První inzulinová pumpa, která setrvale koriguje i hyperglykémie

Jak připomněl prof. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D., z III. interní kliniky 1. LF UK a VFN, o funkčním uzavřeném okruhu pro dávkování inzulinu diabetologové snili mnoho desítek let. Postupně se ho v určité podobě podařilo integrovat do praxe s příchodem glukózových senzorů, jejichž přesnost měření je v posledních letech srovnatelná s přesností glukometrů, nebo dokonce vyšší, a taktéž s vývojem rychle působících inzulinových analog. „Nová inzulinová pumpa od společnosti Medtronic ovšem představuje v léčbě diabetiků 1. typu další obrovský posun, protože dokáže automaticky, na základě nepřetržité predikce hladin glukózy, korigovat oba póly glykemického spektra – tj. riziko vzniku hypoglykémií, kdy zastaví výdej bazální dávky inzulinu, ale i hyperglykémií, kdy zajistí automatické podání korekčního bolusu,“ vysvětlil prof. Prázný. Samostatné úpravy ve výdeji inzulinu na základě potřeb nemocného provádí systém až 288krát denně, zhruba každých pět minut. „Před každým jídlem musejí pacienti s diabetem 1. typu složitě odhadovat, jaké množství sacharidů pokrm má a kolik inzulinu musejí aplikovat. Obtížné je to zejména pro dětské diabetiky, kteří jsou odkázáni na pomoc rodičů nebo jiných dospělých osob. I pro ně nová inzulinová pumpa představuje převratné řešení,“ konstatoval.

Snazší dosažení glykemických cílů

Prof. Prázný dále uvedl, že moderní diabetologie směřuje u pacientů s diabetem 1. typu k hodnocení kompenzace jejich onemocnění pomocí času stráveného v cílovém rozmezí (time in range, TIR, tj. 3,9–10 mmol/l). „Naší snahou by mělo být, aby nemocní dosáhli úrovně TIR minimálně 70 procent, což odpovídá glykovanému hemoglobinu asi 53 mmol/mol. Studie s novou pumpou pracující na principu umělé slinivky prokázaly, že to není cíl nereálný, protože TIR činil průměrně 76–78 procent, což odpovídá kompenzaci blízké horní hranici normy,“ upřesnil a dodal, že tato technologie by mohla být využitelná u širšího spektra diabetiků 1. typu. „Doposud jsme byli zvyklí indikovat inzulinové pumpy zejména pacientům, kteří byli hodně šikovní a pečliví, zkrátka těm, co se s nimi naučili dobře pracovat. Nicméně nový systém dokáže řešit i případné chyby diabetiků, například když si špatně spočítají sacharidy v jídle a aplikují nepřesnou bolusovou dávku. To znamená, že ho můžeme s výhodou předepsat i jedincům, kteří mají problém s kompenzací a nepravidelným dávkováním inzulinu. Pumpa s pokročilým hybridním uzavřeným okruhem by je částečně měla zbavit břemene, které je zatěžuje a stresuje, když musejí trávit několik hodin týdně managementem svého diabetu,“ nastínil prof. Prázný.

Edukace diabetiků ohledně použití nové technologie podle něj není zásadně odlišná a složitější, než je tomu u starších inzulinových pump. „Myslím si naopak, že s menším vypětím sil všech zúčastněných budou pacienti snáze dosahovat cílového pásma glykémií a budou mít lepší výsledky. V tom vidím opravdu velké plus,“ zdůraznil s tím, že díky propojení s cloudovou aplikací mohou diabetici v každém okamžiku sledovat, jak systém funguje, a v případě potřeby bezprostředně reagovat. Vzdálený přístup k daným informacím mohou mít i jejich rodinní příslušníci, ale také ošetřující lékaři, což mj. umožňuje kdykoli provést konzultace na dálku.

Investice do technologií se vrátí

A u kolika pacientů s diabetem 1. typu by tedy mohl nový systém najít uplatnění v každodenní praxi? Podle klinických doporučených postupů České diabetologické společnosti ČLS JEP, které byly vydány v loňském roce a jež jsou zaměřeny na využití moderních technologií, by měl mít inzulinovou pumpu a glukózový senzor každý diabetik 1. typu, který je ochoten je trvale používat. „Teoreticky bychom tu mohli mít až dvacet tisíc nemocných léčených pomocí systému s pokročilým hybridním uzavřeným okruhem. Nicméně v nejbližších letech reálně očekávám spíše postupný nárůst v nízkých jednotkách tisíc,“ komentoval prof. Prázný.

Náklady na nový systém podle něj nejsou nijak zásadně vyšší než u starších generací. „Musíme si uvědomit, že pacient dostává skutečně špičkovou technologii s přidanou hodnotou. V České republice máme to štěstí, že jsme se dokázali s regulátory a plátci péče dohodnout na tom, že moderní technologie mají v diabetologii své místo a že se investice do nich vyplatí. Ačkoli se zpočátku může zdát, že nejsou úplně nízké, protože například náklady na inzulinovou pumpu činí asi 100 000 korun za čtyři roky, na glukózové senzory zhruba 60 000 ročně plus k tomu musíme připočítat spotřební materiál, inzulin a podobně. Pokud jsou však diabetici dobře kompenzovaní a stráví více času v cílovém rozmezí, pak nemají tolik závažných hypoglykémií, nejsou tak často v bezvědomí s nutností hospitalizace, a především mají výrazně nižší riziko pozdních komplikací diabetu – nefropatie, retinopatie, neuropatie nebo kardiovaskulárního onemocnění již v mladším věku. To je něco, co v dlouhodobém horizontu přinese úsporu pro celý zdravotní systém. Bezprostředním benefitem pro nemocného je pak zlepšení kvality života, které se ekonomicky asi jednoduše vyjádřit nedá,“ uzavřel prof. Prázný.

Zdroj: MT