České zdravotnictví po 1. březnu

Komentář čtenářky Medical Tribune

České zdravotnictví je jako hospoda. Hnusná, špinavá putyka, zašlapaná podlaha, studené jídlo, špinavé sklenice, pivo zvětralé a pod míru, personál permanentně naštvaný. A šéf nutí zaměstnance chodit ve fraku, aby si nikdo nevšiml viditelných nedostatků. Přesně tak vypadá naše zdravotnictví.

V novinách čteme o unikátních operacích, které provedli naši odborní lékaři, čteme o vysoké úrovni našeho zdravotnictví posuzované právě podle těchto úžasných úspěchů. Čteme to v čekárně u lékaře, kde čekáme hodiny na to, než přijdeme na řadu. V nemocnici, kde se  pro nás našlo volné lůžko, Čteme a trpělivě čekáme na termín operace. Je lepší si číst, než odevzdaně civět nebo se rozčilovat, kdy už přijdu na řadu.

Čekáme, ale zase se nám, to čekání vyplatí. Vždyť máme nárok všichni na všechno. Stejnou péči dostanou ti, kteří celý život do společné pokladny odevzdávali peníze i ti, kteří se ve svých 20letech úspěšně propili do plného invalidního důchodu a do společné kasy nedali a nedají nikdy ani korunu.

Důležité je, že se vůbec dozvíme, jak kvalitní zdravotní péči máme. Máme však nejen kvalitní, ale i ztrátovou zdravotní péči. Peníze stále někam mizí. Příčiny ztrátovosti  zkoumají na Ministerstvu zdravotnictví ze všech stran.

Pravdou je, že tyto příčiny zkoumá každou chvíli někdo jiný. Zůstává však jenom přitom zkoumání. Řešení se nedostavuje. Už víc jak 20 let. Výsledek je stále stejný. Peníze nalité do zdravotnictví mizí. Není na léčbu, na platy, na léky, na teplo, na potraviny, na pomůcky…..

Došlo k tomu, o co si dlouhodobé neřešení problémů s financováním zdravotnictví, koledovalo. Jedna skupina zdravotníků se ozvala. Ozvala se hlasitě a jednotně.

Nebývá to ve zdravotnictví běžné. Nejprve se aktivity lékařů zlehčovaly, ale nyní jsme ve stadiu, kdy i ministr zdravotnictví připouští, že je třeba začít s přípravou krizového scénáře.

Média si libují, je o čem psát! Kydají bahno na vzbouřené lékaře, přisuzují jim touhu po zisku a napomáhají tak, velmi úspěšně, šířit paniku. Komunismus, který je zarytý pevně pod kůží, nám vkládá do úst věty typu „ Ať si jdou, nejsme na ně zvědaví.“ Opět se odvádí pozornost od řešení problému českého zdravotnictví. Pacienti mlčí a s obavami čekají, jestli je od března někdo ošetří.

Zdravotní sestry za sebe nechají mluvit ČAS vedený bývalou ministryní Juráskovou a tetelí se blahem, že je pochválil pan president za to, jak jsou trpělivé.

Ministerstvo zdravotnictví se tetelí radostí. A má proč. Každá vláda, ať už byla vpravo či vlevo, potřebovala optimalizovat lůžkový fond zdravotnických zařízení v ČR. Nikdy na to nedošlo, protože by to byla politická sebevražda. Až teď! Konečně lze optimalizaci provést a vyjít z toho čistí jako lilie.

V rámci krize vyvolané odchodem lékařů, budou zdravotnická zařízení zredukována. A ti zlí budou revoltující lékaři. Zrušíme nemocnice , které si neumí na sebe vydělat,  a necháme jen ty výdělečné a kvalitní.

Nebojte se o sebe. Nemocnice budou jen kousek dál, než jste byli zvyklí. Za to ale zůstanou  pobočky zdravotních pojišťoven skoro v každém městě.

Na rozdíl od zadlužených nemocnic, kde jsou stejně jen nafoukaní lékaři a nepříjemné sestry,  se vás v pojišťovně ujmou příjemní úředníci. Už to člověka potěší. Máte, alespoň jistotu, že je o vaše peníze dobře postaráno. Žlučník vám sice nevyoperují, ale za to si můžete vybrat, které z nich svěříte své peníze na zdraví.

Léčí už jen ta jistota, že máme dostatek pojišťoven a každá z nich má po celé republice dostatek poboček. Pojištění si tudíž vyřídíte pohodlně ve svém bydlišti a nemoc se vám třeba vyhne.

A co když ne? V rámci krizových opatření můžeme zřídit bezplatnou linku pomoci. TCDZP  =  Telefonický centrální dispečink zdravotní pomoci. Jeho úkolem by bylo přísně centrálně evidovat akutní lůžka a lékaře v celé ČR. V okamžiku, kdy by došlo k újmě na zdraví, by vytočil postižený či příbuzný jednoduše pamatovatelné telefonní číslo.

Naše životní úroveň je vysoká, tak má telefon, alespoň jeden člen rodiny. Popsat zdravotní obtíže zvládne pacient sám nebo mu pomůže někdo z blízkých. Po celou dobu hovoru s příjemnou dispečerkou, by mohla hrát příjemná, uklidňující hudba a vy by jste získali informace o nemocnici s volným akutním lůžkem, která se věnuje profesně vašemu předpokládanému onemocnění.

Dále by vám mohla kvalifikovaná dispečerka poskytnout údaje z jízdních řádů ČD či ČSAD o nejvhodnějším spoji z místa vašeho bydliště do místa, kde se nachází volné lůžko. Rozhovor by vždy měl probíhat rychle a stručně.

Příklad: „Dobrý den TCDZP, co pro vás mohu udělat?“. „Dobrý den, volám z Kladna. Mám bolesti na hrudníku, vystřelují mi do levé paže a hůř se mi dýchá“. „Výborně, mám pro vás volné lůžko a na interním oddělení v Karviné“. „ Ale já bych chtěl být hospitalizován v Praze!“. „Promiňte pane, vy jste pro národ nějak výrazně důležitý? Jste poslanec, senátor či snad člen vlády?“. „ Ne to nejsem, jen mám asi infarkt!“. „Promiňte pane, příliš dlouho blokujete tísňovou linku. Autobusová spojení je na tuto vzdálenost obtížné, jeďte vlakem. Váš vlak odjíždí za 20 minut. Na nádrží vás odveze sanita, kterou pro vás posílám. Rozhodnete-li se zemřít doma, dejte prosím vědět, ať neblokujeme volné lůžko a lékaře zbytečně. Děkujeme za zavolání a přeji vám krásný den. Nashledanou.“

Zbývá dořešit, kde by dispečink sídlil. Nejrozumnějším místem bude Praha. Nachází se tam Ministerstvo zdravotnictví a to by mělo mít zmapovanou situaci i mimo Prahu. Úředníci MZ budou jistě nejlépe vědět rady se situací, jak například dopravit vážně nemocného pacienta ze sněhem zapadané vísky, v hornatém kraji, do nemocnice vzdálené 25 - 50 kilometrů.

Tato imaginární služba by měla mnoho výhod. Pojišťovnám zůstanou peníze a pobočky, lůžka v celé ČR budou plnit svou funkci a budou centrálně podchycena.

Prázdná a tudíž nevýdělečná lůžka mohou být přeměněna na chybějící lůžka následné péče. Ušetříme na lékařích. Zde stačí sestry a ošetřovatelky, které zatím neznají svou cenu na trhu práce.

Počet personálu se nadále může řídit  pravidlem zavádění moderních ošetřovacích postupů „dle západu“ s počtem personálu „dle východu“. Kupodivu to poslední funguje už dnes. S vypětím všech sil, ale funguje!

Tak se těšme na březen roku 2011!

Jana Březinová, www. tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz