K hodnocení kvality by měly přispět resortní referenční statistiky

• Proč se nespokojit s kladným hodnocením celkového stavu?

Ďábel je skryt v detailu, to mezinárodně prokazované relativně vysoké hodnocení kvality našeho zdravotnictví neplatí určitě pro každý bod poskytování péče, takže hodnocení kvality na úrovni jednotlivých nemocnic i na úrovni poskytovatelů v dalších segmentech léčby má určitě smysl.

• Máte obrovské hromady dat, jak se z nich dá dospět k tomu, aby se hodnotila kvalita péče v nemocnicích?

Já nemám žádné obrovské hromady dat, my všichni je máme. Data nejsou moje, nejsou ani ÚZIS. Samozřejmě umožňují velmi širokou škálu hodnocení, a v tom je právě i potenciální zkáza, protože se v tom člověk nesmí utopit. Rozumná cesta je, jak zaznělo i na konferenci, definovat indikátory kvality pro určité konkrétní oblasti medicíny, které za tu energii stojí a potřebují to, definovat systém hodnocení, získat z dat adekvátní odpověď, nechat to projít odbornou oponenturou odborných společností a odborníků, kteří dané oblasti rozumějí, a následně z těchto indikátorů udělat něco, čemu budeme říkat referenční resortní statistiky, které budou muset být publikovány s jasnou metodologií, plošně, na základě jasně definovaného zdroje dat a na základě připomínkového řízení. A to je cesta, kterou chceme jít.

• V jaké fázi této cesty nyní jste?

Za a) je věcně připravena novela zákona č. 372/2011 Sb., která tu cestu definuje, za b) už zpracováváme ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami konkrétní úseky nebo části databází, abychom byli připraveni.

• Až budete mít tato data, měla by být kvalita provázána s hrazením ze zdravotního pojištění a bonifikacemi?

Není to otázka na mě, do jaké míry se zodpovědné subjekty, což je určitě zdravotní pojišťovna na prvním místě, ministerstvo zdravotnictví na druhém místě, rozhodnou, že výsledky jsou natolik průkazné, že se bude posilovat nějaký styl chování pacientů, posilovat nějaký styl chování poskytovatelů, posilovat nějaká forma péče bonifikací, to všechno už musí být jejich rozhodnutí.

• Bude to také politické rozhodnutí, že by nemocnice měly zveřejňovat výsledky, ministerstvo by to nařídilo svým přímo řízeným nemocnicím?

To by bylo to nejhorší, co se může stát, že by výsledky musela zveřejňovat nějaká část nemocnic, a to zrovna ta, která je mnohdy zatížena nejkomplikovanějšími pacienty, byť to neplatí plošně. Na veřejnost se dostanou jejich data a ti ostatní nebudou zveřejnovat nic? Co by na tom bylo spravedlivého, co by na tom bylo transparentního, co by na tom bylo pozitivního pro pacienta? Absolutně nic. Dává to prostor části trhu, aby si svoje čísla „nějak“ generovala nebo vůbec negenerovala, zatímco část by musela. Produkce takto citlivých statistik musí být definována jednoznačně na základě zákona, jednoznačně na základě transparentních procesů a metodik. A vůbec to nemůže být otázka rozhodnutí jednoho, dvou, tří lidí a musí to platit pro všechny. To je cesta, kterou například můžeme vidět v Německu.

Jenom výjimečně najdete v zemích EU, že by se zveřejňovaly indikátory adresně na poskytovatele. Například Němci v onkologii, kterou dobře znám, zveřejňují pouze anonymní profily indikátorů, ale adresně velmi tvrdě kontrolují a certifikují poskytovatele a zejména sledují v čase, zda se zlepšují. V tom já vidím hlavní smysl hodnocení kvality. Dát prostor ke zlepšení, edukovat, předcházet neštěstím. K přímému zveřejnění statistik adresně na poskytovatele by měl být nějaký důvod a musí se to dít na podkladě robustních metodik. Vůbec se tomu nebráním, nejsem toho odpůrcem, jenom říkám, kdo to má rozhodnout? Já určitě ne, to vím jistě. Pak také vím jistě, že ÚZIS ne. Musí to mít plošný dopad daný legislativou a metodickými normativy. Prostě celoresortní, referenční a řádně recenzovaný standard.

Zdroj: MT