Díky tlaku Lékařů bez hranic se daří zlevňovat léky

• Co vás zlákalo k Lékařům bez hranic, v čem je ta zkušenost přínosná pro farmaceuta?

Pracoval jsem jako farmaceut pro farmaceutický průmysl, potom pro Světovou zdravotnickou organizaci a následně jsem se specializoval v oblasti globálního veřejného zdravotnictví na švédském Karolinska Institutet. Dostal jsem možnost pracovat pro think tank zaměřený na antibiotickou rezistenci, ReAct – Action on Antibiotic Resistance, je to celosvětové hnutí 20–25 lidí, jako jedni z prvních tloukli na dveře Světové zdravotnické organizace a dalších mezinárodních aktérů, kteří mohou s těmito věcmi pohnout. Za posledních pět, šest let se podařilo mnohé, zatím ale jen na politické scéně a programově, státy se zavázaly vytvořit národní antibiotické plány. Mohl jsem se účastnit toho procesu a vidět přerod z přehlížení problému až po komplexní uvědomování si a snahu to řešit. Snažil jsem se přitom využít svých farmaceutických i veřejnězdravotnických zkušeností, a to formou zaměření se na výzkum a vývoj nových antibiotik, na angažování, aktivizování lidí, na podporu programové činnosti v zemích, které byly v procesu vývoje národních akčních plánů. Z toho pak bylo velmi přirozené přetransformovat se do Lékařů bez hranic, kteří si uvědomují problematičnost a za svoji prioritu považují antibiotickou rezistenci.

• Lékaři bez hranic mají s antibiotickou rezistencí přímou zkušenost z misí…

Klinické spektrum vyžaduje nejen velké využití antibiotik, ale také racionální používání, a je potřeba říci, že zejména v oblastech vojenských konfliktů, tam, kde je absence zdravotních systémů, přichází k nám 40 až 60 procent pacientů už s rezistentními kmeny. Léčba je delší, dražší a je tam i vyšší mortalita. Lékaři bez hranic jsou přímými svědky problémů, jež rezistence na antibiotika přináší. Docházejí nám možnosti, jak léčit pacienty s válečnými zraněními na Blízkém východě, novorozené děti v západní Africe nebo lidi s multirezistentní formou TBC ve Střední Asii.

• Podílíte se na prosazování antibiotické politiky. Jezdíte také na mise?

Jsem farmaceut, ale ve formě udržitelného zabezpečování léků. Pracuji s kolegy v operacích v Access Campaign (Kampaň za lepší dostupnost léků), je nás zhruba 50, od farmaceutů po lékaře, od právníků po novináře. Ti společně amplifikují, co vidí celé naše hnutí, čím trpí naši pacienti, a snaží se to komunikovat dál, ať už po politické, či po aktivistické linii.

• Jaká konkrétně je role farmaceuta v této pozici?

Od abstraktní až po velmi konkrétní – abstraktní je diskuse, například jak se mají vyvíjet nová antibiotika, kdo by to měl financovat, jaké léky potřebujeme a jak by měly být vyvinuty, kolik by měly stát, jak by měla být zabezpečena jejich dostupnost a racionální použití, abychom jejich efektivitu udrželi co nejdéle. Konkrétně pak jako farmaceut spolupracuji s kolegy lékárníky, kteří jsou zapojeni přímo do operací Lékařů bez hranic. Pokud identifikujeme výpadky léků, které dostáváme většinou přes mezinárodní distribuční síť, tak se snažíme identifikovat alternativní dodavatele nebo hledat alternativní výrobce, kteří dokáží zajistit nižší cenu. Hovořím o antibiotikách druhé a třetí linie, která jsou výrazně dražší, ale také o základních prvoliniových antibiotikách, která často vykazují výpadky dostupnosti celosvětového charakteru.

• Byl jste se podívat na misích, abyste viděl, v čem kolegové pracují a co potřebují?

V Access Campaign má 50 procent lidí už zkušenost z misí a 50 procent zatím ne. V rámci Lékařů bez hranic je velká dynamika navštěvování misí a já sám jsem měl možnost hlavně v Indii. To jsou velmi důležité osobní zkušenosti, které dávají věci do kontextu, a to hlavně velmi abstraktní, globální plány, které mohou narazit na banální bariéry v rámci zdravotního systému a infrastruktury v zemích, kde působíme. Je to velmi informativní a do jisté míry je to něco, v čem Lékaři bez hranic excelují, v přinášení realit a zastupování, amplifikování hlasu lidí, kteří jinak slyšet nejsou, na mezinárodních fórech.

• Dá se říci, že i díky tlaku Lékařů bez hranic se daří zlevňovat léky pro pacienty?

Myslím si, že Lékaři bez hranic přispívají ke ztransparentnění diskuse, která si transparentnost žádá. Hrají velkou roli v zastupování veřejného zájmu vedle zástupců vlád a soukromého sektoru. V otázce dostupnosti léků participují hlavně ze zoufalství, že lék na danou nemoc sice byl vyvinut, ale pro pacienty je nedostupný kvůli vysoké ceně. Farmaceutické firmy považují investici do antibiotik za finančně neatraktivní a vědecky náročnou, výzkum a vývoj je mizivý. Abychom tuto rostoucí krizi veřejného zdraví zvládli, je zapotřebí urgentní společná reakce státních i soukromých aktérů a vyvinutí nového portfolia efektivních a cenově dostupných antibiotik. Dále je potřeba intervence s cílem snížit potřebu antibiotik. Toho lze docílit očkováním, přesnou diagnostikou, zajištěním přístupu k bezpečným zdrojům vody a hygienickým zařízením.

• V čem vidíte tak zásadní význam antibiotik?

Antibiotika jsou strategickým pilířem zdravotních systémů, léčí základní infekce a jsou důležitá i při onkologické terapii, diabetu, sexuálně přenosných nemocech, při operacích, jsou často indikována v rámci činnosti Lékařů bez hranic. Vznik rezistentních kmenů se týká lidí v rozvojových i rozvinutých zemích. Jsme v situaci, kdy existují bakterie, proti kterým nemáme antibiotika, a nová skutečně inovativní antibiotika nejsou na dohled. Na světě je každý rok spojena smrt 700 000 lidí s antibiotickou rezistencí, až šest milionů lidí ročně umírá kvůli nedostupnosti antibiotik. Přesto výzkum v posledních 30 letech upadá, ve sféře antiinfektiv, antibiotik, je 42 potenciálních molekul, z nichž mizivé procento je inovativních a dokáží překonat rezistenci bakterií na antibiotika. V onkologii je to přes 1 000 molekul…

• Obracíte se tedy na farmaceutické firmy s výzvou…

Pro lepší dostupnost léků obecně platí, že je nutná změna. Farmaceutické společnosti by měly přestat šířit mýty, že léky musejí být drahé. Měly by prozradit, kolik skutečně stojí jejich výzkum. Musí skončit nezasloužené prodlužování patentů, což brání výrobě levnějších generik. Země, jež podporují výrobu a dostupnost generik, jako Indie, Thajsko, Brazílie, Kolumbie, Malajsie a JAR, nesmějí čelit nátlaku farmaceutických firem a jiných států. Prioritou při vývoji nových léků musí být zdraví lidí, nikoli jen zisk.

Zdroj: MT