česká republika na Slovensku měla poučit v pozitivním nebo negativním slova smyslu. I po celé řadě reforem a po přijetí eura vykazují naši sousedé některá makroekonomická čísla, která vypovídají o tom, že jejich hospodářství je na tom o něco hůř než to české. Proč je tomu tak? Jak inspirativní mohou být slovenské reformy? Odpověď nejenom na tyto otázky se pokusí nalézt dnešní Studio STOP.
Ve studiu vítám ekonoma Miroslava Zámečníka a hlavního ekonoma Československé obchodní banky Martina Kupku. Takže, dobrý večer.
Moderátor (Petr HARTMAN):
Pojďme se podívat na inspiraci slovenskou reformou zdravotnictví. Tam zavedli poplatky ve zdravotnictví dříve než v České republice, ale už je zrušili. To byl jeden z kroků Ficovy vlády. Pak tam samozřejmě došlo k různým dalším věcem, ať už to bylo rozdělení zdravotní péče a dalších služeb, které s ní souvisely, jako doprava, ubytování, stravování. Pak tam byla jiná klasifikace léčiv zavedená, byl tam zřízen úřad pro dohled nad zdravotní péčí, který vydává licence těm zdravotním pojišťovnám. Došlo tam k přerodu těch zdravotních pojišťoven na akciové společnosti. Ale už se nepodařilo takto dokončit transformaci různých zdravotnických zařízení, nepodařilo se jasně definovat rozsah zdravotní péče. Což je zajímavé, že se to nepodařilo ani tam, nedaří se to u nás. Miroslav Zámečník je docela velký odborník na zdravotnické reformy, tak, kde jsou ty největší chyby? A naopak, kde je to poučení z těch reforem?
Host (Miroslav ZÁMEČNÍK; ekonom):
Tu reformní vášeň z hlediska fiskálních dopadů jako vždycky tlumím. Protože já říkám, levný zdravotnictví jsme už měli. Z několika důvodů, prostě představa, že by prostě na zdravotnictví mohlo jít míň peněz, než kolik jich je dneska, jako procento na HDP. Prostě je iluzorní, pokud chceme mít všeobecnou dostupnost a chceme mít slušnou úroveň toho zdravotnictví. Slušnou evropskou úroveň, což myslím, že se tady etablovalo, takže zdravotnictví bude nákladný. A ty změny, který zavedli Slováci, evidentně nedokázali to metamorfovat do nějaké fiskální a dlouhodobě udržitelné podoby. Jenom jako bonbónek, jo, prostě to Slovensko je varovná země, protože všechny naše špatnosti na Slovensku mají a jsou podepřený takovým slovenským koloritem. Takže způsob, jakým transformovali nemocnice na neziskový organizace, je naprosto legendární, o tom by se měly psát romány.
Moderátor (Petr HARTMAN):
V jakém slova smyslu?
Host (Miroslav ZÁMEČNÍK; ekonom):
No, prostě, to se rozkradlo jako pod zástěrkou neziskový organizace. Jako tam by jezdil příznivec neziskovejch nemocnic na inspiraci, nebudu jmenovat, aby na mě nepadlo nějaký trestní oznámení, ale evidentně to tam teda vzali pořádně, takže jaksi to se stalo za Dzurindovy vlády. Je tam pár škraloupů takovejch, řekl bych, z hlediska gouvernements úplně špatně se udělaly ty zdravotní pojišťovny prostě, tam do toho vstoupily silný finanční skupiny a jediný, co omezovalo distribuci zisku byla skutečnost, že byly regulovaný čekací lhůty. O rezervě na stárnutí, o vůbec rezervě na nějakou stabilitu, o kapitálový přiměřenosti, to ty lidi, já je všechny znám a tykáme si a mluvíme spolu slovensky, tak já jsem jim teda za to jako velmi vyčinil, že to nevidělo ta jejich reforma jednoho pojistnýho matematika. A takže já bych tím strašil malý děti, tím, jak Slováci udělali některý věci v oblasti zdravotnictví.
Moderátor (Petr HARTMAN):
Znamená to, že z hlediska zdravotnické reformy spíše si vzít negativní příklady a nic pozitivního?
