Anabáze po systému on line.....pro futuro ?

Přečetl jsem si nedávno kdesi docela zajímavé pojednání o tom, že zhruba v roce 2027 se naše země stane již zemí s převahou seniorů. To znamená, že na jednoho důchodce budou jen dva pracovně aktivní občané, statisticky řečeno v žertu, kdyby se o tak vážné věci dalo žertovat.... " včetně dětí, kojenců, batolat a nedonošených..."

Tak jsem začal více poslouchat své pacienty, dnes klienty VZP ve věku kolem 80 let.

Ti aspoň mají šanci, že už zde v těch létech mezi námi snad nebudou. Takový starší člověk je samozřejmě slabý, obtížně se orientuje a nemá ani dosti odvahy, aby se postavil bezpráví, které se mu děje.

I stalo se následující. Babička dostala kruté bolesti mezižeberního nervu a protože je už v tom věku poněkud emočně labilní, tak v čekárně u praktického lékaře zřejmě poněkud více nahlas naříkala. Lékař se příliš s paní nebavil, určil dg.jako netypickou AP, zavolal sanitku a babička se ocitla na interním žurnále.

Nikdo se jí na nic neptal, nikdo jí nic nevysvětlil, uložili ji na lůžko a byla ponechána svému osudu. Nevím, opravdu nevím a nechápu, jak je možné člověka bez jeho souhlasu u nás nechat odvést k hospitalizaci na internu a navíc s diagnosou, která je naprosto nesmyslná.

Jen kdyby to fungovalo tak, že její lékař, rodinný lékař, svou pacientku, kterou má v registraci opravdu zná a musel by proto vědět, že babička žádnou srdeční chorobou netrpí, nýbrž v anamnéze má recidivující neuralgie interkostálního nervu....

Nikoliv tak u nás, kde v ordinaci multi level office "Mojeambulance" někde v hypermarketu najdete každý den jiného anonymního bílého otroka obvykle těsně po promoci, nebo zapomenutého zoufalce, který se včas nestihl proklikat do centrálního registru IPVZ.

Babička musela přece něco podepsat, musela být někým kontaktována minimálně verbálně. Ovšem chtějte po člověku, který má šokující bolesti, aby spolupracoval...

... Kdo to nezažil, nepochopí a ne tak, aby rozuměl tomu, co se kolem něj děje, že ?

A teď střih...... přijde si jakýsi starý pán, který si říká pan ministr, státní úředník, také již věkem spíše ctihodný, s myšlenkou, že svobodní, plně orientovaní a lucidní pacienti, zodpovědní za své zdraví a život, laici, mladí, staří - "klienti", si budou moci svobodně vybírat lékaře, standardy, nadstandardy, apod.

Bláboly ? Nikolivěk. Jak to asi bude v praxi vypadat, si většina z nás již dokáže barvitě představit. Politik má ovšem představivost omezenou svým volebním obvodem a vždy přežvykuje to, co mu strana předloží do žlabu....

Zdravotníci v tom nadějném systému vás budou šibovat z místa na místo, náhle se ocitnete na lůžku mezi osmi podobně postiženými a desorientovanými spolutrpícími a při všem tom trápení se čerta starého budete starat, zda ležíte v nadstandardním , či standardním pokoji, že tam hraje televize a že si můžete jídlo vybrat z bohatého , či ubohého jídelníčku.

Vaše bolesti nikdo nebere vážně, nedostanete žádné léky, maximálně vás napojí na infusi, tím se přece nikdy nic moc nezkazí....

...A mezitím nastane noc.

Ostatní babičky vedle spokojeně, nebo po maximální dávce hypnotika omámeně chrápou. Babička, bolestí bez sebe, samozřejmě spát nemůže, začne sténat, možná opět poněkud exaltovaněji, než by se komusi zdálo běžné, protože tohle opravdu už vydržet nelze. K tomu všemu jí unisono hroší chrápání zdrogovaných sousedek v utrpení ještě přispívá měrou vrchovatou.

Takže sloužící sestra, která je na oddělení v noci jedna na padesát pacientů, zavolá sloužícího lékaře. Ten usoudí, že babička "není únosná pro otevřené oddělení", zavolá psychiatrické konsilium a milá neúnosná pacientka se o půlnoci, byvše převezena v županu na kolečkovém křesle podnapilým zřízencem, ocitne zčistajasna na uzavřeném psychiatrickém oddělení, což si uvědomí až poté, co ji uzamknou do síťového, kleci podobného lůžka.

Na její námitky opět nikdo nereaguje. Nesmělý dotaz, jak se do rána dostane na záchod, odbude sestra cestou ze dveří slovy "klidně to udělejte pod sebe."

Nad ránem to opravdu musí udělat když se nikoho nedovolá a následujícího dne je teprve vysvobozena z otěží našeho veřejného solidárního zdravotního pojištění, vysoce to moderního a panevropského systému rakouského, či holandského typu, na svobodu, když si pro ni přijede rodina.......

Že se vám to zdá přitažené za vlasy a nereálné ? Taky jsem si to myslel, než mi tento příběh vyprávěla moje čtyřiaosmdesátiletá maminka. Ano, je sice poněkud silně emočně labilní, trpí m.j. na opakované neuralgie mezižeberního nervu, ale srdce má jak zvon. Nicméně do evropsko-unijních zdravotnických tabulek se jaksi nevejde.

Statisticky řečeno, už je tady přesčas, protože ženy se v této zemi mají dožít podle ouředního mustru statistiky prověřeného, v průměru nějakých 81 let ....

No, takže pokud mne v jejím věku a ještě k tomu jako lékaře potká něco podobného, tak to je opravdu už lepší raději zemřít mlád, silen a zdráv.... !!?

Co vy na to, dědku, docente ?

---

MUDr.Tomáš Rozsíval
Opava

www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz