Bez nemocnice v Sušici může jít o život

8 minut čtení 13. 9. 2019 Adéla Čabanová Vyšlo v titulu Medical Tribune

Jaké jsou vaše první kroky v pozici ředitele Nemocnice Sušice?

První věc bude, že trochu přestavím kancelář. Po mých předchůdcích to tady zůstalo v takovém tom starém stylu s velkou ředitelskou kanceláří, do které se vstupuje přes kancelář asistentky. V podstatě celé vedení nemocnice je schované ve svých kancelářích, což je zcela proti tomu, na co jsem zvyklý a co podle mě funguje. Takže v první fázi se přestěhuji do kanceláře asistentky a z ředitelny udělám zasedací místnost. V dalších fázích bych nejraději zbořil všechny zdi, které nás oddělují, aby celé vedení sedělo v jednom prostoru. Samostatné kanceláře jsou zabijákem komunikace a týmové spolupráce, což jsou věci, které zde budou muset začít fungovat, pokud máme nemocnici úspěšně restartovat. V kanceláři se člověk desetkrát rozmyslí, jestli má za někým jít, zaklepat, pozdravit a požádat ho o něco, zatímco ve společném prostoru stačí vstát a zavolat. Samozřejmě chápu, že musí existovat i místo, kde je klid, když se člověk zrovna potřebuje soustředit, ale to je řešitelné.

Kolik vám aktuálně chybí lékařů a kolik dalších zdravotníků do plného stavu?

Co se týče lékařů, momentálně nám na pozastaveném interním lůžkovém oddělení chybějí minimálně dva, na otevření JIP potřebujeme jednoho dalšího. Z důvodu poptávky v regionu plánujeme i rozšíření lůžek následně péče, takže i tam by se nám pomoc dalšího lékaře nebo lékařky hodila. Se středním zdravotnickým personálem na tom tak špatně nejsme, pokud však v blízké době znovu neotevřeme lůžkovou internu, může se stát, že lidé začnou odcházet, což nemůžeme připustit.

Jak chcete udržet stávající personál a získat další?

Jak jsem zmínil, v současné době je naším nejpalčivějším problémem nedostatek lékařů. Pevně věřím, že skoro všichni z těch, co tu zůstali, zůstanou i nadále. To však v žádném případě nestačí, musíme potenciálním zájemcům ukázat důvody, proč by měli přijít k nám. I když se to možná nezdá, těch důvodů je docela hodně. Nemocnice je nově zrekonstruovaná, co je jinde nadstandard, je u nás standard. Máme skvěle vybavená pracoviště i příhodnou polohu uprostřed zeleně. Nemocnici tvoří pouze dvě propojené budovy, takže nemusíme běhat po areálu sem a tam. Sušice je krásné město vybavené veškerou infrastrukturou, pro toho, kdo má rád přírodu a sport, je ideálním místem k žití. V neposlední řadě sázíme i na to, že si fungování nemocnice můžeme nastavit sami a do tohoto procesu chceme začlenit i nově příchozí tak, aby se jim tu dobře pracovalo a byli spokojeni. Samozřejmostí je, že nabízíme konkurenceschopné mzdové ohodnocení a to, že město je připraveno pomoci s bydlením. Co se týče vzdělávání, jsme domluveni s dalšími nemocnicemi tak, abychom příchozím lékařům mohli nabídnout rozvoj i v této oblasti.

Kolik odešlo lékařů a kolik dalšího zdravotnického personálu v poslední době v souvislosti s převodem nemocnice na město?

Převod na město nebyl důvodem k odchodu, lidi spíše štvalo, že to trvá tak dlouhou dobu. Na druhou stranu převod nemocnice s téměř dvěma sty zaměstnanci není něco, co se dá udělat přes noc, takže jsme se snažili vysvětlovat a prosili o trpělivost. Někteří nevydrželi, ale jednalo se o jednotlivce.

Jaké máte zadání od města? Co od vás jako ředitele očekává?

Zadání je jasné, mým úkolem je stabilizovat provoz nemocnice. V současné době na tom nejsme dobře jak z hlediska poskytované zdravotní péče, tak i z hlediska ekonomického. Město přislíbilo finanční pomoc na tento a příští rok, v dlouhodobém horizontu se musí nemocnice dostat do ztráty maximálně jednotek milionů korun nebo ještě lépe na nulu. To znamená, že si musíme udělat analýzu jednotlivých činností a procesů stejně jako výnosů a nákladů. Cílem je zefektivnit a zoptimalizovat provoz, aniž by to pocítili pacienti nebo byla zhoršena kvalita poskytované péče. Naopak se všichni nyní musíme soustředit na to, aby se u nás pacienti cítili dobře a odcházeli maximálně spokojeni. To není jen otázka kvality zdravotní péče, ale i způsobu jednání, pomoci a vlídného zacházení. Co se týče lůžkové interny, v době, kdy jsem byl angažován do funkce jednatele, se její obsazenost pohybovala někde kolem 75 procent, což je zásadní argument, proč by tu měla zůstat. Alespoň v minimálním počtu lůžek na stanici, což je dvacet.

Jak je na tom Nemocnice Sušice s vybavením a stavem budov?

Máme štěstí, že ještě neuběhlo mnoho času od kompletní rekonstrukce, takže do budov nás žádné zásadní investice nečekají. Otázkou je přístrojové vybavení. Začíná dosluhovat rentgen a v úvahách v souvislosti s dalším rozvojem se začíná objevovat pořízení CT.

Jak by měla vypadat sušická nemocnice za pět let, abyste byl spokojen?

Když jsem se poprvé začal o nemocnici zajímat, prošel jsem si mnoho článků a mnoho výročních zpráv nemocnic. Docela mne překvapilo, že jsou v republice nemocnice naší velikosti, které dokáží hospodařit se ziskem. A to při poskytování široké zdravotní péče nejen lukrativních specializací či úkonů. Takže důvodem ke spokojenosti by bylo mít nemocnici, která poskytuje občanům města a regionu to, co potřebují, a dokáže být ekonomicky alespoň v malém plusu.

Máte nějaký konkrétnější plán, jak dosáhnout kladného hospodaření?

Tady nechci zatím předbíhat, protože o těchto věcech zatím jednáme. V obecné rovině máme v plánu rozšiřovat poskytovanou péči. V první fázi budeme stavět na tom, co umíme a na co máme kapacity, v delším horizontu chceme poskytnout občanům to, co ve městě a regionu chybí, buďto vlastními silami, nebo spoluprací s externími odborníky.

Už jste absolvoval nějaká jednání se zdravotními pojišťovnami?

Jednali jsme jak s VZP, tak i s ostatními pojišťovnami. Do konce roku budeme přebírat smlouvy, které měl předchozí provozovatel, s přihlédnutím k aktuální situaci v nemocnici. Intenzivnější jednání zcela jistě proběhnou při sjednávání podmínek na příští rok.

Všeobecná zdravotní pojišťovna nedávno vyhlásila, že zvýší úhrady pěti nemocnicím v odlehlých regionech, které považuje za nezbytné pro zajištění dostupnosti péče. Jsou to nemocnice v Jeseníku, Šumperku, Znojmě, Novém Městě na Moravě, Rumburku. Jak vnímáte nezbytnost sušické nemocnice ve vašem regionu?

Se zástupci VZP jsme důležitost naší nemocnice pro region probírali a pevně věřím, že stojí na naší straně. Staráme se o spádovou oblast s přibližně 40 000 obyvateli, jejichž počet se v turistických sezónách zhruba zdvojnásobí. Nejbližší nemocnice jsou Klatovy a Strakonice. Třeba z Modravy je to jak do Klatov, tak i do Strakonic asi 60 kilometrů. Pokud vezmeme v úvahu zhoršené jízdní podmínky, může v některých okamžicích jít doslova o život. Už teď mám zprávy o tom, že kapacita Klatov ani Strakonic není nafukovací a umístění pacienta s akutními problémy se někdy stává mírně řečeno oříškem. Proto doufám, že ani naše nemocnice nezůstane bez pomoci.

Jak se cítíte ve zdravotnickém prostředí?

Abych byl upřímný, ze zdravotnického prostředí jsem mírně řečeno trochu rozpačitý. Připadá mi, jako bych se vrátil pár desítek let zpět v čase. Na druhou stranu jsem potkal obrovské množství fajn lidí, zejména těch, kteří působí v první linii styku s pacientem. Jejich práce a nasazení si vážím a patří jim za to obrovský dík. Funkci ředitele beru jako pomoc pro město a pomoc mému kamarádovi Pavlu Haisovi (druhý jednatel městské společnosti Sušická nemocnice, radní Sušice, lídr místních Pirátů, podnikatel v telekomunikačních službách, pozn. red.), který má převod nemocnice na město na starosti.

Považujete to, že se zdravotnictvím dosud nemáte profesní zkušenost, za svůj handicap?

To, že nepřicházím z oblasti zdravotnictví, za svůj handicap nepovažuji, právě naopak. Zdá se mi, že je třeba nového úhlu pohledu, aby věci začaly lépe fungovat. Mou asi největší zkušeností je založení dvou vlastních firem, kde jsem se naučil, jaké to je, když se člověk musí spoléhat pouze na sebe nebo druhého společníka. Za každé rozhodnutí nesete plnou zodpovědnost s tím, že do toho jdete naplno a riskujete peníze vlastní i peníze své rodiny. Kromě toho jsem si prošel několikaletou praxí u dvou velkých IT korporací – Oraclu a Microsoftu. V nich jsem se naučil, že když se chce, všechno jde, důležité je komunikovat a nesoustředit se na problémy, ale na jejich řešení. Kromě toho jsem si přinesl z těchto firem zkušenost, že mezilidské vztahy a fungující tým jsou pro úspěch firmy stejně důležité, ne‑li důležitější než pevně nastavené procesy a cíle. Věřím, že tyto zkušenosti jsou přenositelné a pomohou mi nemocnici v Sušici nejen znovu restartovat, ale i dál rozvíjet. Samozřejmě, že to není jenom na mně, doufám v pomoc všech zaangažovaných, ať už jsou to mí noví kolegové v nemocnici, nebo další lidé, kterým na dalším osudu nemocnice záleží.