Na tvorbě systému hodnocení kvality nemocnic budou spolupracovat všichni

4 minuty čtení 12. 8. 2019 nam Vyšlo v titulu Medical Tribune

České zdravotnictví je podle mezinárodních srovnání kvalitní. Populární žebříčky nemocnic ale často hledají spíše nekvalitu, což se jim daří, pokud vycházejí ze špatně interpretovaných dat.

K tématu jste svolala konferenci, na níž vystoupili zástupci ministerstva, zdravotních pojišťoven, odborných společností, nemocnic i pacientů. Co bylo důvodem?

S kolegy jsem svolala tuto konferenci, protože kvalita péče je veřejností hodně probíraná. Samozřejmě všichni chceme být léčeni v tom nejkvalitnějším zařízení. Důležité je, že všichni jsme také pacienti, není tu žádná linie, využíváme všichni stejná zdravotnická zařízení. Hodnocení kvality péče řeší i jiné země. My se snažíme inspirovat modely, které jsou nám blízké, což je třeba ten německý, vzít si z toho to nejlepší, ale samozřejmě legislativa je také rozdílná.

Jaký důležitý poznatek vyplynul z diskuse na konferenci?

Pro mě je důležité, že o hodnocení kvality a povídat si o tomto problému mají zájem pacientské organizace, zdravotní pojišťovny, ministerstvo zdravotnictví, Senát i Poslanecká sněmovna, odborné společnosti, že tady vlastně není, kdo by nechtěl. To se domnívám, že je velmi důležité.

Jak bude proces pokračovat?

Musíme teď začít precizně pracovat na tom, co už máme rozpracováno, nezačínáme na čistém stole. Musíme najít metodiku, těch několik ukazatelů pro hodnocení. Kvalita je vždy trošku subjektivně hodnocena, to je problém. V hodnocení kvality mohou být jako pomocná kritéria tato subjektivní hodnocení, zejména v pacientských organizacích, ale pro hodnocení odborné už subjektivita příliš být nemůže, tam musíme mít objektivní data. Tato objektivní data vždy jsou z kvantitativního hodnocení, které nám teprve může přinést nějaký příspěvek pro kvalitu. Tady si musíme uvědomit i obsah těch slov, protože kvalitativní hodnocení nebo kvalitativní výzkum znamená, že teprve z toho bude metodika.

Jak k tomu přispělo setkání všech zainteresovaných?

Domnívám se, že na konferenci jsme udělali hodně tím, že se spojily všechny organizace, které chtějí opravdu pracovat, a musíme teď vymezit metodiku a několik dobře hodnotitelných validních kritérií, aby byla srozumitelná i pro pacienta, který není odborníkem, a byla by jasná i pro odbornou veřejnost. Takže pro mě je důležitá dohoda, která tu dnes jednoznačně zazněla.

Zahájili jste tedy tímto setkáním komunikaci, která dosud nebyla optimální?

Domnívám se, že velkým problémem je ne zcela uspokojivá komunikace obecně jednotlivých subjektů, mnoho problémů vzniká tím, že se špatně pochopily. Takže to je jedna z věcí, na kterých byla shoda, že v komunikaci je potřeba udělat mnoho vylepšení. Budeme na tom dál spolupracovat s organizacemi pacientů, s pojišťovnami, s exekutivními orgány, odbornými společnostmi, a domnívám se, že metodiku jsme schopni v řádu několika měsíců výrazně vycizelovat a začít s tím pracovat.

Pracovat na tom mají poslanci, ministerstvo, pojišťovny?

Všichni, nemůže to být jen jedna skupina, to bychom se zase dostali do úzkých subjektivních kolejí a k žádným výsledkům bychom nedospěli. Takže všichni zúčastnění musejí začít pracovat.

A co říkáte žebříčkům nemocnic, které se občas objevují? Jak se na ně dívat?

Vědec ve mně se ptá, jaká je metodika. Protože budeme‑li to hodnotit pouze podle subjektivních hodnocení, kolik lidí se zúčastnilo hodnocení, v jakém vztahu byli k hodnocené nemocnici… Musím říct, že ty žebříčky spíše pro mě nemají hodnotu.

V diskusi také zaznělo, že pro hodnocení kvality by bylo dobré zeptat se zdravotníků, kam by oni dali léčit svého příbuzného nebo kam by se sami šli léčit.

Zdravotník je opakovaně pacientem, to je základ, a už ví, jak se k němu chovali, jakou dostal péči. U zdravotníků lze očekávat objektivní hodnocení, nikoli subjektivní, zdravotník obvykle nehodnotí hotelové služby, které jsou pro mnoho lidí důležité, zdravotníci je vnímají jako nadstavbu, nejsou pro ně důležité v rozhodování, hodnotí skutečně zdravotní péči. Je to jedno z objektivnějších hodnocení kvality.

Takže jaký konkrétní úkol pro sebe vidíte z tohoto semináře?

Ten úkol jsem si dala jednoznačně, když jsem seminář svolala, to znamená v tom dále pokračovat a co nejvíce tlačit na všechny zúčastněné, abychom měli kritéria, na kterých bude konsensus všech.