Host (Miroslav ZÁMEČNÍK; ekonom):
Ale ne, no, tak oni některý věci udělali dobře, jo. Prostě to jsou mimořádně inteligentní lidi, který to dělali. Jak říkám, někde evidentně je vidět stopa nějakejch privátních zájmů, to se prostě udělalo. V jiný oblasti se udělali čistě, třeba měli hezky udělaný aukce na léky. To jim snížilo ceny. Na Slovensku byla vždycky ta cenová hladina historicky vyšší u farmaceutickejch přípravků nežli v Čechách. Došlo k tomu, že to byl pak pravý opak. Zase samozřejmě, ono se ten impuls toho zvýšení efektivnosti, jednak to nejsou desítky miliard, a navíc po čase se to vyčerpá. Ale některý věci udělali ve zdravotnictví velmi hezky. Chytrý lidi. Některý udělali exemplárně špatně. Je třeba se v rámci těch velmi přátelskejch vztahů evidentně bavit o tom, že prostě ne všechno se povedlo, některý věci jsou zakontaminovaný od samýho začátku. Jiný věci jsou moc hezký, třeba prostě to, co udělal v resortu spravedlnosti Libšic, to bylo prostě krásná práce ta protikorupční snaha. No, ale samozřejmě dovede zdegenerovat a na Slovensku to degeneruje ještě rychlejc nežli u nás.
Moderátor (Petr HARTMAN):
Jenom ještě kratičce k tomu zdravotnictví. Tam nyní v současné době je rozdíl v tom, že Slovensko nemá poplatky, Česká republika má. Ono to není až tak podstatné z hlediska reformy, ale bylo to strašně zpolitizované a strašně medializované. Tak co se na tomto protikladu v současné době dá dokumentovat? Že to je úplně jedno?
Host (Miroslav ZÁMEČNÍK; ekonom):
Já ty zdravotní systémy, takovou tu komparatistiku já to učím, jo, na jednom MBA programu, takže já jako to říkám všem. Jestli chcete ušetřit, tak nikdy nešetříte přes pacienta, poněvadž pacient, ten komponent té frivolní poptávky, to běhání po ordinacích, druhý, třetí, čtvrtý odborný názor a tak dál, to dělá velmi malá část populace. A jsou to zanedbatelný peníze. Z hlediska toho systému. Tam jsou samožerný cykly, který prostě, oblast akutní lůžkový péče, nedělaná strukturální změna, ani Slováci ji neudělali. Ale oni měli nemocnic mnohem míň než v Česku. A zejména mnohem míň, to je jeden prvek, který udělali dobře, mnohem míň drahejch technologií, který jsou rozfrcaný po celý republice. Tam jsou 3 kardiocentra, v Česku je jich, já nevím, 20 nebo teď to neřeknu, ale řádově vyšší číslo, jo, onkologie to samý. U nás je 18 specializovaných onkocenter, na Slovensku, a ta péče byla dostupná, můj strýc, bohužel teda zemřel na onkologické onemocnění. Ale jakmile byl diagnostikován, tak šel do národního onkologickýho střediska. Jinými slovy dostupnost byla na Slovensku zachovaná, a to vám ten systém strašně zlepšuje a to ty Slováci mají evidentně líp udělaný než my. Jak říkají Angličani /netlumočeno/, prostě má se dát ano správně, ne špatně. Prostě se má dávat po pravdě a tím, že ty národy jsou si blízký a dobře si rozumějí, tak jako my si nemáme co nalhávat a ta inspirace může být oboustranná.
Moderátor (Petr HARTMAN):
Jak už zaznělo v úvodu, Slovensko provedlo několik reforem v době, kdy byl předsedou vlády Mikuláš Dzurinda. Bylo to v éře, kdy nepanovaly zrovna idylické vztahy mezi vládou a opozicí. Zjednodušeně řečeno, tehdejší vládní koalice protlačila reformy silou. Mimo jiné to znamenalo, že naši sousedé mohli vstoupit do eurozóny a že po výměně kabinetu nedošlo k zásadním změnám těchto reforem. Nakolik to může být inspirující podle ekonoma Petra Zahradníka?
Host (Petr ZAHRADNÍK; ekonom):
Slovenský případ je klasická ukázka toho, kdy politický zájem a ekonomický pragmatismus jsou jaksi v rozporu, protože pokud si dobře pamatuji, tak volební kampaň před volbami než se pan Fico ujal vlády, tak byla z jeho strany mimořádně kritická. A nakonec učinil z té slovenské reformy pouze několik, řekněme, kosmetických změn, několik úliteb, které dopředu slíbil, ale víceméně parametry nastavené slovenskými reformami zůstaly nezměněny. Na druhou stranu je právě i ten slovenský příklad pro nás docela výmluvný v tom, že všichni považovali Slovensko za regionálního krále reforem, zejména před nějakými 7, 8 lety. Slovensko v podstatě učinilo velmi zjednodušující systém zdanění, motivační systém v oblasti penzijní reformy, zdravotnictví ne zcela dotáhlo, tam se udělaly určité, řekněme, návraty zpět. Ale v porovnání s Českou republikou to byl výrazný pokrok. Slovensko rostlo ještě daleko rychleji než Česká republika. Připomeňme si, že průměrný růst v České republice 3 let před krizí byl nějakých 6,5 procenta, na Slovensku to bylo skoro 10 procent. A přesto všechno právě třeba slovenská dluhová past je daleko kritičtější a daleko rizikovější než ta naše. Slovensko i v současné době se potýká s rizikem deficitu nějakých 8,3, 8,5 procenta. Slovenská míra veřejného dluhu na HDP je zhruba téměř dvojnásobná v porovnání s Českou republikou. Připomeňme si, když Slovensko vstupovalo loni do eurozóny, tak v podstatě jenom těsně prošlo tím šedesátiprocentním maastrichtským kritériem. Takže chci jenom říct, že ani takto fundamentálně pojaté reformy nejsou zárukou toho, že ten fiskální vývoj bude disciplinovaný a dlouhodobě udržitelný.
