Bulovka není fotbalové hřiště
Vážený pane docente Vinaři,
velmi si Vás vážím jako odborníka a obdivuji Vás nejen za vaší odbornou erudici, ale i pro obrovskou vitalitu těla i ducha. O to víc mě zamrzel Váš příspěvek „Dopoledne na Bulovce, aneb jak nevýhodné je být lékařem“, který jsem si přečetla na webu Medical Tribune dne 20. srpna.
Jestli jste předpodkládal a bylo-li to Vaším cílem, že budeme Vámi popisovanou situaci přešetřovat, nespletl jste se. Ostatně děláme to tak při všech podáních či stížnostech a velmi pečlivě. Dobrá pověst pro zdravotnické zařízení patří mezi klíčové pilíře, na kterých může stavět další péči o pacienty.
Pomáhá to totiž vytvářet důvěru mezi lékařem a pacientem a je to právě důvěra, která významně a pozitině zasahuje do úspěšnosti léčebného procesu. Skutečnost, že nám důvěra pacientů není lhostejná a že naše každodenní komunikace s pacienty přináší i efekty, mimo jiné potvrzuje například i anketa v deníku Metro, kde mezi respondenty na otázku, která pražská nemocnice má nejlepší pověst, zaznělo jméno Nemocnice Na Bulovce. To jsou drobné momenty, které nás nejen těší, ale ještě více zavazují.
O to větší zklamání jsem pocítila po přečtení Vašeho příspěvku. Zklamání z Vaší negativní zkušenosti s naší nemocnicí a tímto se Vám chci také moc omluvit, ale také zklamání z postupu, který jste pro popis své zkušenosti zvolil.
Jsme otevřená nemocnice k řešení všech situací a velmi jsme posílili možnosti, které mohou lidé využít nejen k postěžování si, ale i dotazům a konzultacím všeho druhu včetně pochval. Dosáhli jsme na tomto poli významného posunu v komunikaci a jsme za to velmi rádi. Důkazem je jednoduchá statistika. Zatímco v roce 2006 jsme řešili a odpovídali na 453 dotazů, v loňském roce to bylo již 1614 dotazů a podnětů, tedy 3,5x víc. A jak říkám, jsme za to rádi, pomáhá nám to ještě lépe vnímat potřeby našich stávajících či budoucích pacientů.
Lékaři se snažili řešit potíže, jak nejlépe uměli
Při Vaší vysoké znalosti lékařského prostředí a práce v nemocnici mě proto velmi překvapilo, že namísto osobního setkání či korespondence a věřte, že bych Vám věnovala maximální pozornost, jsem totiž na takovýto způsob řešení problémů zvyklá, jste využil svou nezpochybnitelnou literární zdatnost a následně mediální platformu.
Nebojíme se mediálních reakcí, i to je pro nás důležitá zpětná vazba. Jen jsem byla zvyklá, že podobná forma není určena pro konstruktivní dialog dvou stran, ale spíše pro vytváření senzací, ať už pozitních či negativních. A to při vší úctě k novinářské práci, které si vážím, tak to prostě je a k životu v naší společnosti to také patří.
Při prošetřování celé události jsem se setkala s jednohlasným postojem a emocí všech zúčastněných, které jste jmenoval, a tím byla lítost. Lítost nad tím, jak jste k řešení přistoupil. Všichni se totiž snažili řešit Vaše zdravotní obtíže jak nejlépe uměli.
Jestli toto byl také Váš záměr (což nepředpokládám), dosáhl jste 100procentního efektu. Bohužel se ale také ukázalo, že ve chvíli, kdy jste zvedl stavidla svého literárního talentu, stal jste se možná i nechtěnou obětí svých literárních ambicí a upozadil jste pragmatismus a zdravý selský rozum. Jinak si totiž neumím vysvětlit někté nesrovnalosti ve Vašem textu a v realitě samotné.
Při přijetí na traumatologické ambulanci jste lékaři sdělil, že jste měl úraz pravé kyčle. Zcela logicky proto muselo následovat RTG vyšetření a to bez ohledu na jakákoliv Vaše dosavadní navyklá řešení se svým lékařem. Zde podle mého názoru slovní obrat, který jste použil „že za podobných okolností Vám lékař dělá obstřiky kloubu“ není vůbec na místě. Ukažte mi prosím lékaře, kterému oznámíte úraz a on nebude požadovat RTG snímek, ale vyřeší vše obstřikem? Toho můžeme být maximálně svědkem na fotbalovém trávníku, a to z důvodu, aby fotbalista dohrál zápas, nikoliv jako léčbu jeho zdravotního stavu.
