Čeká nás černý rok ve zdravotnictví?
Moderátor
... vítejte u Interview ČT24. Situace už začíná být kritická, shodují se nemocnice a lékaři. Příští rok mají dostat za akutní i následnou péči méně peněz a do toho zdravotní pojišťovny otevřeně říkají, že jim peníze docházejí a že není kde brát. A to jsme ještě nezmínili hrozící exodus českých lékařů. A naším hostem v˙Interview ČT24 je dnes Marek Šnajdr, místopředseda sněmovního zdravotnického výboru a předseda správní rady VZP. Pane poslanče, v jakém stavu, když jsem začal těmi chybějícími peněz, tak v jakém stavu jsou v tuhle chvíli rezervy VZP?
Marek Šnajdr, ODS, místopředseda sněmovního výboru pro zdravotnictví:
Tak pokud se bavíme ryze o VZP, tak ta stále ještě z˙těch minulých let nějaké rezervy má. Nicméně ty velmi rychle docházejí.
Tak já tady můžu připomenout slova Pavla Horáka, ředitele VZP, který tady někdy před půl rokem říkal, že odhaduje situaci tak maximálně na pět měsíců a pak už nebude opravdu kde brát.
Tak, já nevím přesně, jak ten výrok pana ředitele Horáka zněl. Nicméně já jsem vždycky říkal posledních několik měsíců, že jsem přesvědčen o tom, že rezervy VZP vydrží do konce roku 2010, tak aby řekněme pomohly financovat ten rozsah a strukturu péče, kterou dneska VZP hradí. A myslím si, že s˙přibývajícím časem lze říci, že ten můj odhad byl správný. To znamená, že v˙roce 2011 VZP bude hospodařit pouze s˙tím, co vybere na pojištění.
Co to bude znamenat v praxi?
No v˙praxi to bude znamenat to, co já jsem mnoho měsíců prognózoval, že českému zdravotnictví dojdou peníze. možná ne každý to ví, ale od roku 2009, kdy významným způsobem z˙důvodu hospodářské krize klesl výběr pojistného, tak to co od pojišťoven…
Je potřeba jen pro diváky říci, že výběr zdravotního pojistného je čistě navázané na ekonomické ukazatele.
Ano, je v˙podstatě navázán na dva parametry - na míru nezaměstnanosti a výši mezd v˙našem hospodářství. To znamená, že z˙těchto důvodů logicky zvýšila se nezaměstnanost, zastavil se růst mezd, tak výběr pojistného se významným způsobem snížil. A i od roku 2009 zdravotní pojišťovny na rozsah péče, kterou hradíme lékařům, nemocnicím, léčebnám, tak jim nestačili peníze, které vybrali na pojištění a museli si pomáhat z˙těch rezerv. To znamená, ty rezervy, které vznikly především v˙letech 2007/2008 tvořily jakýsi polštář na to, aby řekněme vykryly dostupnost a rozsah péče. Nicméně vždycky jsem říkal, že ty rezervy jednou dojdou. A my se velmi blížíme k˙tomu dni, kdy dojdou a já jsem přesvědčen, že do konce roku ten stav nastane.
No, a když jste řekl, že pojišťovny budou muset hospodařit s˙tím, co fakticky vyberou, co to znamená? Je to těch minus 5% za akutní péči, je to těch minus 10% za následnou péči, jak je v tuhle chvíli návrh úhradové vyhlášky?
Já bych velmi rozdělil úhradovou vyhlášku, o které je s˙největší pravděpodobností třeba se bavit. To znamená je to jakýsi dokument ministerstva a tzv. zdravotní pojistné plány pojišťoven. To znamená, to jsou ty faktické dokumenty na základě kterých ta která pojišťovna platí...
Dobře, tak ten berme jako základ.
Konkrétně on ten zdravotní pojistný plán VZP počítá zhruba s˙2% poklesem úhrad v˙příštím roce. Neboli abych odpověděl na tu Vaši otázku, ano docházejí-li peníze, tak není možné se vrátit k˙tomu stavu, který jsme znali z˙dřívějška, že se nařídí ať už prostřednictvím správní rady nebo prostřednictvím politického rozhodnutí pojišťovnám vydávat více než mají. To znamená my jsme k˙tomu přistoupili konzervativně. Je možno vydat pouze to, co pojišťovny budou mít a ten zhruba 2% pokles, se kterým počítá zdravotní pojistný plán VZP na rok 2011 toto reflektuje.
To jsou nějaké tři miliardy korun, jestli to dobře počítám?
To jsou zhruba v˙tom objemu úhrad VZP to jsou zhruba 2,5 miliardy korun.
A hrozí tedy omezení bezplatné péče?
No, já bych řekl, jestli si vzpomínáte, já se maličko vrátím do roku 2009, kdy jsme připravili vyhlášku na letošní rok, tak tehdy jsme garantovali, že objem péče a s˙tím spojený objem úhrad bude minimálně stejný jako v˙roce 2009. Vzhledem k˙tomu, že už dneska máme data ze zdravotních pojišťoven, tak já mohu zodpovědně říci, že tento slib byl naplněn. Protože neexistuje segment, ke kterému by šlo méně peněz. Dokonce i ten nejvíce diskutovaný, to jsou lůžková zařízení, konkrétně nemocnice, u nich jsme zaznamenali nárůst. Je zde jediný segment, kde se nám podařilo snížit objem výdajů a to jsou léky asi o 8%. Nicméně v˙tom roce 2011 jsem přesvědčen, že pokud chceme být poctivý a chceme k lidem být upřímní, tak už takto silnou větu nelze vyslovit.
Dobře, tak mi to zkuste popsat, co to způsobí. Jak si to ukážeme na příkladu sto nemocnic, tak dvě nemocnice odpadnou, teda…
No, já si nemyslím, že odpadnou, ale samozřejmě může se stát to, že pokud takto budou nastaveny výdajové mechanismy, že skutečně nemocnice nebo obecně zdravotnická zařízení budou muset snižovat objem a tady se bavíme pouze o plánovaných výkonech, to znamená budou muset snižovat objem výkonů. Respektive budou muset hledat úspory ve svých vnitřních hospodařeních, ve svých vnitřních ekonomikách.
A mají kde ještě brát? Protože tohle jsou věty, které oni poslouchají už několik let.
Já jsem teď chtěl říci, že nechci být úplně populistický, ale chci říci pouze takovou tu jednoduchou větu, že zcela jistě ty rezervy najdou. Ta pravda je někde uprostřed. Stále ještě ty rezervy existují. Na druhou stranu chci pouze říci, že se sníží objem úhrad a nijak se to neprojeví na struktuře a dostupnosti péče, to prostě není pravda.
No, dobře. Ale kde teda mohou nemocnice v˙tuhle chvíli, kde tam vidíte rezervy? Tak Vy jako šéf správní rady VZP byste do toho měl vidět.
Tak ty rezervy jsou především na té výdajové straně. To znamená zcela jistě dnes ještě mají nemocnice rezervy ve svých nákupních procesech, to je pravda. Na druhou stranu já velmi poctivě říkám, že pouze odehrát to, že nám docházejí prostředky a že nemocnice v˙této chvíli začnou zázračně lépe hospodařit a udrží ten rozsah péče, to není pravda. To já férově přiznávám. A říkám to mnoho let, pokud se bavíme o slovíčkách reforma nebo změna ve zdravotnictví, tak že to není fetiš. A že ta potřeba skutečně s˙naším zdravotnictvím něco udělat zde objektivně existuje. A ti, kteří tomu nevěřili, ti, kteří si mysleli, že se to pořád nějak udělá, pořád nějak zachrání, tak dneska se začínají přesvědčovat, že asi to úplně není tak pravda.
Je možné vysvětlit jednu věc. Když se za prvních deset měsíců letošního roku vybralo tolik peněz na zdravotním pojištění jako za celý loňský rok, proč nemocnice a lékaři dostanou peněz míň?
To není úplně pravda. Já nevím, odkud ta statistika pochází, ale za prvních deset měsíců letošního roku nebo možná nebyla úplně správně pochopena, se vybralo totéž co za stejné období loňského roku. To znamená za deset měsíců loňského roku. To znamená, že se vybírá...
Zhruba asi o 1% myslím, že víc.
Že se vybírá zhruba tolik, ale my tu skladbu toho výběru musíme rozdělit na dvě části. To, co se skutečně vybere z˙ekonomiky z˙mezd a v˙podnikání. Tak to nám maličko kleslo a ten propad je kompenzován tím, že mezi lety 2009 a 2010 došlo zhruba k˙10% nárůstu platby za tzv. státního pojištěnce. To znamená ten propad v˙podnikatelské sféře nebo ekonomice je vyvážen zhruba 10% navýšením výdaje státního rozpočtu. TO v˙součtu jsme na nule, ale bohužel nevybíráme víc než v˙loňském roce.
