Přeskočit na obsah

Čas se krátí, plány zrají

Čas se nemilosrdně krátí, on-line počitadlo ukazuje, že do podání výpovědí zbývá poslední měsíc. Poté nastane odchod až sedmi tisíc nemocničních lékařů. České zdravotnictví – tak, jak jej známe – nejspíše skončí. Místo paniky na nejvyšších místech však vidíme jen lhostejnost. Kam to kráčíme?

Až lékaři podají hromadnou výpověď a přijmou práci na zahraničních klinikách, odejdou s čistým svědomím. Svůj úmysl oznámili včas, svoje záměry srozumitelně vysvětlili a od začátku přitom říkali, že jsou přístupní jednání.

Nechtěli zničit české zdravotnictví, jen upozornit na jeden z jeho nejpalčivějších problémů. Mám však strach, aby se dobrý úmysl neobrátil proti nim.

Staré heslo platí, že každý problém znamená zároveň příležitost. Již nyní lze zaznamenat poněkud nenávistné reakce typu „jen jděte“, „lépe tu bude bez vás“ apod. Současně s nimi se však začínají objevovat i první nesmělé návrhy na řešení krize, která má nastat.

V případě, že bude najednou chybět 7000 lékařů lze přistoupit k tomu, co někteří propagují už dlouhá léta – radikální snížení počtu zdravotnických zařízení v České republice!

 Pojem ‚politická sebevražda‘, který se úzce pojí se zavíráním nemocnic, tedy jakési společensko-politické tabu, definitivně padne. Bude se zavírat. Nemilosrdně. Co zbude z husté sítě českých nemocnic už si netroufá nikdo odhadnout. Ale co tohle všechno znamená?

Kroky, které se po exodu lékařů učiní, mohou být nezvratné a vrátit naše zdravotnictví o několik desítek let zpátky. 

Nezavřou se jen zbytečné nemocnice a oddělení, po čemž mnozí volají. Dojde i na zařízení, která fungují dobře a bez problémů, dojde na zbylé lékaře a sestry, kteří se rozhodnou zůstat. A hlavně dojde na pacienty, na ty, kterých se zdravotnictví týká především. Je třeba položit si palčivou otázku – kdo bude rozhodovat o osudu zdravotnických zařízení, do čích rukou bude svěřena obrovská moc a zodpovědnost?

Možná o tohle tu jde – hraje se tu o majetek a o desítky miliard korun. Možná proto se s lékaři nevyjednává. Možná proto trvala schůzka Nečas-Heger jen pět minut. Možná už je vše připravené a čeká se jen, až lékaři vytáhnou paty. Možná.

Zkušenost velí k obezřetnosti, ale zároveň už píše pravděpodobný scénář:

Lékaři skutečně odejdou, Heger podá demisi, ale setrvá v úřadě. Nemocnice se začnou zavírat – bez nějakých pravidel a sebemenší logiky – nebude záležet ani tak na kvalitě poskytované péče, jako na známostech na ministerstvu zdravotnictví a ve vládě. Kdo o zavírání vlastně rozhoduje se veřejnost nedoví. Vina padne na odešlé lékaře.

Na český zdravotnický trh vtrhnou zahraniční firmy. A nemocnice, které Česko v nouzi zavřelo,“náhodou“ koupí za hubičku. Z majetku v hodnotě desítek miliard se díky naprosto neprůhledným transakcím a právním kličkám nedostane do zdravotnictví ani koruna. A kdo za to bude moct? Nikdo…

Doufám jen, že se šeredně mýlím…

Štěpán Feik, www.tribune.cz

 

Zdroj: www.tribune.cz

Sdílejte článek

Doporučené

Na rodině stále záleží

20. 9. 2024

Nemělo by se to, nicméně děje se to stále. Měkké obory, jako je psychologie nebo ekonomie, užívají pojmy z fyziky, s nimiž zápolí i fyzika. Například…

Stačí se podívat

21. 6. 2024

Hodnocení druhých lidí na základě pozorování jejich tváře a těla je ovlivněno pocitem důvěryhodnosti a dominance.