A při vší úctě, Nemocnice Na Bulovce není fotbalové hřiště. A tento příměr říkám záměrně a při vědomí, že naše Ortopedická klinika, jejíž personál se o Vás staral, získala prestižní ocenění, když se stala oficiálním lékařským centrem mezinárodní fotbalové federace FIFA a prvním takto oceněným pracovištěm v zemích bývalého východního bloku a osmnáctým na světě.
Ve svém textu také uvádíte situaci, při které jste na úrazové ambulanci s bolavou kyčlí nachodil téměř 100 metrů zbytečně. Začínáte tím, že jste byl poslán zaplatit regulační poplatek 30 korun k automatu vzdáleném 30 metrů. Pokud by se situace, tak jak jí popisujete, jen trochu blížila pravdě, bylo by to na pováženou. Osobně jsem si tedy Vaší návštěvu ambulance odkrokovala a při průměrném koeficientu 0,75 (délka kroku) mi vyšlo, že automat na poplatky je vzdálen 6,75 metru.
Dalšího omylu se dopouštěte při interpretaci hodnocení nemocnic. Uvádíte, že jste četl, že nejhorší hodnocení má brněnská nemocnice sv. Anna a Nemocnice Na Bulovce. Možná se Vám to hodilo jako podpůrný argument ve Vašem článku, ale skutečnost je trošku jiná. Vlastně úplně jiná. V žádném textu se ve spojení těchto dvou nemocnic nemluví o jejich hodnocení, ale o jejich finanční situaci. A to jsou diametrálně odlišné jsou pojmy s diametrálně odlišným významem.
Velmi mě také zamrzela zmínka ryze subjektivního charakteru, bez špetky snahy o objektivitu, o komplexech méněcennosti středně zdravotnického personálu z toho, že nejsou absolventy vysoké školy. Nevím, jestli víte, že řada zdravotních sester pracující v naší nemocnici, má svůj akademický titul a vysokoškolské vzdělání. Konkrétně v Nemocnici Na Bulovce pracuje 569 vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, z toho je 348 žen.
Kromě toho, že mluvíte o zakomplexovannosti zdravotních sester, přisuzujete jim téměř nadlidskou schopnost manipulace s druhými. Podle mého názoru si to trošku protiřečí, ale respektuji Vás jako osobnost české psychiatrie a proto doufám, že svůj úsudek máte podložený svými letitými pracovními zkušenostmi.
Při vědomí toho, jak nelehkou práci, zatěžovanou stále novými a novými předpisy středně zdravotnický personál v každé nemocnici vykonává, upřímně doufám, že Vašeho rozboru si nevšimli personální agenti a PR manažeři politických stran a našim zdravotním sestrám už neposílají nabídky na skvěle honorované pozice volebních mažerů či manažerek, kteří by v jejich očích dokázali svými propagandistickými nápady ovlivnit masy. Když už to tak, podle Vás, úspěšně praktikují v nemocnici s 360 lékaři a lékařkami.
Já osobně, možná na rozdíl od Vás, budu velmi ráda, pokud naši lékaři a lékařky a středně zdravotnický personál s nimi, dál budou vykonávat svou práci a dál v Nemocnici Na Bulovce. Jen tak budeme moci naplňovat své předsevzetí, které nám de facto nadefinoval zakladatel Nemocnice Na Bulovce již v roce 1931, a to: „Práce dobře vykonaná, ve prospěch obyvatelstva a obce Pražské.“ A jen tak budeme moci konstatovat, a teď se namátkou vrátím ke dni Vaší návštěvy traumatologické ambulance Nemocnice Na Bulovce, že bylo úspěšně ošetřeno 79 pacientů (Vaše pořadové číslo bylo 26), čtyři pacienti byli přijatí od záchranářů s většími úrazy k operaci a ošetřen byl jeden pacient s úrazem mozku.
S úctou
MUDr. Andrea Vrbovská, MBA, www.tribune.cz
ředitelka Nemocnice Na Bulovce
Zdroj: www.tribune.cz