7+7 omylů dne 7.7., anebo tisková konference ministra zdravotnictví

O tiskové konferenci pana ministra dne 7.července se v nedávných dnech napsalo již hodně. Tisková zpráva, které originál je k dispozici na stránkách ministerstva zdravotnictví (na MT ZDE) je však velmi výpravná ve svých detailech a zaslouží pečlivější pozornost. Zkusme se nyní podívat, jak její jednotlivé části odpovídají realitě...

„Chci změnou zákona dosáhnout transparentního a úsporného systému úhrad zdravotnických prostředků...“

Omyl první

Hovořit o transparentním systému v situaci, kdy transparentní není už ani jeho příprava, je trochu podivné. Zatímco v minulosti jsme zažili na ministerstvu zdravotnictví velmi otevřený proces tvorby vyhlášek a zákonů, nové vedení ministerstva od tohoto principu upustilo. Od nástupu současné garnitury na MZ se na téma úhrady zdravotnických prostředků nic neukazuje, nediskutuje. Odborná veřejnost nedostává nic než fráze a vágní východiska a samozřejmě chválu, jak to všechno bude úžasné, jak ušetříme a jak všichni pacienti budou mít všechno, co potřebují. Nikdo mimo ministerstvo však ještě neviděl ani řádek, jak bude konkrétní návrh vypadat.

„...který bude odolný tlakům výrobců a distributorů ...“

Omyl druhý

Z tohoto tvrzení by se dalo vyvodit, že současný systém úhrad není “odolný vůči tlakům výrobců…”. Tlak výrobců a dodavatelů je ve skutečnosti takový, že v citovaném materiálu na tiskové konferenci podle dat ÚZIS za poslední uvedené roky 2011 - 2013 v ambulantních prostředcích náklady klesají, v nemocničních jsou v roce 2013 nižší než v roce 2009. Pan ministr nejspíš vymezovat vůči výrobcům zdravotnických prostředků. Soudím však, že z pohledu pacientů i systému by byl vhodnější spíše partnerský přístup k zástupcům průmyslu.

„...a zabezpečí zdravotnické prostředky dostupné všem příjmovým skupinám ...“

Omyl třetí

Koncept plně hrazené základní varianty ZP s tím, že vše ostatní bude s doplatkem, jde přesně opačným směrem. Zatímco dnes by se dalo říct, že 80 až 90 % potřeb pacientů ve vztahu k zdravotnickým prostředkům (v ambulantní péči) je pokryto ze zdravotního pojištění, při úhradě pouze  “základní varianty” to bude možná jen 10 až 20%. Příkladem může být výsledek nedávno provedeného experimentu s číselníkem VZP, kdy se klasické krytí ran (například gáza, čtverečky apod.) dostalo v úhradě z cca 1 Kč na cm čtvereční na cca 20 haléřů na cm čtvereční, tak doplatky u konkrétního uživatele (pacient XY, 63 let, s vývodem střeva a píštělí v oblasti konečníku) se vyšplhaly ze 160 korun na měsíc až na 720 korun měsíčně.

„... tedy vždy v základní variantě hrazené ze zdravotního pojištění.“

Omyl čtvrtý

Pan ministr se plete, když si myslí, že ve zdravotnických prostředcích existuje “varianta základní”  a “varianta lepší”. Potřeby pacientů u stejné klinické situace jsou různé a na to, aby se pokryly, potřebují nemocní také různé zdravotnické prostředky. Což neznamená lepší a horší. Zúžením hrazení z pojištění na úroveň “základní varianta” (a to jsme se ještě nedostaly k tomu, jak se “základní varianta” určí)  omezí dostupnost zdravotnických prostředků pro pacienty, kterým nestačí “varianta základní”, avšak nepotřebují “variantu lepší” leč “variantu jinou”.

