Ani čehý, ani hot aneb Hlavně si nelhat

Zdravotnictví, má‑li být klidné, efektivní a stále neobtěžovat turbulencemi, musí být podobno disciplinované, dobře vedené, přiměřeně živené armádě. Armádě pro boj s nemocemi i emocemi v míru, pro záchranu raněných za války. Jen v této podobě může být vnímáno jako nezvlčilé, transparentní a ekonomicky udržitelné. Nikoli v armádě zdivočelé, plundrující, rozprášené, bloudící, dezertující.

Zdánlivý liberalismus a rozvolnění pravidel se ve zdravotnictví vždy brzy zvrhne v diktaturu kšeftařů, parazitů a byrokratů nad pacienty i zdravotníky. Peněz je ve zdravotnictví příliš mnoho, aby tomu tak nebylo, příliš málo, aby trvale uspokojilo všechny nenasytné a mlaskající. Pod tlak se ve svých nárocích dostávají jen nemocní a zdravotníci.

Zdravotnictví však nemocní a zdravotníci nezlobí. Zlobí třetí stav. Zdravotnictví prý potřebuje hlavně peníze. Ani vlastně nevíme, jak moc. Zdravotnictví však potřebuje hlavně strukturu. Mnozí víme, jak moc. Potřebuje především nelhat si, neřešit nepodstatné a konečně si odpovědět na otázky, které mnozí neradi slyší. Nezasvěcení a ani mnozí zasvěcení ovšem ani netuší, že ony otázky existují.

Zvykli si na ono světácké „no comment“ a rozcestími se pohybují náhodně metodou pokusu a omylu nebo vpravo či vlevo podle větru. Pokládejme však otázky stále dokola, než se odpovědi najdou. Bez odpovědí se neobejdeme a budeme jen reformovat reformy reforem.

. . .

A co především by nás mělo zajímat?

Víme, jak směsný (či směšný) systém financování zdravotnictví v ČR provozujeme? Vyhovuje nám? Máme vůbec vůli ho měnit? K jakému modelu?

Chceme a umíme definovat síť zdravotnických zařízení garantovaných na bázi povinného zdravotního pojištění (zdravotní daně)? Je v něm prostor pro zařízení negarantovaná a zbytná?

Zavedeme u nás také privátní medicínu, nebo si na ni budeme dále jen hrát vlastnictvím cihel a přístrojů při krytí jejich provozu a nároků ze stejných veřejných zdrojů?

Budou pravidla pro zdravotnictví hrazené z veřejných prostředků pro všechny zřizovatele stejná, nebo různá jako dosud?

Má stát usnadňovat hospodaření osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) úlevami právě ze zdravotního pojištění, tedy na úkor financování zdravotnictví?

Má stát platit za své pojištěnce (děti a důchodce) čtvrtinu ve srovnání se zaměstnanci a polovinu ve srovnání s OSVČ?

Je lépe dále zvyšovat náklady na zdravotnictví v odvodech nebo poplatcích a příplatcích?

Víme, o jakou částku potřebujeme příjmy do zdravotnictví zvýšit či pravidelně valorizovat a proč? Má to být hlavně starostí pacientů, zdravotníků, pojišťoven, resortu či politiků?

Čím nahrazujeme a nahradíme rozbité oborové řízení medicíny? Máme filtry nesprávného a zbytného?

Je odborná kvalifikace lékařů soukromým, nebo veřejným zájmem? Má být přístup k ní usnadňován, nebo zatěžován bariérami?

Které z uvedených otázek zodpoví a vyřeší současná reformace? Nepřidá na chaosu?

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune