Lékaři bez patřičné kvalifikace jsou někde upřednostňováni jako levnější

Managementy nemocnic se vymlouvají na nedostatek lékařů, ale setkáváme se často i s tím, že lékaři bez patřičné kvalifikace jsou v některých nemocnicích upřednostňováni, protože jsou pro zaměstnavatele levnější a také vzhledem ke svému nejistému postavení i svolnější k porušování platných právních předpisů.

Bohužel kontrola, zda je ve zdravotnických zařízeních poskytována péče na náležité úrovni lidmi s patřičnou erudicí, kterou by měly provádět krajské úřady, naprosto selhává, takže tento stav již mnozí berou za standardní. Rovněž ani pacienti nejsou v tomto ohledu aktivní a nezjišťují, zda lékař, který je léčí, má k tomu patřičnou kvalifikaci. Přitom stačí málo, protože komora vede seznam lékařů, který je veřejně dostupný na webových stránkách www.lkcr.cz. Ale přiznám se, že když nastoupím do autobusu, také předpokládám, že jeho řidič má odpovídající řidičský průkaz a aktivně po tom nepátrám.

Mladí lékaři si mnohdy neuvědomují, jaké riziko při práci bez dohledu (dozoru) podstupují, protože tento stav již berou za běžný. Měli by se tomu, že jsou nuceni pracovat bez patřičného dohledu, aktivně bránit a nebát se na to upozornit své nadřízené, případně i medializovat tento stav. Pokud mají oprávněné podezření, že jejich zaměstnavatel jim nevytváří dostatečné podmínky pro bezpečné poskytování péče pacientům, neměli by se bát na tento stav poukázat. Pokud mají obavy, že je bude zaměstnavatel za toto jednání perzekuovat, mohou se obrátit na právní kancelář České lékařské komory.

V poslední době se také již i soudy zajímají o to, zda k situaci, kdy lékař poškodil zdraví pacienta, nepřispěla i organizace péče na pracovišti, včetně vedení konkrétního oddělení. Mladým lékařům po škole doporučuji, aby se aktivně zajímali o to, zda jim jejich budoucí zaměstnavatel vytvoří podmínky pro to, aby se mohli kvalitně vzdělávat a aby se nedostávali do situace, kdy se nemohou poradit se zkušeným kolegou. K tomu, aby si lékaři mohli informace o kvalitě výchovy v nemocnicích předávat, slouží například nedávno spuštěný projekt „Férové pracoviště“ na stránkách ČLK. Lékařům po škole bych rovněž doporučil, aby se zapojili do Sekce mladých lékařů, která funguje v rámci komory. Sekce může lékařům pomoci se lépe zorientovat ve spleti podmínek a požadavků, jež jsou na ně kladeny, a případně může poskytnout i další potřebné informace.

Není od věci, pokud se i pacienti budou více zajímat o to, kdo je vlastně léčí, a případné pochybnosti či nesrovnalosti budou sami aktivně hlásit krajským úřadům či komoře. V tomto smyslu má komora zákonem omezené možnosti, neboť může postihnout pouze lékaře, kteří jsou jejími členy. To však nebrání podání podnětu – stížnosti na kteréhokoliv lékaře, neboť v každém zdravotnickém zařízení musí být lékař, tzv. odborný zástupce, který je členem komory.

A konečně i samotní lékaři, kteří vykonávají odborný dohled či dozor, by měli hájit vlastní práva a také práva svých školenců, přičemž se mohou obrátit na svou stavovskou organizaci, která jim bude při uplatňování zákonných práv a nároků nápomocna.

MUDr. Zdeněk Mrozek, Ph.D.,

viceprezident České lékařské komory

Zdroj: MT