České zdravotnictví plýtvá kvalifikovanou pracovní silou

V počtech lékařů a sester na počet obyvatel je české zdravotnictví srovnatelné se zdravotnictvím jiných vyspělých zemí, přesto se nemocnicím zejména sester nedostává a omezují provoz. Lékaři v nemocnicích jsou přetíženi velikým množstvím přesčasů, ambulantní síť má trhliny. Sami lékaři a sestry si stěžují nejvíc na nadměrnou administrativu, lékaři vyplňují hlášení, která může vyplnit administrativní síla, sestry plní úkoly sanitářek. Zdravotníci jsou neefektivně využiti. Snem jsou multidisciplinární týmy složené ze zdravotníků s různými kompetencemi, administrativního pracovníka, technika, IT specialisty. Zeptali jsme se lékařů a sester: Co z toho, co děláte, by mohl dělat někdo jiný (zaškolená sestra, administrativní síla, technik), případně by to nemusel dělat nikdo a nic by se nestalo? Kolik z vašeho času by se tak dalo ušetřit?

• MUDr. Martin Kočí,

předseda spolku Mladí lékaři, z. s.

Česko je nejbohatší zemí Evropy! Nikde jinde si snad nedovolí tolik plýtvat kvalifikovanou pracovní silou jako zde! Jedině zde máme dostatek lékařů, které můžeme nechat dělat NEKVALIFIKOVANOU práci. A tak mladí lékaři hlavně píšou papíry, tzv. příjmy a propouštěčky, místo aby například operovali. A zkušení zatím operují a těm mladým říkají „musíte počkat, my jsme také čekali, než nás k něčemu pustili“. Zvrácený a překroucený systém založený na historicky zažitém zneužívání a využívání lidí, zcela popírající vzácnost a vysokou hodnotu nabytého vzdělání. Stát to stojí asi jeden milion korun z medika dovzdělat lékaře.

Na psaní lze najmout administrativní pracovníky, v rámci výuky zapojit mediky, použít diktafony a nechat texty přepisovat. Dnes jsou již dostupné technologie využívající umělou inteligenci (tzv. deep machine learning), které dokáží podstatnou část těchto aktivit automatizovat. Ano, stojí to peníze. Ale vzdělat a vychovat lékaře stojí ještě víc! Zmíněný jeden milion.

Žijeme ve zvláštní zemi, kde se podvádění a porušování zákonů ve zdravotnictví stalo akceptovanou normou. Některé nemocnice „platí“ lékařům s atestací 178 Kč/hodinu noční služby obcházením zákoníku práce. A tak se není čemu divit! Pokud bude práce lékaře honorována takovou částkou, bude stále levnější „pořídit si“ do nemocnice na psaní lékaře než zaměstnat administrativního pracovníka. Pokud bude práce lékaře dehonestována takovou částkou, budou lékaři utíkat a hledat práci tam, kde bude náležitě oceněna. Například v Německu.

A tak na dobře zorganizovaných německých klinikách/v sítích klinik je lékař zaplacený a pracuje paralelně ve dvou ambulancích. Jak? Má dvě sestry, každá chystá a připravuje papíry před vstupem pacienta a po jeho odchodu, lékař pouze přechází z jedné ambulance do druhé, vyšetřuje a dává pokyny. Neztrácí čas psaním! Anebo vyškolená sestra chodí a dělá s pacienty informované souhlasy, a pouze pokud je to nutné, přivolá si lékaře na konzultaci.

Zatím nevidím nikoho, kdo by se byl schopen takového úkolu chopit a zahájit systémovou změnu. Dalo by se tím lékařům ušetřit spoustu času, který by mohli věnovat pacientům. A personální krize by byla ta tam.

