Doc. Prázný: Proč je lékař děvečkou pro všechno? Jeho práce je velmi levná

Pominu-li zbytečná vyšetření a léčbu, které čas od času provedeme nebo indikujeme z různých důvodů (nepromyšlený další postup, naléhání pacienta, diagnostické nebo terapeutické rozpaky), týká se tato otázka zejména racionalizace zdravotní péče s významným ekonomickým dopadem.

Slovo lékař poměrně přesně vystihuje, že náplní práce lékaře by především mělo být léčit pacienty – kvalifikovaně rozhodovat o indikaci vyšetření, návrhu terapie a provádění příslušných zdravotních výkonů. Bohužel často je lékař spíše děvečkou pro všechno, sepisuje sáhodlouhé zprávy, detektivně dohledává nálezy a výsledky vyšetření z jiných pracovišť (někdy i ze stejného), řeší chybějící sociální zázemí hospitalizovaných pacientů, neexistující infrastrukturu pro speciální skupiny pacientů, jako jsou například pacienti extrémně obézní. Navíc dohledává, vyplňuje a sepisuje více či méně důležitá hlášení, která jsou vyžadována buď legislativou, nebo nad legislativní rámec požadována vnitřními předpisy zdravotnického zařízení.

Má to jednoduchý důvod – práce lékaře je stále velmi levná, srovnatelná s odměnou méně kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví. Je jasné, že žádný učený z nebe nespadl a že v určité fázi výcviku lékaře je pro jeho další rozvoj důležité zvládnutí základních postupů od odebírání a sepisování kilometrů anamnéz přes běžné drobné sesterské výkony až po sociální aspekty péče o pacienta, ale po překonání tohoto důležitého, byť náročného období je nutné uvažovat, jak dál.

Celou řadu informací o pacientovi je možné sbírat automaticky pomocí moderních informačních technologií, stejně tak technologie mohou pomáhat při sdílení informací ve zdravotním systému, pokud jsou při jejich implementaci skutečně respektovány potřeby zdravotníků. Řadu informací může od pacientů získávat sestra, a i rozšíření jejich kompetencí k provádění více výkonů a k větší zodpovědnosti je krok správným směrem, i když si nedokážu představit, že by podobně jako v některých státech mohly třeba i předepisovat léky a léčit.

V oblasti diabetu a metabolických chorob je obrovský prostor pro uplatnění nutričních terapeutů, podobně edukaci pacientů ohledně např. samostatné léčby inzulinem mají (a legálně bohužel nemohou) provádět sestry, resp. edukátoři. S narůstajícím využitím technologií v medicíně se otevírá prostor pro práci edukátorů, případně techniků s nastavováním technologicky pokročilých „chytrých“ inzulinových pump a senzorů. Lékař má ve spolupráci s pacientem rozhodovat o strategii léčby a provádět specializované výkony a za to, že to dělá dobře, má být náležitě ohodnocen. Nemyslím, že by lékař takto více času ušetřil, ale domnívám se, že jeho čas by byl využíván efektivněji.

Zdroj: MT