Budeme svědky hospitace hospitalizace?
Na ministerstvu zdravotnictví prý teď zkoumáním statistik zjistili, že nejčastějšími klienty nemocnic, kteří tráví čas na nemocničním lůžku, jsou v podstatě zdraví lidé, či dokonce jejich doprovod. Informoval o tom údajně tiskový mluvčí ministra zdravotnictví Vlastimil Sršeň a napsal o tom před svátkem věrozvěstů 4. 7. deník MF Dnes. Jde opět o jednu z dýmovnic, tedy překrývání podstatného dění nepodstatnými a různě účelově zkreslovanými podružnostmi? Aby se lid příliš neorientoval, co ve zdravotnictví problémem je, co není a co teprve bude?
Tedy na nemocničních lůžkách se nám prý z většiny „povalují“ zdraví lidé. Jako příklad jsou dány rodičky nebo matky nemocných malých dětí. Jejich pobyt v porodnici nebo dětské nemocnici by jen trošku lidsky uvažující člověk i chápal.
A jak to vidí lékaři z nemocnic, jejich primáři, přednostové klinik a ředitelé? Chovají si na lůžkách svých oddělení rekreanty a simulanty? Za více než třicet let práce na chirurgických a onkologických pracovištích jsem se s příliš zdravými lidmi na vizitách nesetkal. Byli to lidé nemocní, mnozí hodně nemocní, někteří smrtelně. Řadě z nich jsme léčbou následně zdraví naštěstí vrátili, některým nikoli, mnozí byli odkázáni na péči opakovanou. V drtivé většině všichni domů spěchali a smlouvali o každý den dřívějšího propuštění, a to i po velkých operacích a náročné léčbě. Rádi jsme zkracovali dobu hospitalizace na nezbytné minimum také proto, aby mohli být přijati pacienti další, čekající. Po celou dobu praxe jsem řešil problém nedostatku lůžek a udržení čekacích dob na přijatelné úrovni tam, kde to bylo možné. Pro akutní případy jsme ovšem vždycky museli místo na lůžku vytvořit i za cenu přistýlek a různých improvizací. Asi jsem dělal jinou medicínu, než o které ze statistik hovoří tiskový mluvčí ministerstva zdravotnictví. Ten o stavu medicíny pouze vypráví, podobně jako mnozí, kteří nás teď řídí nebo medializují tak, že možná i věří tomu, co říkají.
Mají‑li ovšem naši kormidelníci na ministerstvu zdravotnictví pocit či podezření, že pacienti jsou hospitalizováni zbytečně, nebo dokonce leží v nemocnicích za stovku navýšeného poplatku lidé zdraví, pak jsou nepochybně povinni ověřit své podezření a zjednat nápravu. Lze například jednou týdně vyrazit pro osvěžení na namátkovou návštěvu do té či oné nemocnice, projít vizitu a pozdravit pacienty, kterým se navíc při návštěvě ministra uleví, že je o ně i centrální zájem. Byla by to taková nová forma výrobní praxe, nepochybně i dobře medializovatelná. Pan ministr se jako lékař s jejich diagnózami a důvody hospitalizace seznámit může, jeho náměstci a mluvčí jako nelékaři pochopitelně nikoli. Ale pan ministr by jim nepochybně po své hospitaci hospitalizace svůj náhled na konkrétní stav sdělil, aby se těšili z výsledku nebo konali. A nalezne‑li (kromě oněch rodiček, bez jejichž přítomnosti se porod dítěte zajistit nedá, a maminek malých dětí na dětských odděleních) na nemocničních lůžkách v odděleních pro dospělé občany zdravé a hospitalizaci nevyžadující, bude to nepochybně na výměnu primáře i ředitele nemocnice. A je také povinností zdravotních pojišťoven jako správců veřejných prostředků, aby nehradily hospitalizace lidem zdravým a bez potřeby lůžkové péče. Pro všechny bude kontrola vizitou jistě motivující, jak už kontroly, vizity či přátelské návštěvy bývají. Chápu, jen najít na hospitaci hospitalizace čas mezi všemi těmi jinými zdravotními, nezdravotními i nezdravými kauzami, jako jsou causa CASA, rozepnutý IZIP, opravování oprav zákonů apod.
Bez dalšího kroku bude však tento výkřik z ministerstva o zdravých hospitalizovaných vnímán jen jako poplašná zpráva, stydlivé podezření na nekalé konání neznámých pachatelů nepěkných činů nebo další účelová dýmovnice vržená mimo směr hlavního útoku ofenzivního resortu.
Zdroj: Medical Tribune