• PhDr. Martina Šochmanová, MBA,

prezidentka České asociace sester

Co se práce všeobecné sestry týče, jednou z nejvíce zatěžujících věcí je nadměrná administrativa. Podle průzkumů je to i jedna z hlavních příčin nespokojenosti pracovníků ve zdravotnictví. Od roku 2017 se ČAS ve spolupráci s MZ snaží problém řešit tak, aby sestry nebyly zahlceny zbytečným papírováním na úkor péče o pacienty. Ideálem, kterého chceme dosáhnout, je multidisciplinární tým, složený nejen ze zdravotníků s různými kompetencemi, ale je v něm také administrativní pracovník, technik, IT specialista. Celou řadu administrativních úkonů může zastat administrátor, péči o přístroje, včetně sledování jejich BTK, technik s příslušným vzděláním a v neposlední řadě IT specialista zaštiťuje přechod na elektronizaci zdravotnictví.

• Doc. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D.,

III. interní klinika 1. LF UK a VFN

Pominu‑li zbytečná vyšetření a léčbu, které čas od času provedeme nebo indikujeme z různých důvodů (nepromyšlený další postup, naléhání pacienta, diagnostické nebo terapeutické rozpaky), týká se tato otázka zejména racionalizace zdravotní péče s významným ekonomickým dopadem.

Slovo lékař poměrně přesně vystihuje, že náplní práce lékaře by především mělo být léčit pacienty – kvalifikovaně rozhodovat o indikaci vyšetření, návrhu terapie a provádění příslušných zdravotních výkonů. Bohužel často je lékař spíše děvečkou pro všechno, sepisuje sáhodlouhé zprávy, detektivně dohledává nálezy a výsledky vyšetření z jiných pracovišť (někdy i ze stejného), řeší chybějící sociální zázemí hospitalizovaných pacientů, neexistující infrastrukturu pro speciální skupiny pacientů, jako jsou například pacienti extrémně obézní. Navíc dohledává, vyplňuje a sepisuje více či méně důležitá hlášení, která jsou vyžadována buď legislativou, nebo nad legislativní rámec požadována vnitřními předpisy zdravotnického zařízení. Má to jednoduchý důvod – práce lékaře je stále velmi levná, srovnatelná s odměnou méně kvalifikovaných pracovníků ve zdravotnictví. Je jasné, že žádný učený z nebe nespadl a že v určité fázi výcviku lékaře je pro jeho další rozvoj důležité zvládnutí základních postupů od odebírání a sepisování kilometrů anamnéz přes běžné drobné sesterské výkony až po sociální aspekty péče o pacienta, ale po překonání tohoto důležitého, byť náročného období je nutné uvažovat, jak dál. Celou řadu informací o pacientovi je možné sbírat automaticky pomocí moderních informačních technologií, stejně tak technologie mohou pomáhat při sdílení informací ve zdravotním systému, pokud jsou při jejich implementaci skutečně respektovány potřeby zdravotníků. Řadu informací může od pacientů získávat sestra, a i rozšíření jejich kompetencí k provádění více výkonů a k větší zodpovědnosti je krok správným směrem, i když si nedokážu představit, že by podobně jako v některých státech mohly třeba i předepisovat léky a léčit. V oblasti diabetu a metabolických chorob je obrovský prostor pro uplatnění nutričních terapeutů, podobně edukaci pacientů ohledně např. samostatné léčby inzulinem mají (a legálně bohužel nemohou) provádět sestry, resp. edukátoři. S narůstajícím využitím technologií v medicíně se otevírá prostor pro práci edukátorů, případně techniků s nastavováním technologicky pokročilých „chytrých“ inzulinových pump a senzorů. Lékař má ve spolupráci s pacientem rozhodovat o strategii léčby a provádět specializované výkony a za to, že to dělá dobře, má být náležitě ohodnocen. Nemyslím, že by lékař takto více času ušetřil, ale domnívám se, že jeho čas by byl využíván efektivněji.

• Prof. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D.,

III. interní klinika 1. LF UK a VFN, předseda České společnosti pro aterosklerózu

S ohledem na to, že pracuji v zařízení lůžkové péče s dobrou organizací práce, soudím, že jsem na tom relativně dobře. Samozřejmě mne často napadne, že tento nový formulář či nová povinnost k pravidelnému zaznamenávání do zdravotnické dokumentace nezlepší péči a přinese pouze další zdržení. Obecně však chybějí, asi nejen nám, administrativní síly. Delegování administrativních úkonů na sestry jistě není správné. „Management“ formulářů a provozu lůžkového oddělení, včetně sledování zásobování a technického zabezpečení chodu, to je jenom část povinností, které bychom na administrátora rádi delegovali. Tato pomoc by mně ušetřila jistě hodinu denně a domnívám se, že z hlediska sesterských povinností by to bylo i několikanásobně více.

• MUDr. Martin Jan Stránský, M.D., FACP,

ředitel a neurolog, Poliklinika Na Národní v Praze, Assistant Clinical Professor, Yale School of Medicine

Odpověď je jednoznačná: dle všech studií stráví průměrný lékař minimálně polovinu času tím, že vyťukává data do počítače – tedy do elektronické databáze. Lékař dnes neléčí. Nové datové systémy nikdy nebyly a nemohou být vytvořeny tak, aby zjevně zlepšily hlavní parametry zdravotnictví: kvalitu péče, délku života apod. Převážně se v nich „fajfkuje“ a doplňuje. Ručně psané dokumentace jsou podle studií prokazatelně kompletnější a relevantnější. Navíc neexistuje věrohodná studie, která prokazuje, že elektronické databáze šetří peníze ze (kterékoli) státní kasy na výdaje ve zdravotnictví, anebo že prokazatelně zlepšují péči a výsledky v kterékoli rovině.

Tento maladaptivní stav souvisí s postupným sklonem naší civilizace věřit, že lepší (a více) technologie znamená lepší život. Řešení není jednoduché. Začíná to tím, že lékaři by měli mít povinnost a možnost diktovat či psát pouze anamnézu, vyšetření, diagnózy a vývoj, tedy pouze to, co souvisí přímo s péčí, nikoli kódování a další zbytečné administrativní zápisy a vyhledávání. To všechno by měl dělat centralizovaný personál. Za druhé, v našich nemocnicích často nejsou jednotlivá oddělení vůbec propojena (nedávno mě v jedné nemocnici nemohli přepojit z plastické chirurgie na všeobecnou, protože neznali linku). Musejí existovat otevřené komunikační kanály mezi všemi odděleními a zdravotníky, a to nejen uvnitř nemocnice, ale i se všemi lékaři v komunitě. Místo toho, aby mezi sebou lékaři adekvátně komunikovali, je častým zvykem přehazovat si pacienta tak, že přebírající lékař začne „od začátku“, což zabere další čas a peníze.

• MUDr. Ilona Hülleová,

předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR

Návrhy na snížení administrativní zátěže u praktických lékařů pro děti a dorost jsme zaslali na odbor legislativy MZ koncem roku 2018. Uvítali bychom zejména zjednodušení v oblasti posudkové činnosti. Některé z posudků o zdravotní způsobilosti dítěte k různým činnostem či další potvrzení by mohli vyplňovat sami rodiče, některé jsou zbytečné zcela (např. potvrzení na plavání kojenců). Část naší práce v oblasti prevence či administrativy lékaře by mohla převzít zdravotní sestra, ale souvisí to s legislativním rozšířením kompetencí u sester. Jednoznačně by nám pomohlo mít administrativního pracovníka, který by vyřizoval telefony, poštovní korespondenci, objednávání pacientů, objednávky lékařského materiálu a vakcín, vystavení účtenky za přímo hrazené služby, vystavování a ukončování tzv. paragrafu v případě nemoci dítěte. Zajišťoval by také veškeré kontroly přístrojového vybavení atd. Dlouhodobým a opakovaným problémem v našich ordinacích jsou zbytečné návštěvy pacientů z důvodů vystavení omluvenek. Jedná se většinou o banální infekty a krátkodobé nemoci. Přestože to je plně v kompetenci rodičů, školy alibisticky požadují omlouvání žáků a studentů po lékařích. Problematika omluvenek opět narůstá a požádali jsme ministra školství o jednání nejen nad tímto problémem. Také nejednotné formuláře a opakovaná potvrzení pro vstup dětí do MŠ zatěžují nás i rodiče. Administrativní pracovník spolu se snížením zbytečné administrativy – to by nám mohlo ušetřit přibližně jednu až dvě hodiny času denně. Je však potřeba, aby budoucí úhrady pro segment PLDD praktickým lékařům pro děti a dorost umožnily takového administrativního pracovníka zaměstnat.

• Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA,

přednosta Interní kliniky 2. LF UK a FN v Motole, předseda Diabetické asociace ČR

Z hlediska ambulantní diabetologie lze delegovat velkou část činností, které v současnosti provádí převážně lékař. Jistě kompletní edukace – lékař by měl určit, co a do jaké hloubky by měl znát pacient, vlastní edukaci by měl provádět profesionál. Lékař by se měl pouze věnovat případné kontrole výsledku. Jednoznačně také zaškolení v používání pomůcek – aplikace inzulinu, obsluha glukometru, kontinuálního nebo okamžitého monitoringu a jistě inzulinové pumpy. Jsem přesvědčen, že dobře vedená ambulance by měla také mít nasmlouváno řízení optimalizace vykazování pro zdravotní pojišťovny. To pak nezatěžuje lékaře. Přitom kvalitním vedením „ekonomiky“ je možné výrazně zlepšit příjem ambulance.

Je to začarovaný kruh. Lékař tráví spoustu času tím, že výše uvedené věci provádí sám, zdá se mu, že si nemůže dovolit zaplatit za kvalitní služby. Přitom v okamžiku, kdy by „investoval“, může se na jedné straně více věnovat pacientům, na straně druhé si zvýší příjmy tak, že se tyto náklady „navíc“ jistě vrátí. Vím, že mi řada kolegů neuvěří, ale praktické zkušenosti z poradenství, které nabízela Diabetická asociace (zejména právní a ekonomické), mi potvrzují bezpečně, že to tak je.

Malá zmínka nakonec – dvacet let vedu velkou interní kliniku, mám to štěstí, že díky pochopení vedení naší nemocnice mám k dispozici nejen odpovídající sekretariát, ale také ekonomku kliniky a vědeckou asistentku. Když si představím, jestli by bylo možné vést pracoviště bez této pomoci, tak vím, že nebylo.

• MUDr. Pavel Vepřek,

člen představenstva, Nemocnice Plzeňského kraje a. s.

Je to drahně let, co jsem vyměnil přímé kurýrování pacientů za snahu ovlivnit medicínu na systémové úrovni, tak o šetření svého času mluvit nemohu. Myslím si, že poctivé odpovědi na vaši otázku se budou výrazně lišit. Jsou lékařky a lékaři, kteří dokáží své okolí a svoji práci zorganizovat tak, že mohou pracovat efektivně. No a jsou jiní, kde to neplatí. Ta druhá skupina je v našem zdravotnictví nepoměrně větší a zahrnuje povětšinou ty, kteří nepracují na vlastním. Čas se ztrácí při zařizování vyšetření, zjišťování výsledků, nedochvilnosti kolegů, objednávání pacientů… Obecně lze říci, že v našich zdravotnických zařízeních spíše vládne zvykové právo než efektivní management. Lékaři si do organizace své práce nechtějí nechat mluvit a prostředí ve zdravotnictví na vyšší efektivitu netlačí. Ano, určitě jsou rezervy v práci individuálních lékařů, ale daleko větší jsou na systémové úrovni, kde schází koordinace péče o chronické pacienty, účinné sdílení informací, motivace pacientů k racionálnímu čerpání péče a zdravotníků k jejímu efektivnímu poskytování. Pokud dokážeme přenastavit naše zdravotnictví tak, aby každému pacientovi poskytovalo správnou péči, ve správný čas a na správném místě, přestane být výše položená otázka aktuální.

Zdroj: MT