Čeští lékaři pomohli odstartovat v Botswaně screening srdečních vad

S Nadačním fondem České srdce jezdí mladí kardiologové už několik let do Nepálu, Súdánu či Ghany. Nejnovější mise letos v červnu je zavedla poprvé do Botswany, kde pomáhali s rozjezdem screeningu revmatických srdečních vad.

• Jak jste se dostal k tomuto projektu?

Byla to víceméně náhoda. Na Facebooku v rámci nadace byl nasdílený příspěvek, že hledají mladé lékaře na další misi. V minulosti jsem vždy v koutku duše něco takového plánoval, tak jsem si řekl, že by teď byla vhodná chvíle, a šel jsem do toho. Napsal jsem motivační dopis, na který jsem dostal pozitivní odpověď.

• Věděl jste už tehdy, že pojedete do Botswany, nebo jen obecně do Afriky?

Tušil jsem, že pojedu do Botswany. Rozvojové země mě velmi lákaly, v Africe jsem do té doby nebyl. Ze zahraničí jsem měl zkušenosti ze dvou let práce v Bavorsku.

• Proč vedla mise právě do Botswany a proč tam jeli právě kardiologové?

Nadační fond České srdce se skládá hlavně z kardiologů. A proč Botswana – cílem je vybírat rozvojové země, kde bychom byli schopni poskytnout efektivní pomoc. V Botswaně jsme předtím nebyli a spouštěč byl, že místní lékaři dostali od vlády grant, který jim umožnil provést rozsáhlou studii v celé zemi. My jsme jim na dva týdny přišli pomoci.

• Na co se zaměřila studie, na níž jste se podíleli?

Je to historicky první studie nebo screening v této zemi k odhalení porevmatické srdeční vady, a to ve věkové skupině 6–35 let. Pomohli jsme studii odstartovat. Vyšetřili jsme 644 lidí, z toho přibližně polovina byli školáci. Screening probíhal ve městě Maun na severozápadě Botswany. Studie bude pokračovat, cílem je vyšetřit 6 000–7 000 lidí.

• Kolik vás bylo v týmu z ČR?

Byli jsme čtyři – kromě mě ještě spoluzakladatel nadačního fondu MUDr. Michal Pazderník z IKEM, moje kolegyně z motolské kardiologie MUDr. Eva Poláková a pak MUDr. Lucie Pudilová z Nemocnice Kyjov.

• Co vyšetření obnášelo?

Základ spočíval v tom, že jsme z ČR dovezli dva mobilní echokardiografické přístroje. Pro účely studie jsme sbírali základní data, jako je výška, váha, měřili jsme také krevní tlak. Samotné echokardiografii předcházel poslech srdce fonendoskopem. Byl to screening, měli jsme protokol a hledali jsme porevmatické srdeční vady nebo i jiné patologie, jako například vrozené vady srdeční.

• Je v Africe výskyt těchto vad vyšší než v ČR a proč?

Ano, a to mnohonásobně, hlavně těch porevmatických. Je to způsobeno tím, že u nás se všechny tonzilitidy způsobené streptokokem ihned přeléčují antibiotiky, kdežto v Africe či jiných rozvojových zemích tomu tak není. Dostupnost lékařské péče je nedostatečná či si pacienti léky finančně nemohou dovolit. Porevmatické vady jsou obrazem socioekonomického statusu obyvatelstva, proto je incidence těchto vad vysoká právě mezi chudými lidmi.

• Byli jste v kamenné nemocnici a pacienti přicházeli, nebo jste vyjížděli do terénu?

Bylo to jedním i druhým způsobem. Jeden z členů místního týmu už týden před naším příjezdem objížděl školy a domlouval screening. K překvapení mému i překvapení celého českého týmu tam byl velký podíl byrokracie, což podle zkušeností kolegů z jiných misí jinde nebylo. Místní školáci potřebovali souhlas s vyšetřením od rodičů, i přesto jsme vyšetřili hodně dětí, celkem čtyři školy. Ve druhé části screeningu jsme byli na místní klinice, kde jsme vyšetřovali i lidi do 35 let, neodmítli jsme nikoho, kdo měl zájem, ani ty, kteří kritériím náběru neodpovídali.

• S jakými výsledky jste svoji část studie uzavřeli?

Ze 644 vyšetřených jsme nalezli celkem šest porevmatických srdečních vad. U jednoho 26letého muže jsme pak nalezli dvoucentimetrový defekt septa síní, tj. vrozenou vadu srdeční. Ten si kontrolu vůbec neplánoval, šel kolem a my jsme ho přemluvili, ať se dá vyšetřit, protože jsme lidi aktivně oslovovali. K našemu překvapení se u něj našla tato vada. Vůbec nic netušil, neměl potíže nebo je nevnímal. Lidé v Botswaně moc nesportují, dělají svoji práci, a když nemají větší fyzickou námahu, vada se neprojevuje. Každopádně u tohoto pacienta vada byla relevantní a díky naší práci se odhalila. Měl už dilatovanou pravou síň i komoru, známky téměř středně těžké plicní hypertenze. Byl v okně pro operaci, a kdyby se vada nezjistila, neléčila, mohl časem zemřít na srdeční selhání.

Dalším zajímavým případem byla 20letá žena s těžkou vadou, to byl případ pro mě ještě dojímavější. Přišla do nemocnice s 18měsíční dcerou na nějakou schůzku, pozvali jsme ji na screening a zjistili, že má těžkou porevmatickou mitrální smíšenou vadu s významnou regurgitací a středně těžkou stenózou, která určitě byla ihned indikována k operaci. Neměla žádné symptomy a kdybychom tam nebyli, mohla umřít časem na srdeční selhání a její dcera by byla sirotkem. To mě osobně zasáhlo. Někdy my lékaři děláme svoji práci jako rutinu a neuvědomujeme si její dopad. Večer pak jsem se nad tím zamyslel, že ty dva životy, které jsme změnili, stojí určitě za námahu spojenou s misí.

• Když jste nějakou vadu odhalili, dostali se pacienti do další odborné péče?

U zmíněných dvou, muže a ženy, byly hned domluveny termíny k brzké operaci. Ti další budou pravidelně sledováni u kolegů v hlavním městě Gaborone. Všem pacientům s porevmatickými vadami byla také samozřejmě doporučena antibiotická profylaxe penicilinem.

• Mají v Botswaně zdravotní pojištění a jaká je tam dostupnost péče?

V Botswaně mají pacienti štěstí, že mají státní pojištění, které je zdarma. Na druhou stranu nemají štěstí, protože kvalita a dostupnost péče nejsou na české úrovni. Například srdeční vady řeší většinou kardiochirurgicky, kde jedna kardiochirurgie je v hlavním městě Gaborone, ale katetrizační léčba okluderem, sice státem hrazená, tam dostupná není, pacienty posílají do Jihoafrické republiky.

• To naznačuje i přínos vaší mise…

Největší přínos spočíval v tom, že místní lidé z měst, a o to více z vesnic, vyhledají lékaře, jenom když mají veliké potíže a patologie je tak rozvinutá, že častokrát není možná léčba. Naše mise odhalila dva lidi s těžkou vadou, asymptomatické, nic netušili, nám se podařilo je zachytit, předat místnímu týmu a mohou se léčit.

• Pomohli jste se startem screeningu srdečních vad, dá se předpokládat, že čeští lékaři odborně pomohou i s vytvořením systému, který v ČR funguje?

Myslím, že velkou pomocí byly už zkušenosti, které jsme tam přivezli a předali místním zdravotníkům. Na místě proběhla komunikace, co ještě zahrnout do studie, jak ji upravit, které další informace by se měly sbírat a které naopak nejsou důležité. Nadační fond pomáhá se zajištěním léčby, např. nakoupí katetrizační pomůcky, které umožní efektivní léčbu odhalených patologií.

• Přicházeli jste do kontaktu s pacienty i zdravotníky, jak jste s nimi komunikovali?

Toho jsem se obával, neměl jsem povědomí, jakým jazykem tam mluví. Nakonec to bylo jednodušší než v Evropě. Botswana byla kolonizována Brity, takže úředním jazykem je angličtina. Oni sice mluví místními jazyky, ale anglicky umějí všichni, i děti.

• Jak se na vás pacienti dívali, přišli jste z jiného světa, bílí doktoři, ovlivnilo to komunikaci?

Myslím, že místní lidé nás vnímali normálně. Potkali jsme tam řadu sociálních pracovníků, pilotů a jiných profesí, takže jsou tam na bělochy docela zvyklí, a místní tým zdravotníků určitě také. Docela legrační příhody byly s dětmi, které se hrozně smály tomu, jak jsme bílí, a určitě nebyly na bělochy ve své zemi zvyklé.

• Co se vám nejvíc líbilo na Africe jako zemi, co vás tam překvapilo?

Toho je hodně. První týden jsme tam strávili screeningem a potom cestováním, byly to asi jedny z nejhezčích chvilek v mém životě. Místní lidé toho nemají tolik jako my, ani tak dostupného, přesto jsou vždy dobrosrdeční, nápomocní, veselí. V obličeji jim je vidět, jak jsou krásní a dobře naladění. Ten klid jsem vnímal v Botswaně na každém kroku, a také spolužití se zvířaty. Tady je člověk nadšený, když vidí na 300 metrů srnku, tam kolem vás na silnici projde i několikrát stádo slonů. Všude potkáte opice, impaly, je to neskutečné, to jsem jinde neviděl.

• Co jste od mise pro sebe očekával, poučil jste se v něčem, získal zkušenosti, i lidské?

Předčilo to všechna má očekávání a určitě to doporučuji každému lékaři v ČR. Byl to pro mě velký přínos na odborné úrovni, naučil jsme se lépe echokardiografii, viděl jsem patologie, které bych v ČR neviděl. Byla to hezká spolupráce s místním týmem i s českými lékaři v týmu. V echokardiografii to nebyla byrokratická medicína – zeptali jsme se na jméno, vytěžili pár základních údajů a gros bylo echovyšetření. V ČR se mi nestane, abych udělal tolik vyšetření za den. Co se týče osobních zkušeností, neměl jsem před misí moc povědomí o Botswaně, a nejlepší způsob, jak poznat krajinu a místní lidi, je, když s nimi spolupracujete, mluvíte s nimi. Hezký byl i pocit, že dělám dobrovolnictví, pomáhám lidem, naučím se něco od nich a oni se naučí něco ode mě. Dá se říct, že se mi splnil sen, který jsem vždy v duši měl už od studia medicíny.

• Nebyl problém s nemocnicí, aby vás na misi uvolnila?

Problém nebyl, jsem za to svému zaměstnavateli vděčný. Na misi si bereme dovolenou a primář mi v tom absolutně vyhověl.

• Budete se dál podílet na činnosti nadačního fondu, chcete jet znovu na misi?

Uvidíme, jestli ještě letos nebo příští rok bude mise a jestli mě vyberou. Rád bych se znovu účastnil, určitě mě to chytilo, motivovalo do další mise. Teď se začne plánovat další mise v Nepálu koncem roku.

• V Nepálu nadační fond působí dlouhodobě, pokud vím…

Ano, teď v lednu tam skončila třetí mise a chystat se bude čtvrtá. Je tam velmi dobrá spolupráce s místním týmem a už několikrát byla z peněz nadace zaplacena léčba několika pacientů, převážně dětí.

• V ČR nadační fond pořádá preventivní akce, dostali jste se k prevenci v Botswaně?

Tam šlo hlavně o screening, na prevenci čas nebyl. Ale všiml jsem si, že tam mají hodně osvětových plakátů, lokální vláda zaměřuje prevenci na HIV, je tam prevalence 20 procent a je to obrovský problém.

• Můžete představit nadační fond České srdce našim čtenářům?

Nadační fond vznikl v roce 2016, tehdy se ještě jmenoval Africké srdce. Doktor Pazderník byl v roce 2013 v Súdánu s italskou charitativní organizací Emergency, tam myšlenky na založení nadace započaly. První mise našeho nadačního fondu byla v roce 2016 v Súdánu, mise do Botswany byla v pořadí sedmá. Co se týče zaměření fondu, spektrum se postupně rozšiřuje. Začalo to misemi zaměřenými na screening, nyní je snaha také zajistit efektivní léčbu srdečních vad, finančně ji podpořit. Druhou věcí, která obsahuje i ten první bod, je rozvoj našich českých lékařů – jednak na misích, jednak stážemi – teď se vrátila jedna česká lékařka ze stáže v Royal Brompton Hospital v Londýně, měsíc předtím zorganizoval fond stáž v Kardiocentru v Lipsku. Dokonce, a na to jsem i osobně hrdý, že možná jako historicky první zdravotnický subjekt jsme poskytli stáž našim sestrám v Royal Brompton Hospital. Poskytujeme také stáže ve FN Hradec Králové a v IKEM africkým studentům ze Súdánu a Etiopie. Dalším úkolem nadace jsou preventivní a edukační programy, například na akcích jako Proběhni se, což každému doporučuji. Je to nyní už druhý ročník, člověk si může zaběhnout šest nebo jedenáct kilometrů, má přístup zdarma k EKG, poradenství v rámci prevence kouření, kardiovaskulárních nemocí, měří se tam cholesterol, glykémie, krevní tlak. Celý výtěžek akce jde na podporu činnosti nadace.

Zdroj: MT