17. listopad 2011 a dé ja vu

Je tady sváteční 17. listopad roku 2011, máme reformní pravicovou vládu, která nám ordinuje utahování opasků, a já cítím nepříjemné mrazení v zádech, které ovšem není způsobeno ranními podzimními mrazíky. Co mi to všechno jenom připomíná?

Aha, už vím.

Podobnou konstelaci jsme tady už jednou měli. Na mysli mi vytane vzpomínka na 90-tá léta minulého století, kdy se obdobná pravicová vláda jako dnes rovněž směle pustila do „odvážných škrtů“ ve veřejných výdajích.

Zdůvodnění pro to měla takové, že díky úsporným opatřením a reformě bankovnictví, průmyslu a zemědělství se životní úroveň občanů České republiky vyšvihne během několika let na úroveň západních zemí. Heslo „ Dohnat a předehnat!“ beze zbytku naplnil Viktor Kožený a pár dalších budovatelů světle modrých zítřků.

Česká republika v té době získala několik desítek miliardářů, o jejichž životní úrovni se pěti milionům pracujících ani nesnilo, a na druhé straně několikasetmiliardový státní dluh, který pravice věnovala na věčnou památku občanům této země.

Reformní změny probíhaly tehdy i ve zdravotnictví, jenom nebyly středem pozornosti jako dnes. A to z několika důvodů.¨

Jak jsem již uvedla, prioritou reformních snah byl bankovní sektor, průmysl a zemědělství, kde byly největší majetky a přebytky, které lákaly nenechavé zlodějské pracky polistopadových neobolševiků. Velkou privatizační rozkrádačku se ODS povedlo provést bez větších sociálních turbulencí díky tomu, že stále fungovaly veřejné služby.

Občané měli stále vysoce kvalitní a dobře dostupné zdravotnictví a mohli tak snadno a lehce podlehnout ideologii bezbřehého konzumu.

Plíživá devastace ale probíhala i uvnitř tohoto resortu, a sice devastace personální.

Díky politice ODS odešly z českých nemocnic stovky těch nejschopnějších a nejzkušenějších lékařů, mnohde se rozpadly léta budované zdravotnické týmy a místy docházelo k uzavření pracovišť nebo i celých nemocnic, což ODS vydávala za úspěch reforem a důsledek zefektivnění systému.

Vysokou úroveň zdravotnických služeb ovšem dosahoval stát na úkor platů lékařů, sester a ostatního zdravotnického personálu, a za cenu nehorázného porušování zákoníku práce v nemocnicích.

Pamatuji si, jak nám management a vedoucí pracovníci neustále kázali o tom, jak máme být trpěliví a otrocké podmínky snášet, protože kdo vydrží, bude lízat smetanu. Tak jsem se jako řada dalších také na více než 10 let uskrovnila, smířila s nuzným platem nemocničního doktora a cimrou na ubytovně o rozloze 4x4 m. Jednak proto, že hypotéky byly v té době pro lékaře vzhledem k jejich výdělkům prakticky nedostupné a pak mne doma učili, že se nemají dělat dluhy a žít jenom tak, na co mám a na co si vydělám.

Jako ručitele ale banky lékaře akceptovaly. Jednou jsem byla jedním ze čtyř ručitelů, které potřeboval lékařský pár z řad mých kolegů pro získání úvěru na byt 2+1, a na tu trapnou a ponižující proceduru asi nikdy nezapomenu.

Nyní jsme ovšem v  situaci, kdy majetky a přebytky jsou rozkradeny a jde se na podstatu.

Dnes čelíme útoku na sociální stát. Finanční skupiny provázané s politiky .už nerozkrádají půdu, fabriky a banky, ale chtějí si zprivatizovat veřejné služby a tunelovat daně, které státu povinně odvádíme.

Škrty ve výdajích na zdravotnictví budou znamenat, že lidé budou platit více a více za méně a méně péče a zdravotníci budou nuceni pracovat více a více za méně a méně peněz.

