Přímá neurotizace oční rohovky je dostupná i pro české pacienty

Výkon, který byl doposud výsadou pouze zahraničních chirurgů, je založen na mikrochirurgickém přenosu senzitivních nervů z čela pacienta přímo do lemu oční rohovky bez potřeby použití nervového štěpu.

• Ve spolupráci s kým jste se na operaci připravovali?

Na výkon jsme se připravovali bezmála rok. Korneální neurotizace je totiž poměrně nová metoda, takže bylo nejprve potřeba nastudovat všechny možné používané postupy a na základě evidence‑ ‑based medicine vybrat cestu, kterou se vydáme. Od počátku jsme samozřejmě ve spojení s několika zahraničními chirurgy, kteří se touto metodou zabývají a kteří nám poskytli množství dobrých rad. Za všechny bych jmenoval profesora Gregoryho H. Borschela z kanadské University of Toronto a profesora Chih‑Hung Lina z Chang‑Gung Memorial Hospital Taipei na Tchaj‑wanu. Hned v začátcích jsme také začali spolupracovat s MUDr. Markétou Zemanovou z Oční kliniky v Bohunicích, poté se do týmu zapojil i MUDr. Petr Kus z oční kliniky naší nemocnice. Následně jsme metodu vyzkoušeli na kadáverech, za což velmi děkujeme MUDr. Marku Joukalovi, přednostovi Anatomického ústavu LF MU, který nám tuto část umožnil uskutečnit. Poslední fází byl výběr vhodného pacienta, jeho komplexní poučení, podepsání informovaného souhlasu a pak již mohl výkon úspěšně proběhnout.

• Jak dlouho už je tedy korneální neurotizace používána v zahraničí?

Metoda byla poprvé publikována v roce 2009 Terzisem. Více ji pak popularizoval právě profesor Borschel, který výsledky prezentuje již od roku 2017. Během této časové periody doznala technika nervového transferu mnohých modifikací, včetně nepřímé neurotizace za použití nervového štěpu n. suralis odebíraného z dolní končetiny. Na našem pracovišti jsme naopak využili techniku přímé neurotizace, tj. bez přenosu nervového štěpu. Z dosud publikovaných studií pak vyplývá, že po korneální neurotizaci došlo ke zlepšení stavu u více než 80 procent pacientů.

• Jak náročný výkon přímá neurotizace očí rohovky představuje a která část byla nejsložitější?

Operace se skládá z mikrochirurgické preparace supratrochleárního nervu, který probíhá podkožím v čele hlavy a jenž je následně přesunut pod oční víčko a spojivku horního víčka. Oční chirurg pak v další části provede tzv. tunelizaci spojivky očního bulbu a sešití nervových vláken do limbu rohovky. Stejně jako jiné zákroky v této oblasti vyžaduje tedy i korneální neurotizace větší časovou dotaci, obvykle několikahodinovou. Protože může mít výkon různé množství modifikací, pohybuje se délka operace od dvou do šesti hodin. Vše závisí na typu poškození a dostupnosti senzitivních nervů v oblasti čela.

Která část operace byla nejsložitější, se odhaduje jen těžko. Obecně je v rámci mikrochirurgie za nejobtížnější považován odběr senzitivního nervu z minimálního počtu přístupů, v oftalmochirurgii je to pak kotvení nervu v jeho nové inervační zóně.

• Musí pacient po operaci dodržovat specifická opatření?

Po výkonu má pacient oko překryto kontaktní čočkou, která se odstraňuje čtrnáctý den po operaci, dále má lehkou bandáž čela a do odběrových oblastí má zaveden kapilární drén, který se odstraňuje po 48 hodinách. Lokálně do operovaného oka musí aplikovat přes den oční kapky a na noc antibiotickou mast. Po dobu zhruba tří týdnů je vhodné spát s mírně elevovanou hlavou a vzdát se větších fyzických aktivit. Otok čela obvykle odezní do šesti týdnů, potom je možná lehká sportovní zátěž, náročné sporty a plnou zátěž doporučujeme až po třech měsících. Zlepšení senzitivity rohovky včetně jejího obranného reflexu, a tedy i hojení vředu, je patrno po šesti měsících až roce od výkonu, kdy transponované nervy prorostou samotnou rohovkou.

• U kterých jedinců byste chtěli metodu používat do budoucna? Existují nějaké kontraindikace?

Operace je vhodná pro neurotrofické keratitidy – tedy pro pacienty se špatným hojením ran rohovky. Jedná se o chronické nehojící se defekty, ulcerace a vaskularizace rohovky na podkladě ztráty senzitivní inervace, kterou zajišťuje trojklanný nerv. Tyto stavy mohou vést až perforaci rohovky či vzniku jizvení a následné neprůhlednosti, což může v konečném důsledku znamenat trvalou ztrátu zraku. Ke korneálnímu poškození dále vedou příčiny, jež narušují inervaci trigeminu na jakékoli úrovni, jako jsou oční povrchové choroby, úraz, infekce, systémová onemocnění a poranění centrálního nebo periferního nervu. Metoda bude nepochybně vhodná také pro děti, u nichž očekáváme nejlepší výsledky z hlediska reinervace rohovky a zároveň i nejmenší následky po senzitivní denervaci donorské oblasti čela.

Pokud se týká kontraindikací korneální neurotizace, patří k nim obecně onemocnění, jež vylučují nervovou regeneraci pacienta, nebo interní stav nemocného, který neumožňuje provést tříhodinový výkon v celkové anestezii.

Zdroj: MT