Bulovka chce obnovit traumacentrum a stabilizovat personál

• S jakou vizí se díváte na Nemocnici Na Bulovce? Jaká by měla být?

 Je pro nás velmi důležité vytvořit dobrou, jasnou a ne utopickou strategii, kterou projednáme se zřizovatelem a se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Na jejím základě rozšíříme a dosmlouváme některé odbornosti, jiné případně zúžíme, tak aby nemocnice dávala ucelený smysl.

Bulovka má své místo v systému jako velká klíčová regionální nemocnice pro Prahu a přilehlé okolí. V dnešní situaci to platí o to víc, že ve středních Čechách některé nemocnice omezily nepřetržitý provoz. Pociťujeme to na tom, kolik sem přijíždí záchranek. Zaznamenáváme ročně přes 24 000 příjezdů záchranky, z toho zhruba 6 000 je ze středočeské zdravotnické záchranné služby a přibývá jich. Ve vybraných oborech poskytujeme specializovanou péči pro celou republiku.

Určitě teď nechceme bojovat o obnovení fakultního statusu. Pracoval jsem na ministerstvu zdravotnictví, když byl Bulovce fakultní status odebírán, a pamatuji si, proč se to dělalo. V zásadě ten důvod stále trvá. V ostatních fakultních nemocnicích je nesrovnatelně vyšší podíl superspecializované péče. Ne že by na Bulovce v některých oborech nebyla. Není to ale plošné.

• Co hodláte rozšířit?

 Už teď mohu říct, že bychom chtěli obnovit traumatologické centrum. Znamená to rozšířit služby o neurochirurgii, která tu dnes chybí. Chtěli bychom znovu poskytovat komplexní péči o traumatologické pacienty.

• Na jaké obory se budete vrcholně soustředit?

 Chtěli bychom přístrojově posílit a rozvíjet onkologické centrum, které je na špičkové úrovni. Dál chceme posilovat pracoviště, která se drží na samém vrcholu současného poznání medicíny, jako je naše ortopedie, infekce a gynekologicko‑porodnická klinika. To nadále budou tahouni nemocnice.

Chybí nám ale léčebna dlouhodobě nemocných. Pacienti, kteří už by měli být v následné péči, zůstávají ležet na akutních lůžkách, a to je problém. Nemáme místo pro akutní pacienty, které přiváží záchranka.

• Nedostatek následných lůžek je problém pro všechny pražské nemocnice.

Na Bulovce to řešíme o to intenzivněji, že máme nejvíc příjezdů záchranky. Například Nemocnice Na Homolce, která není nijak malá, počítá příjezdy záchranky ve stovkách za rok, my v desítkách tisíc. To je podstatný rozdíl.

• Máte v nějakých oborech personální problém?

 Musíme svést poměrně těžký boj v oborech, které jsou ekonomicky lukrativní a lékaři nám utíkají z nemocnice do soukromých ambulancí. Týká se to například ORL. Tak, jak je to nastaveno dnes, není možné lékaře udržet. Nemocnice jim není schopná nabídnout adekvátní podmínky. Není to přitom jen náš problém, ale i problém jiných nemocnic. Kdyby se tyto obory personálně vyprázdnily, operativa by tam přestala fungovat. Je otázka, jakou cestou jít. Veřejná nemocnice s platovými tabulkami těžko bude plně konkurovat soukromým ambulancím. Budeme se snažit jít cestou různých forem partnerství, aby lékaři, kteří se rozhodnou působit v soukromé sféře, u nás zůstávali alespoň na smysluplné částečné úvazky – ne 0,1, ale alespoň 0,4.

Další problém je, že například interna či chirurgie má nyní významnou část lůžek zavřenou kvůli nedostatku sester. Rozhodně chceme být aktivnější v oblasti náborů a stejně tak v rozšiřování benefitů pro naše zaměstnance, sestry nevyjímaje.

• Co bude nemocnice naopak muset utlumit, protože to v té nové strategii nebude dávat smysl?

 Nevidím žádný obor, který bychom chtěli celý opustit. Je otázka, jestli část interny netransformovat na specializované interní obory, například diabetologii. Nebo jestli část lůžek interny nevyužít jako následná lůžka. To je ale teprve otázka k zahájení diskuse s našimi lékaři i s pojišťovnou.

Jan Kvaček, Foto: MT 

• Jak má vypadat spolupráce s Prahou, která vlastní významnou část budov a pozemků nemocnice?

 Ta spolupráce musí být nastavena mnohem lépe než do dneška. Areál z většiny patří hlavnímu městu. Argument, že nemocnice není jejich, a tedy do areálu nebudou příliš investovat, před pacientem a občanem neobstojí. Tomu je jedno, jestli je nemocnice městská, nebo státní. Chce, aby byla v pořádku. Jakmile se na magistrátu zformuje nové vedení, musíme s nimi velmi intenzivně komunikovat o tom, aby se tu investovalo výrazně víc.

• Předchozí vedení města razilo cestu, že sem bude dávat větší investice, pokud se zvýší nájem, který Bulovka platí. Je to vhodná cesta?

 Vzhledem k tomu, jak na tom nemocnice finančně je, je nereálné, že by se nájem navýšil natolik, aby se z toho zaplatily investice. To zkrátka nejde. Navíc v kalkulacích úhrad pro akutní lůžkovou péči ani nejsou investiční náklady zahrnuté. Jinými slovy se nepočítá s tím, že by z peněz, které přicházejí za zdravotní služby od zdravotních pojišťoven, byly udržovány, stavěny a opravovány budovy nemocnic. V regionech často do svých nemocnic investují kraje. Nemocnice, které jsou soukromé, s tím mají problém, a omezují se proto někdy na lukrativnější obory. Veřejná nemocnice se nemůže zbavit toho, co zrovna úhradově vychází jako nezajímavé.

• Není to na diskusi se zřizovatelem, tedy státem, aby Bulovce pomohl s investicemi, ačkoli mu ty nemovitosti nepatří?

 To těžko. Je to opravdu na diskusi s městem. Nájemné bylo zvýšeno poměrně výrazně, Bulovka nyní platí 28 milionů korun ročně. Spolu s tím město přislíbilo, že do nemocnice půjde mnohem více investic. Uvidíme. V investičním plánu na příští rok máme rekonstrukci chirurgického pavilonu asi za půl miliardy korun. Pokud se to stane, bylo by to fantastické. Ta budova je z dvacátých let, ne zcela vyhovuje dnešním potřebám.

• Jak se daří Nemocnici Na Bulovce po ekonomické stránce?

 Situace není dobrá, ale vidíme řekněme světlo na konci tunelu. Bulovka si táhne velké množství závazků po lhůtě splatnosti. Když jsem nemocnici přebíral, měla skoro tři čtvrtě miliardy korun závazků po splatnosti. V kontextu celkového ročního obratu 3,1 miliardy korun je to hodně velké číslo. Nejsme schopni to v krátké době smazat. Příští rok bychom měli být z hlediska cash flow lehce v černých číslech. Pokud by hypoteticky nemocnice nedělala se svými volnými penězi vůbec nic jiného, než platila ten dluh, tak ho doplatí za nějakých sedm let. To ale samozřejmě není únosné, sedm let do nemocnice nedat kromě provozu ani korunu.

• Co s tím uděláte?

 Máme plán, jak to řešit. Jednáme s více finančními institucemi o možnostech refinancování. To by nám trochu uvolnilo ruce k vyjednávání s dodavateli. V momentu, kdy někomu dlužíte 150 milionů korun, není příliš ochoten vám poskytnout slevu. Tím bychom posílili naše cash flow a mohli bychom dávat více do oddlužování. Nakonec ale pravděpodobně stejně budeme muset jednat se zřizovatelem a požádat o nějakou provozní dotaci.

• V roce 2015 dostala Bulovka státní dotaci 200 milionů korun a do roku 2017 své zbylé dluhy pomalu snižovala. Znamená to, že závazky v poslední době rostly?

 Rostly ještě i letos. Nejsem si jistý, co s tím předchozí vedení nemocnice chtělo dělat. Zdá se mi, jako by to vůbec neřešili. Nejde říct jedno rozhodnutí, které by to způsobilo, je to soubor více rozhodnutí, která vedla k tomu, že dluhy znovu narostly o 300 nebo 400 milionů na současných 750 milionů korun.

• Okolnosti, za kterých jste do vedení Bulovky přišel, byly dramatické. Bývalá ředitelka Andrea Vrbovská je stíhaná kvůli uplácení zakázek. Jaké problémy se zakázkami tedy řešíte?

 Můžeme to rozdělit na dvě skupiny. Ta výrazně větší jsou nákupy léků a zdravotnických prostředků. Tou menší skupinou jsou další nákupy jiného zboží a hlavně služeb, v té byla podezření na manipulaci zakázek. Dodnes máme smluvní vztahy s některými firmami, na které ministerstvo zdravotnictví upozornilo v dopise přímo řízeným nemocnicím, že v nich našlo vazby na vyšetřovaného podnikatele Tomáše Horáčka. Řešíme, které jsme v jakém horizontu schopni přesoutěžit.

• Už jste nějaké smlouvy těmto firmám vypověděli?

 Jako první krok jsme zrušili dobíhající výběrové řízení na úklidové služby. Tato zakázka byla jedním z hlavních důvodů, proč je bývalá ředitelka Andrea Vrbovská vyšetřována. Byly to služby v hodnotě asi 150 milionů korun.

Teď se soustředíme na několik smluvních vztahů, které jdou vypovědět bez výpovědních důvodů. Nejdříve ovšem musíme najít náhradu za tyto služby. Některé věci si chceme řešit svépomocí.

• Ministerstvo zdravotnictví ale kritizovalo i nákupy léků a zdravotnického materiálu.

  Problém byl, že mnoho léků a materiálu bylo dodáváno bez výběrových řízení. Tak by to nemělo být. V oblasti léků to není jednoduché, nejde udělat rámcovou smlouvu na dva tři roky, protože ceny se mění velmi často, bylo by to pro nemocnici nevýhodné. Točí se tedy průběžně obrovské množství výběrových řízení, a tento proces tu nebyl pořádně nastaven. My ho teď nastavujeme. Začínáme od léků, kterých objednáváme největší objem. V současnosti jsme přesoutěžili léky za zhruba 130 milionů korun. Chtěli bychom v co nejkratším čase, řádově do roka, dojít k tomu, že budeme mít opravdu veškeré léky i zdravotnický materiál nakupované na základě výběrových řízení. Žádná jiná varianta nebude až na úplné výjimky a nouzové situace.

• Kontrola ministerstva zdravotnictví kritizovala, že v letech 2016 a 2017 nakoupila Bulovka bez soutěže léky za 800 milionů korun. Z toho 400 milionů od společnosti Gilead Sciences, která vyrábí antivirotikum Viread pro léčbu HIV/AIDS. K tomu poznamenal bývalý ministr Svatopluk Němeček, že v letech 2016 a 2017 musely všechny nemocnice nakupovat bez výběrových řízení inovativní léky, protože firmy se zkrátka do výběrových řízení nehlásily. Jediná varianta prý byla lék nepodat. Není to tak?

  U léků je to specifický problém, zvlášť když je na lék patent, a dodává ho tedy jediný výrobce. Když se z libovolného důvodu nepřihlásí do výběrového řízení, nemocnice to stejně nakonec musí odebrat. Na druhou stranu zákon skutečně ukládá povinnost vypsat výběrové řízení, i když je jediný dodavatel. Nejsnazší, jak to vyřešit, je vysvětlit dodavateli, že se do výběrového řízení přihlásit musí.

Jan Kvaček, Foto: MT

• Na základě ministerské kontroly padlo další trestní oznámení. Neděsí vás to, jak může být manažer na vaší židli popotahován i za rozhodnutí, která mohou mít nějakou objektivní příčinu?

 Proti tomu se dá bojovat jediným způsobem, a to striktně a správně nastavit procesy, které k takovému rozhodnutí vedou. Pokud je člověk dotlačen k tomu, že nakoupí bez výběrového řízení, měl by mít velmi dobře odůvodněno a doloženo, že vyčerpal všechny jiné možnosti. To mnohdy managementy nemají a vzniká z toho spousta spekulací.

• Ministerská kontrola také upozornila na nákup ortopedických implantátů za 14 milionů korun od firmy Germeditec Tomáše Dungla, syna přednosty ortopedické kliniky profesora Pavla Dungla. Byly ty nákupy pro nemocnici nevýhodné?

  Z toho, co víme, se jeví, že ceny nevybočovaly z běžné úrovně. Můžeme říci, že nebyly předražené. Jestli ta zakázka byla někým zmanipulovaná, k tomu nejsou žádné podklady. Je nutné poznamenat, že profesor Dungl nemohl ze své pozice přednosty kliniky objednat a nakoupit od svého syna kloubní náhrady. Jeho funkce je víceméně akademická. Ten nákup prováděl ekonomický úsek nemocnice.

• Budete dál od Germeditecu nakupovat?

 Neradi bychom se vystavovali zbytečným spekulacím. Na druhou stranu, pokud bude syn pana profesora Dungla dále podnikat v oboru a jeho firma vyhraje výběrové řízení, není co řešit. Nebude znevýhodněn ve výběrovém řízení jen kvůli tomu, že je příbuzným našeho zaměstnance, protože tento zaměstnanec nemá přímý vliv na výběr dodavatele.

• Jak vnímáte vztah nemocnice se soukromou klinikou Orto‑Reha, která je součástí jedné z budov nemocnice a kterou vlastní profesor Dungl se svým synem?

 Ta nás netrápí. Rozhodně ne tolik jako některé jiné. V areálu Bulovky je soukromá gynekologie, která poskytuje stejnou péči jako nemocnice. Máme tedy přímého konkurenta v pronájmu u sebe v budově kliniky. To je problém, který bychom měli řešit. Na akutní lůžkové rehabilitace, které poskytuje Orto‑Reha, naopak nemocnice nikdy smlouvu neměla. Bylo by pěkné, kdyby takovou rehabilitaci nemocnice poskytovala sama. To se ale nepodařilo za dvacet let vybudovat. Pak tu vzniklo soukromé zařízení. Pro pacienta je velmi dobře, že tam akutní ortopedická rehabilitace je. Pro nemocnici by bylo ideální, kdyby v budoucnu přešla na nás. Není to ale ten případ, kdy je péče vyvedena ven z nemocnice.

• Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch před časem uvedl, že v minulosti ministerstvo svoje přímo řízené nemocnice prakticky neřídilo. Souhlasíte? 

Jednoznačně. I proto, že jsem na ministerstvu nějakou dobu pracoval. Už jen když si uvědomíme, kolik zaměstnanců na to ministerstvo na příslušném odboru má a jaký moloch s celkovým obratem 70 miliard korun ročně přímo řízené organizace jsou, je jasné, že řídit to takto ani nelze. Podle mého názoru by se mělo ministerstvo soustředit na kontrolu. Měli by být špičkovou auditní jednotkou, která dává jistotu, že je s veřejnými prostředky nakládáno hospodárně. Měli by si nechávat posílat standardizovaná data, aby se včas dozvěděli o problémech, a ne aby se na ně přicházelo s dvouletým zpožděním. Ministerstvo by mělo nastavovat standardy v oblasti controllingu.

• Podnikáte ještě ve společnosti Česká zdravotní, která provozuje ordinace praktických lékařů Osobní lékař?

 Už nejsem v jejím představenstvu a nemám v ní už ani majetkový podíl.Nicméně ta fima je rodinná. Chtěli jsme bojovat s problémem, který je s praktickými lékaři. Začali jsme zakládat ordinace praktických lékařů tam, kde chyběly. Vytipovali jsme si ve spolupráci s VZP problematická místa. Je to ale ještě problematičtější oblast, než jsem si dokázal představit. Očekávali jsme, že bychom během dvou tří let mohli otevřít deset ordinací. To se ukázalo jako nereálné, i kdybychom za sebou měli větší kapitál. Říká se, že je v Česku péče dobře dostupná. Když ale člověk chodí po menších městech a dívá se, kdo tam ordinuje a jaké jsou tam potřeby, zjistí, že to tak úplně není.

• Byl jste úředníkem na ministerstvu zdravotnictví, náměstkem zdravotní pojišťovny, podnikatelem ve zdravotnictví, teď jste v roli ředitele velké nemocnice. Překvapilo vás někdy něco, když jste se podíval na problémy českého zdravotnictví z jiného úhlu?

 Jedna věc českému zdravotnictví hodně chybí. Veškeré vzdělávání ve zdravotnictví je zaměřeno na zdravotníky. Chybí nám vzdělávání pro další povolání ve zdravotnictví, například ekonomy. To se tu nikde nestuduje. Takoví lidé hodně chybějí v pojišťovnách, chybějí v nemocnicích i na ministerstvu. Ti, kteří tam jsou, a mezi které se počítám i já, jsou lidé, kteří přišli do zdravotnictví víceméně náhodou a specifika oboru se naučili zkušenostmi. Jejich pohled je pak hodně omezený jen horizontem vlastních zkušeností. Pokud daný člověk pracuje celý život v pojišťovně, nezná pohled z nemocnic. Vytváří to bariéry. Chtěl bych spolupracovat s univerzitou na vytvoření magisterského vzdělávání ekonomů, kontrolorů, analytiků ve zdravotnictví. Celému systému by to výhledově mohlo pomoci.

• Která z těch rolí pro vás byla zatím profesně nejzajímavější?

 Jednoznačně ta současná. Zásadní pro mě byla i zkušenost na ministerstvu zdravotnictví, kde jsem nejdříve pracoval v kabinetu ministra zdravotnictví. Měl jsem přístup ke všem informacím, které mě zajímaly. Dostali jsme s kolegy obecné zadání, ať hledáme problémy a navrhujeme jejich řešení. Vytipovali jsme si vždy problematickou oblast, zjistili k ní potřebné podklady, začali jsme se v tom přehrabovat… Návrhy sice většinou skončily v šuplíku, ale byla to příležitost získat přehled a nadhled v různých oblastech zdravotnictví, od oblasti léků přes odměňování lékařů až po úhrady.

Zdroj: MT