Omalizumab a současný trend v biologické léčbě astmatu

Jaká je dnes u nás úroveň a organizace péče o nemocné astmatem? Jak je zpřístupněna biologická léčba a jak u pacientů funguje domácí aplikace? O tom a mnohém dalším jsme hovořili s MUDr. Jakubem Novosadem, Ph.D., z Ústavu klinické imunologie a alergologie FN a LF Hradec Králové.

S jakými pacienty s astmatem se u vás v ordinaci setkáváte?

Ve své klinické praxi pečuji o nemocné s astmatem jakékoli závažnosti, ale i když to není nejpočetnější skupina, zdaleka nejvíce času věnuji pacientům trpícím těžkým bronchiálním astmatem. Nejenže se je snažím kontrolovat častěji, ale každá jejich návštěva vyžaduje i významně více času.

Jak dlouho a s jakými výsledky u pacientů pracujete s přípravkem omalizumab?

Omalizumab byl v Evropské unii registrován v roce 2003 a v České republice byla rutinní léčba touto molekulou zahájena v roce 2008, čili před více než deseti lety. A to je zhruba i doba, kdy jsem s tímto preparátem přišel poprvé do styku. V úvodu byl používán spíše jen pro raritní případy nemocných s těmi nejtěžšími formami alergického astmatu, ale postupně se s vynikajícími klinickými zkušenostmi dostalo jeho použití do širšího povědomí. Díky tomu se tato léčba stává přístupnou i stále většímu množství pacientů. Přesto bohužel odhadujeme, že v našich podmínkách používáme biologickou léčbu jen asi u desetiny astmatiků, kteří by na ni mohli mít nárok s ohledem na klinické potíže.

Osobní zkušenosti s touto léčbou jsou velmi dobré, jak vyplývá z několika analýz registrů pacientů s těžkým astmatem v ČR léčených touto molekulou (registry CAR, Czech Anti‑IgE Registry, eXperience). Léčba je vysoce efektivní u téměř 90 % všech nemocných, u nichž byla zahájena, což je téměř o 20 % vyšší úspěšnost než jinde ve světě. Věřím, že je to dáno velmi dobrou organizací péče o astmatiky (a zejména ty těžké) v ČR a pečlivým zvažováním všech indikačních kritérií v rámci center pro biologickou léčbu astmatu.

Co se změnilo, když byla na trh uvedena možnost „Home use“ (pacient si aplikuje přípravek sám doma)?

S touto možností se situace významně zjednodušila jak pro pacienty, tak pro ošetřující personál (tedy jak lékaře, tak sestry).

Pacienti tuto léčbu zvládají bez komplikací a dle mých zkušeností o ni mají prakticky všichni zájem. Díky nastavené antiastmatické terapii vedoucí ke stabilizaci onemocnění necítí potřebu navštěvovat lékaře v centru každé 2–4 týdny (v případě klidného průběhu docházejí jen zhruba jedenkrát za tři měsíce), šetří tím svůj čas a koneckonců i své prostředky (nemusejí tak často chybět v práci a dojíždět do mnohdy vzdáleného centra).

Pro nás jako pečující lékaře a sestry se výrazně redukovala časová zátěž pravidelných kontrol. Pokud tyto nemocné vidíme jednou za tři měsíce, máme na ně díky tomu více prostoru, ale někdy paradoxně i lépe posoudíme vývoj onemocnění s trochu delším odstupem.

Jaké jsou vaše zkušenosti s jinými přípravky s injekční aplikací na domácí použití a jaký je současný trend v managementu pacientů na biologické léčbě?

V současné době je patrný jednoznačný trend zpřístupnění biologické léčby u všech subkutánně podávaných biologických preparátů s možností samoléčby pacientem v domácím prostředí. Tento postup je již schválen i pro další léčiva v indikaci bronchiálního astmatu, konkrétně pro mepolizumab, benralizumab a dupilumab. I u těchto přípravků se domácí léčba rozjíždí bez větších komplikací.

S jinými biologiky pro domácí použití nemám osobní zkušenosti, ale podle mých informací je to poměrně běžný a bezpečný přístup hojně využívaný i v dalších oborech jako např. v revmatologii, gastroenterologii nebo dermatologii.

Podle čeho se rozhodujete při výběru pacienta, kterému nabídnete domácí aplikaci omalizumabu? A pro které pacienty například není vhodný vůbec?

Klíčové jsou pro mě vždy tři základní podmínky. Za prvé si musím být jist, že je pacient na léčbě stabilizován a toleruje ji bez jakýchkoli komplikací, za druhé zda má o tuto formu léčby zájem a konečně za třetí musí být pacient schopen ji i bezchybně aplikovat. Z dosavadních zkušeností však jednoznačně vyplývá, že o samoléčbu měli zájem všichni moji na léčbě stabilizovaní pacienti a všichni ji i bez problémů zvládají.

Váhal bych (a váhám) u nemocných, u nichž nemám jistotu, že je léčba pro ně dostatečně efektivní a onemocnění zůstává nestabilní. Teprve čas patrně ukáže, zda samoléčba významněji nesníží compliance nemocných.

Jak často si pacienta, který užívá omalizumab na Home use, zvete na následnou kontrolu?

Jak již bylo zmíněno dříve, zpravidla jednou za tři měsíce, ze začátku i častěji. V každém případě se snažím tento interval u těžkých astmatiků neprodlužovat.

Funguje ve vašem centru také možnost spolupráce s lékařem v blízkosti bydliště pacienta? 

Tato možnost tu je vždy (všichni pacienti mají své praktické lékaře), ale doposud nebylo nutné jiné lékaře do procesu léčby zapojovat a zbytečně zatěžovat. Samotné aplikace pacienti zvládají bez problémů sami a v případě jakýchkoli nejasností volají do centra, kam mohou po domluvě i přijet.

V čem vidíte výhody a případně úskalí možnosti použití Home use?

Podle mého názoru takové zjednodušení léčby vede jednoznačně ke zvýšení komfortu pacientů a přispívá k tomu nejzásadnějšímu, o co při biologické léčbě jde, totiž především o návrat nemocných do normálního produktivního života bez limitací symptomy, exacerbacemi, nežádoucími účinky systémové kortikoterapie a zbytečného trávení času v čekárnách lékařských zařízení.

Jako hlavní úskalí vnímám riziko snížení spolupráce pacientů, nicméně zda je tato obava opodstatněná, prověří čas.

Zdroj: MT