Právo na rodiče a udržení kvality péče

V polovině května, během protiepidemických opatření proti šíření COVID‑19, podepsali členové týmu Dětského kardiocentra ve Fakultní nemocnici v Motole otevřený dopis svému řediteli nemocnice. V něm upozorňují na ojedinělé agresivní snahy některých rodičů vymoci si trvalou přítomnost u svého dítěte na jednotce intenzivní a resuscitační péče po srdeční operaci. Píšou, že na oddělení vznikají konflikty, někteří rodiče volají policii, aby se domohli přístupu na JIRP k dítěti.

Prvního července začal Okresní soud v Ústí nad Labem projednávat žalobu matky pacienta Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Před dvěma lety nemocnice neumožnila matce nepřetržitý kontakt s tehdy pětitýdenním synem v noci na jednotce intenzivní péče. Matka žádá omluvu a odškodné.

Tyto dva příběhy nejsou zdaleka ojedinělé. Ke konfliktům s rodiči ohledně hranic jejich přítomnosti u malých pacientů dochází v nemocnicích po celé republice. Nemocnicím vyplývá ze zákona o zdravotních službách povinnost umožnit pobyt zákonného zástupce nezletilého pacienta, pokud to vybavení umožňuje a pokud nebude narušeno poskytování zdravotních služeb. Rodiče přitom v některých případech vyžadují vstup úplně všude.

Za tím, že se o případech separace rodičů od hospitalizovaných dětí u nás veřejně mluví a rodiče se obracejí na různé instituce i média, stojí do velké míry spolek Juno Moneta, který se tématu aktivně věnuje. Jednotlivým rodičům radí, jak se domoci nepřetržité přítomnosti u dítěte. Podle personálu motolského kardiocentra to přitom vymáhá bez ohledu na konkrétní situaci na pracovišti.

Přítomnost rodiče v době COVID‑19

Pandemie COVID‑19 a protiepidemická opatření konflikty ještě zvýraznily, a to nejen u nás. Na podporu zachování neustálého kontaktu rodičů s hospitalizovanými novorozenci, ať už předčasně narozenými, nebo nemocnými, vznikla celosvětová kampaň Zero separation. Spustila ji v červenci organizace Global Alliance for Newborn Care a v různých zemích ji podpořilo 140 spolků a pacientských sdružení, v Česku organizace Nedoklubko. Autoři kampaně tvrdí, že na mnoha novorozeneckých odděleních byly kvůli epidemii COVID‑19 omezeny možnosti rodičů být nepřetržitě s dítětem, ačkoli pro takové omezení nejsou vědecké důkazy.

V době protiepidemických opatření se na podnět kojící matky zabývala tímto tématem také zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková. „Jsem si vědoma toho, že právo hospitalizovaného dítěte na nepřetržitou přítomnost rodiče neplatí absolutně a za jistých okolností může být omezeno, například právě na oddělení JIP, kde je třeba zajistit bezpečnou péči o výrazně ohrožené pacienty. Pak ale nemocnice musí umožnit alespoň krátký kontakt dítěte s rodiči,“ uvedla. „Věřím, že nemocnice svůj postoj přehodnotí a za využití adekvátních bezpečnostních opatření přítomnost matky umožní,“ dodala k danému případu.

Také zmocněnkyně vlády pro lidská práva prof. Helena Válková se v dubnu v souvislosti s protiepidemickými opatřeními v nemocnicích zabývala podněty nespokojených rodičů, kterým nebyla umožněna přítomnost u hospitalizovaných dětí. Upozornila přitom na rozdíly mezi přístupy jednotlivých nemocnic k otázce přítomnosti rodičů a také na to, že epidemie jen zvýraznila problém, který v českých nemocnicích je. „Za současné situace pouze vycházejí na povrch dlouhodobé rozdíly v praxi jednotlivých nemocnic v otázce práv pacientů. Tento problém se totiž nevyskytuje pouze v souvislosti se současnou epidemií. Zmíněné podněty a stížnosti na nezákonný postup se ozývaly opakovaně již dávno před ní,“ napsala zmocněnkyně v dubnu ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi v otevřeném dopise. „Přítomnost blízké osoby je základním předpokladem emoční stability a zdárné léčby dítěte. Měla by být podporována a podmínky ve zdravotnických zařízeních, rovněž s ohledem na naplňování Charty prav dětských pacientů, v tomto duchu optimalizovány. Zároveň je nutné nastavit funkční kontrolní mechanismus sledování naplňování této instrukce a práv dětí ve zdravotnických zařízeních, který v současnosti neexistuje,“ myslí si prof. Válková.