Moderátor (Petr HARTMAN):
K těm konkrétním reformám, které Slovensko udělalo, se dostaneme. Kdybych měl ještě zůstat u toho takového celkového dojmu, tak ono se hodně v České republice mluví o tom, že když se má udělat nějaká zásadní reforma, že je potřeba dohodnout se mezi vládou a opozicí, aby to nějak fungovalo dlouhá léta, aby nedošlo k zásadním změnám. Vždy, když se vystřídá vláda. Na Slovensku k žádné dohodě mezi vládou a opozicí nedošlo, ale zas k těm zásadním změnám potom v reformách také ne. Podle Miroslava Zámečníka je to dostatečný důkaz toho, že pokud politici budou chtít udělat nějakou reformu, tak ji mohou udělat a nemusí se ohlížet na to, že opozice má jiný názor a že je pak vystřídá u moci?
Host (Miroslav ZÁMEČNÍK; ekonom):
Každá země to má jinak, jsou země, kde ta potřeba konsensu je pociťovaná natolik všeobecně, že prostě žádná z těch stran si nedovolí bez souhlasu ostatních hráčů na tom politickém terénu, kteří mají nějakou schopnost ovlivnit budoucí vývoj nebo případně něco zvrátit v budoucnu, tak jsou země, které si to nedovolí. Typickým příkladem je Skandinávie. Jsou země, kde naopak jako to rozhraní politické je natolik ostré, že prostě ty reformy se nedají udělat se souhlasem opoziční strany. To prostě se nestane. Teď se můžeme bavit o tom, jak je na tom Česká republika. Vůbec predikovat, jak bude vypadat ta situace, to klasické rozdělení na levé straně spektra, hegemon sociální demokracie, na té pravostředové části Občanská demokratická strana. Teď ty průzkumy začínají říkat, že to tak vůbec nemusí být. Takže samozřejmě je lepší dosáhnout konsensu, protože prostě každej parciální změny jako znervózňujou samozřejmě investory a nepřispívají k ekonomické stabilitě. Ale jenom bych podotknul, ono to není tak jako, že se vůbec na nic nešáhlo, když přišel k moci Fico a vlastně koalice vedená Smerem. To bych netvrdil. Třeba velmi podstatná změna, která podle mě prostě nevyhnutelně skončí arbitráží, se udála, pokud jde o regulaci zdravotních pojišťoven z hlediska distribuce zisku. To je prostě změna parametrů naprosto zásadní a nesmíme zapomenout na to, že to, co udělali Slováci, pokud jde o zdravotní pojištění, je sice velmi radikální změna, to znamená Dzurindova vláda a vlastně zesoukromění značné části těch zdravotních pojišťoven. Vstup holandských investorů na trh slovenského zdravotního pojištění, ale já jsem pevně přesvědčený, že zrovna tuhle část, tu oblast zdravotního pojištění udělali velmi špatně na Slovensku. Takže tam já, jestli se učit, tak se učit z negativního příkladu, jak něco neudělat. Teď se můžeme technicky bavit o tom, co bylo, v zásadě si myslím, že ten Fico na tu situaci nějakým způsobem reagovat musel. Ale tak, jak prostě se to nastavilo, to nemohlo dál pokračovat. Ale výsledkem budou arbitráže a podle mě to Slovenský stát prohraje.
Moderátor (Petr HARTMAN):
Tak uvidíme, jakým způsobem se Česká i Slovenská republika vzájemně budou nadále inspirovat. Premiéři obou zemí, alespoň vyjádřili přání, že by tomu tak mělo být a že by to tak mělo být v daleko větší míře než tomu bylo dosud. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli ekonom Miroslav Zámečník a hlavní ekonom Československé obchodní banky Martin Kupka. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou.
Český rozhlas 6, Petr Hartmann
Zdroj: Český rozhlas 6