Soukromí lékaři říkají, že když je k˙tomu situace dotlačí, tak že budou vybírat peníze v hotovosti a budou pak posílat pacienty pojišťovnám, aby ty jim to proplatily. Je to jenom výhružka, je to jenom řekněme mediální střelba nebo ta situace může fakticky nastat?
Tak já samozřejmě to vnímám jako výhružku podle mého názoru ne úplně šťastnou. Nepatří to úplně do seriosního slovníku tyto nátlakové věty. Na druhou stranu je fér si přiznat, že ta situace není banální a já bych to spíše vnímal jako memento pro celou politickou reprezentaci, aby řekněme jsme se vážně zamysleli a skutečně se nad českým zdravotnictvím začali rychle ne z˙dvou, třech, pěti letech, ale velmi rychle něco dělat. Protože ten výhled na rok 2011 neznamená, že si utáhneme opasky a v˙roce 2012 se k˙nám vrátí světlé dny. Nic takového nenastane. To znamená ten problém je strukturální. A pokud jde o tu Vaši otázku, vyžadujete-li strukturální změny, strukturální opatření a pokud jde o tu Vaši otázku, tak já bych chtěl pacienty uklidnit, že systém veřejného zdravotního pojištění je navázán na to, že hradí pojišťovny nikoliv pacienti. Tento pokladenský systém je u nás nelegální a nestane se.
Dobře a mohou lékaři vůbec proti těm návrhům nějakým způsobem bojovat, když chtějí třeba řekněme ochránit své pacienty? Mohou tam třeba nepodepisovat ty úhradové dodatky ke smlouvám a podobně?
Tak zcela jistě. Já...
To by dostali stejné peníze jako loni nebo?
Ne, tak pokud nikdo nepodepíše smlouvu se zdravotní pojišťovnou, tak vystupuje ze systému úhrad a může v˙podstatě léčit pouze za hotové. To znamená nemyslím si, že by v˙ČR byla taková poptávka po řekl bych přímých platbách od pacientů, že by se takovýto model stal úspěšný. Nicméně já to nechci bagatelizovat, ale ten problém není jednoduchý. Zdravotnická zařízení, lékaři hájí své zájmy, někdy velmi nešťastně, ale prostě hájí své zájmy. Na druhou stranu pojišťovny se chovají a není možné jim to vyčítat, že nechtějí přistoupit na to, že nechtějí vydat víc než mají, nechtějí se zadlužit. Já znovu opakuji a připomínám , že zadlužení pojišťoven jsme zde měli v˙letech 2004/2005 a bylo to spojeno s˙tím, že prostě přestaly zdravotnickým zařízením platit. To znamená to také není cesta. A cesta je skutečně chci říci a přiznat lidem, že ten systém všeobecného zdravotního pojištění, to znamená ten solidární systém není nikde na světě a tedy ani v˙ČR nemá na to, aby zaplatil to, co moderní medicína umožňuje a co nabízí.
Proč jsem se na to ptal, proč jsem dával příklad s těmi lékaři? Protože vlastně od letoška platí v podstatě takový paušál za pacienty. Je možné se vrátit k tomu, že zase budou pojišťovny platit za toho jednoho konkrétního pacienta?
Já si myslím, že to není úplně přesná, omlouvám se, informace. V podstatě vždy nebo u všech segmentů se to liší, jinak jsou hrazeny nemocnice, jinak jsou hrazeni ambulantní lékaři. Ale vždycky je v˙tom určitá složka, je v˙tom určitá složka odléčených pacientů. To znamená vždycky je v˙tom určitá platba za výkon. Ano u praktických lékařů je řekněme jakási kapitace, která nepodléhá nebo její výše nepodléhá počtu léčených lidí. Ale zase i praktičtí lékaři mají část svých úhrad vázanou na prevenci, na konkrétní, na faktické výkony. I nemocnice...
A prevenci, tam se v tuhle chvíli šetří nejvíc.
To bych neřekl. Já bych velmi rozlišil prevenci nebo omlouvám se skutečnou prevenci, to znamená skutečně preventivní screningové programy. Naopak u těchto programů úhrady prudce rostou. A rozlišil bych od takové prevence například ty plaménky a podobně, kdy to často slouží spíše k˙přetahování pojištěnců a tady bych byl se slovíčkem prevence velmi opatrný. Nicméně abych se dostal k˙té otázce, platby vždycky nějakým způsobem reflektují počet odléčených pacientů.