Požadavky, ideál a finance

Požadavky rodičů mohou působit na zdravotníky nepochopitelně, zejména v porovnání s poměrně nedávnou realitou v nemocnicích a pokrokem, který už se v posledních desetiletích v této oblasti odehrál. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se do budoucna tyto nároky rodičů měly snižovat. Je otázka, jak do budoucna, na jakých odděleních a za jakých podmínek umožnit nepřetržitou přítomnost rodičů.

Co se týká novorozenců, některé odborné články (https://www.ncbi.nlm. nih.gov/pmc/articles/PMC6492317/) zmiňují jako ideál neonatologické jednotky intenzivní péče samostatné pokoje pro jednotlivé rodiny.

Z hlediska zákona o zdravotních službách není rozdíl mezi právem novorozence a právem sedmnáctiletého dítěte na přítomnost zákonného zástupce. Rozdíl je, že do šesti let věku má rodič možnost být s dítětem hospitalizován s úhradou zdravotní pojišťovny. Kde tedy podle zákona vede hranice? Nepřetržitá přítomnost rodiče má v zákoně o zdravotních službách podmínku, že nenaruší poskytování zdravotních služeb. Právě na tom, jak tuto podmínku chápat, není jednoznačná shoda.

Obecně by měl být rodičům při omezení jejich přítomnosti u dítěte jasně sdělen konkrétní důvod. „Většina poskytovatelů se snaží zajistit přítomnost i na JIP, nicméně jsou skutečně případy např. u jednotky intenzivní a resuscitační péče, kde může nastat určité časové omezení s ohledem na aktuální zdravotní stav pacienta nebo ostatních pacientů. Nemělo by jít ale o nemožnost,“ uvádí JUDr. Lenka Teska Arnoštová, advokátka a předsedkyně Společnosti medicínského práva. Všeobecné prohlášení, že vybavení nemocnice neumožňuje jejich přítomnost, podle ní v případném sporu spíše neobstojí. „Nestačí, pokud nemocnice paušálně uvede, že vybavení neumožnuje trvalou přítomnost rodičů. Vždy je třeba posuzovat s ohledem na aktuální zdravotní stav (jak malého pacienta, tak ostatních pacientů) a charakter oddělení ve zdravotnickém zařízení. Například u jednotky intenzivní a resuscitační péče, kde může být nastaven jiný režim,“ uvádí Teska Arnoštová.

Probíhající debata by mohla pomoci vyjasnit dosud ne zcela zřetelné hranice, kdy musí nemocnice přítomnost rodiče umožnit a kdy ne. „Je třeba individuálně posuzovat, a to i s ohledem na řádný chod zdravotnického zařízení. Stále však platí, že vnitřní řád nesmí zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních pacientů. S ohledem na názorovou neshodu považuji za potřebné o této problematice vést diskusi,“ myslí si Teska Arnoštová. „Osobně budu iniciovat podnět k přesnější právní úpravě, konkrétně k novele zákona o zdravotních službách, která je aktuálně v legislativním procesu,“ dodává.

Pokud vznikne společenská shoda, že nemocnice má povinnost umožnit nepřetržitou přítomnost rodiče vždy i na jednotce intenzivní péče, je tu otázka finančního zajištění vybavení a úprav dětských oddělení. Ani aktivistky nehovoří o potřebě zajištění pohodlného přespání pro rodiče, ale prostoru pro jeho přítomnost. Možným vybavením je tam například polohovatelné křeslo, i to ale vyžaduje určitý prostor, který ne vždy je snadno k dispozici.

Zlepšení závisí i na financích

„Každé dětské oddělení se snaží postupně zlepšovat péči o hospitalizované děti včetně pobytu s rodiči, ale ne vždy a všude je ekonomika dětských oddělení prioritou nemocnic,“ poznamenává prof. Jiří Zeman, předseda České pediatrické společnosti ČLS JEP. „Česká pediatrická společnost ČLS JEP podporuje přítomnost rodiče u hospitalizovaného dítěte do věku šesti let a hospitalizace rodiče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. U některých hospitalizovaných dětí ve věku nad šest let je přítomnost rodiče také pro dítě přínosná ze zdravotních důvodů, pak lze požádat revizního lékaře příslušné zdravotní pojišťovny o souhlas s finančním zajištěním. V dalších případech lze požádat pracovníky dětského oddělení, ale jejich odpověď bude záviset na konkrétní prostorové a epidemiologické situaci,“ uvedl prof. Zeman. Zároveň připomněl, že nemocnice ve zlepšování podmínek hospitalizace dětí udělaly hodně práce a urazily velký kus cesty. „Není to tak dávno, kdy na jednom pokoji leželo šest až deset dětí a průměrná délka hospitalizace činila 14 až 21 dní, zatímco dnes jen dva až pět dní,“ dodal prof. Zeman.

Nové oddělení s rodiči na JIRP počítá

Také v ústecké Masarykově nemocnici se na další zlepšování situace rodičů myslí. Krajská zdravotní, a. s., plánuje rekonstrukci, která také mimo jiné umožní přítomnost rodičů na jednotce intenzivní a resuscitační péče dětské kliniky. „Nová JIRP Dětské kliniky Masarykovy nemocnice s přítomností rodičů počítá. Rekonstrukce této části budovy D2 v ústecké Masarykově nemocnici je aktuálně ve fázi plánování,“ uvedl Tomáš Hrubý, náměstek pro řízení zdravotní péče Krajské zdravotní, a. s.

Jestli nemocnice pochybila, když před dvěma lety neumožnila noční přítomnost matky u dítěte na jednotce intenzivní péče, to zřejmě rozhodne soud. Medializované popisy situace od obou stran sporu se rozcházejí. „Trvalá přítomnost rodičů na JIRP je sporná, protože souhlasy rodičů jiných dětí nemáme a nelze je akutně shánět. Přespávání zde na donesených karimatkách není možné. Posezení na židli po potřebnou dobu je možné kdykoli po dohodě a se souhlasem lékaře JIRP,“ uvádí náměstek Hrubý s tím, že v konkrétním medializovaném případě hodlala matka přespat na zemi na karimatce, což nebylo možné s ohledem na prostor a hygienu. Zástupci matky ale uvádějí, že nežádala o přespání, ale možnost zůstat klidně na židli. „Naplnit povinnost umožnit pobyt zákonného zástupce nezletilého pacienta není možné, pokud hrozí snížení úrovně poskytované zdravotní péče danému dítěti nebo ostatním hospitalizovaným dětem. Zdravotnické zařízení musí hájit zájmy všech pacientů, nejen zákonné, ale také zdravotní. Snížení úrovně poskytované péče komukoli z důvodů přítomnosti zákonných zástupců by byl postup non lege artis. Ostatní zde hospitalizovaní mají právo na soukromí, lékařské tajemství a tak dále. Možné to není také v případě, že doprovod či rodič, respektive zákonný zástupce ruší svým chováním klid nebo je rizikem epidemiologickým,“ popisuje Hrubý. Dále náměstek uvedl, že onen případ, co došel až k soudu, je v nemocnicích Krajské zdravotní ojedinělý. Jinou stížnost na nemožnost přítomnosti rodiče u hospitalizovaného dítěte tamní nemocniční ombudsman neeviduje.

Celospolečenská změna

Podle advokátky a někdejší náměstkyně ministra zdravotnictví Tesky Arnoštové plynou konflikty s rodiči z měnících se očekávání společnosti a také z nedostatku času pro komunikaci. „Vše podle mého plyne z nedostatku času lékařů a z celospolečenské změny při poskytování zdravotní péče. Vztah se přesouvá z roviny lékař–pacient do roviny lékař– klient. Náš systém sice zahrnuje práva, není však dostatečně připraven na realizaci, a to jak technicky, tak finančně,“ myslí si Arnoštová. „Narůstající požadavky a obavy rodičů většinou plynou z důvodu nedostatku informací. Rodiče totiž často podepisují informované souhlasy, aniž by byli skutečně seznámeni, poučeni či měli možnost se dotazovat. Lékaři zase často vnímají požadavky rodičů jako nedůvěru k nim. Vztah mezi lékařem a pacientem, který není založen na důvěře, nemůže prospět nikomu a bohužel ani malým pacientům,“ míní Teska Arnoštová. V zemích, jako jsou USA nebo Japonsko, je právní úprava a vnitřní řády nemocnic k rodičům vstřícnější, ovšem jiné je také financování. „V USA má například rodič právo na sociálního pracovníka, který může řešit sociální, finanční a psychologické problémy spojené s jeho zdravotním stavem, prodloužení pobytu v nemocnici, na přesun do domácí péče – pokud rodič cítí, že dítě není způsobilé na přesun, jinou zdravotní sestru, než byla přidělena, další speciální testy, aby byly provedeny, zúčastňovat se vizit nebo svolání týmů lékařů a specialistů či žádat o názor jiného doktora v nemocnici. To ovšem za jiných finančních podmínek a většinou za finanční spoluúčasti pacienta,“ poznamenala Teska Arnoštová.

Zdroj: MT