Anesteziolog: D-O může odstartovat očistnou kúru našeho zdravotnictví

Rozhovor

Ostrava - V devadesátých letech léčil Lubomír Šmuk pacienty v rakouské nemocnici. Forma protestu českých doktorů s názvem Děkujeme, odcházíme se mu ale příliš nelíbí.

Proč jste odešel léčit do Rakouska?

Původně jsem chtěl emigrovat. Dusila mě nesvoboda totalitního systému, hlavně jsem si přál dělat pořádnou medicínu za pořádné peníze. Chtěl jsem vyzkoušet něco zajímavějšího, naučit se jazyk, v tehdejším Československu mi vadily technická (ne)vybavenost nemocnic i příšerný přístup k pacientům. Byly v tom i finance, protože jsem ve svých sedmadvaceti letech bral čistého okolo šestnácti set korun. S tímto platem se i tehdy dalo těžko vyjít, natož si pořídit třeba byt. To rozhodnutí ve mně uzrálo asi dva měsíce před sametovou revolucí. Odešel jsem ale až poté, co se otevřely hranice.

Kde jste začal pracovat?

Začal jsem v malé, nové a perfektně vybavené nemocnici v rakouském Lilienfeldu, asi třicet kilometrů od známějšího města St. Pölten, která byla schopná poskytovat veškerou péči jak po stránce interní, chirurgické, tak i porodnicko- gynekologické.

Jaké byly vaše první zkušenosti s rakouským zdravotnictvím?

Na počátku mě brali jako gastarbeitera s podprůměrným platem, teprve až si ověřili, že i na "východě" člověk může získat slušné vědomosti, mě přijali za kolegu.Apo čtyřech letech jsem se vypracoval na vrchního lékaře institutu pro anestezii a pooperační péči. Plat sice nic moc, ale ve společnosti byla cítit úcta k lékařskému stavu jako takovému. A nebyla jen jednostranná - veřejnosti k lékařům-, nýbrž vzájemná.

Myslíte, že ten vzájemný vztah lékař- -pacient se u nás už také vytvořil?

Přístup k pacientům, jaký byl za socialismu, se podle mého táhne českým zdravotnictvím jako červená nit stále. Neříkám, že se u nás všichni zdravotníci chovají špatně, ten systém je špatný. Protože dělá z pacienta svoje příslušenství. Jak je možné, že stát si ode mě vezme peníze za povinné zdravotní pojištění, a pak ho přerozděluje, jak ho napadne? Chybí u nás jednoznačně svoboda volby lékaře, zařízení či léčebné metody a možnost rozhodovat o tom, co já s těmi svými penězi opravdu chci udělat.

Jak se díváte na akci Děkujeme, odcházíme?

Podle mě je největší chyba, že se celého problému chytily odbory, a příliš akcentovaly jenom jednu jeho stránku - mzdy. Nelíbí se mi její forma, provedení, strašení pacientů, nelíbí se mi, že se jí neúčastní celé zdravotnictví. Myslím, že akce existující propast mezi pacientem a lékařem ještě více prohloubí.

Dovolím si typicky česky namítnout: Vám se to kecá, když už jste si venku nahrabal

(smích) Začínal jsem s podprůměrným platem, až jsem se osvědčil, tak jsem se dostal na rakouský průměr. Teprve když jsem vykonával funkci vrchního lékaře a učil mladší kolegy, dostal jsem slušně zaplaceno - to znamená i se službami jsem měl asi dvouapůlnásobek průměrného rakouského platu. Když to srovnám s dnešními padesáti tisíci korunami, které čeští nemocniční lékaři se službami mají, tak se jejich kupní síla rovná zhruba tomu, co já jsem měl před patnácti lety v šilincích. Také jsem si myslel, že si přivezu domů bůhví kolik peněz, ale brzy jsem zjistil, že bohatý opravdu nejsem.

Zažil jste v Rakousku podobný protest lékařů?

Prožil jsem tam také obdobnou stávku. Byla ovšem mnohem méně nátlaková. Lékaři jen nosili černé pásky na paži. To stačilo, mělo to úspěch.

Čím to bylo? Mnozí čeští lékaři tvrdí, že vyzkoušeli už všechno, že takových symbolických protestů u nás už bylo hodně, a nic se nedělo.

Protože to v Rakousku mělo celospolečenskou podporu. Lékaři dobře vysvětlili veřejnosti, o co jim jde, a šlo jim tehdy skoro o totéž. Pro politiky bylo nepřijatelné, nepříjemné, když se jich voliči ptali: Jak to, že tu chodí doktoři s páskami? Nám se to nelíbí, tak to nějak řešte. Do českého zdravotnictví natekla spousta peněz, hodně se jich ztratilo za předražené zakázky, a pořád to pokračuje. Jak je možné, že jsou u nás snad nejdražší léky v celé Evropě? Myslím si, že systém zdravotnictví v podstatě dvacet let každému vyhovoval. Kdyby se lékařská komora a odbory snažily ten systém změnit tak, jak tvrdí, tak to tu vypadá jinak. Ptám se: Proč se do akce Děkujeme, odcházíme nezapojili všichni lékaři a sestry?

Co by tedy podle vás mohlo situaci změnit?

Je nutné vyvinout celospolečenský tlak na změnu celého zdravotně-pojišťovacího systému tak, aby se pacient-pojištěnec konečně stal klientem. Pak si na sebe zdravotníci i pojišťovny vydělají a nemocní budou spokojeni. O tom se stále jen mluví, ale nic se pro to neudělalo. Klient by měl rozhodovat o tom, co se děje s jeho penězi, a mít možnost to kontrolovat.

Nejen stát a státem určené zdravotní pojišťovny. Když má člověk nějaký právní problém, tak si vybere advokáta.Vpřípadě jeho zdraví by ho takto měly zastupovat zdravotní pojišťovny, které si ale sám zvolí podle toho, co mu nabídnou, podle jejich zdravotně-pojišťovacích plánů šitých na míru. Tyto plány by měly mít možnost nabízet i komerční pojišťovny, stejně jako by pacient měl mít možnost nebýt zdravotně pojištěn se všemi možnými důsledky, které s sebou tato volba přináší.

Může výzva Děkujeme, odcházíme přinést i něco pozitivního?

Mohla by ukázat, že v našem zdravotnictví je doktorů dost.

Těm, kteří skutečně odejdou do zahraničí, může přinést nové vědomosti a možnost srovnání.Ataké může ukázat, že není možné a ani nutné mít v každém malém městě vzdáleném od sebe pár kilometrů špičkově vybavenou nemocnici se špičkovým personálem.

Politici udělali velmi nerozumnou věc, když lidem tloukli do hlav, že je pro ně nejlepší, když za každým rohem bude stát doktor a sestra. Dneska přece už dávno není doba, že by se do špitálu nemohli nemocní dopravit - máme jeden z nejlepších záchranných systémů v Evropě, snad každý má auto, a když ne, tak jeho soused, velmi dobře funguje i veřejná doprava. Je prakticky vyloučeno, že by se člověk nedostal včas do nemocniční péče. A doufám, že tato výzva alespoň signalizuje začátek jakési očistné kúry našeho zdravotnictví.

Opavský a Hlučínský deník, MIRKA CHLEBOUNOVÁ

---

Lékař Lubomír Šmuk pochází z Ostravy, vystudoval medicínu v Olomouci. V devadesátých letech pracoval deset roků v rakouské nemocnici. Přitom se oženil a také rozvedl. Nyní pracuje jako anesteziolog na pražské klinice plastické a estetické chirurgie MedicomVIP a v Beskydském rehabilitačním centru se zabývá celotělovou terapií chladem.

Zdroj: Opavský a Hlučínský deník