Vy říkáte, v podstatě na tom se shoduje celá politická scéna, že s˙českým zdravotnictvím je potřeba něco udělat, protože v˙tuhle chvíli jsme ne za pět minut dvanáct, ale už v˙hodině dvanácté, jestli Vám správně rozumím. Nebo pět minut po?
Já bych nebyl tak optimistický s˙tou celou politickou scénou. Já bohužel stále narážím na to, že existuje..
Tak říkáte všichni, že je potřeba s tím něco udělat, ale lišíte se v názorech jak?
Ano, část politické reprezentace stále říká, že to řešení je to, že tam stát nalije prostředky a tím ten problém vyřeší. A já říkám, že prostě tohle není řešení. Protože všichni víme, v˙jakém stavu české veřejné finance jsou. Já musím zopakovat, že po všech v˙uvozovkách dramatických škrtech bude deficit státního rozpočtu v˙příštím roce 135 miliard, to znamená to je natolik jasná zpráva o tom, že ta cesta dolití veřejných peněz je cesta slepá a cesta nereálná. To znamená touto se prosím nezabývejme a pojďme hledat možná méně populární a více odvážné, více nepříjemné, ale o to více realistické kroky, které musíme udělat.
A to je co? Tak si to pojďme říci. Jako měl by Leoš Heger teď vzít ty ještě za Tomáše Julínka a za Vás vlastně připravené zákony a ty takhle v˙podstatě v˙balíku poslat do sněmovny? on teda říkal, že to neudělá. Ale...
Já bych nechtěl tady dělat reklamu určitým zákonům. Já bych chtěl říct, že já bych si moc přál, aby Leoš Heger do sněmovny poslal jedno jestli ty původní předělané nebo nové. Ale zákony, které budou odpovídat řekněme programovému prohlášení vlády. já jsem připraven mu v˙tom pomoci, protože ze své zkušenosti vím, že to není jednoduchá situace, že to není snadné dílo. Ale pokud do sněmovny nepřijdou zákony, které vydefinují standard nebo se tedy omezí ten bezbřehý systém výdajů veřejného zdravotního pojištění a nestanoví, co je jeho priorita a co už jeho priorita není, které neumožní zdravotním pojišťovnám optimalizovat síť svých poskytovatelů, protože to já řeknu, to zde patří do té nepopulární části. Ano, máme moc nemocnic, nemáme vhodnou strukturu nemocnic. A máme slabé nástroje na to, jak to řešit. Tak pokud nepřijdeme a neprosadíme velmi rychle tyto nepopulární kroky, pokud rychle něco neuděláme se sociální zdravotní péčí a jejím financováním, tak se zde setkáme za rok, kdy se bude připravovat vyhláška na rok 2012 a Vy se mě budete ptát, co těch minus 3 nebo 5% udělá s˙českým zdravotnictvím a já Vám opět odpovím, že to opět omezí péči. Protože jiné řešení není.
No dobře, ale tak teď mají zdravotní pojišťovny možnosti já nevím prodlužovat zase po splatnosti faktury a podobně nebo omezovat vyloženě péči. Onkologové budou říkat pro vás už tady léčba není?
Já to otočím, já vím, že Vy to moc nemáte rád, já už jsem to tady jednou použil, když jsem použil příměr s˙ČT. Představte si, že ČT bude mít ekonomické problémy a její management to bude řešit tím, že Vám bude platit výplatu za tři měsíce. To asi se shodneme na tom, že to není správná cesta a že budete od toho managementu jiné kroky. Tak stejně tak to není cesta v˙systému veřejného zdravotního pojištění prodlužovat splatnost. To je v˙podstatě cesta, která vede odnikud nikam, vede do pekel. Protože...
Získáte minimálně nějaký čas, teda. Teď když budu mluvit sám proti sobě.
A čas je co? Čas, kde je to řešení?
Já nevím, to je na vás politicích, Pane bože.
No a já říkám, že to řešení je v˙těch zákonech, v˙těch strukturálních změnách. Kdy já jsem často dotazován, co znamená ta reforma, co to vlastně je. A já říkám , že to je změna struktury financování, že to je definování priorit a že to je přesměrování zdrojů, které máme ve prospěch několika priorit. Jako je léčba vážně nemocných, jako je řekněme kvalitní akutní péče. V˙neposlední řadě jako jsou oprávněné nároky zdravotníků.