Devadesát procent občanů se má uskrovnit proto, aby kořistnické privatizační tlupy mohly nikoliv demokraticky, ale „manažersky“ ovládat veřejné finance a legálně je odklánět na svoje konta v tichomořských ostrovech.

Samozřejmě, že koaliční pimprlátka budou tvrdit, že dělají vše pro dobro občana a z odpovědnosti před řeckou cestou. Pan ministr Heger bude dělat smutné psí oči a kňourat, jak stát nemá peníze na zaplacení těch, kteří se starají o nemocné.

Bude chlácholit lidi báchorkami, že když se zavře pár desítek či stovek nemocnic a odejdou další stovky či tisíce lékařů, tak se vůbec nic nestane. Koneckonců, Češi jsou přece banda simulantů, pro které není lékařů a zdravotníků třeba. K jejich uzdravení bude z  rozhodnutí moudrého politika a úředníka zdravotní pojišťovny stačit klystýr.

V tomto duchu je nutno chápat zákon o prodloužení dojezdové doby RZP z 15 na 20 minut. Vláda ústy pana ministra Hegera tvrdí, že vlastně o nic nejde, protože i dnes jsou v ČR místa, kam se záchranka do 20 minut nedostane.

Pan ministr už ale neřekne, že s prodloužením dojezdové doby dojde také ke snížení počtu výjezdových míst RZP. Tam, kam dnes dojede „rychlá“ do 10 minut, dojede příště za 20 minut, kam se dnes dostane za půl hodiny se příště dokodrcá třeba za hodinu. Co bude takové prodlení znamenat v případě akutních život ohrožujících stavů si může každý domyslet sám a kdo podobnou situaci zažil, ví, že každá minuta je v tu chvíli dlouhá jako hodina.

Od příštího roku se díky zvýšené sazbě DPH zvednou ceny všech léků, zdravotnického materiálu, energií, vodného, stočného a tím veškerých fixních nákladů. Za stejný objem financí jako letos nebude tedy možno poskytnout stejný objem péče jako letos, jak bez uzardění hlásá pan ministr.

Nechá se očekávat, že nemocnice a zdravotnická zařízení budou odkládat plánované výkony, na které jim nevyjdou peníze, a pacienti proto budou muset vydržet čekat a trpět déle.

S tímto faktem se ovšem vláda vypořádala vskutku údernickým způsobem. Uzákonila čekací doby na operace a bude vymáhat jejich dodržování! Prostě poručíme větru, dešti.

Obdobně by mohla řešit současnou tristní situaci v dopravě tak, že namísto vybudování městských obchvatů zakáže dopravní zácpy ve městech a řidiče bude pokutovat za postávání v kolonách a blokování průjezdu městem. Mimochodem, cenu dálničních známek už vláda zvýšila, a to o 25% z nynějších 1200,-Kč na 1500,- Kč za rok.

A zatímco lékaře budou vládnoucí papaláši pokutovat a od občanů vybírat výpalné ve formě poplatků, dál budou vesele tunelovat zdravotní daň, tedy peníze nás občanů, určené na léčení.

Jestli jim na tohle naletíme, bude si koalice a její mafiánští sponzoři spokojeně mnout ruce, jak jim jejich záměr pěkně vyšel. Jak zase národ oblbli a oškubali.

Vzpamatujme se konečně a nebuďme pořád jako ovce. Nenechme se donekonečna ohlupovat a okrádat, nenaskakujme na stokrát ohrané finty, prázdné sliby a sprosté lži. Je na čase, abychom my občané začali táhnout za jeden provaz a spojili se proti těm, kteří se proti nám spojili už dávno. A tentokrát už nám nechtějí utáhnout jen opasky, ale i oprátky.

autor: MUDr. Maria Kortusová, soukromý internista a revmatolog

www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz