eRecept v roce jedna…

S končícím rokem 2018 uplyne také první rok povinného používání eReceptu. Samozřejmě, titulek by také mohl znít „eRecept v roce deset“, neboť podle zákona č. 378/2007 Sb. mělo být Centrální úložiště elektronických receptů zprovozněno k 1. 1. 2009. Případně „eRecept v roce osm“, neboť SÚKL spustil funkční eRecept již v květnu 2011. Nicméně, co bylo, bylo. Zkusme zůstat spíše na pozitivní notě a zamyslet se nad tím, co (nejen) tento rok eReceptu přinesl a co můžeme očekávat v budoucnu.

Na začátek a spíše pro připomenutí – už při prvním představování systému v roce 2009 sliboval SÚKL ve své tiskové zprávě detailní elektronický lékový záznam, v jehož rámci by měl pacient přehled nejen o jemu předepsaných a vydaných léčivech, ale také o instrukcích k užívání těchto léčiv, o výši úhrady zdravotní pojišťovny atd. Bohužel, lékař ani lékárník neměli mít ani podle tehdejšího záměru ke kompletnímu lékovému záznamu pacienta přístup, tato snaha byla jistě motivována ochranou osobních dat pacienta. V květnu 2011 byl eRecept konečně zprovozněn– v té době byla zdůrazňována dobrovolnost používání. Ovšem jediná nabízená funkce byla ta zcela základní – tedy nahrazení papírového nosiče elektronickou cestou, pomocí přiděleného kódu. K používání eReceptu bylo navíc potřeba upravit software používaný lékaři i lékárníky, neboť SÚKL provozoval systém bez koncového rozhraní. Další funkce zavedeny nebyly, k úplnému lékovému záznamu se tak nemohl dostat ani samotný pacient, natož jeho lékař či lékárník. Postupně mohl předepisující lékař alespoň zjistit, zda si pacient lék vyzvedl. Zmiňme ještě, že na přelomu let 2015 a 2016 byl eRecept zcela vypnutý po sporech SÚKL s jedním z dodavatelů softwarového řešení systému.

Lékárny jako takové měly povinnost přijímat elektronické recepty již v roce 2012, ovšem ze strany lékařů velká vůle preskribovat pomocí eReceptu nebyla (z dostupných dat vyplývá, že například koncem roku 2016 byla elektronicky předepsána maximálně tři procenta vydaných receptů). V tuto chvíli je možné spekulovat, zda za touto situací byla opravdu neochota českých lékařů „učit se novým věcem“, či spíše nechuť investovat svůj čas i peníze do systému, který ve skutečnosti nic nového nepřinášel a až do konce roku 2017 nebyl o žádné nové funkce doplněn. Politická reprezentace se jednoznačně přiklonila k první interpretaci, tudíž bylo rozhodnuto o povinném používání eReceptu od roku 2015, následně odloženém na rok 2018. A přestože leckdo (včetně autora tohoto článku) očekával další odklad, přestože nebyla vyřešena otázka emergentních receptů či receptů psaných pro vlastní potřebu, nakonec je opravdu eRecept od ledna 2018 povinný. Ministerstvo zdravotnictví nicméně pro letošní rok slíbilo neudělovat žádné sankce (ovšem některá zdravotnická zařízení byla v tomto ohledu ke svým zaměstnancům naopak dosti striktní a papírové recepty tam již lékaři vystavovat nesmějí).

Současnost

Už v listopadu 2017 je možné pozorovat vzestup používání eReceptu – lze odhadnout, že v tomto měsíci bylo již přes deset procent receptů vystaveno elektronicky, toto číslo pak přesáhlo 75 procent v lednu 2018 a v současné době odhaduji počet elektronicky předepsaných receptů na více než 90 procent všech vystavených receptů. Přesný počet elektronicky předepsaných receptů je možné zjistit po jednotlivých měsících již od ledna 2013 (starší informace poskytuje SÚKL na vyžádání, informace od roku 2018 jsou online k dispozici na velmi pěkně zpracované stránce https://1url.cz/@SUKL). Samotný SÚKL ani ÚZIS však nejsou schopny poskytnout počet celkově vydaných receptů (poslední udávanou hodnotou je 69 milionů receptů vydaných za rok 2013). Procenta elektronicky vydaných receptů tak jsou pouhou extrapolací na toto uvedené číslo, neboť počet papírových předpisů není možné zjistit. Podle dalších dostupných údajů je zřejmé, že podle elektronické preskripce v současnosti rutinně vydávají všechny lékárny, ovšem eRecept pravidelně či vůbec nepoužívá takřka 20 procent českých lékařů.

Kromě změny ve využití eReceptu můžeme v roce 2018 pozorovat výrazně lepší komunikaci ze strany SÚKL – ať už se jedná o již zmíněné online dostupné statistiky, anebo také o výrazně vylepšené webové stránky zaměřené na jednotlivé cílové skupiny (lékař, lékárník, pacient, dodavatel, zdravotní pojišťovny).

Během roku 2018 konečně také došlo k přidání nových, již dlouho očekávaných funkcí do eReceptu. Jednak vznikla www aplikace pro lékaře, tudíž již není nutné mít vlastní software pro komunikaci s centrálním úložištěm. Podstatnou změnou je také zprovoznění aplikace pro pacienty – nově tak má pacient přehled o jemu předepsaných léčivech, rozdělených do kategorií „doposud nevydané“ a „již vydané“. Tato aplikace je přístupná jak z mobilních zařízení, tak z www přístupu. Rozumně byla rovněž zvolena cesta pro autorizaci uživatele – místo v roce 2009 navrhovaného elektronického certifikátu stačí vlastnictví elektronického občanského průkazu (tzv. „eObčanka“, která je v poslední době již vydávána automaticky každému žadateli o nový průkaz), případně je třeba jednorázová registrace přes CzechPoint.

Na straně profesionálů však přetrvává jak nutnost autorizace elektronickým certifikátem (což ovšem vychází z požadavků na elektronickou dokumentaci uvedených v zákoně č. 372/2011 Sb.), tak i nemožnost přístupu k celému lékovému záznamu pacienta. V legislativním procesu by nicméně měla být novela zákona č. 378/2007 Sb. V ní je zaváděn předpokládaný souhlas pacienta (tzv. „opt‑out“, obdobně jako třeba u transplantací) s přístupem zdravotníků do lékového záznamu, samozřejmě včetně monitorování a dokonce možného automatického informování pacienta, kdo a kdy k záznamu přistupoval. Pacient může kdykoli vyjádřit nesouhlas se sdílením dokumentace – v tuto chvíli nejsou informace o tom, že by tento vyjádřený nesouhlas bylo možné porušit v urgentních situacích.

Výhled

Teprve po zmíněné novele bude možné využít skutečných výhod eReceptu, například v oblasti kontroly interakcí jednotlivých léčiv, perspektivně (a ve spojení s globálním pacientským zdravotním záznamem) pak snad i vyšších funkcí (například kontrola alergií, vhodného dávkování atd). Nadále pak přetrvává vyloučení opiátových receptů z celého systému eRecept. Takovéto nesystémové řešení by bylo v budoucnu vhodné odstranit, neboť otázka padělání receptů je obzvláště diskutována právě v oblasti návykových látek. Jistě by také bylo vhodné integrovat do eReceptu veterinární lékaře. V neposlední řadě rovněž zůstává neřešená otázka emergentního vydání receptů a předepisování receptů například lékaři v důchodu, kdy při jejich minimální aktivitě je elektronický certifikát zbytečně drahým luxusem. V delší budoucnosti bychom pak neměli zapomínat na propojení na mezinárodní úrovni (viz dřívější a k neúspěchu jednoznačně odsouzený evropský projekt epSOS). Dále je vhodné zdůraznit, že i kompletní lékový záznam v eReceptu v současné době obsahuje pouze léky pacientovi předepsané v rámci ambulantní péče, a neobsahuje tedy žádnou informaci o léčivech podávaných během hospitalizace.

Závěrem je možné říci, že rok 2018 nepřinesl pouze výrazně vyšší užití eReceptu z důvodu stanovené povinnosti ho použít. Daleko důležitější zprávou je změna přístupu SÚKL a zavádění nových funkcí, které české zdravotnictví posouvají směrem k vyspělé Evropě. Věřme, že tento trend bude udržen i v následujících letech a že se snad dočkáme i budoucího propojení elektronické dokumentace pacienta, pokud možno nejen v rámci ČR, ale (minimálně) v rámci celé Evropy.

Zdroj: MT