Já se zeptám, co byste ořezal?
Co bych ořezal? Tak já jsem se o tom bavil několikrát. Tak v˙krátkodobém horizontu my jsme ještě připravili takovou novelu, která řekněme potom 7% snížení, které jsme prosadili před rokem a já už jsem zde říkal, že dneska léky jsou jediná komodita, která klesá, tak jsme připravili novelu, která umožňuje aukce na generické látky, miliardové úspory. Deset let zde nebyla vůle politická k˙změně systému úhrad zdravotnických prostředků, tam jsou miliardy.
Když tady mluvíme o lécích, tak co v případě super drahých léků? Ručí v tuhle chvíli třeba firmy za jejich účinnost nebo vůbec nikdo za ně neručí? Když něco kupuji a zaplatím obrovské peníze...
Ta problematika není jednoduchá. Ano, ty firmy musí prokázat účinnost. Pokud neprokáží účinnost, tak ať už pojišťovny nebo Státní ústav pro kontrolu léčiv mají oprávnění tyto látky vyřadit. A také se tak občas děje.
A když teda koupíte něco super drahého a ono to nefunguje, tak že by také ty firmy vracely peníze pojišťovnám?
Tady narážíte na bezvadnou věc, kterou je potřeba legislativně prosadit. Protože dneska na to ty pojišťovny nemají oprávnění. To jsou instituty, které běžně fungují například to, že se firma dohodne s˙pojišťovnou a že pojišťovna zaplatí pouze toho pacienta, u kterého ta léčba zabrala. Nebo dohodly se na obdobném modelu. Abychom toto mohli zavést, abychom tuto sílu těm pojišťovnám mohli dát, tak musíme změnit zákony. Aby pojišťovny mohly...
Pardon, pane poslanče, jak dlouho jste pane poslanče náměstkoval na ministerstvu zdravotnictví?
Já jsem tu otázku čekal. Není úplně korektní. Ty zákony v˙té sněmovně byly a první dva roky jsme měli většinu jednoho hlasu a ten hlas byl výrazně kompenzován panem poslancem Hovorkou a dalšími. A všichni dobře vědí, že druhé dva roky toho minulého čtyřletého období již to torzo z té vládní koalice mělo menšinu. Takže já si myslím, že to není úplně košer. Dneska máme 118, dneska máme většinu, proto já tady říkám nechci dělat knížecí rady, jak je to jednoduché...
A je to připravené?
Ano, tyhle některé změny jsou připravené. Říkám, že jsem si čtyři roky zažíval co to je nemít na své straně sněmovnu a většinu. Dneska máme ten v˙uvozovkách luxus, že tu většinu máme, máme tu reformní odvahu a proto já velmi silně apeluji na to, abychom tyto změny prosadili. Protože pokud je neprosadíme, tak na žádné strukturální změny nedojde. Nestane se ani ekonomický zázrak, naše ekonomika nezačne růst o 15% a nestane se ani zázrak toho typu, že by se našlo 20 miliard ze státního rozpočtu, které bychom do českého zdravotnictví nalili. To jsou prostě slepé cesty, jsou líbivé, strašně jednoduché, ale nejsou reálné.
Dobře, ale já jsem Vám do toho, pardon, já se omlouvám, to mě tak jenom napadlo, protože normální standardní věc v obchodním stavu, že jakmile kupuji něco, tak za to také něco očekávám.
Ano.
Ale já jsem se ptal na to, kdyby jste dál ořezal řekněme výdaje?
Tak já jsem hovořil o lécích, o zdravotnických prostředcích. Já se dlouhodobě znám...
Máme na to rušení nemocnic?
Já se dlouhodobě znám tím, že jsem přesvědčen, že v˙ČR máme mnoho nemocnic nebo respektive já bych to doplnil, mnoho nemocnic, které poskytují akutní péči. To je ta péče mimořádně drahá, všichni ji chtějí dělat, protože je prestižní, protože je řekněme ta špičkovější část medicíny. Ale prostě ekonomika si...
Změna struktury té akutní péče na péči následnou?
Ano a naopak. Nám prudce stárne populace, nám chybí následná lůžka, nám chybí doléčovací lůžka a tak dál. To znamená...
A teď my vysvětlete jednu věc. 5% se ubírá na akutní péči pro příští rok v˙úhradové vyhlášce, 10% z následné péče. To je trošku v rozporu s tím, co říkáte, ne?
Vy po mě chcete, abych obhajoval něco, co netvořím.
Tu slavnou 118.
Ano, na tu vyhlášku ani 118 nepotřebujeme. Ta vyhláška..
Rozumím, ale tak řekněme, že ministerstvo zdravotnictví v tuhle chvíli tu 118 reprezentuje.
Vyhláška není reforma, vyhláška je v˙podstatě, když to řeknu velmi zjednodušeně, účetní dokument, který když je slušně udělán, tak by měl být napsán tak, aby nepřevýšil zdroje v˙příštím roce. Aby ta vyhláška mohla být napsaná lépe nebo řekl bych optimističtěji, tak na to potřebujeme ty strukturální změny, aby nám zajistily zdroje. A ta vyhláška, která je již v˙tuhle chvíli navržena, tak já to vnímám, že to je dokument k˙diskusi, já sám tam mám několik bodů, s˙kterými úplně nejsem ztotožněn a spokojen.
Jako třeba?
Například ty poklesy v˙té lůžkové péči, to jste správně zmínil nebo v˙té následné péči. Já jsem se Vám snažil vysvětlit, že jsou zde dokumenty, které jsou minimálně stejně důležité, to znamená to jsou výdajové návrhy zdravotních pojišťoven, které jsou řekněme vstřícnější. Ale pořád zachovávají řekněme princip příjem, výdej, že není v˙rozkolu. A o té vyhlášce se bude jednat. Ale v˙této chvíli nehovoříte s˙autorem této vyhlášky.
Rozumím. Já teď mluvím s poslancem parlamentu ČR a je tady jedna také poměrně závažná věc. 4 tisíce lékařů v˙tuhle chvíli uvažuje o odchodu. S˙tím se poperete jak, s Vaší pohodlnou 118.
Já v˙žádném případě nechci ten problém bagatelizovat, nemyslím si, že úplně všech těch 4 lékařů ten krok skutečně nebo ten dramatický krok skutečně udělá. Ani nechci říkat, že když prostě zavřou nějaká oddělení, že to bude mít ten správný restrukturalizační efekt. To také ne. Ale jestliže jsou tři základní pilíře proč je potřeba ty hluboké nepopulární strukturální změny udělat, tak je to proto, abychom pro tyhle tři pilíře našli financování. Ten první je špičková nebo specializovaná péče. To se netýká jen onkologie, o které se úplně zbytečně mnoho hovoří. To se týká například léčby diabetu, roztroušené sklerózy. To jsou všechno indikace, do které dneska spadá do diabetu téměř milion lidí a ta léčba je extrémně drahá. Ano, potřebujeme reformovat, abychom pro tyhle lidi zajistili kvalitní péči. Ten druhý důvod je stárnutí populace. Nám prudce stárne populace, což znamená velké pnutí jak důchodového systému, tak systému zdravotního. To jsou stejné vyhlídky. A ten třetí jsou zdravotníci. Na všechny tyhle tři pilíře potřebujeme sehnat prostředky a z˙toho popisu, který jsem se snažil tady poctivě uvést, vyplývá, že nám je nikdo nedá odnikud jinud. Ty prostředky je potřeba najít uvnitř toho systému. Je potřeba je najít změnou priorit. To znamená, že ve prospěch těchto priorit, o kterých jsem hovořil, ty prostředky budou přednostně vynakládány a tam, kde budou chybět, například banální onemocnění tam prostě musíme sáhnout do určité spoluúčasti...
Jako občané a klienti toho sytému bychom měli platit víc nebo ne?
Tam musíme sáhnout k˙určité spoluúčasti. To je prosím Vás solidární, protože já jsem přesvědčen o tom, že každý rozumný člověk chce mít jistotu, že když bude vážně nemocen nebo když bude mít vážný úraz, tak že se mu dostane včas špičková kvalitní péče, která ho zachrání nebo mu pomůže. To je solidarita ve zdravotnictví. Omlouvám se o Paralenech nebo banální léčbě, pokud tam budeme připlácet tak to je naprosto solidární, pokud budeme mít jistotu, že české zdravotnictví bude rychlé, účinné a dostupné.
Marek Šnajdr, místopředseda sněmovního zdravotnického výboru a také předseda správní rady VZP. Děkuji za rozhovor.
Já děkuji za pozvání
ČT24, František Lutonský
Zdroj: ČT24