Akreditace v ambulancích: Budou mě učit mýt ruce?
Zdravotník možná díky správně popsaným flaštičkám nezamění pacientovi omylem léky. Ale má před sebou další noční službu, protože ho kvůli nedostatku lékařů či sester nemá kdo vystřídat. Unavený lékař či sestra pak snadno udělá chybu. Takže kdepak je ta bezpečnost?
„Stále častěji jsme svědky toho, že pro personál zdravotnických zařízení je důležitější splnit postupy nařízené akreditačními standardy, než vlastní pomoc pacientovi,“ říká viceprezident ČLK Zdeněk Mrozek.
Ministerstvo zdravotnictví nyní navrhuje, aby certifikáty kvality měly také ambulance. Rozhodnutí zapojit se do akreditací by bylo dobrovolné a pojišťovnou prý finančně oceněné.
„Stejně jako v akreditované nemocnici, je ambulance již v rámci procesu přípravy motivována k řadě opatření ke zvýšení kvality a bezpečí. Výsledkem procesu akreditace je pak dosažení standardu, který zvyšuje nejen kvalitu péče a bezpečí pacienta, ale také efektivitu činností a organizační úroveň ambulance, což se může projevit i v příjmové oblasti,“ tvrdí MZ.
Většinu lékařů, které redakce MT oslovila, tento ministerský nápad nenadchl. Naopak. Už dnes musí každá ambulance projít řadou kontrol různých úřadů - povinné ověřování fungujících přístrojů, hygiena, školení bezpečnosti práce, protipožární ochrana a podobně. „Co by mně asi učili? Mýt si správně ruce?“ ptá se oční lékařka MUDr. Ludmila Říhová.
Někteří lékaři otevřeně říkají, že akreditace jsou především byznys pro agentury, které je zajišťují. V Německu stojí tříměsíční akreditační procedura všeobecné praxe od 1700 EUR bez daně.
DÁLE ČTĚTE:
Jaký smysl by měly akreditace v ambulancích?
Iva Bezděková, www.tribune.cz
Zdroj: www.tribune.cz