„Dosáhneme tak také výrazných úspor.“

Omyl pátý

Pokud se rozumí, že “my” jsou zdravotní pojišťovny případně stát, tak ano. “Dosáhneme úspor”. Avšak tyto úspory vytáhneme z kapes pojištěnců/pacientů. Pacientů, kteří sice nevědí, co by mohl být nadstandard, za který by si připlatili, ale určitě vědí, co dnes dostávají jako standard a do budoucna si to budou platit.

„Jen v  roce 2013 představovaly výdaje na zdravotnické prostředky téměř 28 miliard Kč.“

Omyl šestý

Na zdravotnické prostředky v ambulantní péči vynakládají pojišťovny asi 6 miliard, s klesající tendencí od roku 2011, až pokud jsou data k dispozici. V penězích vydávaných na zdravotnické prostředky jako zvlášť účtovaný materiál v nemocnicích zdravotními pojišťovnami jsou vsak skryté ony pověstné zpětné bonusy nemocnicím. Z uváděných 17 miliard za zdravotnické prostředky ZUM dostanou výrobci hrubým odhadem asi 60 %, tedy něco přes devět miliard. Zbytek jsou příjmy nemocnic v důsledku toho, že mnohé nemocnice fakturují pojišťovnám částky v číselníkových cenách, nikoli částky, za které reálně nákupy zdravotnických prostředků realizovaly. Do výčtu 28 miliard asi pan ministr zahrnuje doplatky na zdravotnické prostředky v ambulantní sféře. Avšak z tohoto ministerstvem odhadovaného čísla není zjevné, zda jde o doplatky za částečně hrazené pomůcky, anebo za nehrazené. Tato částka doplatková se při zamýšlené reformě samozřejmě navýší.

„Při plánovaném poklesu úhrad po změně předpokládám úsporu kolem 4 miliard ročně, “ vysvětlil očekávané efekty ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Zákon bude jasně definovat kompetence při stanovování úhrad zdravotnických prostředků ze zdravotního pojištění. O jejich výši bude u každého zdravotnického prostředku rozhodovat Státní ústav pro kontrolu léčiv ve správním řízení.“

Omyl sedmý

Jak bude doopravdy SÚKL rozhodovat o “výši úhrady každého zdravotnického prostředku”, to budou všichni se zájmem sledovat. Zdravotnických prostředků je totiž 4x více než léčivých přípravků a s revizemi úhrad léků ve správním řízení je SUKL několik let pozadu již dnes. Na zúřadování obsáhlé agendy zdravotnických prostředků tak bude nutné výrazné personální posílení, obrazně řečeno postavit asi dva další SÚKLy, což předpokládané úspory dosti sníží.

„Efektivitu zaručí to, že SÚKL bude srovnávat ceny referenčním systémem. Reference o ceně získá SÚKL z databází států EU ...“

Omyl osmý

Databáze států EU o úhradách nebo ještě lépe cenách zdravotnických prostředků neexistují. Pokud věří pan ministr na referencování, mohl tak jít příkladem již za svého působní v FN Ostrava při nákupu CyberKnife. Jak jsme se dozvěděli z médií, tak CyberKnife v Ostravě stál asi dvakrát tolik, co na západ od Stříbra. Možná ne úplně dvakrát….

„... a vyjednávací hladinou pro cenu konkrétního ZP bude nejnižší cena dosažená v konkrétním státě EU. Zdravotnické prostředky budou rozděleny do úhradových skupin, přičemž v příloze zákona bude definován přehled skupin s nárokem na plnou úhradu. Předpokládám, že tato norma nebude po chuti některým výrobcům a distributorům zdravotnických prostředků, protože jim znemožní umělé navyšování cen.“

Omyl devátý

“Umělé navyšování cen” je mýtus z ranku televizní věštírny. Při dnešním několikanásobném stupni regulace je jakkoli odůvodněné navyšování cen pro distributory zbožným přáním. Přitom by skutečně bylo co navyšovat. Dodavatelé absorbovali navýšení DPH kurzovní rozdíly, včetně intervence Česká národní banky.

„Už v minulosti se tito lidé pokusili prosadit přímo do zákona zafixování cen určených prostředků.“

Omyl desátý

To snad už není ani omyl, to je přímo hloupost. Návrh zákona o regulaci úhrad zdravotnických prostředků vznikal na ministerstvu zdravotnictví a byl předložen ministerstvem. Jde o úhradovou část mezitím již platného zákona o zdravotnických prostředcích, této úhradové části se dodnes eufemisticky říká “Sněmovní tisk 88”. “Tito lidé” - pan ministr je pečlivý ve formulacích, aby se vyhnul nařčení z pomluvy - tedy zástupci průmyslu se účastnili řádných pracovních schůzek společně se zástupci pojišťoven, odborných společností a dalších dotčených organizací. Z těchto schůzek jsou k dispozici sáhodlouhé zápisy, místy v podrobnosti až stenozáznamů.

V návrhu zákona o úhradách nebyly “zafixované ceny”, ale nárokové limity pacientů na konkrétní skupiny zdravotnických prostředků. Tedy zafixování hladiny nároku pacienta s tím, že dodavatelé musí soutěžit svou kvalitou o přízeň pacientů a předepisujících zdravotníků.

Omyl jedenáctý

S předchozím tvrzením souvisí i další omyl pana ministra. “Tito lidé” nic nezkoušeli prosadit. Tato fixace úhradového, či chcete-li nárokového limitu, je součástí zákona 48 o zdravotním pojištění v jeho příloze 3C již 17(!) let. Mnozí z “těchto lidí” tou dobou byli ještě studenty anebo o zdravotnických prostředcích neměli ani ponětí.

„Očekávám tedy napadání našeho plánu ze strany lobbistů některých firem a jim nakloněných médií.“

Omyl dvanáctý

Lobbisté nemají nakloněná média. Usilují o pozornost médií věcnou argumentací, srozumitelností, věrohodností a - pokud zadaří - třeba důvtipem.

„Považuji proto za nutné zopakovat, že vše se děje v zájmu zajistit pacientům adekvátní ceny a vždy minimálně jeden plně hrazený zdravotnický prostředek ve skupině tak, aby se lidé nemuseli obávat, že nebudou mít peníze na potřebné zdravotní pomůcky.“

Omyl třináctý

Tohle už snad ani nelze považovat za omyl. Zůstává záhadou, co je motivací ke změně, v jejímž důsledku bude mít pacient v budoucnu místo nynějších více hrazených zdravotnických prostředků, jen jeden hrazený ZP v každé skupině. Dnes se pacienti přímo neobávají, že nebudou mít peníze na zdravotní pomůcku, ale při jakémkoli podrobnějším zhodnocení avizovaných změn k tomu důvod mít začnou. (viz výše)

„Jde o systém, který se osvědčil v případě léčiv a není důvod ho neaplikovat také na zdravotnické prostředky,“ doplnil ministr Němeček.“

Omyl čtrnáctý

Systém úhrad léčiv se tak výborně osvědčil, že na stejné tiskové konferenci pan ministr oznamoval, že bude novelizovat úpravu léčiv tak, aby zdánlivě ztížil re-exportérům jejich zavedené bydlo. K tomu je třeba dodat, že každý přípravek bude muset projít správním řízením, které se díky účastníkům může prodlužovat o měsíce až roky, jak jsme toho svědky v oblasti léčivých přípravků. Zdravotnické prostředky však mají mnohem kratší výrobkový a inovační cyklus než léky.

Po vyhodnocení způsobu a procesu tvorby nové úhradové regulace v oblasti zdravotnických prostředků, nelze než dojít k závěru, že pan ministr se už asi nepokrytě snaží „přihrát“ zásobování zdravotnickými prostředky nějakým jiným subjektům zcela nového typu. Nebo pouze  7.7. neměl úplně svůj den?

MUDr. Miroslav Palát, MBA, prezident CzechMed

Zdroj: CzechMed